Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žalovaná je povinna do tří měsíců od právní moci rozsudku zdržet se rušení žalobce kročejovým zvukem pronikajícím z její bytové jednotky [číslo] na adrese [adresa] do bytové jednotky žalobce [číslo] na adrese [adresa] tak aby vážená normovaná hladina akustického tlaku kročejového zvuku po celý den nepřekročila hranici 60 dB.
Pokud se žalobce navíc domáhal, aby vážená normovaná hladina akustického tlaku kročejového zvuku nepřekročila hranici o 2 dB nižší, žaloba se zamítá.
II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, žalovaná je povinna nahradit žalobci do 3 měsíců od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 72 940,50 Kč, a to k rukám jeho advokáta.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci do 3 měsíců od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 4 356 Kč, a to k rukám jeho advokáta.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem ve znění jeho doplnění soud prvního stupně žalované uložil povinnost zdržet se při užívání bytové jednotky [číslo] na adrese [adresa] [anonymizováno], prostřednictvím imisí kročejového zvuku pronikajícího z její bytové jednotky do jednotky žalobce, nad míru přiměřenou místním poměrům, kdy tuto povinnost je žalovaná povinna splnit od prvního dne čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku. Soud dále rozhodl, že žalobce nemá vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení a žalované bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 12 705 Kč. Dále byla žalobci uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město náhradu nákladů, které v tomto řízení hradil stát, ve výši 18 Kč. Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že především důkazem znaleckým posudkem [anonymizováno 5 slov] [obec], [anonymizováno] má za prokázané, že podlaha v bytě žalované je takové konstrukční povahy, že i při zcela běžném užívání tohoto bytu dochází k velice intenzivnímu průniku kročejového zvuku do bytu žalobce, což se projevuje tím, že chůze v bytě žalované či pády předmětů a jejich posouvání po podlaze jsou v bytě žalobce velmi jasně slyšitelné a tím rušivé. Při rozhodování o nákladech řízení soud zohlednil, že žalobce učinil předmětem řízení zákaz tří nepřípustných imisí. Žalobce byl úspěšný toliko ve věci imise hluku, kdy žalovaná by měla uhradit náklady řízení, avšak soud postupoval dle § 150 o. s. ř. Ve věci znečišťování lodžie soud uložil žalobci povinnost uhradit žalované náklady řízení spočívající v zastoupení ustanoveným advokátem. Ohledně imise podáváním neoprávněných podnětů vzal žalobce žalobu zpět, tudíž by právo na náhradu nákladů řízení měla žalovaná, avšak v této části řízení žádné náklady neúčtovala, neboť ani nebyla zastoupena právním zástupcem. Soud stanovil žalované přiměřenou lhůtu k plnění zohledňující náročnost činnosti nutné k odstranění rušivé imise hluku.
2. Žalobce podal odvolání toliko do lhůty k plnění a výroku II o nákladech řízení. Uvedl, že neexistuje žádný důvod, proč by soud měl žalované dávat příležitost, aby jej mohla beztrestně dále rušit. Žalovaná musí velmi dobře vědět, že její (neodborná) rekonstrukce podlah je pravou příčinou zvýšeného přenosu konstrukčního hluku a sama by měla přistoupit k řešení problému, jejž vyvolala, který však místo toho ještě popírá. Žalobce proto požaduje, aby odvolací soud změnil lhůtu k plnění na tři dny a dále, aby mu přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, neboť nejsou dány žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro použití § 150 o. s. ř. ve věci, v níž byl žalobce úspěšný. Žalovaná nijak procesně nereagovala na zjevný výsledek důkazního řízení, který vyšel najevo po vypracování znaleckého posudku a výslechu znalce. Naopak ještě proti rozsudku podala odvolání. Je velmi nespravedlivé, aby žalobce musel sám nést veškeré náklady, a to i ty, které mu pomohly nakonec prokázat jeho nárok.
3. Dle odvolání žalované žalobce tvrzené imise neprokázal. Prokázal pouze to, že žalovaná má v bytě podlahu, která nesplňuje jakési stavební standardy. Naopak nebylo prokázáno, že žalovaná se chová tak, že by rušila žalobce imisemi kročejového hluku, který je nad míru přiměřenou místním poměrům. Žalobce neprokázal, že zdrojem tvrzeného hluku je právě a jen byt žalované, když je notorietou, že v panelovém domě slyší jeden soudem druhého, a to i když spolu vůbec nesousedí. Dále žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi znalcem tvrzenou nekvalitní podlahou a vytvářením tvrzeného hluku. Žalovaná navrhuje, aby odvolací soud napadené rozhodnutí ve výroku I změnil tak, že se žaloba zamítá.
