14 CO 77/2023

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně zcela zamítl žalobu (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 92 540,80 Kč k rukám právního zástupce žalované (výrok II).

2. Žalobu shledal nedůvodnou, a to jednak proto, že žalobce neunesl důkazní břemeno, neboť řádně neprokázal své výdaje, příjmy; do svých výdajů zahrnul i položky, které platí otec. Při svém výslechu žalobce účelově zamlčel některé příjmy (např. pachtovné). Dále proto, že díky podpoře otce jsou životní potřeby žalobce zajištěny. Je-li jedním z kritérií pro stanovení povinnosti rodiče platit zletilému dítěti výživné neschopnost sám se živit, pak bylo zjištěno, že žalobce je studentem [anonymizována čtyři slova]; studium však opakovaně přerušuje. V době přerušení je zaměstnán, má více zaměstnání. Přerušení studia, o které žádá, jsou účelová. Pokud by byl jeho zdravotní stav natolik vážný, nemohl by vykazovat příjmy z různých zaměstnání. Žalobce se soustavně nepřipravuje na budoucí povolání, studium pouze účelově prodlužuje. Při zjišťování kritéria shodné životní úrovně žalobce a žalované vyšlo najevo, že životní úroveň žalobce je dokonce vyšší než životní úroveň žalované. Pokud snad získala po rozvodu manželství dohodou o vypořádání SJM majetek, nelze nezohlednit, že dohoda byla uzavřena v roce 2012 a hodnotnou nemovitost, kterou žalovaná tím získala, prodala v roce 2016. Navíc touto dohodou připadla řada nemovitostí do vlastnictví žalobce. I pokud by snad důvody pro přiznání výživného byly, vyhovět žalobci znemožňuje jeho chování – o žalovanou nejeví zájem, pokud s ní komunikuje prostřednictvím SMS, tak buď za účelem získání peněz, či ji nestandardně, zmateně informuje o svém zdravotním stavu. Dává jí najevo pohrdání, komunikuje s ní povýšeně, někdy i vulgárně. Proto by vyhovění žalobě (tedy přiznání výživného) bylo v rozporu s dobrými mravy. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované přiznal právo na jejich plnou náhradu, neboť byla v řízení zcela úspěšná.

3. Žalobce se proti rozsudku soudu prvního stupně odvolal. Navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalobce neměl trvalý příjem finančních prostředků a nemohl se sám živit, neboť veškerý čas mu zabíralo studium na vysoké škole. Pokud nestudoval, bylo to výhradně ze zdravotních důvodů. Na podporu svého nároku žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. II. ÚS 3113/10. Je pravdou, že žalobce několikrát studium přerušil, činil tak však v důsledku svého zdravotního stavu. Zprávy prokazující přerušení studia z důvodu masivních psychických potíží doložil. Pokud to jeho zdravotní stav žalobce dovolil, plnil své studijní povinnosti řádně. Není ani pravdou, že by žalobce neunesl důkazní břemeno, když dostatečným způsobem prokázal svoji neschopnost samostatně se živit v důsledku přípravy na budoucí povolání. Pokud je jeho výživa zajištěna pouze otcem, nikterak to nezbavuje matku její zákonné vyživovací povinnosti. Nesouhlasí ani s tím, že by se poskytnutí výživného příčilo dobrým mravům. O tom, že by snad finanční podporu ze strany matky využil na nákup drog, žalovaná nijak neprokázala. Žalovanou předložená SMS komunikace je účelově vytržena z kontextu, neboť nebyla předložena celá. Nadto je třeba přihlédnout k tomu, že je právě z doby, kdy zdravotní (psychické) potíže žalobce byly vážné. Zejména v otázce hodnocení jeho zdravotního stavu měl soud prvního stupně postupovat velmi uvážlivě.

