Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaný je povinen vyklidit a vyklizený žalobkyni odevzdat byt – jednotku č. [hodnota] [hodnota] o jednom pokoji a kuchyni s předsíní a koupelnou spojenou s WC, nacházející se v 1. nadzemním podlaží domu č. p. [hodnota], postaveném na pozemku parc. č. st. [hodnota], v katastrálním území a obci [Jméno žalovaného B], zapsaný na listu vlastnictví číslo [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, katastrální pracoviště [adresa], a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 19 699 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 9 279,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Napadaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizený žalobkyni odevzdat byt – jednotku č. [hodnota] [hodnota] o jednom pokoji a kuchyni v 1. nadzemním podlaží domu č. p. [hodnota] v k. ú. a obci [Jméno žalovaného B], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 19 699 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Vzal za prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem předmětného bytu, stejně jako dalších tří bytových jednotek, v budově č. p. [hodnota] v obci [Jméno žalovaného B]. Dne 28. 7. 2022 účastníci uzavřeli podle § 1257 odst. 1 o. z. smlouvu o zřízení služebnosti, na základě níž byla zřízena ve prospěch žalovaného služebnost doživotního a bezplatného užívání předmětného bytu za úplatu v celkové výši 350 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni ve specifikovaných splátkách. V bodě III smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně odstoupit od smlouvy v případě řádného nesplacení některé ze splátek. Toto ujednání soud shledal jako ujednání platné, které není v rozporu s principem právní jistoty, s dobrými mravy, veřejným ani ústavním pořádkem. Žalobkyně od smlouvy dne 1. 1. 2026 účinně odstoupila z důvodu opakovaného prodlení žalovaného s úhradou splátek. Žalovaný se do prodlení s úhradou dostal v případě všech dosud splatných splátek. Na splátku ve výši 50 000 Kč splatnou ke dni 31. 12. 2022 hradil až dne 5. 7. 2023. Ke dni 1. 9. 2023 žalovaný na úplatu uhradil 76 212 Kč. Ke dni 31. 12. 2023 tak měl žalovaný povinnost uhradit 53 788 Kč, tedy rozdíl mezi dosud splatnými splátkami v celkové výši 130 000 Kč a částky 76 212 Kč. S úhradou této částky byl žalovaný v prodlení po celý rok 2024. Další splátku splatnou ke dni 31. 12. 2024 ve výši 80 000 Kč žalovaný ve lhůtě rovněž neuhradil. Až dne 31. 1. 2025 uhradil částku 120 000 Kč a dne 25. 2. 2025 částku 10 000 Kč. Nadále tak byl v prodlení s úhradou částky 3 788 Kč v době od 26. 5. 2025 do 5. 10. 2025, kdy žalobkyně tuto pohledávku započetla proti pohledávce žalovaného představující náklady na vodné a stočné v období od 14. 5. 2024 do 12. 5. 2025 vyúčtované fakturou společnosti Chevak a. s. Ke dni 31. 12. 2025 žalovaný uhradil na splátku ve výši 80 000 Kč pouze 67 681 Kč. V prodlení tak zůstal s úhradou částky 12 319 Kč. Tvrzenou dohodu, na základě níž měla žalobkyně na úplatu započítat částku 45 000 Kč představující část nájemného za pronájem sousedního bytu žalobkyně [jméno FO] [jméno FO], žalovaný neprokázal. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na provedení výslechu svědka [jméno FO], neboť tímto výslechem mělo být prokázáno pouze to, že svědek v příslušném období užíval bytovou jednotku v domě č. p. [hodnota] ve [Jméno žalovaného B] a hradil žalobkyni za užívání bytové jednotky nájemné ve výši 17 000 Kč měsíčně. Tato skutečnost je pro rozhodnutí ve věci nepodstatná, a navíc vyplývá z e-mailové korespondence. Žalobkyně využila sjednaného práva odstoupit od smlouvy z důvodu prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek úplaty za zřízení služebnosti bytu a od smlouvy dne 1. 1. 2026 účinně odstoupila. Z důvodu zrušení smlouvy o zřízení služebnosti bytu žalovaný pozbyl právní titul, na základě něhož předmětný byt užíval. Na výzvu žalobkyně k vyklizení bytu nereagoval. Žalobkyně se tak důvodně domáhá ochrany svého vlastnického práva dle § 1040 odst. 1 o. z. Soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost vyklidit byt v zákonné lhůtě vymezené § 160 odst. 1 o. s. ř.
