25 CO 289/2022

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vyloučení rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z jejich vzájemného sporu projednávaného pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] o zaplacení 986 194,20 Kč s přísl. (výrok I.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši částky 6 834 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobce se v řízení domáhal rozhodnutí o vyloučení rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z projednávání a rozhodnutí sporu mezi účastníky o zaplacení částky 986 194,20 Kč s tím, že rozhodce je podjatý. Podjatost žalobce dovozoval z toho, že rozhodce v minulosti rozhodoval spor mezi účastníky, v němž vydal dne 27. 2. 2021 rozhodčí nález, jenž byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 6. 2021 zrušen z toho důvodu, že žalobce (v rozhodčím řízení v procesním postavení žalovaného) nebyl o existenci rozhodčího řízení informován, rozhodčí nález byl proto překvapivý, neboť rozhodce nesplnil poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř., když žalobu a výzvu k vyjádření doručil jiné osobě. V dalším sporu účastníků vedeném pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] se rozhodce žalobci mstil za odhalení jeho pochybení v předchozím řízení tím, že v kvalifikované výzvě dle ust. § 114b o. s. ř. zkrátil žalobci lhůtu k podání vyjádření na patnáct dnů. Tímto svým postupem rozhodce žalobce zásadním způsobem znevýhodnil. Žalobce má pochybnost, zda rozhodce není tzv. dvorním rozhodcem žalovaného. Nadto žalobce namítal nedostatek pravomoci rozhodce k rozhodnutí daného sporu s tím, že rozhodčí doložka zakládá pravomoc rozhodce k rozhodování spolu z rámcové smlouvy, avšak rámcovou smlouvou se závazkový právní vztah nezakládá. Žalobce v daném rozhodčím řízení ničeho netvrdí o uzavření realizační smlouvy, realizační smlouvu nepředložil, a proto rozhodčí doložka součástí jakékoliv realizační smlouvy není. Žalovaný souhlasil s tvrzením žalobce, že dne 19. 7. 2021 podal ke zmíněnému žalobci žalobu, kterou se domáhá úhrady nezaplacených faktur v celkové výši 966 194,20 Kč. Uvádí, že účastníci uzavřeli 1. 9. 2019 rámcovou kupní smlouvu, v níž ujednali podmínky dlouhodobé spolupráce týkající se dodávek zboží žalovaného žalobci. Následně uzavřeli též smlouvu o budoucím ukládání věcí a budoucích kupních smlouvách dne 21. 2. 2020, z níž plyne, že ujednání smluvních stran včetně rozhodčí položky platí i pro realizační smlouvy vzniklé z této rámcové smlouvy. Rozhodce má tudíž pravomoc k projednání sporu. Poukazuje, že § 3 odst. 2 zákona č. 216/1994 připouští uzavření rozhodčí smlouvy ve všeobecných obchodních podmínkách. Podjatost je třeba posuzovat shodně jako podjatost soudce, důvodem podjatosti nemůže být, že rozhodčí nález byl zrušen pro procesní pochybení rozhodce. Pokud by procesní chyby rozhodce či soudce měly být považovány za podjatost, byli by všichni rozhodci a soudci po zrušení svých předchozích rozhodnutí vyloučeni z dalšího rozhodování. Když zákon stanoví, že v řízení před rozhodci se přiměřeně užijí ustanovení o. s. ř., není tímto rozhodci uložena povinnost postupovat obdobně podle o. s. ř., jak je tomu dle § 44 zákona o rozhodčím řízení, nýbrž je třeba přihlédnout k zásadám rozhodčího řízení, mj. k zásadě rychlosti. Nelze dovodit, že by patnáctidenní lhůta k vyjádření byla protizákonná, a spatřovat v tom podjatost. Soud měl za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 1. 10. 