4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Rozhodnutí považuje za správné, odpovídající obecným hodnotám spravedlnosti. Plnění studijních povinností žalobce je špatné, a není to pouze důsledek jeho zdravotního stavu. Rovněž trestní stíhání žalobce nebylo vyvoláno špatným zdravotním stavem. Žalobce své úsilí nesměřuje k dokončení studia, když matkou nabízenou dohodu, jejíž podmínkou bylo dokončení studia, nepřijal. I žalobcův přístup k samotnému soudnímu sporu odpovídal tomu, jak si žalobce plní své povinnosti – důkazy nepředkládal, k soudu se nedostavoval. Hrazení výživného nepovede k účelu, který má plnit (dokončení studia), ale k prohloubení zahálky, lenosti a apatie. Žalobce nepřistupuje k žalované jako své matce s úctou, ale pouze jako ke zdroji finančních prostředků. Soud prvního stupně správně přihlédl i k tomu, že životní úroveň žalobce je možná lepší než životní úroveň samotné žalované.

5. K odvolacímu jednání se žalobce nedostavil. Jeho zástupce uvedl, že v žalobcových poměrech nedošlo (zřejmě) k žádné změně. Studium zatím žalobce neukončil, když žádal znovu ze zdravotních důvodů o jeho přerušení. Zda mu bylo vyhověno, zástupci žalobce známo není. Zdravotní důvody spočívají v psychických potížích, s nimiž se žalobce léčí. Vždy, když se tyto potíže objeví, má žalobce nařízen klidový režim; léčí se ambulantně. Doklady (lékařské zprávy) k tomu zástupce žalobce odvolacímu soudu nepředložil. Žalobce se„ připravuje na výdělek, má rozjednané nějaké práce“; stále bydlí v bytě otce. Otec ho však již finančně nepodporuje, a to právě proto, že žalobce ve studiu nepokračuje. Stav trestního řízení týkajícího se žalobce není jeho zástupci znám. Zástupce žalobce pak dále uvedl, že žalobce je vlastníkem pozemků, jedná se o louky. Kým jsou obhospodařovány, není zástupci žalobce známo. Z firmy a z patentů žádný příjem nemá. Po určitou dobu, v době přerušení studia, byl evidován jako uchazeč o zaměstnání. V době pracovní neschopnosti žalobce pracoval vždy krátký úsek dne, třeba hodinu, dvě, tři, a vždy se jednalo o práci, která souvisela s jeho studiem, považoval to tedy spíše za možnost zůstat v kontaktu s oborem. Ve studiu nemohl pokračovat, neboť je velmi náročné a v důsledku silného nervového vypětí při studiu se mu zhoršily zdravotní potíže.

6. Zástupce žalované při odvolacím jednání uvedl, že od doby rozhodnutí soudu prvního stupně žalovaná na výživu žalobce nijak nepřispěla, ani mu finanční prostředky nedarovala k nějakému výročí. Účastníci nejsou vůbec v kontaktu. Ani v souvislosti s nařízeným odvolacím jednáním žalobce žalovanou neoslovil. Žalovaná do března 2019 na jeho výživu přispívala. Poté se však situace vyhrotila, žalovaná měla podezření na žalobcovu závislost na omamných látkách, a proto začala situaci řešit, což jí žalobce vyčítal. To bylo ze strany žalobce nejen důvodem podání trestního oznámení na ni (řízení bylo postoupeno jako přestupek a následně zastaveno), ale i podání žaloby o výživné. Žalovaná žalobci sdělila, že nedostane její další podporu, dokud si nebude řádně plnit své povinnosti a nebude se řádně (ve smyslu běžně, obvykle) chovat. Podle jejích informací žalobce ve studiu nepokračuje, zřejmě ho ukončil; pracuje asi v bance (snad [anonymizováno]).

7. Z obsahu spisu soudu prvního stupně, resp. podané žaloby je zřejmé, že žalobce se nejprve domáhal uložení povinnosti žalované platit výživné 4 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2019. S ohledem na dobu podání žaloby (17. 8. 2020) vyčíslil již v podané žalobě dluh na výživném od 1. 1. 2019 do 31. 8. 2020 na částku 80 000 Kč. V této části byla žaloba následně částečně vzata zpět a řízení bylo zastaveno (usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 5. 3. 2021, č. j. 25 C 354/2020-34). Tedy je zřejmé, že předmětem žaloby, kterou soud prvního stupně zamítl, je výživné ve výši 4 000 Kč od 1. 9. 2020.

8. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu, který účastníci umožnili. Z těchto důkazů zjistil skutkový stav věci, který správně právně posoudil. Své rozhodnutí soud prvního stupně podrobně a přesvědčivě odůvodnil.

9. Odvolací soud považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný a ztotožňuje se i s důvody, které vedly soud prvního stupně k zamítnutí žaloby. Soud prvního stupně se totiž pečlivě zabýval jak situací jak žalobce, tak i žalované, poměřováním jejich životní úrovně, soustavností studia žalobce, jeho zdravotním stavem i chováním žalobce vůči matce (žalované). Jeho rozsudek ze všech posuzovaných hledisek obstojí, a proto jej odvolací soud považuje za správný. Na podrobné odůvodnění rozsudku lze zcela odkázat.

10. Nad rámec odůvodnění soudu prvního stupně je možné uvést, že ani odvolací soud nemá úplnou představu o osobní, majetkové, výdělkové situaci žalobce a jeho zdravotním stavu. Byť se jedná o žalobu o výživné mezi synem a matkou, jedná se – vzhledem k věku žalobce – o řízení sporné. Je to tedy proto žalobce, který v uvedeném sporu nese důkazní břemeno k prokázání předpokladů pro přiznání výživného.

11. Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že břemeno tvrzení a důkazní břemeno žalobce v uvedeném sporu neunesl. Není totiž zřejmé, a to z důvodu chybějících tvrzení, zda žalobce výživné skutečně potřebuje. K odvolacímu jednání se nedostavil, a ani jeho přítomný zástupce neměl dostatečné informace. Například o tom, zda má žalobce příjem z nemovitého majetku, jehož je vlastníkem, a který získal v souvislosti s dohodou o vypořádání zaniklého společného jmění jeho rodičů; kdo v nemovitosti, jejíž je spoluvlastníkem, bydlí; kdo obhospodařuje louky, jejichž je vlastníkem; neměl informace např. o pachtovném. Žalobce při jednání před soudem prvního stupně dostatečně nevysvětlil ani své příjmy ze zaměstnání.

12. Řádné studium by důvodem pro přiznání výživného nepochybně být mohlo. Žalobce uváděl, že řádně studuje. Pokud žádá o přerušení studia, je to vždy výhradně ze zdravotních důvodů. K těmto důvodům pouze uvedl, že se jedná„ o smíšenou poruchu osobnosti a depresivní syndrom úzkosti“. Uváděl však zároveň, že jeho stav lze kompenzovat farmaky a že aktuálně (v době výslechu před soudem prvního stupně) mu jeho psychiatr doporučil hospitalizaci. Protože žalobce neudělil soudu souhlas s vyžádáním své zdravotní dokumentace, znemožnil dokazování k této otázce. Tedy podrobnější zjištění, zda se v případě žalobce jedná o nemoc a jakou, jak jej případně omezuje v běžném životě, znemožnil současně zjištění, zda tato nemoc není vyvolána v důsledku požívání (snad dřívějšího) drog, jak se žalobce léčí či jak k léčbě přistupuje; zda případně podstupuje nějakou léčbu závislosti. Podezření ze zneužívání drog vyslovená žalovanou jsou totiž odůvodněná. Ostatně žalobce sám při svém výslechu uvedl„ já jsem drogy bral, ale nepravidelně. Vyzkoušel jsem drogy.“. Podezření, že žalobce svým přístupem zhoršuje svoji situaci, nebyla dostatečně vyvrácena, byť žalobce měl možnost tak učinit jednoduchým způsobem, a to udělením souhlasu s vyžádáním své lékařské dokumentace. I to svědčí o jeho nedbalém přístupu k soudnímu řízení. Pochybnosti o tvrzení žalobce o jeho zdravotním stavu vyvolává i skutečnost, že žalobce měl v době, kdy měl ze zdravotních důvodů přerušené studium a navíc byl v pracovní neschopnosti, příjem ze dvou zaměstnání.

