25 CO 188/2023

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 230 000 Kč s úroky a úroky z prodlení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku 132 630,80 Kč (výrok II.). V odůvodnění soud uvedl, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení nejprve částky 230 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 15 % p. a. a žalobu ponejprv odůvodňoval tak, že žalovanému půjčil 2. 7. 2014 530 000 Kč se závazkem vrátit tyto prostředky s navýšením o smluvní úrok do 31. 8. 2014 s tím, že dluh byl uhrazen pouze do výše částky 300 000 Kč. Žalobce následně rozšířil žalobu o zaplacení částky 300 000 Kč se smluvním úrokem a úrokem z prodlení poukazem na to, že platba 300 000 Kč byla nikoliv od žalovaného, ale přišla od [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, uvedl, že dluh byl zčásti, a to do výše 300 000 Kč žalobci uhrazen skrze společnost vlastněnou žalovaným, tj. [právnická osoba] s tím, že tato částka byla na účet žalobce převedena v době, kdy byl žalovaný jejím jediným vlastníkem. Dále se bránil tím, že zbytek závazku v rozsahu 230 000 Kč byl uhrazen formou dodávky dřevní hmoty [právnická osoba] [anonymizováno] žalobci, což dokládal fakturou na částku 387 967 Kč O věci bylo nejprve rozhodnuto rozsudkem ze dne 1. 2. 2018 a žalobě vyhověno. Odvolací soud poté žalobu co do částky 300 000 Kč zamítl a ve zbývající části byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pokud jde o částku 300 000 Kč, pak vyšel odvolací soud ze skutečnosti, že půjčka byla poskytnuta bezhotovostně na běžný účet, který je účtem [právnická osoba], což nasvědčuje tvrzení žalovaného o tom, že prostředky ze zápůjčky měly sloužit k podnikatelské činnosti společnosti, a o vrácení částky 300 000 Kč svědčí skutečnost, že žalobce nezpochybňoval původně, že by tato částka byla vrácena, a z úmyslu účastníků lze jednoznačně dovodit, že závazek k vrácení částky 300 000 Kč touto platbou považovali za splněný. Tvrzení žalobce a jeho postup měl odvolací soud za nepoctivý a v rozporu s dobrými mravy, a tedy žalobu v této části zamítl. Pokud jde o částku 230 000 Kč, pak odvolací soud poukázal na tvrzení žalovaného s tím, že soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud nebyl žalovaný poučen k doplnění svých tvrzení. Proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno ze strany žalobce dovolání, jež bylo usnesením NS ČR z 31. 3. 2020 odmítnuto. Žalovaný byl následně soudem prvního stupně poučen k tomu, aby doplnil svá tvrzení a doložil, na jakém základě, resp. na základě jakého úkonu žalovaný dřevní hmotu žalobci na vyrovnání dluhu poskytl, zda a příp. z jaké dohody bylo plněno a jak. Žalobce doplnil tvrzení podáním z 13. 8. 2020, uvedl, že se s žalobcem ústně dohodl, že žalobce odebere dřevní hmotu za 230 000 Kč s tím, že žalobce si následně dřevní hmotu v [katastrální uzemí] před vytěžením prohlédl, sdělil, koho si pro dřevní hmotu pošle, a následně ji také po vytěžení [anonymizováno] [právnická osoba] prostřednictvím dohodnuté společnosti odvezl. Pohledávka za vytěženou hmotu byla [právnická osoba] [anonymizováno] postoupena žalovanému a žalovaný za dodanou dřevní hmotu vystavil žalobci zápočtovou fakturu ve výši 230 000 Kč, kterou žalobci zaslal. Poukázal i na svá předchozí tvrzení. Soud prvního stupně poté rozhodl podruhé v části týkající se zaplacení částky 230 000 Kč rozsudkem z 11. 