2019 rámcovou kupní smlouvu, v níž ujednali rámcové podmínky obchodní spolupráce při uzavírání kupních smluv žalobcem jako kupujícím a žalovaným jako prodávajícím při nákupech výrobků z nerezové oceli, jakož i dalšího sortimentu žalovaného. Ve smlouvě byla ujednána též rozhodčí doložka, v níž všechny spory vzniklé z této smlouvy budou projednány a rozhodnuty rozhodcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Domluvili se na poplatcích za rozhodčí řízení, stanovili místo rozhodčího řízení na adrese rozhodce a jako doručovací adresy si stanovili adresy vedené v záhlaví smlouvy. Strana smlouvy má na výběr mezi podáním žaloby k rozhodci nebo k obecnému soudu, v případě podání žaloby k obecnému soudu se rozhodčí doložka ruší. Dne 21. 2. 2020 strany uzavřely smlouvu, kterou pojmenovaly jako„ smlouvu o budoucím ukládání věcí a budoucích kupních smlouvách“. V ní strany doplnily rámcovou kupní smlouvu o ujednání týkající se některých dodacích podmínek. Strany výslovně uvedly, že na realizační kupní smlouvy se bude i nadále vztahovat rámcová kupní smlouva, avšak v případě rozporů některých ujednání má přednost smlouva o budoucím ukládání věcí a budoucích kupních smlouvách. Žalovaný podal dne 21. 5. 2021 u rozhodce žalobu na zaplacení částky 789 338,20 Kč s přísl. poukazem na rámcovou kupní smlouvu ze dne 1. 9. 2019 a smlouvu o budoucím ukládání věcí a budoucích kupních smlouvách ze dne 21. 2. 2020 s tím, že na základě těchto smluv a dílčích objednávek dodal žalobci blíže nespecifikované zboží, jehož kupní cenu vyúčtoval čtyřmi fakturami, které žalobce nezaplatil, a kterou podáním ze dne 19. 7. 2021 rozšířil o dalších 194 404,20 Kč. Žalobce ve vyjádření k žalobě vyjma prostého popírání žalobních tvrzení namítl též nedostatek pravomoci rozhodce a jeho podjatost. Usnesením ze dne 16. 8. 2021 vyzval rozhodce žalobce, aby se vyjádřil k podání žalovaného, v jehož odůvodnění rekapituloval dosavadní průběh řízení, s tím, že přezkoumal rozhodčí doložku a dospěl k závěru, že rozhodčí doložka byla vtělena do obchodních podmínek a je zřejmé, že smyslem bylo to, aby případný spor z rámcové smlouvy nebo v souvislosti s ní projednal zmíněný rozhodce. Vyjádřil se k námitce podjatosti tak, že nemá žádný soukromý nebo pracovní vztah s žádnou stranou sporu. Není v žádném vztahu se stranou žalovanou ani žalující a není žádným způsobem závislý ekonomicky nebo subordinačně ani osobně k žádné ze stran. Svoji podjatost nespatřoval ani v tom, že jeho rozhodčí nález byl zrušen soudem. K poskytnutí patnáctidenní lhůty k vyjádření k žalobě se vyjádřil stejně jako žalovaný, a pokud jde o doručování do datové schránky, uvedl, že není držitelem datové schránky, tedy doručování probíhá v souladu s dohodou smluvních stran. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 6. 2021, č. j. [číslo jednací], zrušil soud ve věci týchž účastníků rozhodčí nález rozhodce ze dne 27. 1. 2021 sp. zn. [anonymizováno] [číslo]. Z odůvodnění vyplývá, že žalobce se domáhal zrušení daného rozhodčího nálezu s tím, že mu byl doručen rozhodčí nález, podle jehož odůvodnění měl být vyzván k vyjádření k žalobě s tím, že nevyjádří-li se do patnácti dnů, bude rozhodnuto v jeho neprospěch. Žádná výzva mu však doručena nebyla, resp. byla doručena žalované společnosti [právnická osoba] Krajský soud vzal tato tvrzení za prokázaná, uzavřel, že byla splněna podmínka stanovená v § 31 písm. e) z. r. ř., neboť tím, že žalobce nebyl o existenci rozhodčího řízení vůbec informován, nebyla ani splněna poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř., jehož účelem je zamezit překvapivosti rozhodčího nálezu. Soud vyšel z § 8 odst. 1, 11 a 12 odst. 2 z. r. ř. Podle těchto ustanovení, kterákoliv z jeho stran rozhodčího řízení může podat návrh k vyloučení rozhodce za předpokladu, že rozhodce se funkce nevzdal sám. Rozhodce je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Podjatostí se rozumí