2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání. Napadený rozsudek považuje za nesprávný z důvodu vad řízení, neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu, nesprávného hodnocení důkazů, nedostatečného vypořádání se s obranou žalovaného a z důvodu nesprávného posouzení věci. Žalovaný v řízení namítal, že žalobkyně nesprávně vyhodnotila stav plateb a nezohlednila především hotovostní platbu ve výši 45 000 Kč. Žalovaný navrhoval výslech svědka [jméno FO] [jméno FO] k prokázání toho, že užíval sousední bytovou jednotku a k prokázání toho, že částka 45 000 Kč v hotovosti byla předána jednatelce žalobkyně paní [jméno FO] za osobní účasti žalovaného v jeho bytě. Soud na jedné straně žalovanému vytkl, že tvrzení o částce 45 000 Kč neprokázal, na druhé straně mu neumožnil provést výslech jediného přímého svědka, který měl tuto skutečnost potvrdit. Žalovaný proto navrhl, aby tento důkaz výslechem svědka provedl odvolací soud. Napadený rozsudek stojí na závěru, že žalovaný byl ke dni 31. 12. 2025 v prodlení s částkou 12 319 Kč. Tento závěr žalovaný považuje za nesprávný, a to s ohledem na hotovostní platbu 45 000 Kč prostřednictvím pana [jméno FO] a na spornou částku týkající se vodného a stočného. Závěr soudu o prodlení žalovaného je proto předčasný a nedostatečně podložený. I pokud by soudem prvního stupně zvažovaný nedoplatek ve výši 12 319 Kč existoval, soud se nedostatečně zabýval přiměřeností následku, který žalobkyně z takového údajného prodlení dovozuje. Následkem má být zánik doživotního práva bydlení žalovaného a jeho vyklizení z bytu. Soud měl zkoumat, zda uplatnění odstoupení za daných okolností není v rozporu s principem poctivosti, dobrými mravy a zákazem zneužití práva. Nezabýval se tím, zda smluvní ujednání o možnosti odstoupení mělo dopad i na situaci, kdy údajný nedoplatek je nízký či sporný. Soud také nezjišťoval, kdo text smlouvy připravil, zda bylo ujednání o odstoupení žalovanému srozumitelně vysvětleno. Soud prvního stupně také nedostatečně rozlišil jednotlivé druhy plateb, které žalobkyně po žalovaném požadovala. Má za to, že rozsudek je nepřezkoumatelný a nedostatečně odůvodněný. Navrhl, aby odvolací soud provedl další důkazy výslechem svědka [jméno FO] [jméno FO] k hotovostní platbě 45 000 Kč, případně důkaz čestným prohlášením tohoto svědka, bude-li doloženo, výslechem žalovaného k okolnostem plateb, jednání se žalobkyní a předání částky 45 000 Kč a dalšími listinnými důkazy. Protože rozsudek soudu prvního stupně nemůže obstát, navrhl dále, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Chebu k dalšímu řízení. Žalovaný dále k odvolání doložil čestné prohlášení ze dne 11. 6. 2026 [jméno FO] [jméno FO], dle něhož tento dne 6. 6. 2023 zaplatil hotově paní [tituly před jménem] [jméno FO] – [právnická osoba]. za nájem bytu za 6 měsíců celkem 102 000 Kč, z čehož 57 000 Kč byl nájem (9 500 Kč za měsíc) a 45 000 Kč poplatky (7 500 Kč měsíčně za poplatky).
3. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že napadaný rozsudek soudu prvního stupně shledává za věcně správný a řádně zdůvodněný. Soud provedl všechny potřebné důkazy a dospěl ke správným skutkovým zjištěním, na základě nichž následně správně rozhodl. Ve smlouvě o zřízení věcného břemene bylo sjednáno právo žalobkyně odstoupit od smlouvy tehdy, pokud bude žalovaný v prodlení s úhradou některé ze splátek za zřízení věcného břemene. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradám a upozorňovala na následky neplacení, přesto žalovaný splátky neuhradil. Proto žalobkyně od smlouvy odstoupila, čímž žalovanému zanikl právní důvod k užívání bytu. Žalovaný byl opakovaně poučen soudem prvního stupně o aplikaci zásady koncentrace řízení. Byl vyzván, aby navrhl tvrzení a důkazy k jejich prokázání a současně byl poučen, že neunáší břemeno důkazní ohledně svých tvrzení týkajících se jím prováděných zápočtů či existence domnělé dohody o započítávání části nájemného za vedlejší byt na úhradu splátek za zřízení věcného břemene. Z tvrzení učiněných žalovaným však bylo zřejmé, že takové důkazy ani neexistují a že je k dispozici nemá. V odvolání žalovaný znovu uvádí skutečnosti, které již zazněly v průběhu řízení. Současně uváděl nová tvrzení a navrhoval, aby byly provedeny nové důkazy. Dle názoru žalobkyně se však nejedná o tvrzení či důkazy, které by mohly prolomit zásadu koncentrace řízení. Upozornila, že z údajů žalovaného při soudním jednání jasně vyplynulo, že u uzavření domnělé ústní dohody o zápočtu nájemného za vedlejší byt na platbu za věcné břemeno byl pouze žalovaný a jednatelka žalobkyně. Pan [jméno FO] ani nikdo jiný u tohoto jednání dle žalovaného nebyl. Pokud jde o nový listinný důkaz doložený žalovaným, a to čestné prohlášení pana [jméno FO] [jméno FO] ze dne 11. 