10. 2021 tak, že žalobě v této části vyhověl a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 13. 4. 2022 byl napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení s tím, že se soud prvního stupně nesprávně zaměřil toliko na prokazování a ohodnocení možného započtení peněžitých pohledávek, ačkoliv se žalovaný bránil tím, že část dluhu byla vrácena na základě dohody, tj. novace původní smlouvy o půjčce formou dodávky dřevní hmoty, za nejméně 230 000 Kč, čímž závazek žalovaného zanikl vrácením půjčky jiným plněním než v penězích. Odkázal na dosud provedené důkazy, z nichž je možno dovodit, že bylo těženo v [katastrální uzemí], tedy možno dovodit, že dřevo bylo vytěženo a odvezeno pro žalobce. Odvolací soud dal soudu prvního stupně pokyn k doplnění dokazování dalšími svědeckými výslechy. Soud pak po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že ve výsleších svědků i žalovaného se ve vztahu k množství dřeva, které mělo být vytěženo, vyskytují významné rozpory. Odkázal na jednotlivé výslechy, kdy svědci sice uváděli, že se mělo jednat o dřevo pro pana [příjmení], avšak jsou zde rozpory ohledně množství dřeva, které mělo být vytěženo. Svědci se neshodovali, pokud jde o kapacitu aut a zejména pokud jde o tvrzeného dopravce [právnická osoba], z jehož vyjádření nevyplývá, že by pro žalobce prováděl v rozhodném období jakoukoliv přepravu dřeva. Rozsah odvezeného dřeva z výslechů svědků nekoresponduje s množstvím uvedeným v citované faktuře, a to způsobem, který nelze považovat za nepodstatný. Současně je třeba přihlédnout k tomu, že [právnická osoba] vyloučila, že by v minulosti pro žalobce odvážela dřevo od [anonymizováno] [právnická osoba] Pokud jde o výslechy svědků [příjmení] a [příjmení], pak měla být dohoda o půjčce primárně uhrazena těžbou dřeva. Za situace, kdy žalovaný vystavil fakturu na 387 976 Kč, zbývalo zaplatit do 530 000 Kč 142 024 Kč a roční úrok činil 6 625 Kč, celkem tedy 148 649 Kč, přesto následně bylo žalobci zaplaceno přes [právnická osoba] 300 000 Kč po realizovaných dodávkách dřeva, tedy o 150 000 Kč více, než odpovídá ujednání ve smlouvě o zápůjčce. Soud dále uvedl, že obecně věrohodnost rodinných příslušníků žalovaného je do určité míry snížena. Svědek [příjmení] navíc vypovídal při osvětlení důvodů dohody rozporně s listinnými důkazy. Žalovaný rovněž v rozporu s doloženými listinami tvrdil, že žalobci v roce 2014 nedodával jinou dřevní hmotu než podle faktury č. 022 z listopadu 2014, ač žalobce předložil výpisy z účtu za leden až duben 2014, z nichž je zřejmé, že k dodávkám dřeva od [právnická osoba] docházelo rovněž v prvních čtyřech měsících roku 2014. Soud poté uzavřel, že žalovaný přes poučení dle ust. § 118a o. s. ř. neprokázal, že by žalobci zaplatil za poskytnutou půjčku zčásti dodávkou dřeva v rozsahu 230 000 Kč a následně doplatil 300 000 Kč, tedy bylo rozhodnuto tak, že žalovanému bylo uloženo částku 230 000 Kč se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení žalobci uhradit. O náhradě nákladů soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji úspěšnému žalobci. V posledním bodu rozsudku pak soud uvedl, že teprve po vyhlášení rozsudku zjistil, že o nákladech mělo být rozhodnuto ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu ve věci, kdy žalobce v rozsahu částky 300 000 Kč v řízení úspěšný nebyl. Toto pochybení však soud sám napravit nemůže.

2. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. V jeho doplnění uvedl, že závěr soudu prvního stupně o tom, že nelze dovodit, že by žalovaný prokázal, že žalobci zaplatil za poskytnutou půjčku zčásti dodávkou dřeva v rozsahu 230 000 Kč, je nesprávný a z provedených důkazů nevyplývá. Soud interpretuje výpovědi svědků v rozporu s jejich obsahem a důkazům v řízení provedeným dává bez ohledu na jejich obsah význam, který má vyhovovat jeho náhledu na věc a jeho rozhodnutí ve věci. Dezinterpretuje závěry svých skutkových zjištění, když tvrdí existenci rozdílu 25 m3 v dodávce dřeva mezi fakturou a jím zjištěným stavem. Vychází z toho, že svědek [jméno] [příjmení] byl přítomen osmi nakládkám, svědek [jméno] [jméno] dvěma, svědkyně [příjmení] dvěma a žalovaný jedné nakládce, celkem třináct nakládek. Svědek [jméno] [příjmení] však soudu sdělil, že byl přítomen sedmi až osmi nakládkám, nikoliv přesně osmi, jak podsouvá soud prvního stupně. Skutkové závěry soudu jsou v příkrém rozporu s provedenými důkazy. Jaký význam v projednávané věci mělo vyjádření [právnická osoba], že dřevo pro žalobce od [anonymizováno] [právnická osoba] neodvážel, z napadeného rozhodnutí nevyplývá, tedy rozhodnutí soudu prvního stupně z tohoto důvodu nelze přezkoumat. Poukazuje na výpověď svědka [jméno] [příjmení], který sdělil, že v letech 2013 až 2016 pro [právnická osoba] zajišťoval odvozy dřeva z k. ú. [anonymizováno]. Tím se Okresní soud Plzeň-sever nezabýval. Rovněž se mýlí, když má za to, že výše smluvních úroků činila 6 625 Kč ročně. Úrok byl sjednán ve výši 15 % ročně, což v době, kdy půjčka činila 530 000 Kč, je 79 500 Kč. Přehlédl, že fakturovaná cena 387 967 Kč sestává z ceny dřeva bez DPH ve výši 320 000 Kč a z DPH 67 333,12 Kč, tedy že hodnota dřeva nebyla 387 967 Kč, ale 320 000 Kč. Soud se mýlí i v tom, že po dodávce dřeva zbývalo žalovanému doplatit pouze 148 649 Kč. Žalovanému zbývalo po dodávce dřeva zaplatit žalobci 210 000 Kč na jistinu a dále smluvní úrok a úrok z prodlení. Že by žalovaný doplatil žalobci o 150 000 Kč více, než vyplývá ze smlouvy, je pouhou iluzí. Protože nejprve došlo k úhradě části zápůjčky formou dodávky dřevní hmoty a až poté k doplacení v penězích, bylo by i nerozhodné, pokud by žalovaný vrátil žalobci ve dřevě více, než by odpovídalo rozdílu celkové výše zápůjčky 530 000 Kč. Podstatné je, že dřevo bylo pro žalobce v roce 2014 vytěženo, což Okresní soud Plzeň-sever považuje za prokázané, a že hodnota dřeva dodaného žalovaným žalobci spolu s částkou, kterou žalovaný žalobci na vrácení zápůjčky zaplatil, postačovala na splacení zápůjčky včetně úroků. Není zřejmé, co znamená snížená míra věrohodnosti rodinných příslušníků žalovaného a v jakém rozsahu k ní soud při svém rozhodování přihlížel. Na druhé straně soud nekriticky přejímá tvrzení žalobce, o jejichž věrohodnosti zjevně nepochybuje. Poukazuje dále na změnu obsahu výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], namítá dále proti závěru soudu o tom, že věrohodnost výpovědi žalovaného je snížena tím, že měl uvést, že žalobce v roce 2014 nedodával jinou dřevní hmotu, což bylo v rozporu s tím, co doložil žalobce, tedy že k dodávkám dřeva od [právnická osoba] pro žalobce docházelo rovněž v prvních čtyřech měsících roku 2014. Navrhuje změnu napadeného rozsudku tak, že bude žaloba zamítnuta a žalobci uloženo nahradit žalovanému náklady řízení. Pokud pak jde o náhradu nákladů řízení, pak o té nebylo správně rozhodnuto, žalobce nebyl v řízení úspěšný, převažuje úspěch žalovaného, tedy by měl žalovaný právo na náhradu nákladů ve výši 14 %, které byly uplatněny.

3. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil, uvádí, že toto odvolání nemá za důvodné. Ztotožňuje se se závěry soudu prvního stupně, a pokud jde o jednotlivé body tohoto odvolání, nejsou v podstatě ve vzájemném kontextu, jedná se o kusé a cíleně deformované informace vytržené z celku. Ztotožňuje se rovněž s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, navrhuje potvrzení napadeného rozsudku.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 a 212a o. s. ř. a o odvolání rozhodl po provedeném ústním jednání konaném za přítomnosti obou účastníků řízení dle ust. § 214 odst. 1 o. s. ř. Odvolání je důvodné jen zčásti.

5. Jak již odvolací soud uvedl v usnesení ze dne 13. 4. 2022, pokud žalovaný tvrdil, že účastníci dohodli, že dluh nebude vrácen v penězích, nýbrž v dřevní hmotě dodávané žalobci [anonymizováno] [právnická osoba], stíhalo žalovaného břemeno důkazní k prokázání tvrzení, že závazek ze smluvního vztahu zanikl (zčásti) poskytnutím jiného plnění, přičemž obecně odvolací soud vyjádřil názor o tom, že takový postup je možný. Žalovaný byl proto v řízení povinen tvrdit obsah ústního ujednání mezi účastníky o způsobu úhrady dluhu, a dále jeho existenci prokazovat. Také v případě, že by bylo možno dojít k závěru, že skutečně takové ujednání mezi účastníky bylo, prokázat, že skutečně tvrzenou dřevní hmotu žalobci dodal. K tomu odvolací soud poznamenává, že z provedeného dokazování nevyplývá jednoznačně ani konkrétní obsah dohody, tvrzené žalovaným, ohledně úhrady části zápůjčky dodávkami dřevní hmoty. Žalovaný tvrdí, že podle dohody měla být celá zápůjčka uhrazena dodávkami dřevní hmoty, později že to mělo být jenom zčásti, protože dřeva nebylo dost. Kdy a jak došlo ke změně dohody, neuvádí. Neuvádí jednoznačně kdo s kým, kdy a kde jednal. Co je však v řízení zásadní, je skutečnost, že se žalovanému v řízení nepodařilo prokázat jeho tvrzení o tom, že byly dodávky dřevní hmoty skutečně prostřednictvím [anonymizováno] [právnická osoba] žalobci uskutečněny. V tomto ohledu odvolací soud konstatuje, že sice ve svém zrušovacím usnesením ze dne 13. 4. 2022 vyšel z předběžného závěru o dodávkách vytěženého dřeva žalobci, ale s ohledem na dále provedené dokazování, kterým bylo zejména významně zpochybněno, že by skutečně bylo dřevo prostřednictvím tvrzeného přepravce žalobci dodáno, ukázal se tento závěr jako nepotvrzený.

6. Za stavu, kdy žalobce zcela zásadně popírá, jak existenci tvrzené dohody, tak i dodávky vytěžené dřevní hmoty v jeho prospěch na úhradu zápůjčky sjednané v penězích, bylo na žalovaném, aby zcela nepochybně prokázal, že se tyto dodávky ve prospěch žalobce fakticky uskutečnily. K tomu je nutno uvést, že sice nejsou podle názoru odvolacího soudu zásadní a ani zcela správné úvahy soudu prvního stupně o nesouladu částek a množství vytěžené dřevní hmoty potvrzené svědky s tím, co je uvedeno na faktuře 0022 z 21. 11. 2014, ale to, že v podstatě ne příliš určitá tvrzení svědků o tom, že mělo být dodáváno dřevo pro pana [příjmení], byla významně zpochybněna tím, že žalovaný neuvedl jednoznačně, prostřednictvím jakého dopravce bylo dřevo odváženo, a dopravce, který by to snad mohl být, tedy [právnická osoba] s. r. o. výslovně popřela, že by dodávky dřevní hmoty od spol. Jehličnan žalobci provedla. V tomto ohledu nutno poukázat na sdělení společnosti ze dne 27. 7. 2022 ve spise založeném na č. l. 205, kde výslovně uvádí, že nerealizovala žádnou dodávku dřeva pro [právnická osoba] od [anonymizováno] [právnická osoba] v letech 2014 až 2016, přičemž toto sdělení koresponduje s tím, co uvedl jednatel žalobce na jednání soudu, tedy, že se [právnická osoba] obchoduje, ale v roce 2014 jejich služeb nevyužíval pro přepravu dřeva. Jmenovaná společnost primárně obchoduje se dřevem s tím, že si to sama dováží a také poskytuje službu, že někomu dřevo doveze.