4. Odvolací soud dospěl k závěru, že výrok I napadeného rozsudku, v návaznosti na žalobní petit, byl neurčitý a tedy nevykonatelný, neboť pouze opisoval obecná slova zákona, aniž je aplikoval na daný případ, a proto odvolací soud vyzval žalobce k upřesnění žalobního petitu. To žalobce dne 26. 1. 2022 učinil a žalobní petit formuloval takto:„ Žalovaná je povinna zdržet se při užívání své bytové jednotky na shora uvedené adrese rušení žalobce užívajícího jeho bytovou jednotku na téže adrese, prostřednictvím imisí kročejového zvuku, pronikajícího z její bytové jednotky [číslo] do bytové jednotky žalobce [číslo] nad míru přiměřenou místním poměrům, tedy takovým způsobem, aby vážená normovaná hladina akustického tlaku kročejového zvuku v žádné denní ani noční době nepřesáhla hranici 58 dB, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“ Tento svůj návrh odůvodnil tím, že vážená normovaná hladina akustického tlaku vztahující se na panelovou zástavbu, tedy nepochybně na„ místní poměry“, nesmí pro stropní konstrukci přesáhnout 58 dB dle normy ČSN 73 0532: 2010, tudíž je zřejmé, že vyšší hranici tohoto zvuku již nelze akceptovat jako„ přiměřenou místním poměrům“.
5. Odvolací soud pak rozhodoval o žalobě v novém znění. Dospěl pak k závěru, že odvolání žalobce je z větší části důvodné, odvolání žalované důvodné není.
6. V přezkoumávané věci soud prvního stupně po zrušení předchozího rozsudku ze dne 11. 1. 2019, č. j. 11 C 183/2017-162, a vrácení věci k novému řízení v části rušení žalobce v užívání jeho bytu prostřednictvím imise hluku z bytu žalované doplnil dokazování znaleckým posudkem a shora uvedenému znaleckému ústavu uložil posoudit propustnost hluku mezi jednotlivými místnostmi z bytu [číslo] v [obec], [ulice a číslo] do bytu [číslo] na téže adrese a posoudit, zda se jedná o propustnost hluku přiměřenou místním podmínkám. Soud prvního stupně pak závěry tohoto znaleckého posudku včetně výslechu zástupce znaleckého ústavu zhodnotil spolu s dalšími důkazy provedenými v průběhu celého řízení a dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům, s nimiž se odvolací soud v zásadě ztotožňuje. Soud dovodil, že imise hluku v bytě žalované vůči bytu žalobce skutečně vzniká a je vůči žalobci rušivá nad míru přiměřenou místním poměrům.
7. Ze závěrů znaleckého posudku vyplývá, že současný normativní požadavek na ochranu proti hluku v budovách je takový, že vážené normované hladiny akustického tlaku kročejového zvuku (kročejová neprůzvučnost) nesmí v chráněných místnostech překročit hodnoty 58 dB, kdy tato hodnota se vztahuje na starou, zejména panelovou výstavbu, pokud neumožňuje dodatečná, zvukově izolační opatření. Znalcem byla naměřena mezi kuchyněmi bytů hodnota kročejové neprůzvučnosti 75 dB a mezi ložnicemi 69 dB. V bytě žalované se totiž vyskytují„ nové“ keramické podlahy, které typově neodpovídají původním skladbám podlah navrhovaných při realizacích panelového domu. Za běžné hodnoty vážené normované hladiny akustického tlaku kročejového zvuku se považují hodnoty menší než 65 dB, kdy výslechem zástupce znaleckého ústavu bylo upřesněno, že běžné hodnoty kročejové neprůzvučnosti v panelových domech se pohybují kolem 58 nebo 60 dB. Znalec rovněž doporučil řešení nastalého stavu aplikací měkkých nášlapných vrstev na tvrdé stávající podlahy v bytě žalované, což by mohlo vést k poklesu hodnot kročejové neprůzvučnosti do oblasti 55 – 60 dB.
8. Žalovaná sice zpochybnila, že zdrojem hluku v bytě žalobce je právě její byt a že mezi tvrzenou nekvalitní podlahou v jejím bytě a tvrzeným hlukem je příčinná souvislost, nicméně znalec měřil hluk v bytě žalobce, který vytvářel přístrojem v bytě žalované. O zdroji hluku proto nemůže být pochyb. Tento závěr navíc podporuje – a hluk vysvětluje – zjištění o nové podlaze z keramické dlažby. Skutkovému závěru soudu prvního stupně tedy není co vytknout.
