Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 196 153,33 Kč a o zaplacení částky 5 198 Kč, potvrzuje.
II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 392 306 Kč a o zaplacení částky 10 396 Kč, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 392 306 Kč a částku 10 396 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení za řízení před soudy obou stupňů 20 463 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně návrh žalobce, jímž požadoval po žalovaném zaplacení částky 588 460,76 Kč s příslušenstvím a částky 15 594,21 Kč, zamítl (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení 106 104,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že nárok uplatněný žalobcem není důvodný. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena dne 28. 7. 2017 smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení technické infrastruktury pro následnou výstavbu rodinných domů v [anonymizováno] ulici ve [anonymizováno] – II. etapa za cenu 5 584 607,57 Kč bez DPH, s termínem dokončení díla 15. 7. 2019. Žalobce zhotovil dílo s prodlením, když žalovanému dílo nepředal dne 15. 7. 2019, nýbrž až 18. 7. 2019. Z uvedeného důvodu žalovaný aplikoval v souladu se smlouvou sankci za prodlení se zhotovením díla ve výši 588 460,76 Kč a tuto částku uplatnil k započtení proti nároku žalobce na doplacení ceny díla. K započtení došlo dne 24. 2. 2020 a závazek k doplacení ceny díla tak zanikl. K námitce žalobce, že žalovaný vyjednal provedení víceprací na kontrolním dni č. 14 dne 10.70.2019, a proto měl být termín dokončení díla prodloužen, soud odkázal na ujednání smlouvy, dle kterého změny musely být vyhotoveny v písemné formě a cena víceprací (která řádově v daném případě činila 53 000 Kč) nepřesáhla 10 % z ceny díla. V důsledku zániku závazku nebyl žalovaný v prodlení s placením faktur a o nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci, když tyto náklady byly přiznány úspěšnému žalobci.
2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným odvoláním. Dle jeho názoru se soud prvního stupně nikterak nevypořádal s tvrzením žalobce, že žalovaného zavazuje právní jednání jeho zástupců, kterým svěřil v rámci procesu kontraktace změn SOD určitá oprávnění. Pokud tyto osoby požadovaly na kontrolním dni č. 14 provedení víceprací, je třeba přičítat žalovanému k tíži právní důsledky jejich jednání. V rámci kontrolního dne č. 14 konaného dne 10. 7. 2019 byl žalobce požádán o provedení víceprací, k nimž měla být zpracována žalovaným projektová dokumentace. Žalovaný projektovou dokumentaci nedodal a kromě toho přislíbil, že dne 18. 7. 2019 bude projednána změna díla na [jméno] [anonymizováno] a bude uzavřen písemný dodatek, avšak žalovaný svůj slib nesplnil a návrh na uzavření dodatku [jméno] byl zamítnut. Žalovaný tak neposkytl součinnost a tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce. Účtování smluvní pokuty je zneužitím práva. Odvolatel poukazuje na běžnou praxi zavedenou mezi účastníky, že vícepráce byly realizovány na základě pokynů zplnomocněných zástupců a po odsouhlasení technickým dozorem. V této souvislosti se zabývá rozborem jednotlivých svědeckých výpovědí. Soud prvního stupně se dostatečně nevypořádal ani s žádostí žalobce o moderaci smluvní pokuty. V posuzovaném případě žalovaný za„ případné“ tři dny prodlení z protokolárním odevzdáním díla uplatnil vůči žalobci nárok na smluvní pokutu dle uvedeného ustanovení SOD ve výši přesahující 10 % z ceny díla (jednorázově 10 % ceny díla v kombinaci se smluvní pokutou 10 000 Kč/za den prodlení) tj. částku 588 460,76 Kč. K výtkám žalobce soud v rozhodnutí konstatoval, že moderační právo nelze použít, jestliže nárok na smluvní pokutu zanikl započtením. Tento závěr je v rozporu s aktuální rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Žalobce rovněž namítal, že smlouva o dílo byla výsledkem zadávacího řízení vyhlášeného žalovaným na zakázku malého rozsahu, byla nedílnou součástí zadávacích podmínek, tedy autonomie vůle ze strany žalobce zcela absentovala při procesu kontraktace, neboť žalobce žádným způsobem nemohl ovlivnit znění smlouvy o dílo, která byla zcela určena žalovaným. Navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
3. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně nevyjádřil.
4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 212 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zčásti důvodné.
5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 1. 7. 2020 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán k doplacení ceny díla ve výši 588 460 Kč ze smlouvy o dílo uzavřené účastníky dne 28. 7. 2017 ve znění dodatku č. l a 2, jejímž předmětem bylo zhotovení technické infrastruktury pro rodinné domky na akci„ [obec], [ulice] ul. – II. etapa“ za cenu 5 584 607,57 Kč bez DPH v termínu do 15. 9. 2019 Cena díla byla fakturována na základě měsíčních soupisů prací osmi fakturami, dvě nebyly zcela doplaceny (byla sjednána pozastávka 10 % z ceny splatná po odstranění vad a nedodělků). Žalobce v žalobě tvrdil, že dílo bylo zhotoveno ve sjednaný termín dne 15. 7. 2019, převzato protokolárně bylo až 18. 7. 2019, neboť na kontrolním dni, kde 10. 7. žalobce požadoval provedení drobných víceprací. Vady a nedodělky byly odstraněny 4. 2. 2019, tedy cena díla byla celkově splatná a zaplacena nebyla.
