Výrok
Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že vlastníkem pozemkové parc. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m² – ostatní plocha, způsob využití jiná plocha, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], je žalobkyně (výrok I). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladu řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Shledal, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určovací žalobě dle § 80 o. s. ř., a to z důvodu odstranění rozporu mezi tvrzením žalobkyně, že je vlastníkem nemovitosti, a faktem, že tato nemovitost je v katastru nemovitostí připsána žalované. Protože všechny právní skutečnosti, s nimiž právní předpisy spojují nabytí vlastnického práva, měly nastat před [datum], aplikoval na daný případ ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Zjistil, že sporný pozemek je součástí sportovního areálu od doby jeho výstavby a je ohraničen stále stejným plotem. Sportovní areál byl hospodářskou smlouvou ze dne [datum] převeden z majetku [Anonymizováno] na [Anonymizováno] [adresa], tj. právního předchůdce žalobkyně. Sportovní areál byl vždy využíván jako celek včetně parcely, která je předmětem řízení, postupně k různým účelům. Domnělým (putativním) titulem tak je uvedená hospodářská smlouva. Lze usuzovat, že žalobkyni svědčí dobrá víra, že jí vlastnické právo k pozemku náleží. Žalovaná ani její právní předchůdci se nechovali k pozemku jako vlastníci, neužívali jej, nedomáhali se vstupu ani uzavření dohody o jeho užívání. Držba žalobkyně a jejího právního předchůdce byla poctivá, proto je nutno vycházet z vydržení řádného. Vydržecí lhůta dle § 134 obč. zák. byla 10 let. Nikdo z účastníků nezpochybňoval, že by držba žalobkyně a jejího právního předchůdce nebyla nepřetržitá. Vydržecí lhůta začala běžet dnem [datum], k řádnému vydržení došlo [datum]. Žalobkyně se dozvěděla, že není vedena jako vlastník předmětné pozemkové parcely až v průběhu let 2021, 2022 v rámci plánování budování nového tréninkového hřiště a připravování žádosti o dotace. Byly tedy splněny podmínky vydržení, a to trvání držby, dobrá víra žalobkyně a jejího právního předchůdce a uplynutí desetileté vydržecí doby. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání. V následném doplnění namítla, že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná nabyla vlastnictví k pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] příklepem v exekuční dražbě ke dni [datum]. Nesouhlasí se závěrem o vydržení vlastnického práva žalobkyně k pozemku. Skutečnost, že žalobkyně přinejmenším od [datum], kdy byl zřízen katastr nemovitostí a kdy již více než rok byla vlastníkem sportovního areálu ve městě Hrádku podle hospodářské smlouvy z [datum], až do roku 2019 nebo 2020 nevěnovala žádnou pozornost údajům v katastru nemovitostí, aby se přesvědčila, proč není zapsána jako vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno] respektive po provedené obnově katastrálního operátu nově vytvořené parcely [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], nelze považovat za omluvitelnou nevědomost žalobkyně. Na straně žalobkyně jde o projev zjevné nedbalosti, lehkovážnosti a neodpovědné lhostejnosti ve vztahu k péči o majetek odporující povinnostem řádného hospodáře a nemůže být podkladem k úsudku o poctivé držbě, dobré víře a řádném vydržení vlastnického práva žalobkyně. Skutečnost, že žalovaná ani její právní předchůdce pozemek nevyužívali a ponechávali jej v bezesmluvním užívání žalobkyni, nemohla vyvolat oprávněné přesvědčení žalobkyně, že jí vlastnické právo k pozemku náleží. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. Žalobkyně v obsáhlém vyjádření k odvolání žalované setrvala na svých dosavadních stanoviscích. Doplnila, že je právní nástupcem tělovýchovných občanských sdružení, a ačkoliv se v průběhu let měnil jeho název a právní forma, jeho základním a jediným účelem je vedení sportovního areálu a zajištění sportovního zázemí pro mládež a obyvatele města [adresa]. Zástupci žalobkyně jsou a vždy byli právními laiky, jejichž hlavní prioritou bylo zajistit chod areálu, což se jim daří a nelze hovořit o neodpovědné lhostejnosti k péči o majetek. Sportovní areál žalobkyně má rozlohu [Anonymizováno] m², oproti tomu předmětný pozemek má výměru [Anonymizováno] m². Pozemek je umístěný v oploceném území se stavbou ve vlastnictví žalobkyně na něm uprostřed postavené. Dle názoru žalobkyně lze jistě hovořit o omluvitelném omylu při užívání pozemku. Naproti tomu žalovaná je akciovou společností, u níž se předpokládá, že jedná s náležitou odbornou péčí. Pokud žalovaná ve vztahu k žalobkyni hovoří o zanedbání povinnosti péče řádného hospodáře, stejný úsudek lze vznést ve vztahu k žalované, kdy žalovaná podle zápisu v katastru nemovitostí je vlastníkem pozemku, který fakticky užívá jiný subjekt, zřídí na jeho části stavbu a žalovaná nečiní nic, aby z takového pozemku měla hospodářský profit, zejména formou nájemného. Žalobkyně je přesvědčena, že její vlastnické právo bylo jednoznačně prokázáno. Navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil řízení sdělením obsahu úplného výpisu ze spolkového rejstříku týkajícího se žalobkyně vedeného Krajským soudem v Plzni. Z tohoto výpisu zjistil, že jako datum vzniku žalobkyně je uveden [datum]. Odvolání není důvodné. Soud prvého stupně věci věnoval náležitou pozornost a provedl důkazní řízení v rozsahu postačujícím ke zjištění skutkového stavu věci. Ze správně zjištěného skutkového stavu pak dovodil i odpovídající právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně tak lze plně odkázat. Soud prvního stupně věc správně posuzoval dle příslušných ustanovení občanského zákoníku účinného do [datum], a to s ohledem na dobu, kdy mělo k vydržení nemovitosti dojít. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Především je třeba uvést, že kontinuita žalobkyně nebyla přerušena, jak vyplývá z výpisu ze spolkového rejstříku vedeného Krajským soudem v Plzni, kde jako datum vzniku žalobkyně je uveden datum, které odpovídá datu registrace [Anonymizováno] [adresa] (číslo listu 31 spisu). V řízení bylo prokázáno a účastníci v podstatě ani nesporovali, že pozemková parcela, dnes vedena pod p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], byla již od 60. let 20. století součástí oploceného sportovního areálu, který byl po celou dobu ke sportovním účelům využíván tělovýchovnými sdruženími. V 80. letech byla na části pozemku ve stavebním řízení označovaném jako parc. č. [Anonymizováno] v k. ú [adresa] pro [Anonymizováno] [adresa] povolena a následně zkolaudována výstavba garáže pro autobus. Hospodářskou smlouvou ze dne [datum] o převodu vlastnictví majetku Českého svazu tělesné výchovy byl sportovní areál pod p. č. 1575/2 spolu s vystavěnou garáží a dalšími nemovitostmi ve smlouvě uvedenými převeden ke dni [datum] do vlastnictví žalobkyně, tehdy označené jako [Anonymizováno] [adresa]. Žalovaná ani její právní předchůdce po nabytí pozemku v dražbě k němu neměli přístup, o pozemek se žádným způsobem nezajímali a žádným způsobem nedávali najevo, že by byli jeho vlastníky. Soud prvního stupně tak správně zhodnotil, že žalobkyně byla oprávněným držitelem, když se zřetelem ke všem okolnostem byla v dobré víře o tom, že jí pozemková parcela patří. Předmětnou nemovitost žalobkyně měla v nepřetržité držbě a k jejímu vydržení žalobkyní (dříve označenou jako [Anonymizováno] [adresa]) tak došlo uplynutím 10 let od uzavření hospodářské smlouvy o převodu vlastnictví majetku Českého svazu tělesné výchovy ze dne [datum], tedy ke dni [datum]. K celé sporné situaci zřejmě došlo v souvislosti s nepřesnostmi v údajích v katastru nemovitostí, jak lze dovodit ze zprávy Katastrálního pracoviště [adresa] (číslo listu 125 spisu). Z této zprávy vyplývá, že do roku 2009, což je rok obnovy operátu v k. ú. [adresa], bylo vedeno vlastnictví dvojím způsobem, tj. podle katastru nemovitostí (převážně budovy a zahrady) a podle původního pozemkového katastru (PK) – převážně polnosti, lesy, louky apod. V roce 2009 obnovou operátu se vlastnictví sjednotilo jen do katastru nemovitostí. Do roku 2009 byla p. p. č. 1575/2 vedena bez listu vlastnictví (LV), jelikož pod touto parcelou byly PK p. p. č. 1575/1 (část z k. ú. [k.ú.] huť), dále PK p. p. č. 1575/2, 1575/8, [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 je nyní přečíslována na KN p. p. č. [Anonymizováno]. PK p. p. č. [Anonymizováno] přešla do k. ú. [adresa] v roce 1997 při změně katastrální hranice mezi k. ú. [Anonymizováno] a k. ú. [adresa]. Vlastnicky PK [Anonymizováno] byla zapsána v knihovní vložce [Anonymizováno] [adresa]. Pozemky původního vlastníka [právnická osoba] byly zapsány v knihovní vložce číslo [hodnota] a ve vlastnictví kromě jiného tak měl PK p. p. č. [Anonymizováno], které po obnově operátu byly přečíslované, a vlastní je do dneška. Ze sdělení žalované vyplynulo, že v roce 2014 získala v dražbě na základě usnesení o příklepu soubor pozemků, jejichž součástí byla i pozemková parcela p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Žalovaná je personálně i ekonomicky propojena se svým právním předchůdcem, jelikož jsou členy jednoho koncernu. Žalované tak nepochybně bylo známo, jaké pozemky její právní předchůdce užívá. Nepochybně neměla vědomost o tom, že součástí souboru pozemků, který vydražila, byl i pozemek v oploceném sportovním areálu, a nepochybně nebylo její vůlí stát se vlastníkem i tohoto konkrétního pozemku, o který následně žádný zájem neprojevila. Za shora uvedené situace soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobkyně se ke dni [datum] řádným vydržením stala vlastníkem sporného pozemku, když podmínky vydržení vymezené § 134 obč. zák. byly naplněny. Nepochybil, pokud žalobě vyhověl. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně zákonu odpovídajícímu výroku o nákladech řízení. Úspěšné žalobkyni byly přiznány náklady odvolacího řízení sestávající za dvou úkonů právní služby po [částka] dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, ze dvou režijních paušálů po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ze součtu uvedených částek, celkem [částka] (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.).