Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 9 331,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 1 452 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
Napadeným rozsudkem soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 22 733 Kč s příslušenstvím a na nákladech řízení 2 362 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, kdy náklady řízení má uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně. Své rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil použitím § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Své rozhodnutí velmi stručně odůvodnil tím, že se jedná o standardní žalobu formulářového typu. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu a paušální náhradu výdajů za podání ze dne 9. 4. 2025, kdy žalobkyně tímto doplnila svá skutková tvrzení, která však měla být obsažena již v žalobě.Proti výroku II podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítla, že nebyly kumulativně splněny všechny tři podmínky pro použití § 14b advokátního tarifu. Předmětem řízení je sice peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a jedná se o řízení, v němž byla žalobkyni přiznána náhrada jeho nákladů. Nelze se však ztotožnit s tím, že byla splněna podmínka návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V daném případě se nejedná o smluvní vztah vyplývající z pojistné smlouvy, ale jde o regresní nárok žalobkyně za žalovaným dle § 2820 odst. 1 o. z. Nejedná se tudíž ani o vztah mezi podnikatelem na straně jedné a spotřebitelem na straně druhé. Cílem vyhlášky č. 120/2014 Sb., kterou byl změněn advokátní tarif, rozhodně nebylo paušalizovat veškeré žaloby, jejichž předmětem je peněžité plnění do 50 000 Kč, a tím aplikace § 14b advokátního tarifu. Každý jednotlivý případ je třeba posuzovat individuálně a přihlédnout ke všem jeho okolnostem. V daném sporu snížení nákladů nesleduje ochranu sociálně slabší osoby, za které jsou v obdobných sporech považováni především spotřebitelé, natož pak snahy zabránit zahlcování soudní soustavy. Žalobkyně je toho názoru, že jí měla být přiznána náhrada nákladů řízení podle § 7 a § 11 advokátního tarifu za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) ve výši 2 020 Kč (tarifní hodnota 22 733 Kč) za jeden úkon, celkem 6 060 Kč. Žalobkyně má dále nárok na tři režijní paušály po 300 Kč, DPH ve výši 1 461,60 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 910 Kč, celkem 9 331,60 Kč. Žalobkyně proto navrhuje změnu výroku II a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.Odvolání žalobkyně je důvodné.Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve výroku II, kdy výrok I již samostatně nabyl právní moci, neboť proti němu nikdo nepodal včasné odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, pokud při rozhodování o nákladech řízení plně úspěšné žalobkyně aplikoval § 14b advokátního tarifu, kdy tento svůj závěr ani řádně neodůvodnil v rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř.Odvolací soud se zcela ztotožňuje s odvolacími námitkami žalobkyně, kdy v dané věci nejde o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, neboť se jedná o tzv. regresní žalobu, a tedy se nejedná o věc typově jednoduchou, jak po stránce skutkové, tak i právní. V případě žalob na náhradu škody představující regresní nárok pojišťovny je nutno provést před podáním žaloby šetření, zjistit skutkové okolnosti vzniku škodní události a rozsah škody. Každá věc náhrady škody a s tím souvisejícího regresního nároku je přitom nárokem zcela specifickým, vyžadujícím bližší zkoumání a prostudování věci. Ustanovení § 14b advokátního tarifu přitom především míří na případy skupovaných pohledávek (ale nejen na ty), například z dlužných pokut, popřípadě jim na roveň postavených plnění, jejichž cílem nebylo samotné vymožení těchto pohledávek, nýbrž dosažení zisku z jejich vymáhání. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit takovému spekulativnímu jednání, což ovšem není případ přezkoumávané věci.Vzhledem k uvedenému odvolací soud výrok II dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a přiznal žalobkyni shora vyúčtované účelně vynaložené náklady řízení dle § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném v době poskytnutí právní pomoci ze strany advokátky. Celkové náklady řízení ve výši 9 331,60 Kč je žalovaný povinen uhradit v běžné pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně má právo na náhradu jeho nákladů, které představuje odměna za zastoupení advokátkou za jeden úkon právní služby (podání odvolání proti výroku o nákladech řízení), kdy předmětem řízení je částka 6 969,60 Kč, jako rozdíl mezi požadovanými náklady řízení uvedenými v odvolání a náklady soudem prvního stupně přiznanými. Dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu činí odměna za jeden úkon právní služby 750 Kč. Zástupkyně žalobkyně má dále nárok na jeden režijní paušál ve výši 450 Kč dle advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 a DPH ve výši 252 Kč, celkem 1 452 Kč. Žalovaný je povinen nahradit i tyto náklady řízení v běžné třídenní lhůtě k rukám zástupkyně žalobkyně.