6. Žalobce zároveň požadoval smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně za prodlení se zaplacením ceny za období od 9. 5. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 15 594 Kč.
7. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Prohlásil za nesporné uzavření smlouvy o dílo, uzavření dodatku číslo l a číslo 2 a skutečnost, že dílo bylo protokolárně předáno a převzato dne 18. 7. 2019. Namítal však, že žalobce byl v prodlení se zhotovením díla, když namísto 15. 7. 2019 bylo dílo předáno až 18. 7. 2019. Žalovaný v souladu s čl. IV, bod 1 vyúčtoval žalobci pokutu za prodlení se zhotovením díla ve výši 10 % z ceny díla a 10 000 Kč za každý den prodlení a tuto smluvní pokutu uplatnil k započtení dne 24. 2. 2019. K posunutí termínu díla v důsledku víceprací nedošlo, neboť se jednalo o vícepráce, jejichž cena činila řádově 53 000 Kč a nepřesáhla tak hodnotu 10 % ceny díla, když v článku I bod 7 smlouvy bylo sjednáno, že na posunutí termínu zhotovení díla nemají vliv vícepráce v hodnotě do 10 % ceny díla.
8. Žalobce v řízení tvrdil, že žalovaný fakticky dílo od 15. 7. 2019 užíval a namítal, že nebyl v prodlení se zhotovením, neboť ke sjednaným vícepracem měl žalovaný dodat dokumentaci, avšak součinnost v tomto smyslu neposkytl. Zásadní námitka žalobce směřovala do účtované smluvní pokuty, kterou považuje za nepřiměřeně vysokou. Pokud jde o smluvní pokutu, smlouva byla v tomto směru zcela nevyvážená a žalobce s ohledem na zadávací řízení nemohl obsah smlouvy ovlivnit. Účtovaná smluvní pokuta nemůže požívat právní ochrany.
9. Soud prvního stupně provedl navržené důkazy včetně výslechu účastníků a svědků a rozhodl, jak shora uvedeno.
10. Závěr soudu prvního stupně, že účastníci uzavřeli dne 28. 7. 2017 smlouvu o dílo s předmětem zhotovení technické infrastruktury pro rodinné domky na akci„ [obec], [ulice] ulice - II. etapa“ za cenu 5 584 000 Kč bez DPH v termínu do 15. 7. 2019, je správný a nebyl účastníky rozporován. Nesporné bylo i tvrzení účastníků, že protokolárně bylo dílo předáno dne 18. 7. 2019.
11. Přisvědčit je třeba i závěru, že žalobci vznikl nárok na doplacení ceny díla, když dílo bylo protokolárně předáno a vady a nedodělky díla byly dne 4. 2. 2019 odstraněny, tedy cena díla byla celkově splatná.
12. Pro rozhodnutí v dané věci bylo zásadní posoudit, zda závazek k doplacení ceny díla zanikl k 24. 2. 2020 započtením smluvní pokuty za prodlení se zhotovením díla, které provedl žalovaný. Úpravu smluvní pokuty za prodlení se zhotovením díla obsahovalo ujednání smlouvy oddíl IV. bod l, dle kterého pro případ prodlení zhotovitele se splněním povinnosti dokončit dílo a s jeho řádným protokolárním odevzdáním v dohodnutém termínu objednateli je zhotovitel povinen uhradit objednateli smluvní pokutu ve výši 10 % z celkové ceny díla bez DPH jednorázově a 10 000 Kč za každý i započatý kalendářní den prodlení.
13. V přezkoumávané věci nebylo sporné, že dílo bylo protokolárně převzato dne 18. 7. 2019, tedy žalobce nedodržel termín dokončení díla a ocitl se v prodlení se zhotovením díla po dobu tří dní.
14. Odvolací soud sice konstatuje, že k žádosti žalovaného prováděl žalobce pro žalovaného vícepráce dle jeho požadavků vznesených na kontrolním dni dne 10. 7. 2020, tedy 5 dní před sjednaným termínem dokončení díla, avšak dle názoru odvolacího soudu si musel být vědom toho, že se jedná o práce, jejíchž hodnota nepřesáhne 10 % z ceny díla, proto provedení těchto víceprací nebude mít vliv na posunutí termínu díla. Jednání o změně smlouvy v důsledku víceprací, která měla být schválena [jméno] [anonymizováno], nevedla k uzavření dalšího dodatku, nicméně v tomto směru nelze než konstatovat, že se jednalo o riziko zhotovitele, který prováděl práce bez odpovídající smluvní dokumentace a žalobce se tak nemůže dovolávat odpovědnosti žalovaného, když dohoda účastníků nebyla završena písemnou kontraktací.
