Výrok
Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 6 534 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění
Napadaným rozsudkem soud zamítl žalobu, kterou by byla žalovanému uložena povinnost doložit žalobci náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh na služby a provedení vyúčtování za rok 2020 a umožněno žalobci pořízení kopie podkladů. Žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 19 602 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že žalovaný setrvale projevuje snahu dostát svým zákonným povinnostem, ale je to právě žalobce, který se sice práva dožaduje, ale následně se realizaci svého práva brání. Nelze klást k tíži žalovaného chování žalobce, který o spolupráci nemá zájem. Žalobce setrvale bojkotuje zjevnou snahu žalovaného o smírné řešení sporu a všechny nabídky k realizaci svého práva. Chování žalobce nasvědčuje tomu, že mu o uplatnění práva ve skutečnosti nejde. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalobce měl opravdovou snahu o seznámení se s podklady pro rok 2020, kdy nevyužil možnost nahlédnout do podkladů, ani možnost vyjasnit si své požadavky v rámci soudního řízení, neboť se k jednání soudu nedostavoval. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž zdůraznil, že žalovaný v průběhu nalézacího řízení neprokázal, že by žalobci umožnil seznámit se s podklady za rok 2020. Dle judikatury Nejvyššího soudu má žalobce právo podávat opakované žádosti, se kterými se musí žalovaný vždy vypořádat. Nahlížení u statutárního orgánu žalovaného není v souladu s příslušným zákonem a judikaturou Nejvyššího soudu. Žalovaný neprokázal, že by žalobce seznámil s termínem nahlížení do dokumentu dne 15. 11. 2023. Pokud soud odkazuje na neúspěšnou mediaci, v tomto rozsahu je jeho rozsudek nepřezkoumatelný. Žalovaný neprokázal, že by žalobci učinil trvalou nabídku k nahlížení do dokumentace. S touto nebyl žalobce nikdy seznámen. Ale i kdyby s ní seznámen byl, podle judikatury vyšších soudů mezi účastníky musí být dohodnuto místo plnění, tedy místo nahlížení do dokumentů, a pokud to není dohodnuto, má se tak dít v sídle žalovaného. V době, kdy žalobce požádal o nahlížení do dokumentace, měl žalovaný sídlo ve Starém Plzenci, a právě tam by mu měl umožnit do dokumentu nahlédnout. Je zcela irelevantní, že v průběhu plynutí času se změnilo sídlo žalovaného. Žalobce nabídl žalovanému desítky termínů, kdy byl připraven nahlédnout do dokumentace, ale ten na jeho výzvu nereagoval, naopak si sám jednostranně stanovoval své termíny. Soud vůbec nezkoumal, zda žalovaný mohl svoji povinnost splnit, ani čím žalovaný splnil svoji povinnost „doložit“. Zákonná povinnost umožnit nahlédnutí do podkladů je splněna až v případě, jestliže tyto povinná osoba předloží za podmínek umožňujících je řádně prostudovat, respektive pořídit si opisy či kopie. Žalobce proto navrhuje změnu napadeného rozsudku a vyhovění žalobě, případně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, kde by se měl soud detailně zabývat tím, zda byly splněny veškeré podmínky pro řádné prostudování dokumentace v souladu s judikaturou vyšších soudů. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně vyjádřil, kdy zdůraznil, že umožnil žalobci nahlížení do předmětných dokumentů několikrát, opakovaně a uvědomil ho i o možnosti trvalého nahlížení do dokumentace. Judikatura Nejvyššího soudu umožňuje opakované žádosti vlastníků jednotek o nahlížení do příslušné dokumentace, ale nesmí to být zjevným zneužitím práva tak, jak se děje v dané věci ze strany žalobce. [právnická osoba] se shodla na tom, že pokud v průběhu času dojde ke změně sídla určitého subjektu, pak se plní v místě aktuálního sídla. Zástupce žalobce neudělil mediátorce souhlas ke zproštění mlčenlivosti a ona proto nemohla soudu sdělit skutečnost, že žalovaný měl při mediaci k dispozici všechny dokumenty, do kterých mohl žalobce nahlédnout. Žalobce se nezúčastnil žádného z nabízených termínů k nahlížení do dokumentů, a proto by bylo v rozporu se zásadou ekonomie řízení, aby se soud podrobně zabýval všemi těmito termíny. Žalovaný tedy navrhuje potvrzení napadeného rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolání žalobce není důvodné. V přezkoumávané věci soud prvního stupně provedl dostatek listinných důkazů, z nichž řádně zjistil skutkový stav, který správně právně posoudil a odvolací soud pro stručnost na správné závěry soudu prvního stupně odkazuje. Soud rovněž řádně dle § 157 odst. 2 o. s. ř. zdůvodnil, proč neprovedl i další žalobcem navržené důkazy. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný nepochybně prokázal, že nabízel žalobci několik termínů k prostudování dokumentace za rok 2020, jež byla předmětem tohoto řízení, a umožnil žalobci pořízení kopie všech podkladů, které on vyžadoval. Dále žalovaný prokázal trvalou možnost nahlížení do podkladů k vyúčtování v aktuálním sídle společenství, tedy správně v budově správce společenství v Přešticích, a to v úředních hodinách. Soud správně dovodil, že žalobce měl možnost vždy se seznámit s obsahem zásilek, které mu byly ze strany žalovaného doručovány, v tomto odvolací soud rovněž odkazuje na podrobné odůvodnění napadaného rozsudku. Pokud žalobce poukazoval na skutečnost, že v jeho bytě po určitou dobu žil i jeho otec stejného jména, bylo na něm, aby jako jediný vlastník bytu učinil veškeré kroky k odstranění problémů s doručováním jeho osobě. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný setrvale projevuje snahu dostát svým zákonným povinnostem ve smyslu § 1194 o. z. a § 7 a násl. zákona č. 67/2013 Sb. Je to ale žalobce, který se následně realizaci svých práv brání. Odvolacímu soudu je známa osoba žalobce (ale i žalovaného) z mnoha řízení, která u něj probíhají. Všechna tato řízení se nesou ve stejném duchu, se stejnou argumentací obou stran a je proto možno odkázat též na odůvodnění všech rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ve věci samé z nedávné doby, ale i procesních rozhodnutí, neboť sám žalobce už si zřejmě ani není jistý tím, které období učinil předmětem toho kterého řízení a o kterém období již bylo pravomocně rozhodnuto. Proto dochází velmi často k zastavování řízení z důvodu překážky věci zahájené či rozhodnuté. Odvolací soud má dále za to, že ze strany žalobce jde o šikanózní výkon práva, kterému nemůže být poskytnuta právní ochrana. Ze všech těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšný žalovaný má právo na náhradu jeho nákladů, které představuje odměna ze zastoupení advokátem za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 1 500 Kč (další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 5. 9. 2024, vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání). Zástupce žalovaného má dále nárok na tři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21 % DPH ve výši 1 134 Kč, celkem 6 534 Kč. Dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen nahradit náklady odvolacího řízení k rukám zástupce žalovaného.