Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Soud prvního stupně rozvedl manželství účastníků uzavřené dne 26. 9. 2020, neboť i přes nesouhlas manžela dospěl k závěru, že„ u manželky se jedná o nezvratné rozhodnutí, které učinila v důsledku dlouhodobějšího nevhodného chování manžela, kterého se bojí.“ Přihlédl přitom k tomu, že manželství je bezdětné a není zde žádný závažný důvod pro jeho zachování.
2. Manžel se proti rozsudku odvolal. V odvolání uvedl, že činí všechny možné kroky ke své nápravě a slíbil, že se změní. Dále soudu vytkl, že o něm v odůvodnění nepravdivě uvedl, že chtěl manželku zabít. Má za to, že nedostal dostatek prostoru se ke všemu vyjádřit a prokázat lítost nad tím, co manželce provedl.
3. Manželka s odvoláním nesouhlasila, s napadeným rozsudkem se zcela ztotožnila.
4. Ještě před odvoláním manžel podal námitku podjatosti rozhodující soudkyně, kterou odůvodnil tím, že soudkyně manželce neustanovila tlumočníka a že po skončení jednání zůstala manželka v jednací síni a se soudkyní si povídaly jako kamarádky.
5. Odvolací soud o odvolání rozhodl na jednání, jež podle § 101 odst. 3 o. s. ř. konal v nepřítomnosti manželů, neboť manželé se k němu nedostavili. Manželka se nedostavila bez omluvy, manžel s žádostí o odročení, kterou však odvolací soud nepovažoval za důvodnou. Odvolací soud totiž již jednou na žádost manžela jednání odročil, a to když manžel den před jednáním, které se mělo konat 3. 5., zaslal žádost s rozhodnutím všeobecného praktického lékaře o pracovní neschopnosti. Na tzv. neschopence bylo zvláštní, že byla vystavena 2. 5., a to do 4. 5., pročež lze pochybovat, zda stav manžela byl skutečně tak vážný, že mu neumožňoval účast na jednání. Mohl-li den před jednáním kvůli pravděpodobně banálnímu problému navštívit lékaře, jistě mohl následující den navštívit soud. Přitom telefonicky kontaktovaný zaměstnavatel manžela o jeho pracovní neschopnosti nevěděl. O odročení podruhé nařízeného jednání požádal manžel opět den předem, a to ze„ závažných rodinných důvodů.“ Když mu soudní kancelář sdělila, že se jeho žádosti nevyhovuje (o čemž se zvláštní rozhodnutí nevydává), uvedl, že jede na Slovensko za umírajícím otcem.
6. Odvolací soud však již manželu s ohledem na uvedené neuvěřil a jednání neodročil. Dospěl k závěru, že manžel se pouze snaží za každou cenu zabránit rozvodu, a proto činí obstrukce. Odvolací soud se přitom domnívá, že při hodnocení vážnosti důvodu pro odročení jednání je třeba přihlédnout i k právu manželky na projednání věci bez zbytečných průtahů, a odhlédnout nelze ani od jejího důvodného zájmu na ukončení manželství. Manžel přitom neuvedl žádné nové skutečnosti ani argumenty proti napadenému rozsudku.
7. Před rozhodnutím o odvolání se odvolací soud zabýval i námitkou podjatosti a dospěl k závěru, že není důvodná.
8. Rozhodující soudkyně k námitce podjatosti mimo jiné uvedla, že s účastníky není v žádném vztahu a že nikdy dříve je neviděla.
9. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. přitom nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. To, co kritizuje manžel, je v zásadě jen procesní postup soudkyně (neustanovení tlumočníka manželce), a avšak ten důvod pro vyloučení soudce nezakládá. Zabývat se jím lze jen při samotném přezkumu rozsudku (viz dále). Důvodem vyloučení nemůže být zásadně ani obsah odůvodnění, neboť i tu jde v širším smyslu o postup soudce. Navíc lze dodat, že soudkyně v odstavci 21 neuvedla, že manžel chtěl manželku zabít, nýbrž že jí zabitím vyhrožoval, což je něco jiného.
10. Namítl-li manžel dále, že soudkyně se s manželkou po skončení jednání mezi čtyřma očima bavila„ jako kamarádka“, poukazuje odvolací soud na protokol o jednání, podle nějž manžel na konci jednání opustil jednací síň (na zvukovém záznamu je patrné bouchnutí dveří po slovech soudkyně„ opusťte jednací síň“). Těžko tedy mohl hodnotit jejich komunikaci. Nicméně i kdyby ji hodnotit mohl, považuje odvolací soud manželovo hodnocení za přehnané, podobně jako obvinění z nepravdivosti odůvodnění.
11. Proto má odvolací soud za to, že rozhodující soudkyně nebyla vyloučena z rozhodnutí o věci a její rozhodnutí přezkoumal. Dospěl pak k závěru, že je správné.
12. V řízení byla s ohledem na § 755 odst. 1 o. z. podstatná otázka, zda je soužití manželů tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat jeho obnovení. I odvolací soud je přesvědčen, že tento důvod rozvodu je naplněn. Manželka opakovaně projevila jasný nesouhlas s pokračováním manželství a tento nesouhlas je podložený násilím, kterého se na ní manžel dopustil. Je zřejmé, že manželka se manžela bojí a za žádných okolností s ním nechce obnovit soužití. Jakékoli usmiřování v tomto případě nemá šanci na úspěch, ať o to má manžel zájem sebevětší. Vidí-li navíc odvolací soud elektronické zprávy, jež manžel manželce napsal –„ nepodepíšu papíry o rozvod, najdu tě a odvezu domů, tu máš domov a si vdaná, já jsem chlap a tvůj manžel a podle toho budu konat“ (č. l. 29) – obává se, že zájem manžela je až patologický, a proto nebezpečný. Manželku plně chápe. Každopádně k manželství je třeba dvou lidí a jeden je zásadně nemůže udržet proti vůli druhého.
13. Jednal-li soud s manželkou bez tlumočníka, nepochybil, pokud se ona sama domnívala, že tlumočníka nepotřebuje – což potom stvrdila i ve vyjádření k námitce podjatosti – přičemž ze zvukového záznamu jednání není patrné, že by byl tlumočník nezbytný.
14. Přihlédne-li odvolací soud navíc k tomu, že manželství trvalo velice krátkou dobu a po velice krátké známosti („ s manželem jsme se seznámili v roce 2019 v zaměstnání“), nedovede si představit, že se mezi manželi mohl rozvinout hluboký vztah, a tím spíše nemůže očekávat změnu manželčina postoje a obnovení manželského soužití.
15. Proto odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. O nákladech řízení rozhodl dle pravidla stanoveného v § 23 z. ř. s .