Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 6 017 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 17 821 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobu co do částky 3 500 Kč příslušenství zamítl (výrok II). Vzájemný návrh žalovaného na uložení povinnosti zaplatit žalobci částku 2 379 Kč zamítl (výrok III). Žalovaného zavázal povinností zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 511 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Vzal za prokázané, že mezi účastníky byla v ústní formě uzavřena smlouva o právním zastoupení dle § 2430 o. z. ve spojení se zákonem č. 85/1996 Sb. o advokacii. Z této smlouvy vyplynula pro žalobce povinnost zastupovat žalovaného ve třech správních řízeních vedených u Městského úřadu v [Anonymizováno] a povinnost žalovaného zaplatit žalobci odměnu. Protože mezi účastníky výše odměny nebyla ujednána, tato se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb. Žalobce vyúčtoval odměnu fakturou ze dne 23. 6. 2022 doručenou žalovanému dne 30. 6. 2022. Žalovaný prokázal tvrzení, že dne 11. 9. 2019 v hotovosti při jednání na Městském úřadě v [Anonymizováno] předal žalobci celkem částku 9 700 Kč, když ve výši 6 200 Kč šlo o odměnu za právní zastoupení v jiných řízeních a částka 3 500 Kč je odměna žalobce za zastupování žalovaného v předmětných správních řízeních. Tato skutečnost vyplývá z účastnického výslechu žalovaného a z výslechu svědkyně [jméno FO], přítelkyně žalovaného, která byla u předání peněz osobně přítomna. Žalobce má nárok na odměnu za poskytnutí právních služeb v souvislosti se zastupováním žalovaného ve třech správních řízeních v celkové výši 21 321 Kč. Z této částky žalovaný uhradil částku 3 500 Kč dne 11. 9. 2019 předáním peněz v hotovosti. Soud proto žalobě vyhověl do částky 17 821 Kč s příslušenství a ve zbytku žalobu zamítl. Námitku promlčení vznesenou žalovaným shledal jako nedůvodnou. Dle § 609 a 629 o. z. se nárok žalobce na zaplacení odměny promlčí v tříleté lhůtě, která počne běžet dnem právní mocí správních rozhodnutí. Usnesení Městského úřadu [adresa] bylo vydáno 21. 12. 2020, rozsudky Krajského soudu v Plzni v dalších dvou správních věcech jsou ze dne 28. 2. 2020. Žalobu žalobce podal 16. 12. 2022, tedy před uplynutím tříleté promlčecí lhůty. Soud dále zamítl žalobu o vzájemném návrhu žalovaného, neboť žalobci nevznikl přeplatek na odměně ve výši 2 379 Kč, ale nedoplatek ve výši 17 821 Kč. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř.
2. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání oba účastníci. Odvolání žalobce podle svého obsahu směřovalo proti výroku II, kterým byla žaloba zamítnuta do částky 3 500 Kč s příslušenstvím, a navazujícímu výroku o nákladech řízení (výrok II, IV). Tvrzení žalovaného o úhradě částky 9 700 Kč považuje za tvrzení účelové. Pokud toto tvrzení žalovaného stvrdila svědkyně [jméno FO] [Anonymizováno], pak jde o dlouholetou družku žalovaného, která se tak stává pro potřeby soudního řízení zcela nevěrohodnou. Žalobce kategoricky popírá obdržení jakékoli částky od žalovaného. Z procesní opatrnosti vznesl námitku promlčení domnělého nároku žalovaného v částce 3 500 Kč, neboť tento nárok byl vznesen až při jednání dne 26. 9. 2024. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobci přiznal kromě již přiznané částky 17 821 Kč další částku 3 500 Kč, tedy celkem 21 321 Kč s příslušenstvím. Zároveň žádal, aby žalobci byla přiznána odpovídající výše náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.