13. Přiznání výživného zletilému dítěti (téměř ve věku 28 let), resp. v době podání žaloby ve věku 25 let neodůvodňuje pouze fakt, že dítě ještě studuje. Nelze nevidět, že k zápisu žalobce ke studiu došlo již v roce 2015 a studium není dokončeno. Žalobce zřejmě dosud studuje, resp. možná aktuálně má studium přerušené, jak uváděl jeho zástupce; možná, jak uváděl zástupce žalované, studium ukončil. Ani to není odvolacímu soudu známo. Bylo na žalobci, aby u jednání odvolacího soudu předložil potvrzení o pokračování ve studiu (případně o přerušení studia), což neučinil. Provedeným dokazováním nebyla nikterak vyvrácena ani tvrzení žalované o tom, že stejným způsobem jako k soudnímu sporu žalobce přistupuje právě i ke studiu.

14. Již v době podání žaloby se ukazovalo, že žalobce, ať již v důsledku svého nepříznivého zdravotního stavu, užívání drog či přístupu k životu zřejmě není schopen (nikoliv však v důsledku nedostatečných intelektuálních schopností, ty odvolací soud nezpochybňuje) studium dokončit. I zástupce žalobce připustil, že tlak v důsledku studia na žalobce je takový, že jej neunáší. Tedy není to pro žalobce zřejmě vhodně zvolená cesta a žalobce ji mohl již před podáním žaloby – vzhledem ke svému věku – přehodnotit. Po jeho matce nelze spravedlivě požadovat, aby ho na takto nevhodné cestě nadále podporovala. Matka se ani přesto nebránila přispívat na jeho výživu. Měla však podmínku, že bude řádně ve studiu pokračovat. Což je zcela pochopitelné.

15. I pokud by snad, jak správně soud prvního stupně uvádí, byly splněny všechny předpoklady pro přiznání výživného, tedy bylo by prokázáno, že žalobce se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem, které sice přerušuje, nikoliv však účelově, ale z důvodu nepříznivého zdravotního stavu, že jeho majetková situace vyžaduje přiznání výživného a finanční situace matky umožňuje platit výživné, není zanedbatelná otázka dobrých mravů. I zde odvolací soud souhlasí se napadeným rozsudkem, že i za splnění všech dříve uvedených předpokladů by výživné přiznáno být nemohlo. A to pro chování žalobce vůči žalované, které správně zhodnotil soud prvního stupně ve svém rozsudku. Nelze než znovu poukázat na sms konverzaci mezi účastníky, kdy žalobce píše matce„ Jdi do prdele. Jsi nejhorší člověk a všechno jsi posrala Ty. Neumíš nic a sereš se do všeho. Ty jsi nula. Co jsi dokázala v životě! Vzít si tátu? Utrácet prachy? Neser mě.“ S námitkou žalobce, že se jedná o účelově vytrženou konverzaci nelze souhlasit. Tato konverzace byla žalobkyní doplněna a nelze z ní dovodit, že by zprávy psané žalovanou mohly snad takové chování žalobce ospravedlnit. Lze pouze připustit, že by žalobcovo chování mohlo být zapříčiněno zdravotním stavem. Prokázání toho však, jak výše uvedeno, žalobce znemožnil.

16. Žalobce v odvolání na podporu svých tvrzení odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. II ÚS 3113/10. Závěry tohoto nálezu soud prvního stupně při posuzování věci respektoval. Důvodem zamítnutí žaloby v projednávané věci nebyla totiž výhradně skutečnost, že potřeby žalobce jsou plně zajištěny otcem.

17. Protože je tedy rozhodnutí soudu prvního stupně správné, odvolací soud je potvrdil.

18. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to podle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady představují náklady za právní zastoupení žalované při odvolacím jednání. Jedná se o dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast zástupce žalované u odvolacího jednání). Za každý z úkonů uvedených v § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) náleží žalované odměna ve výši 9 260 Kč (stanovená z tarifní hodnoty 240 000 Kč podle § 8 odst. 2 advokátního tarifu) a paušální náhrada ve výši 300 Kč podle (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Dále náklady řízení představuje daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny advokáta a náhrady hotových výdajů (19 120 Kč), tedy 4 015,20 Kč.