9. Při určení, jaký hluk v daném případě přesahuje míru přiměřenou poměrům, přihlédl odvolací soud k ČSN, která, jak uvedl znalec, pro staré panelové domy stanoví limit 58 dB, avšak za podstatné považoval znalcem uvedené běžné hodnoty, tj. 58 až 60 dB. Ty lze považovat za míru přiměřenou poměrům. Za hranici, která má vyjadřovat povinnost žalované vůči žalobci, považoval pak odvolací soud vyšší hodnotu, tak aby vlastnické právo žalobkyně bylo omezeno spíše méně a tak aby žalovaná svou povinnost vůbec byla schopna splnit (znalec uvedl, že úpravou podlahy lze docílit pokles hluku na 55 až 60 dB).
10. Z uvedených důvodů odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výrok I napadeného rozsudku a povinnost žalované vyjádřil určitou hodnotou, avšak dovodil, že po žalované je možno spravedlivě požadovat úpravu podlah v jejím bytě tak, aby vážená normovaná hladina akustického tlaku kročejového zvuku po celých 24 hodin nepřekročila hranici 60 dB, která je považována za běžnou hodnotu v panelových domech. Pokud žalobce požadoval„ více“, odvolací soud žalobu zamítl. Jakým způsobem žalovaná upraví své podlahy, odvolací soud rozhodnout nemůže. To je zcela v kompetenci žalované.
11. Odvolací soud dále dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výrok II napadeného rozsudku, jelikož dospěl k závěru, že nejsou dány žádné okolnosti zvláštního zřetele hodné dle § 150 o. s. ř., aby žalovaná neplatila náklady řízení v té části, v níž byl žalobce zcela úspěšný. Soud prvního stupně v rámci rozhodování o nákladech předmět řízení správně rozdělil na tři části. V části nepřípustných imisí hluku byl žalobce zcela úspěšný. Pokud soud prvního stupně argumentoval tím, že nepřiměřené imise hluku nevznikly úmyslným chováním žalované vůči žalobci, ale toliko v rámci běžného užívání bytu žalovanou, odvolací soud poukazuje na průběh celého řízení, kdy nejpozději ze závěrů znaleckého posudku se žalovaná dozvěděla o nevhodném krytu podlah v bytě způsobených jejich neodbornou rekonstrukcí, které pak způsobují nadměrný hluk v bytě žalobce. Přesto však nedala žádným způsobem najevo, že své podlahy hodlá uvést buď do původního stavu, či je upravit tak, jak navrhl znalecký ústav, a dokonce proti rozsudku podala odvolání, které postrádá relevantní argumenty. Oba účastníci jsou navíc stejného stáří, žalobce dosud pracuje, žalovaná je ve starobním důchodu, ale ani tuto skutečnost nelze zohlednit, neboť její osobní, majetkové a sociální poměry nejsou tak nepříznivé, aby nebyla schopna nahradit náklady úspěšného žalobce. Celkové poměry žalované odvolací soud dostatečně zohlednil tím, že k nápravě stavu způsobujícího nepřípustné imise hluku do bytu žalobce jí poskytl delší, než běžnou pariční lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
12. Odvolací soud přiznal náklady řízení spočívající v odměně za zastoupení advokátem za úkony právní služby specifikované dne 1. 6. 2021 dle § 7, § 9 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to 15 x po 1 500 Kč a 1 x po 750 Kč: příprava a převzetí zastupování, dopis protistraně včetně předžalobní výzvy, podání žaloby, stanovisko žalobce z 11. 12. 2017, doplnění žaloby (7. 3. 2018), jednání soudu ve dnech 21. 2. 2018, 10. 9. 2018, 28. 11. 2018 (dva úkony za trvání déle než 2 hodiny), jednání dne 9. 1. 2019, jednání u Krajského soudu v Plzni dne 23. 7. 2019, jednání ve dnech 23. 9. 2019 a 15. 2., 31. 5. 2021. Za účast u vyhlášení rozsudku dne 7. 6. 2021 náleží zástupci žalobce odměna ve výši jedné poloviny. Zástupce žalobce má též nárok na šestnáct režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21% DPH ve výši 5 890,50 Kč. Žalobce dále zaplatil na soudních poplatcích celkem 7 000 Kč, avšak v souvislosti s předmětem řízení imisí hluku uhradil soudní poplatky toliko ve výši 4 000 Kč za podání žaloby a odvolání. Žalobce složil zálohu spojenou s vypracováním znaleckého posudku v částce 35 000 Kč, která byla zcela využita na odměnu znaleckému ústavu. Celkové náklady řízení tedy činí 72 940,50 Kč a žalovaná je uhradí k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v delší lhůtě s ohledem na výši přisouzené částky a její majetkové poměry.
13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl úspěch pouze v poměrně nepatrné části. Tyto náklady představuje odměna za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 1 500 Kč (odvolání proti rozsudku, účast u odvolacího jednání), dva režijní paušály po 300 Kč, DPH 756 Kč, celkem 4 356 Kč.