3. Žalovaný uplatnil odvolání proti výroku I, kterým žalobě bylo částečně vyhověno, a proti výroku III, jímž byl zamítnut jeho vzájemný návrh. Zdůraznil, že vzájemnou žalobu nikdy nepodal. Z důvodu neprokázání vzájemné žaloby požaduje vrátit nezákonně zaplacené soudní poplatky ze vzájemného návrhu. Zopakoval, že v řízení bylo prokázáno řádné a včasné plnění v průběhu zastupování, jakož i přijetí částky 9 700 Kč žalobcem. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] a z e-mailové komunikace bylo prokázáno, že žalovaný předával úhradu při další návštěvě. Poukázal na nulovou důvěryhodnost výpovědi žalobce, který vypovídal křivě a podvodně. Navrhl zamítnutí žaloby, neboť ze strany žalobce se jedná o svévolné obohacení a pokusu vymanit se z možného trestného stíhání pro krácení daně z příjmu a DPH. Pod bodem III by měl být rozsudek soudu prvního stupně zrušen, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný uplatnil vzájemný návrh. Žalobci pak by neměly být přiznány náklady řízení.
4. Ve svých vyjádřeních k odvolání protistrany účastníci setrvali na svých dosavadních postojích uvedených v odvolání.
5. K odvolání žalobce a žalovaného odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání obou účastníků i k jejich vyjádření k odvolání protistrany a dospěl k závěru, že odvolání žalobce ani odvolání žalovaného není důvodné.
6. Žalobce se původně domáhal na žalovaném zaplacení částky 26 040 Kč s příslušenstvím. V mezidobí byla rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 14. 9. 2023 žaloba do částky 3 146 Kč s příslušenstvím zamítnuta a řízení pro částku 1 573 Kč s příslušenstvím bylo pro částečné zpětvzetí žaloby zastaveno. Tyto výroky nabyly samostatně právní moci. Předmětem řízení tak nadále zůstal návrh žalobce na zaplacení částky 21 321 Kč s příslušenstvím a vzájemný návrh žalovaného na úhradu 2 379 Kč s příslušenstvím.
7. Posuzovaná věc již byla předmětem přezkumu odvolacího soudu (viz číslo listu 241 spisu). Z usnesení ze dne 27. 3. 2024 vyplývá, že odvolací soud zjistil, že žalovaný dne 16. 6. 2023 uplatnil u soudu prvního stupně podání, v němž doplnil svá tvrzení o platbách poskytnutých žalobci a vznesl vzájemný návrh na zaplacení částky 2 379 Kč s příslušenstvím. Protože nedopatřením tato listina do spisu nebyla založena a soud prvního stupně podání žalovaného při svém prvním rozhodování neměl k dispozici, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 21 321 Kč s příslušenstvím a v navazujícím výroku o nákladech řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
8. Soud prvního stupně se řídil pokyny uvedenými ve zrušovacím usnesení a řízení naznačeným směrem doplnil. Provedl důkazní řízení v rozsahu, které umožňuje zjištění skutkového stavu věci. Ze správně zjištěného skutkového stavu dovodil i odpovídající právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje.
9. Soud prvního stupně správně uzavřel, že mezi účastníky byla v ústní formě uzavřena smlouva o právním zastoupení dle § 2430 o. z. v souvislosti se zastupováním žalovaného ve třech správních řízení. Tato skutečnost mezi účastníky nebyla sporná. Sporným zůstalo, zda žalobcem vyúčtovaná odměna za zastupování do výše žalované částky 21 321 Kč byla žalovaným žalobci uhrazena. Soud prvního stupně se správně vypořádal s námitkou promlčení uplatněného nároku vznesenou žalovaným. Již v předchozím zrušovacím usnesení odvolací soud uvedl, že tuto otázku soud prvního stupně posoudil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (například rozsudek 33 Cdo 4319/2011). Žalobce se příkazní smlouvu zavázal poskytnout žalovanému právní pomoc ve třech správních řízeních. Příkazce nesplnil závazek postupně (prováděním jednotlivých úkonů právní služby), ale provedením celé činnosti spočívající v právní službě při zastupování v celém správním řízení. Právo na odměnu vzniklo advokátu (žalobci) zánikem právního vztahu založeného smlouvu o poskytování právních služeb, to je splněním. Příkaz nemohl být splněn dříve, než nabylo právní moci rozhodnutí v jednotlivých správních řízeních. Pokud konečná rozhodnutí v předmětných správních řízeních byla vydána 21. 12. 2020 a 28. 2. 2020, přičemž žalobce žalobu podal 16. 12. 2022, pak nutno uzavřít, že tak učinil před uplynutím tříleté promlčecí doby (§ 609, 629 o. z.).
