Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 29 621 Kč.
Odůvodnění
Soud prvního stupně vyhověl žalobě o vyklizení pozemku a rodinného domu, jež žalobce smlouvou ze dne 19. 10. 2020 koupil od insolvenčního správce žalovaných a jež nyní žalovaní užívají bez právního titulu. Žalovaní se proti rozsudku odvolali a namítli, že soud prvního stupně měl řízení přerušit do rozhodnutí o jejich dovolání ve věci žaloby o neplatnost uvedené smlouvy. Mají též za to, že je třeba zohlednit jejich zdravotní stav a věk. Žalobu považují za předčasnou, „případně měla být žaloba zamítnuta pro rozpor s dobrými mravy,“ a proto navrhli zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně. Žalobce s odvoláním nesouhlasil a poukázal na to, že dovolání nemá žádný vliv na právní moc rozsudku, proti němuž je podáno. Namítl, že žalovaní neuvádějí žádné jeho jednání, které by porušovalo dobré mravy, a připomněl, že po více než tři roky užívají neoprávněně cizí majetek, aniž by za to cokoli hradili.Odvolání není důvodné.Žalovaní se žalobou o určení neplatnosti uvedené kupní smlouvy pokusili zpochybnit vlastnické právo žalobce, avšak – jak je patrné ze spisu – Krajský soud v Plzni jejich žalobu zamítl a Vrchní soud v Praze pak jeho rozsudek potvrdil. Obrana žalovaných nerespektuje právní moc těchto rozsudků. Pokud by zákonodárce chtěl, aby se právní účinky rozsudku odvolacího soudu odkládaly až do rozhodnutí o dovolání, přiznal by dovolání suspenzivní účinek, avšak nečiní tak. Proto zásadně není na místě, aby dovolání v řízení, v němž je řešena prejudiciální otázka, bylo důvodem pro přerušení řízení.Výjimečně si lze představit vhodnost přerušení řízení, např. když by se jevilo jako vysoce pravděpodobné, že dovolání je důvodné. V daném případě tomu tak ale není, neboť jednak oba nižší soudy rozhodly stejně, jednak žalovaní v tomto řízení nepřednesli žádnou přesvědčivou argumentaci. Strohé konstatování, že došlo k porušení zákona při prodeji nemovitosti mimo dražbu, přesvědčivou argumentací není.Stejně neurčitá je i námitka nemravnosti. Žalovaní neuvedli nic, co by mohlo k takovému hodnocení vést. Pouhý – opět neurčitý – odkaz na věk a zdravotní stav nestačí. Navíc věk či špatný zdravotní stav by samy osobě byly stěží důvodem pro zamítnutí žaloby.Proto odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to za dva úkony právní služby a z tarifní hodnoty určené podle hodnoty nemovitostí (jejich kupní ceny), jejichž vyklizení se žalobce domáhá, jak ostatně obě strany v průběhu řízení navrhovaly (odvolací soud má totiž za to, že domáhá-li žalobce vyklizení nemovitosti, jde v zásadě o totéž, jako by se domáhal vydání movité věci či zaplacení peněžité částky – v řízení bojuje o určitou, vyčíslitelnou hodnotu; srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2305/19).