6. 2026, jedná se o důkaz, u něhož není zřejmé, jaké tvrzení žalovaného má prokazovat, neboť neprokazuje žádnou skutečnost relevantní pro toto řízení a týká se jiného bytu. Nesouhlasí s tím, že by soud prvního stupně nevzal v úvahu otázku přiměřenosti následku spojenou se ztrátou bydlení žalovaného. Žalovaný měl dostatek času všechny své závazky řádně a včas uhradit a musel si být vědom, jaké následky s jejich porušením mohou být spojeny. Nyní uváděné argumenty žalovaného v odvolání jsou účelové. Žalobkyně dále poukázala na výpisy z centrální evidence exekucí prokazující aktuální stav žalovaného jako dlužníka k červnu 2026, které žalobkyně bez své viny nemohla v řízení před soudem prvního stupně uplatnit, neboť jí existence těchto exekučních řízení nebyla známa. Z těchto záznamů vyplývá, že žalovaný je v současné době zatížen celkem třemi pravomocnými exekucemi s celkovým dluhem přesahujícím 800 000 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný jednal od počátku nepoctivě. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
4. Odvolání není důvodné.
5. Soud prvního stupně se věcí pečlivě zabýval a provedl důkazní řízení v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu. Účastníkům řádně poskytl poučení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. o koncentraci řízení a žalovanému i dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti prokázání svého tvrzení o existenci dohody mezi účastníky o zápočtu části nájemného nájemníka sousedního bytu pana [jméno FO] v celkové výši 45 000 Kč na úhradu splátky za zřízení služebnosti doživotního a bezplatného užívání označeného bytu žalovaným. Soud řádně vysvětlil, z jakého důvodu jako nadbytečný neprovedl žalovaným navržený důkaz výslechem svědka [jméno FO]. Ze správně zjištěného skutkového stavu pak dovodil právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Na přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně tak je možno pro stručnost odkázat.
6. Ani odvolací soud neshledal důvod k doplnění důkazního řízení výslechem tohoto svědka, který by nemohl přinést nic nového v otázce žalovaným tvrzené existence dohody účastníků o využití části nájemného hrazeného tímto svědkem na dluh žalovaného. Z údajů žalovaného sdělených při jednání soudu prvního stupně dne 20. 5. 2026, zachycených v protokolu o jednání, totiž vyplývá, že tvrzenou ústní dohodu měl uzavřít s jednatelkou žalobkyně již v době uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, tedy v červenci 2022. U tohoto jednání byl přítomen pouze žalovaný a jednatelka žalobkyně [jméno FO], kdy však žalobkyně uzavření takové dohody popřela. Výslech svědka [jméno FO] žalovaný navrhoval toliko k prokázání tvrzení, že pan [jméno FO] byt půl roku užíval a hradil nájemné ve výši 17 000 Kč měsíčně. Tato skutečnost však pro rozhodnutí ve věci je zcela irelevantní a v podstatě ani není sporná.
7. Odvolací soud k důkazu neprovedl ani čestné prohlášení [jméno FO] ze dne 11. 6. 2026, když provedení tohoto důkazu by bylo v rozporu se zásadou koncentrace řízení, neboť skutečnosti zachycené v tomto prohlášení si mohl žalovaný obstarat již v koncentrační lhůtě, jelikož se mělo jednat o událost nastalou před několika lety. Navíc v tomto čestném prohlášení se pouze uvádí, že dne 6. 6. 2023 měl zaplatit pan [jméno FO] jednatelce žalobkyně za nájem bytu celkem 102 000 Kč za 6 měsíců a neprokazuje tak existenci dohody o zápočtu části nájemného na splatnou platbu žalovaného. Pokud pak k předání nájemného svědkem jednatelce žalobkyně mělo dojít 6. 6. 2023 za přítomnosti žalovaného, pak se nejeví jako uvěřitelné, že tuto platbu by žalovaný opomněl při podpisu přehledu úhrad na smlouvu o zřízení služebnosti ke dni 5. 7. 2023, 7. 7. 2023 a 1. 9. 2023 (viz číslo listu 56 a 57 spisu). Pochybnost vzbuzuje i skutečnost, že dle tvrzení žalovaného svědek [jméno FO] hovoří pouze rusky a částečně anglicky, přičemž čestné prohlášení je psáno perfektní češtinou. I pokud by toto čestné prohlášení mohlo být k důkazu provedeno, muselo by být hodnoceno jako účelové.
