Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 5 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanou zavázal povinností vydat žalobci sušičku prádla, pračku a mezikus pračka – sušička s výsuvem ve výroku přesně specifikované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 24 523,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta] (výrok II). Uzavřel, že žalované se nepodařilo i přes opakované poučení soudem v intencích § 118a odst. 3 o. s. ř. prokázat, že žalobce měl vůli jí předmětné věci darovat dne 25. 12. 2020. Žalovaná tak neunesla břemeno důkazní. Žalobci nadále svědčí vlastnické právo k věcem a pokud je žalovaná neprávem zadržuje ve svém bytě, pak se žalobce právem domáhá jejich vydání dle § 1040 odst. 1 o. z.
2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání. Má za to, že z důkazů před soudem prvního stupně provedených je patrno a bylo prokázáno, že předmětnou pračku se sušičkou i spojovacím dílem získala od žalobce darem. Soud prvního stupně v rozporu s provedenými důkazy dospěl k závěru, že soužití účastníků bylo ukončeno v červenci 2022, ačkoli ze všech provedených důkazů je zřejmé, že ve společné domácnosti žili do 30. 7. 2023, kdy bylo soužití ukončeno v souvislosti s domácím násilím páchaným žalobcem na žalované. O tom, že předmětné věci byly dary žalobce žalované k Vánocům roku 2020, nemůže být pochyb. Toto lze vyvodit ze svědeckých výpovědí i z korespondence mezi žalovanou a soudem slyšenou svědkyní [jméno FO]. I žalobce v rámci trestního řízení znalci [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že „koupil jsem jí věci do bytu, pračku, sušičku, …“. Žalovaná se považuje za výlučnou vlastnici těchto věcí, které i nadále užívá. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.
3. Žalobce ve vyjádření k odvolání připustil, že soud pochybil, pokud konstatoval, že společné soužití žalobce a žalované skončilo v červenci 2022, když mělo být prokázáno, že jejich vztah skončil až v červenci 2023. K námitce žalované je nutno uvést, že se jedná pouze o evidentní písařskou chybu, která nemá ve věci žádný faktický význam. Odkaz na znalecký posudek [tituly před jménem] Hrona je nepřípadný. S touto námitkou, která byla uplatněna již v rámci řízení před soudem prvního stupně, se soud vypořádal. Žalobce sporné věci, ale i další věci jako postel, lednici, televizi nebo PlayStation pořizoval nikoli za účelem převodu vlastnického práva na žalovanou, ale pouze do společného bydlení. Pokud žalovaná odkazuje na svědecké výpovědi a na messengerovou komunikaci mezi žalovanou a svědkyní [jméno FO], žádný z těchto důkazů není způsobilý prokázat, že sporné věci byly žalované žalobcem darovány. Ani jeden z předvolaných svědků nebyl přítomen okamžiku, kdy mělo k darování věcí dojít. Naopak bylo prokázáno, že vlastníkem sporných věcí je a po celou dobu společného vztahu byl výlučně žalobce. Žalovaná sama v průběhu rozsáhlých hádek se žalobcem několikrát žalobce vyzývala, aby si spornou pračku a sušičku odvezl, případně aby si určil cenu, za níž ona sporné věci odkoupí. Odvolání žalované je účelové. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.
4. K odvolání žalované odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání žalované i k vyjádření žalobce k tomuto odvolání a dospěl k závěru, že odvolání není možno považovat za důvodné.
5. Soud prvního stupně provedl důkazní řízení v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu věci. Ze správně zjištěného skutkového stavu (až na nepřesnost, že soužití účastníků skončilo v červenci 2022, namísto správného v červenci 2023, když tato nepřesnost na výsledek řízení nemá vliv) dovodil i odpovídající právní závěry, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožňuje. Na přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně tak je možno pro stručnost plně odkázat.
6. Mezi účastníky, kteří jsou bývalými partnery, nebylo sporu o tom, že předmětnou sušičku, pračku a mezikus pračka – sušička zakoupil ze svých prostředků v prosinci 2020 žalobce a stal se tak vlastníkem věcí (2079 odst. 1 o. z.). Sporným zůstalo, zda následně uvedené věci ve smyslu § 2055 odst. 1 o. z. daroval žalované k Vánocům 2020, jak žalovaná tvrdila, a zda tedy vlastnické právo k věcem v souvislosti s darováním přešlo na žalovanou.
7. Důkazní břemeno v tomto směru tížilo žalovanou, o čemž soud prvního stupně žalovanou opakovaně poučoval. Žalovaná své důkazní břemeno neunesla a vlastnické právo ke sporným věcem neprokázala.
8. Skutečnost, že věci daroval žalobce žalované nelze dovodit ani z údajů uváděných žalobcem před soudním znalcem [tituly před jménem] Hronem dne 4. 10. 2023, které jsou obsahem znaleckého posudku zadaného Policií České republiky. V rámci výslechu se zde žalobce zmiňoval kromě sporných věcí i o dalších věcech, které do domácnosti účastníků pořídil, nikoli žalované daroval.
9. Tuto skutečnost nelze dovodit ani ze svědeckých výpovědí slyšených svědků [jméno FO], [jméno FO] či [jméno FO], kteří měli být o daru pouze informováni žalovanou. Nevyplývá ani z doložených messengerových zpráv žalované adresované žalobci. Z těchto zpráv z roku 2022 naopak je zřejmé, že žalovaná si byla vědoma vlastnického práva žalobce k uvedeným věcem, když požadovala, aby si je žalobce odvezl, případně byla ochotna za věci žalobci uhradit odpovídající částku.
10. Soud prvního stupně tak správně uzavřel, že žalobci nadále svědčí vlastnické právo ke sporným věcem. Žalovaná uvedené věci zadržuje neoprávněně. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud žalobě vyhověl, když žalovaný se důvodně domává ochrany svého vlastnického práva dle § 1040 odst. 1 o. z.
11. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně zákonu odpovídajícímu výroku o nákladech řízení.
12. Úspěšnému žalobci byly přiznány i náklady odvolacího řízení sestávající z odměny zástupce za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 1. 1. 2025 ve výši 2 300 Kč za jeden úkon, tj. 4 600 Kč. Po připočtení dvou režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v platném znění byly žalobci přiznány náklady odvolacího řízení v celkové výši 5 500 Kč, které žalobkyně uhradí v běžné pariční lhůtě (§ 160 odst. o. s. ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).