7. Jak již výše uvedeno žalovaného stíhalo břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně jeho obrany, tj. pokud tvrdil existenci ústní dohody o způsobu úhrady zápůjčky v částce 230 000 Kč (případně i s úrokovým příslušenstvím) dodávkami dřevní hmoty a dále břemeno důkazní ohledně dodávek dřevní hmoty [anonymizováno] [právnická osoba] společnosti žalobce. Břemeno tvrzení žalovaný unesl jen zčásti a břemeno důkazní v řízení neunesl.

8. Pokud jde o ústní dohodu týkající se způsobu úhrady, tj. že část úhrady zápůjčky bude provedena prostřednictvím dodávek dřevní hmoty, odkazuje soud na svá dřívější rozhodnutí, z nichž vyplývá, že obecně taková dohoda možná je. Nutno však uvést, že tvrzení žalovaného nejsou konzistentní a zcela konkrétní. Nadto vyplývá z dokazování, že tuto dohodu patrně uzavíral spíše otec žalovaného než žalovaný sám a také, že nebyla uzavřena, tak jak bylo tvrzeno, tj. že bude pouze část hrazena dodávkami dřevní hmoty, ale naopak, což vyplývá zejména ze svědecké výpovědi pana [jméno] [příjmení], že obsahem dohody bylo či mělo být, že celá zápůjčka bude uhrazena formou dodávek dřevní hmoty. Žalovaný v průběhu řízení ani netvrdil, ani neprokazoval, že by se měl obsah takto dříve uzavřené ústní dohody měnit v tom smyslu, že pouze část bude uhrazena v dodávkách dřevní hmoty a část v penězích. Jednoznačný obsah dohody tedy není ani tvrzen, ani prokázán, a to včetně ujednání o tom, že dodávky budou provedeny prostřednictvím [anonymizováno] [právnická osoba]

9. Zároveň nutno konstatovat, že žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně své obrany, pokud jde o to, že dodávky dřevní hmoty skutečně byly provedeny v rozsahu vyplývajícím z faktury vystavené na částku 320 633 Kč bez DPH, konkrétně za dodávku 125,38 m3 borovice v délce 4 metry, 53 m3 borovice v délce 2 metry a 123 m3 borovice 2,7 metru, jak ve faktuře uvedeno. Pro posouzení toho, zda žalovaný unesl, či neunesl ohledně těchto svých tvrzení důkazní břemeno, je významné především to, že žalovaný soudu neoznačil žádný přímý důkaz týkající se tohoto jeho tvrzení. Žalovaný pouze obecně uvedl, že žalobce si pro dřevní hmotu poslal kamiony, které byly v lese naloženy. Ačkoliv někteří svědci, zejména svědek [jméno] [příjmení], ale i částečně svědek [příjmení], uvedli, že měly být podepisovány dodací listy (svědek [anonymizováno] dokonce výslovně uvedl, že byly vypisovány dodací listy, kde nahoře bylo uvedeno označení, pro koho je dřevo určeno, a to firmy [příjmení] [příjmení]), žalovaný jako důkaz žádný z dodacích listů, z něhož by vyplývalo množství dodaného dřeva, osoba přepravce a osoba, pro niž bylo dřevo určeno, spolu s označením a podpisem řidiče, neoznačil. Soudu označil pouze nepřímé důkazy, a to výpovědi svědků, z jejichž obsahu však nelze, a to ani za vzájemného propojení jejich výpovědí, dovodit zcela konkrétní skutkový stav, takový, aby odpovídal tvrzením žalovaného, tj. že byla provedena dodávka konkrétního množství dřeva, v konkrétní době a prostřednictvím konkrétního dopravce. Při posuzování možnosti prokazování tvrzených skutečností prostřednictvím nepřímých důkazů vzal proto odvolací soud v potaz zejména tu skutečnost, že žalovaný mohl svá tvrzení zcela jednoduše přímo prokázat předložením příslušných dodacích listů, když z okolností vyplývá, že tyto byly při nakládce dřeva s největší pravděpodobností vyhotovovány a jednotlivými řidiči (řidičem) podepisovány. Žalovaný však nabídl pouze důkazy svědeckými výslechy, z nichž však konkrétní skutkové okolnosti nevyplynuly. Svědci vypovídali převážně velmi neurčitě, a to nejen ohledně množství odvezeného dřeva, ale rovněž i ohledně toho, kdo byl přepravcem, přičemž že se mělo jednat o [právnická osoba], výslovně uvedl pouze svědek [jméno] [příjmení]. Navíc pak, pokud uváděli, že mělo jít o dřevo pro pana [příjmení], šlo o informaci z doslechu. Z provedeného dokazování svědeckými výslechy tak nebylo možno tvrzení žalovaného zjistit. Za zásadní v této souvislosti odvolací soud považuje prohlášení [právnická osoba] s. r. o., tak jak je založeno na č. l. 205, kdy k dotazu soudu prvního stupně bylo sděleno, že tato společnost nerealizovala v letech 2014 až 2016 žádnou dodávku (převoz dřeva) pro [právnická osoba] od [anonymizováno] [právnická osoba]