8. Odvolací soud rovněž neprovedl ani žalobkyní navrhované důkazy o exekucích žalovaného, neboť i tyto důkazy byly uplatněny v rozporu s § 205a o. s. ř., jelikož skutečnosti o probíhajících exekucích si mohla žalobkyně zjistit v koncentrační lhůtě. Na druhou stranu žalovaný při odvolacím jednání vedení exekucí proti jeho osobě nepopřel.
9. Soud prvního stupně správně zjistil, že mezi účastníky byla dne 28. 7. 2022 uzavřena smlouva o zřízení služebnosti bytu, podle níž žalobkyně zřídila ve prospěch žalovaného osobní služebnost doživotního a bezplatného užívání bytu č. [hodnota] [hodnota] ve [Jméno žalovaného B], a to pro vlastní potřebu oprávněného ze služebnosti a potřebu jeho domácnosti. Podle článku III byla služebnost sjednána za částku 350 000 Kč, která byla splatná ve splátkách s tím, že první splátka ve výši 50 000 Kč je splatná do 31. 12. 2022, druhá splátka ve výši 80 000 Kč je splatná do 31. 12. 2023, třetí splátka ve výši 80 000 Kč je splatná do 31. 12. 2024, čtvrtá splátka ve výši 80 000 Kč je splatná do 31. 12. 2025 a pátá splátka ve výši 60 000 Kč je splatná do 31. 12. 2026. Účastníci dále v tomto článku ujednali, že v případě řádného nesplacení některé ze splátek může povinný ze služebnosti od této smlouvy odstoupit. V řízení bylo prokázáno, že přes opakované výzvy žalobkyně žalovaný ani jednu z uvedených splátek neuhradil v řádném termínu a v plné výši. Do současné doby má na splátkách dluh. Pokud za této situace žalobkyně v souladu s ujednáním ve smlouvě i s ustanovením § 2001 o. z. od smlouvy odstoupila, učinila tak platným a účinným způsobem. Soud prvního stupně rovněž posoudil a zdůvodnil, že jednání žalobkyně nelze považovat za šikanózní či za jednání v rozporu s dobrými mravy, které by nepožívalo právní ochrany.
10. Žalovanému tak zanikl právní důvod k užívání bytu, a jelikož přes výzvy žalobkyně do současné doby byt nevyklidil, žalobkyně se důvodně domáhá ochrany svého vlastnického práva dle § 1040 odst. 1 o. z. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost předmětný byt vyklidit. Pokud jde o lhůtu k vyklizení, tuto soud prvního stupně stanovil v délce 15 dnů od právní moci rozsudku, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na všechny okolnosti případu, s přihlédnutím k věku žalovaného, jeho potřebě zajištění náhradního bydlení, ale i k určité schovívavosti žalobkyně, která při odvolacím jednání naznačila, že by případně souhlasila s prodloužením lhůty k vyklizení bytu, odvolací soud v této části změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalovanému uložil povinnost byt vyklidit ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku, když tuto lhůtu považuje za odpovídající všem shora uvedeným okolnostem.
11. Vzhledem k tomu, že odvolací soud oproti úvaze soudu prvního stupně dospěl k závěru, že je na místě uložit žalovanému povinnost vyklidit byt ve lhůtě delší než zákonné, postupoval dle § 220 odst. 1 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně změnil.
12. Protože odvolací soud v meritu věci změnil rozsudek soudu prvního stupně, musel znovu dle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Tyto stanovil v podstatě ve shodné výši jako soud prvního stupně, kdy výši nákladů řízení žalovaný ani nezpochybnil. Úspěšné žalobkyni tak byly přiznány náklady řízení před soudem prvního stupně za tři úkony právní služby po 2 300 Kč dle § 9 odst. 1 a § 7 bod 5 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání soudu 20. 5. 2026 v délce přesahující dvě hodiny), režijní paušál za tři úkony po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), 3 advokátního tarifu za osm půlhodin celkem 1 200 Kč a jízdné ve výši 2 698 Kč. Po připočtení 21 % DPH ze součtu uvedených částek a výdajů za zaplacení soudního poplatku ze žaloby ve výši 5 000 Kč byly úspěšné žalobkyni přiznány náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 19 699 Kč (§ 142 odst. 1 o. s. ř.)
13. Úspěšné žalobkyni byly přiznány i náklady odvolacího řízení sestávající z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 2 300 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu), ze dvou režijních paušálů po 450 Kč, cestovních výdajů ve výši 1 569,10 Kč, z náhrady za promeškaný čas za čtyři započaté půlhodiny po 150 Kč, to je celkem 7 669,10 Kč. Po připočtení 21 % DPH byly žalobkyni přiznány účelně vynaložené náklady odvolacího řízení v celkové výši 9 279,60 Kč (§ 142 odst. 1, 224 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení před soudy obou stupňů je žalovaný povinen uhradit v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).