15. Nelze než uzavřít, že žalovanému vznikl nárok na smluvní pokutu za prodlení se zhotovením díla a byl oprávněn provést započtení této smluvní pokuty vůči nárokům žalobce.
16. Oproti uvedenému nelze přisvědčit závěrům soudu prvního stupně týkajícím se výše smluvní pokuty a možnosti její moderace. Odvolací soud zopakoval dokazování obsahem smlouvy o dílo v části čl. IV o smluvních sankcích a po provedení tohoto dokazování dospěl k závěru, že ujednání smlouvy o sankcích jsou zcela nevyvážená a smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká. Z citovaného článku IV smlouvy o dílo se podává, že pro porušení povinností zhotovitele bylo sjednáno pět typů smluvních pokut, z toho čtyři smluvní pokuty jsou kumulované - určené procentem či pevnou částkou v kombinaci ze smluvní pokutou za každý den prodlení a tyto pokuty sankcionující zhotovitele se pohybují v procentní sazbě 10% a v pevné sazbě stanovené v řádech desítek tisíc korun. Objednatel je naproti tomu sankcionován pouze za prodlení se zaplacením faktur ve výši 0,05 % denně. Smluvní pokuty nebyly sjednány proporcionálně. Při posuzování okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, nelze pominout, že znění smlouvy vypracoval objednatel, který byl zároveň investorem akce a nebyl závislý na jiných dodavatelích či nebyl vázán lhůtami, jako by tomu bylo v případě poskytnutí dotace. Žalobce neměl možnost ovlivnit obsah smlouvy o druhu a výši smluvních pokut. Pro rozhodnutí v dané věci je rovněž klíčové, že žalovaný byl v prodlení se zhotovením díla po dobu tří dní, tedy po dobu, kterou lze hodnotit v oblasti stavebnictví jako prodlení zcela minimální a nepatrné a významný je i fakt, že nelze vyloučit, že důvodem prodlení mohly být tvrzené vícepráce, které zadal objednatel bezprostředně před uplynutím termínu zhotovení díla. Ve světle těchto hodnocení odvolací soud shledal (a to i s ohledem na hodnotu a význam zajišťované skutečnosti) smluvní pokutu nepřiměřenou s tím, že podmínky pro její moderaci jsou dány.
17. V tomto směru nelze přisvědčit závěrům soudu prvního stupně, že v případě, že smluvní pokuta byla uplatněna k započtení, nelze tuto pokutu moderovat. Odvolací soud odkazuje na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 4. 2018 sp. zn. 31 Cdo 927/2016, z jehož obsahu vyplývá, že moderace smluvní pokuty soudem nastává s účinky ex tunc, tedy se zpětným účinkem k okamžiku, kdy byla smluvní pokuta sjednána. Proto je-li smluvní pokuta nepřiměřená, nemůže jednostranným zápočtem v rozsahu její nepřiměřené výše dojít k zániku pohledávky ze smluvní pokuty a v tomto rozsahu ani k zániku pohledávky, proti níž je započítáváno.
18. S ohledem na uvedené hodnocení ujednání stran i souvisejících okolností dospěl odvolací soud k závěru, že nepřiměřenou smluvní pokutu je třeba moderovat, a to v rozsahu dvou třetin, když smluvní pokutu ve výši jedné třetiny sjednaného rozsahu považuje odvolací soud za přiměřenou. Odvolací soud přiznal žalovanému právo na smluvní pokutu v rozsahu jedné třetiny a v rozsahu této jedné třetiny došlo započtením k zániku závazku na zaplacení ceny díla, proto v rozsahu částky 196 153,33 Kč a částky 5 198 Kč byl zamítavý rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. potvrzen. V rozsahu zbývajících dvou třetin závazek na doplacení ceny díla nezanikl a zhotovitel má na doplacení ceny díla nárok, proto v rozsahu částky 392 306 Kč a částky 10 396 Kč byl rozsudek soudu prvního stupně dle § 220 o. s. ř. změněn tak, že žalovaný byl k zaplacení zavázán.
19. Rozhodnutí o nákladech řízení má svoji oporu v ust. § 224 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud měnil rozhodnutí soudu prvního stupně, proto rozhodoval o náhradě nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů. Žalovaný měl úspěch ve věci v rozsahu dvou třetin a žalobce v rozsahu jedné třetiny, tedy žalobce má právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil, v rozsahu jedné třetiny. Náklady řízení sestávají z nákladů na vynaložený soudní poplatek v řízení u soudu prvního stupně 24 163 Kč a za řízení odvolací 30 203 Kč, dále ze sedmi režijních paušálů 2 100 Kč a z cestovného 4 925,26 Kč Celkem činí náklady řízení žalobce 61 391 Kč, třetina těchto nákladů činí 20 463 Kč a k jejich zaplacení byl žalovaný zavázán.