Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výrocích II, III, IV a V, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 28 912,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku
II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na účet jeho zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 40 402 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalobce je povinen nahradit České republice prostřednictvím Okresního soudu Plzeň -město náklady řízení ve výši 784,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
l. Soud prvního stupně shora citovaným rozsudkem zamítl žalobu (výrok I) i vzájemný návrh žalovaného (napadený výrok II) a rozhodl o nákladech řízení. Předmětem sporu byl nárok na zaplacení dluhu ze smlouvy o přepravě [číslo] ze dne 31. 3. 2021, na jejímž základě žalobce pro žalovaného provedl ve dnech 31. 3. 2021 až 6. 4. 2021 přepravu zboží z [země] do [země] a její cenu ve výši 14 520 Kč včetně DPH pak vyúčtoval fakturou [číslo]. Žalovaný na dluh z této faktury započetl svůj nárok na náhradu škody z této přepravy, který mu vznikl tím, že při vykládce zboží chyběly dvě palety. Účastníci uzavřeli přepravní smlouvu, v níž specifikovali dopravované zboží pouze počtem 36 palet. Ve všech vyhotoveních listu CMR došlo k přepisování údaje o množství naložených palet, podle prohlášení [anonymizováno] odesílatele nákladu bylo zboží naloženo v množství 36 palet. V listech CMR nebyla zachycena výhrada dopravce k množství nákladu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o přepravě nebyla uzavřena platně, neboť neobsahovala dostatečnou specifikaci dopravovaného zboží, a proto nebylo možno vyhovět ani žalobě, ani vzájemnému návrhu.
2. Žalovaný ve včasném odvolání proti výroku II, jímž byl zamítnut jeho vzájemný návrh, uvedl, že soud prvního stupně nesprávně posoudil platnost smlouvy o přepravě. Smlouva obsahovala dostatečnou specifikaci předmětu přepravy. Je nereálné, aby v nákladním listu CMR bylo vypsáno veškeré přepravované zboží, ostatně listy CMR s takovým množstvím informací ani nepočítají. Každý řidič by pak při nakládce musel všechny krabice na paletách otevřít, položku po položce překontrolovat a přepočítat. V řízení bylo prokázáno, kolik palet žalobce přijal k přepravě a v jakém množství je dovezl na místo určení. Stanovením počtu přepravovaných palet byla splněna podmínka konkretizace nákladu a smlouva byla platně uzavřena, proto žalovaný navrhl změnu napadeného výroku II.
3. Žalobce považoval napadený rozsudek za věcně správný a odkázal na jeho odůvodnění, s nímž se ztotožnil.
4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž by nařizoval odvolací jednání podle ustanovení § 214 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno důvodně. Předmětem odvolacího přezkumu byl výrok II, jímž soud prvního stupně zamítl nárok na náhradu škody uplatněný vzájemným návrhem, a dále výroky k němu incidenční.
5. Soud prvního stupně postupoval správně, když při právním posouzení uplatněných nároků aplikoval Úmluvu o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále jen Úmluva CMR, případně jen Úmluva). Místo převzetí zásilky i předpokládané místo jejího dodání leželo ve dvou různých státech, přičemž jak [země], tak [země] jsou smluvními státy této úmluvy, takže vztahy mezi účastníky bylo nutno posoudit tohoto předpisu (článek I Úmluvy CMR).
6. Při úvahách o platnosti přepravní smlouvy ale soud prvního stupně nepřihlédl dostatečně důsledně k článku 9 Úmluvy CMR, podle něhož je nákladní list věrohodným dokladem o uzavření a o obsahu přepravní smlouvy, jakož i o převzetí zásilky dopravcem. Z hlediska vymezení předmětu přepravy Úmluva CMR v článku 6 odst. 1 stanoví, že v listu CMR má být uvedeno (mimo jiné) obvyklé pojmenování povahy přepravované věci a druhu obalu, počet kusů a hrubá váha zásilky, nebo jiným způsobem vyjádřené množství zboží. Těmto požadavkům vyhověl jak list CMR, tak v zásadě i přepravní smlouva uzavřená účastníky, v níž byl uveden nejen počet palet, ale i jejich rozměry. Úmluva CMR nepožaduje, aby byly v listu CMR vyznačeny další detailní údaje pro specifikaci přepravovaného nákladu, ostatně takový požadavek by neodpovídal potřebám praxe ani jejím zvyklostem. Určily-li tedy strany přepravované zboží počtem palet a jejich rozměry, pak takovou specifikaci lze považovat za souladnou s článkem 6 a článkem 9 Úmluvy CMR. Přepravní smlouva uzavřená účastníky byla tedy nepochybně platná.
