Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 9 334,60 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 1 270,50 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění
Napadeným rozsudkem soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 810,67 Kč s příslušenstvím a na nákladech řízení 2 365 Kč. Své rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil použitím § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti výroku II podala žalobkyně včasné odvolání, v němž uvedla, že na daný případ § 14b vyhlášky nelze použít, neboť předmětnou žalobu nelze označit za návrh podaný na ustáleném vzoru, kdy se nejedná o žalobu, ve které by se pouze měnila identifikace žalovaného a žalovaná částka. Žalobkyně ve svém návrhu uvedla zcela konkrétní a určitá tvrzení týkající se vzniku nároku uplatněného vůči žalovanému. Žaloba je co do skutkových okolností zcela individualizovaná a nelze ji označit za formulářovou. Přípravě žalob v obdobných případech předchází právní posouzení, když je třeba zkoumat celou řadu okolností a složitých právních otázek. Už jen skutečnost, že se jedná o speciální regresní nárok, potvrzuje, že nejde o jednoduchý bagatelní spor. Žalobkyně proto navrhuje, aby odvolací soud změnil výrok II tak, že žalovaný je povinen nahradit jí náklady řízení ve výši 9 334,60 Kč.
Odvolání žalobkyně je důvodné.
Odvolací soud je především toho názoru, že rozhodnutí o nákladech řízení – odměně advokáta – dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je nutno chápat jako výjimku z obecné zásady, že úspěšnému účastníku v řízení o zaplacení peněžité částky náleží náklady ve výši dle § 7 tohoto předpisu. To znamená, že výjimka musí být zřejmá, jasně seznatelná a známa soudu z jeho úřední činnosti, bez nutnosti provádět dokazování k otázce, zda účastník podává žaloby stejného typu hromadně.
Taktomu ale v případě žalobkyně v přezkoumávané věci není. Již ze skutkových tvrzení uvedených v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyplývá, že se jedná o škodu způsobenou vozidlem ve vlastnictví žalovaného, kdy k datu vzniku škody žalovaný neměl uzavřené povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem škodícího vozidla. Za vzniklou škodu odpovídá žalovaný jako řidič vozidla a [obec] [anonymizována dvě slova] poskytuje plnění za škodu způsobenou nepojištěným vozidlem. [anonymizováno] pak pověřila třetí osobu, [právnická osoba], [anonymizováno], aby jejím jménem vyřídila pojistnou událost. [anonymizováno] v návaznosti na šetření pověřeného partnera uhradila poškozenému škodu ve výši 66 012 Kč a poplatek pověřenému partnerovi ve výši 2 420 Kč. Požaduje tedy náhradu jedné třetiny z celkové vynaložené částky 68 432 Kč, kdy pohledávku postoupila smlouvou ze dne 11. 9. 2020 na žalobkyni.
Podle názoru odvolacího soudu v této věci není splněn předpoklad podávání jednoduchých žalob opakovaně na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, jak to předpis pro výjimečné krácení odměny advokáta vyžaduje. V přezkoumávané věci byla žalobkyně povinna individualizovat svá skutková tvrzení v závislosti na povaze jednotlivých škodních událostí. Žalobkyni nelze přičítat k tíži, že žalobu podala na předepsaném formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Tato skutečnost neznamená, že je bez dalšího naplněn předpoklad podání jednoduché žaloby na ustáleném vzoru.
Z těchto důvodů odvolací soud dle § 220 o. s. ř. napadený výrok změnil. Přiznal žalobkyni jako plně úspěšnému účastníku náklady prvostupňového řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., po 2 020 Kč (převzetí a přípravu zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a podání návrhu na elektronický platební rozkaz). Zástupkyně žalobkyně má dále nárok na tři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21% DPH. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 913 Kč činí celkové náklady řízení 9 334,60 Kč.
O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto též za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady představuje odměna za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby dle § 7 a § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (odvolání proti výroku o nákladech řízení), kdy při výpočtu odměny za zastoupení advokátem je nutno vycházet z nepřiznané výše nákladů, tj. 6 969,60 Kč. Zástupkyně žalobkyně má dále nárok na jeden režijní paušál a 21% DPH, celkem 1 270,50 Kč.