10. Žalovanému se nejen nezdařilo prokázat existenci a konkrétní obsah dohody o tom, že část jeho dluhu ze smlouvy o zápůjčce ze dne 2. 7. 2014 bude uhrazena prostřednictvím dodávek dřevní hmoty realizovaných [anonymizováno] [právnická osoba] ve prospěch žalobce, a zejména ani to, že takové dodávky byly fakticky provedeny, tak jak by mělo vyplývat z faktury č. 0022 vystavené dne 21. 11. 2014.

11. Pokud jde o námitky žalovaného uplatněné v podaném odvolání, pak tyto nelze mít za důvodné. Žalovaný soudu vytýká dezinterpretaci některých z provedených svědeckých výpovědí, avšak nutno podotknout, že ani pokud by se soud v odůvodnění rozhodnutí částečně odchýlil od přesného znění výpovědi toho kterého svědka, sama tato skutečnost nemůže vést k závěru o tom, že žalovaný své důkazní břemeno unesl.

12. Odvolací soud proto za použití ust. § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil.

13. Pokud jde o nákladový výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, je zřejmé, že si v době vyhotovování písemného odůvodnění rozsudku již byl soud prvního stupně vědom toho, že nerozhodl správně, tedy je namístě toto pochybení soudu prvního stupně napravit. O náhradě nákladů řízení měl soud prvního stupně rozhodnout podle poměru úspěchu účastníků v řízení. Tento úspěch byl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. přibližně stejný. Žalobce nebyl úspěšný co do jistiny ve výši 300 000 Kč, neboť v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta a žalobce nebyl úspěšný v dovolacím řízení. Neúspěch žalovaného spočíval v částce 230 000 Kč, pro niž byl soudem prvního stupně k plnění zavázán. Odvolací soud při poměřování poměru úspěchu obou účastníků vzal v úvahu i běžící příslušenství, neboť žalováno bylo včetně úroků a úroků z prodlení, které přirůstaly jak k částce 300 000 Kč, tak k částce 230 000 Kč, a tyto úroky rovněž tvořily předmět řízení. K vyšší částce 300 000 Kč úroky nabíhaly jako předmět řízení, tj. do konečného rozhodnutí dovolacím soudem po kratší dobu, zatímco běh úroku u částky 230 000 Kč trval až do doby posledního rozhodnutí soudu prvního stupně, tedy rozhodnutí, kterým se zde řízení končilo. Uvedené proto vede odvolací soud k závěru, jak výše uvedeno, že poměr úspěchu obou účastníků v řízení před soudem prvního stupně, do doby, kdy měl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení rozhodnout, byl zhruba stejný. Odvolací soud proto za použití ust. § 220 o. s. ř. změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žádnému z účastníků řízení náhrada nákladů za dosavadní řízení nepřísluší.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodováno dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení nebyl žalovaný úspěšný, náhrada nákladů řízení tak přísluší úspěšnému žalobci. Žalobce v souvislosti s tímto řízením vynaložil náklady na právní zastoupení, a to za dva úkony právní služby počítáno z předmětu odvolacího řízení (vyjádření k odvolání a účast na jednání) po 9 220 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč a DPH (příp. náhradu cestovného zástupce žalobce soudu nevyčíslil). Celkové náklady tak činí 23 038 Kč a žalovaný je povinen je uhradit k rukám advokáta žalobce dle ust. 149 o. s. ř.