7. V řízení před soudem prvního stupně bylo s jistotou prokázáno, že předmětem přepravy mělo být 36 palet, obsahujících přímotopy několika různých druhů, a že do [země] na místo určení bylo přepraveno pouze 34 palet. Sporné mezi účastníky bylo, kolik palet bylo ve [země] naloženo k přepravě.
8. Podle článku 9 Úmluvy CMR není-li v listu CMR obsažena výhrada vůči počtu kusů, jejich značkám nebo číslům, pak platí domněnka, že tyto údaje v listu CMR odpovídají nákladu (uvedená domněnka se nevztahuje na údaj o váze naloženého zboží). Domněnku správnosti údajů o počtu kusů, jejich značkách nebo číslech vyvrací dopravce, který byl podle článku 8 Úmluvy CMR povinen jejich správnost v nákladním listu přezkoumat. Žalobce ale v řízení před soudem prvního stupně k vyvrácení této domněnky neoznačil relevantní důkazy, a protože se nedostavoval k jednání, znemožnil tím soudu prvního stupně, aby mu poskytl odpovídající poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř.
9. Soud prvního stupně měl k dispozici několik paré listu CMR na předmětnou přepravu, ale na všech bylo přepisován údaj o množství naloženého zboží. Na paré určeném pro odesílatele byl uveden údaj 36 palet, nicméně bylo patrno, že u tohoto údaje došlo k jeho přepisu a že pod číslicí 6 bylo dříve uvedeno jiné, nyní nečitelné číslo. Na dalším paré byl vyznačen údaj 32 palety, ale i ten byl zjevně přepisován. Ze všech paré vyplývalo, že žalobcův řidič neučinil vůči množství nebo počtu nakládaného zboží žádnou výhradu. K důkazu bylo dále předloženo prohlášení odesílatele, podle něhož bylo řádně naloženo všech 36 palet. Při absenci výhrady v listu CMR a současně při žalobcově procesní pasivitě nebylo možno dojít k jinému závěru, než že ve [země] skutečně bylo naloženo všech 36 palet; jiný počet z provedeného dokazování věrohodně nevyplýval.
10. Žalovaný ztrátu části zásilky reklamoval včas ve lhůtě vytčené v článku 30 Úmluvy CMR. Podle výpovědi svědkyně [příjmení] došlo k reklamaci přímo při převzetí zboží, o včasné reklamaci svědčila rovněž emailová zpráva z 8. 4. 2021 (č. l. 141 spisu). Vzhledem k tomu, že přeprava probíhala ve dnech 31. 3. 2021 až 6. 4. 2021, tak byla sedmidenní lhůta pro reklamaci podle článku 30 Úmluvy CMR zachována.
11. Podle článku 17 Úmluvy CMR odpovídá dopravce za ztrátu zásilky, k níž dojde od okamžiku jejího převzetí k přepravě až do okamžiku jejího vydání. Této odpovědnosti se může zprostit podle článku 17 odst. 4 Úmluvy CMR, pokud ke ztrátě došlo při manipulaci, naložení, uložení nebo vyložení zásilky odesílatelem či příjemcem, avšak pouze za předpokladu, že ke zproštění své odpovědnosti poskytne soudu patřičný důkaz (článek 18 Úmluvy). Žalobce k tomu ale soudu relevantní důkaz nepředložil, a své odpovědnosti za částečnou ztrátu zásilky se tak nezprostil. Žalovaný byl po něm proto oprávněn podle článku 17 Úmluvy požadovat náhradu škody vzniklé v souvislosti s částečnou ztrátou zásilky.
12. Příjemce zásilky vyúčtoval dne 30. 4. 2021 žalovanému škodu ve výši 1 705,59 € (faktura č. l. 25 spisu), žalovaný podle oznámení o provedení příkazu k úhradě tuto částku zaplatil dne 15. 6. 2021 a následně ji fakturou [číslo] přeúčtoval žalobci.
