Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 15 252,73 Kč.
Odůvodnění
1. Soud prvního stupně vyhověl žalobě o zaplacení kupní ceny za pozemek, který žalobkyně žalovanému prodala smlouvou podepsanou ve dnech 3. 11. a 15. 11. 2021, a souvisejících nákladů. Dospěl k závěru, že i když čl. III kupní smlouvy, na který se odvolával žalovaný, obsahoval prohlášení, že kupní cena byla zaplacena před podpisem smlouvy v hotovosti do pokladny žalobkyně, měla být ve skutečnosti zaplacena na bankovní účet žalobkyně, což žalovaný neučinil; jeho tvrzení o zaplacení měl za vyvrácené.
2. Žalovaný se proti rozsudku odvolal, neboť hodnocení důkazů soudem prvního stupně považoval za nesprávné. Žalobkyně považovala rozsudek za správný.
3. Odvolání není důvodné.
4. Soud prvního stupně provedl všechny důkazy, jež strany navrhly, a odvolací soud považuje jejich hodnocení za správné. Nevidí žádné logické rozpory, nic, co by odporovalo obecné zkušenosti, nebo obsahu spisu. Proto především odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a navíc jen připojuje několik aspektů, jichž si všiml a jež závěr soudu prvního stupně podporují.
5. I odvolací soud považuje za zásadní podobnost kupní smlouvy mezi stranami s kupními smlouvami uzavřenými žalobkyní s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. I jejich smlouvy obsahovaly prohlášení o zaplacení v hotovosti před podpisem smlouvy, a přesto uvedení kupující zaplatili kupní cenu jinak a jindy. Zvlášť vypovídající je platba paní [příjmení]. Ta – jak zjistil odvolací soud částečným opakováním důkazů – podepsala spolu se starostou žalobkyně smlouvu dne 4. 10. 2021 a týž den na poště složila hotovost ve prospěch bankovního účtu žalobkyně (viz soupis převodů poštovních poukázek A a výpis z účtu u [anonymizována dvě slova] na č. l. 4 a 5). To znamená, že tato kupující měla v den podpisu smlouvy připravenou hotovost, žalobkyně ji však nepřijala a kupující s ní nechala jít na poštu. To potvrzuje, že žalobkyně skutečně nechtěla přebírat takto vysoké platby v hotovosti.
6. Dalším aspektem je skutečnost, že [jméno] [příjmení], bývalá účetní žalobkyně, kterou soud prvního stupně vyslechl a která na něj působila věrohodně, šla žalovaného o platbu upomenout (což žalovaný potvrdil). Je velice nepravděpodobné, že by svědkyně – kdyby předtím od žalovaného hotovost skutečně přijala – měla takovou drzost, že by za žalovaným přišla a do očí mu řekla, že nezaplatil. Svědkyně navíc popsala i reakci žalovaného na její návštěvu:„ Já jsem vám to nezaplatil? To se divím. Já se podívám do papírů.“ Byť si svědkyně nemusela reakci pamatovat doslova, není důvodu pochybovat o tom, že vyznění zachytila věrně. Vyznění je přitom spíše vyhýbavé, avšak od člověka křivě a drze obviněného by se očekávalo důrazné ohrazení.
7. Nepravděpodobné je i to, že by si žalovaný neponechal příjmový pokladní doklad, který mu podle něj účetní vystavila (a musela by vystavit). Měl sice potvrzení v podobě čl. III smlouvy, avšak lidé si běžně příjmové pokladní doklady nechávají – těžko věřit tomu, že by si ho žalovaný nepřipojil ke smlouvě a neuschoval spolu s ní.
8. Tyto okolnosti ve svém souhrnu a společně s tím, co uvedl soud prvního stupně, vedou spolehlivě k závěru, že žalovaný kupní cenu nezaplatil. K poukazu žalovaného na rozpory ve výpovědích svědkyně a starosty obce o tom, kdo žalovanému předával kupní smlouvu a jestli se někdy překračoval limit 60 000 Kč pro platby v hotovosti, odvolací soud dodává, že ani jemu se nejeví jako zásadní a dovede si představit, že si tyto osoby nemusely věc pamatovat přesně. Navíc starosta neuvedl jednoznačně, že smlouvu žalovanému předala svědkyně, nýbrž že to„ předpokládá“, protože na úřadě byla daleko častěji než on.
9. K argumentu žalovaného, že písemná smlouva, tedy i její čl. III, mohla být měněna pouze písemně, odvolací soud uvádí, že je třeba rozlišovat, zda ustanovení smlouvy vymezuje práva a povinnosti stran (to, co má být), anebo deklaruje nějakou skutečnost (to, co je). Druhé ustanovení lze zkoumat z hlediska jeho pravdivosti a aplikace uvedeného pravidla u něj z povahy věci nepřichází v úvahu.
10. Proto odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal i právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to dle správného vyčíslení advokáta žalobkyně a dle týchž předpisů jako soudu prvního stupně (za vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu a cestu k odvolacímu soudu a zpět).