10. Na žalovaném tedy bylo, aby prokázal své tvrzení, že žalovanou částku žalobci již uhradil. V tomto směru žalovaný unesl své důkazní břemeno pouze do částky 3 500 Kč. Z výpovědi žalovaného a především svědkyně [jméno FO], která byla přítomna předání peněz, a podpůrně z e-mailové korespondence mezi účastníky bylo prokázáno, že žalovaný v souvislosti s právním zastoupením své osoby žalobcem v předmětných třech správních řízení uhradil dne 11. 9. 2019 žalobci při jednání na Městském úřadu [adresa] částku 3 500 Kč. Pokud žalovaný a svědkyně [jméno FO] uváděli, že ve stejný den předal žalovaný žalobci ještě další částku 6 200 Kč, pak z jejich výpovědí vyplynulo, že tato částka byla žalobci poskytnuta jako odměna za právní zastupování žalovaného v jiných řízeních, nikoli předmětných třech správních řízeních. K této částce tedy v posuzované věci nemohlo být přihlédnuto. Blíže neodůvodněná námitka nevěrohodnosti svědkyně [jméno FO] vznesená žalobcem neobstojí, neboť tuto žalobce dovozoval pouze ze skutečnosti, že se jedná o partnerku žalovaného.
11. Jako nelogická se jeví námitka promlčení „domnělého nároku žalovaného v částce 3 500 Kč“ vznesená žalobcem v jeho odvolání. Žalovaný žádný nárok na úhradu částky 3 500 Kč neuplatnil, ale pouze prokazoval, že do této částky již splnil požadovaný nárok žalobce.
12. Tvrzení žalovaného, že nepodal vzájemný návrh na úhradu částky 2 379 Kč s příslušenstvím, je v rozporu s obsahem spisu. Z podání žalovaného datovaného dnem 16. 6. 2023 (číslo listu 189 spisu) jednoznačně vyplývá, že žalovaný v souvislosti s domnělým přeplatkem poskytnutým žalobci na odměně za právní zastoupení požaduje vydat rozsudek, kterým by žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 2 379 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Proto soud svým usnesením ze dne 6. 11. 2023, č. j. 11 C 415/2022-233, správně vyzval žalovaného k úhradě soudního poplatku ze vzájemného návrhu ve výši 1 302 Kč a žalovaný jej dne 9. 11. 2023 uhradil (číslo listu 234).
13. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že za právní služby poskytnuté žalobcem žalovanému při zastupování ve třech správních řízeních na žalobcem uplatněné odměně v aktuální výši 21 321 Kč, žalovaný již uhradil částku 3 500 Kč, soud prvního stupně správně žalobě vyhověl do částky 17 821 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobu zamítl. Nepochybil ani, pokud zamítl též vzájemný návrh žalovaného, neboť žalovanému přeplatek za odměnu za právní služby poskytnuté mu žalobcem nevznikl, respektive toto své tvrzení žalovaný neprokázal.
14. Vzhledem k uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně zákonu odpovídajícímu výroku o nákladech řízení, jejichž výši ostatně účastníci ani nezpochybnili.
15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byla celkem částka 23 700 Kč (17 821+3 500+2 379 Kč). Žalobce byl úspěšný do částky 20 200 Kč (17 821+2 379), to je do výše 85 %. Žalovaný byl úspěšný do částky 3 500 Kč, to je 15 %. Po promítnutí úspěchu žalovaného do úspěchu žalobce tak žalobci přísluší právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 70 %. Účelně vynaložené náklady žalobce v odvolacím řízení sestávají ze tří úkonů právní služby (sepis odvolání, vyjádření k odvolání žalovaného, účast u jednání odvolacího soudu) po 2 060 Kč dle § 7 bod 5 advokátního tarifu ve znění od 1.1.2025, ze tří režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 1 066 Kč, celkem 8 596 Kč. Žalobci bylo přiznáno 70 % z této částky, tedy 6 017 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit v běžné pariční lhůtě 3 dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř., a to k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.)