13. Úmluva CMR v článku 23 stanoví limit, který omezuje výši náhrady škody. Při výpočtu náhrady za ztrátu zásilky je podle tohoto ustanovení třeba vyjít z chybějící hrubé váhy ztracené části zásilky, přičemž skutečná hodnota ztracené části je nerozhodná. Na váhu zásilky uvedenou v listu CMR se nevztahuje domněnka správnosti podle článku 9 Úmluvy CMR, a jedná se tedy o údaj, jehož správnost nevyvrací dopravce. Váha zásilky v dané věci byla v listu CMR stanovena údajem 1496 kg, ale žalovaný ji v řízení zpochybnil a v dokazování se mu tento údaj podařilo vyvrátit.
14. K dopravovanému zboží byly vystaveny tři faktury, v nichž byla uvedena váha jednotlivých vyúčtovaných částí zásilky, a podle součtu těchto údajů činila váha celé zásilky 3 110 760 kg. Správnost tohoto výpočtu byla podporována i výpovědí svědkyně [příjmení], podle níž váha nákladu, který zabírá polovinu ložné plochy kamionu, jako tomu bylo v daném případě, činí obvykle kolem tří tun. Údaje o váze nákladu v listu CMR 1 496 kg byl tedy zjevně nesprávný a nebylo z něj možno vycházet pro stanovení limitu výše náhrady škody ve smyslu článku 23 Úmluvy CMR.
15. Žalovaný předložil důkazy o čisté váze chybějící části zásilky, nikoli o váze hrubé včetně obalů, z níž by se měl být limit výše škody stanoven. Podle předložených dodacích listů a podle výpovědi svědkyně [příjmení] chybělo při dodání 28 kusů přímotopů o výkonu 1 000 W a 20 kusů přímotopů o výkonu 1 500 W. Ze specifikace uvedené na internetových stránkách [webová adresa], která byla k důkazu přečtena před soudem prvního stupně, vyplynula hmotnost přímotopu o výkonu 1 500 W 4,4 kg a přímotopu o výkonu 1 000 W 3,3 kg. Celková čistá váha chybějící části zásilky tedy činila 180,4 kg, bez zohlednění hmotnosti obalů.
16. Při absenci jiných relevantních poznatků o hrubé hmotnosti vyšel odvolací soud při stanovení výše limitu náhrady škody podle článku 23 CMR orientačně z čisté váhy zásilky bez obalů a shledal, že ke dni rozhodnutí činila výše náhrady škody nejméně 47 408,20 Kč (180,4 kg x 8,33 x kurs SDR 31,548, platný ke dni rozhodnutí odvolacího soudu). Žalovaný po žalobci požadoval náhradu škody v celkové výši 43 432,84 Kč, která nedosahovala výše vypočteného limitu náhrady škody podle článku 23 Úmluvy CMR. Skutečnou hrubou váhu ztracené části zásilky tedy nebylo potřeba s ohledem na procesní hospodárnost zjišťovat.
17. Odvolací soud na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně dospěl k odlišným právním závěrům, než ze kterých vycházelo napadené rozhodnutí. Účastníci uzavřeli platnou přepravní smlouvu, při jejímž plnění došlo k částečné ztrátě zásilky, přičemž za škodu, která na nákladu vznikla, odpovídal žalobce, a této odpovědnosti se v řízení nedokázal zprostit. Požadovaná škoda nedosahovala limitu stanoveného článkem 23 Úmluvy CMR, žalovaný tedy svůj nárok uplatnil po právu co do důvodu i výše. Odvolací soud proto podle ustanovení § 220 o. s. ř. změnil napadený výrok II rozsudku soudu prvního stupně a vzájemnému návrhu žalovaného vyhověl.
18. V návaznosti na změnu rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 2 a ustanovení § 142 odst. 1 o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V řízení byl zcela neúspěšný žalobce, který neuspěl ani se svým žalobním požadavkem, ani se svojí obranou vůči vzájemnému návrhu, a proto byl povinen nahradit žalovanému jeho náklady. Náklady žalovaného zahrnovaly soudní poplatek ze vzájemného návrhu 1 446 Kč, soudní poplatek z odvolání 1 446 Kč, 9 úkonů právní služby před soudem prvního stupně po 2 860 Kč (převzetí a příprava zastoupení, tři písemná vyjádření a 5 účastí na jednání), jeden úkon právní služby za 2 260 Kč za podané odvolání, 10 režijních paušálů po 300Kč a DPH 6 510 Kč, tedy celkem 40 402 Kč.
19. Odvolací soud dále změnil i výrok o nákladech nesených státem a povinnost k jejich náhradě podle ustanovení § 148 o. s. ř. uložil neúspěšnému žalobci. Náklady státu zahrnovaly svědečné ve výši 748,75 Kč.