Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II potvrzuje.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 1 718,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované.
Odůvodnění
Napadeným rozsudkem soud zamítl žalobu, že žalovaná je povinna vydat žalobkyni skříň specifikovanou ve výroku I, a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení 20 060,64 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované. Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že žalobkyně neprokázala, že žalovaná nyní neprávem zadržuje její trezor. Žalovaná tvrdí, že trezor aktuálně v její držbě není a neví, kde se nachází. Je proto na žalobkyni, aby soudu prokázala, že trezor je v dispozici žalované. Z provedeného dokazování pouze vyplynulo, že v roce 2023 se předmětný trezor nacházel v dané nemovitosti. Nic dalšího prokázáno nebylo, a to ani po příslušném poučení ze strany soudu prvního stupně. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s plným úspěchem žalované, která byla zastoupena advokátem.Proti výroku II podala žalobkyně včasné odvolání, v němž uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé v podstatě akceptuje, jelikož skutečně nedoložila důkazy o tom, kde se předmětný trezor nyní nachází (tedy vyjma důkazů, že jej žalovaná měla ve svém držení). Soud však měl přihlédnout k tomu, že žalovaná skutečně neoprávněně zadržovala a možná i dále zadržuje předmětný trezor, který je nepochybně ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaná Policii ČR tvrdila, že předmětný trezor žalobkyni vydá, nikdy tak neučinila. Žalobkyně ani nemá do předmětné nemovitosti žádný přístup a nemůže tedy vědět, zda žalovaná Okresnímu soudu v Domažlicích sdělila pravdivou informaci či nikoli. Je však nepochybné, že žalovaná měla předmětnou věc v držení a že ji žalobkyni jako vlastníku věci nevydala. Žalobkyni nezbylo než podat žalobu, ale nemohla tušit, že žalovaná bude před soudem prvního stupně tvrdit, že předmětný trezor již nemá v držení a není jí známo nic o tom, kde se nyní nachází. Žalobkyně proto navrhuje, aby odvolací soud změnil výrok II tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně vyjádřila, kdy uvedla, že základním principem rozhodování o nákladech řízení je úspěch ve věci, přičemž je to žalovaná, která v řízení uspěla, respektive žalobkyně neuspěla. To, že se žalobkyně rozhodla podat žalobu, je jedna věc, ale dále byla v průběhu sporu konfrontována s tvrzením, že žalovaná již tuto věc ve své dispozici nemá. Žalobkyně byla poučena o důkazním břemeni, že plnění jí požadované, je plněním ze strany žalované možným, a to ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně nereagovala na vývoj sporu adekvátním způsobem a nechala soud rozhodnout o nároku tak, jak jej definovala na počátku řízení. Pak si tím způsobila neúspěch v řízení, jelikož její žaloba byla zamítnuta. Tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované, která po celou dobu řízení tvrdila, že věc nemá v držení a není ani pasivně legitimována.Odvolání žalobkyně není důvodné.V přezkoumávané věci byla žalobkyně plně neúspěšná, neboť soud její žalobu v plném rozsahu zamítl. Ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. má proto žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Shora uvedené odvolací námitky jsou pro přezkum zákonnosti napadeného rozhodnutí právně irelevantní, neboť žalobkyně byla řádně poučena o povinnosti tvrdit a prokazovat, že žalovaná má v držení věc, kterou žalobkyně požadovala vydat a že je tak schopna učinit ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně svoje procesní povinnosti nesplnila, proto soud žalobu zamítl a žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení, jak soud správně rozhodl.Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku II jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšná žalovaná má právo na náhradu jeho nákladů, které představuje odměna ze zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (sepis vyjádření k odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o nákladech řízení ve výši 20 060,64 Kč) ve výši 970 Kč. Zástupce žalované má dále nárok na jeden režijní paušál dle § 13 odst. 4 vyhlášky ve výši 450 Kč a 21 % DPH, celkem 1 718,20 Kč. Žalobkyně je povinna nahradit náklady odvolacího řízení k rukám zástupce žalované v běžné pariční lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).