vztah rozhodce ke konkrétní kauze, který je výrazem a projevem jeho nedostatečné nezávislosti nebo nestrannosti. Rozhodnutí o podjatosti závisí na tom, zda vztah rozhodce k věci nebo účastníkům či jejich zástupcům vzbudí pochybnost o nepodjatosti (nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996 sp. zn. I. ÚS 167/94). Je-li důvod pochybovat o nepodjatosti rozhodce se zřetelem na jeho poměr k věci k účastníkům nebo k jejich zástupcům, je vyloučen z projednávání a rozhodnutí ve věci. Nezávislostí lze chápat objektivní absenci osobních, profesních či ekonomických vazeb rozhodce ke stranám sporu. Jelikož princip nezávislého a nestranného rozhodování platí jak pro soudce, tak pro rozhodce, je i pro závěr o podjatosti rozhodce třeba uplatnit zásadně stejná kritéria jako o podjatosti soudce. Výjimku by mohly představovat případy, v nichž bude hrát roli to, že rozhodčí fórum se konstituuje jiným mechanismem, než probíhá přidělování nápadu na soudech. Jinak řečeno, když si strany smluvně ujednaly, že jejich spor či spory budou rozhodovány určitým rozhodcem či senátem namísto soudce, na něhož podle rozvrhu práce vyšla náhodně řada, zpravidla to značí, že k danému rozhodci mají přinejmenším vztah důvěry. Při posuzování procesního postupu rozhodce v řízení z hlediska možné podjatosti však mechanismus jeho výběru, resp. proč si je jejich strany zvolily, nehraje žádnou roli. Proto když § 14 odst. 4 o. s. ř. stanoví, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo jeho rozhodování v jiných věcech, lze uvedenou optikou přiměřeně nahlížet i na vyloučení rozhodce. V poměrech souzené věci tvrzení žalobce ohledně procesního postupu rozhodce v rozhodčím řízení důvody podjatosti dle § 8 odst. 1 z. r. ř. nevystihují, neboť důvody podjatosti nelze spatřovat v postupu rozhodce v řízení. Tvrzení žalobce o tom, že se rozhodce mstí za zrušení předchozího rozhodčího nálezu, je toliko spekulací a z poskytnutí patnáctidenní lhůty k vyjádření k žalobě takový záměr dovodit nelze. Tvrzení, že rozhodce poskytl krátkou lhůtu k vyjádření, a že ji nedoručuje do datové schránky, rovněž souvisí s kritikou procesního postupu rozhodce. Tvrzení, že rozhodce je tzv. dvorním rozhodcem žalovaného, představuje ze shora vyložených kritérií zpochybňování rozhodcovy nezávislosti. Odkazuje na rozsudek NS ze dne 30. 9. 2014 23 Cdo 3150/2012, v němž Nejvyšší soud uvedl, že ani běžná profesní spolupráce nepředstavuje sama o sobě okolnost, která by vzbuzovala důvodné pochybnosti o případném poměru takového rozhodce z řad advokátů k jinému advokátovi zastupujícímu účastníka rozhodčího řízení. Tvrzení žalobce jsou ryze hypotetická a spekulativní je rovněž tvrzení, že mezi prokuristou žalovaného a rozhodcem jsou nikterak nepopsané bližší vztahy, o nichž žalobce nemá bližší informace. Soud neměl proč vyslýchat prokuristu žalovaného a rozhodce, zda a kde se seznámili a zda mezi nimi jsou bližší vztahy, protože obecně platí, že skutková tvrzení se nemohou nahrazovat provedenými důkazy. Byť může být sporným, zda je soud oprávněn posuzovat otázku pravomoci rozhodce rozhodovat ve věci účastníků v rozhodčím řízení, uvádí, že podle jeho názoru podle § 12 odst. 2 věty druhé z. r. ř. není soud oprávněn posuzovat tuto otázku, nicméně se procesně ekonomičtější jevilo provést dokazování ohledně pravomoci rozhodce se závěrem, že rozhodce pravomoc k jednání sporu účastníků má. V rozhodčí doložce je jasně uvedeno, že se vztahuje na spory z rámcové kupní smlouvy. Je sice pravdou, že rámcové smlouvy jsou normativní smlouvy, a že práva na plnění a povinnosti k plnění vznikají až z realizačních smluv, které se řídí podmínkami sjednanými v rámcové smlouvě, to však nic nemění na tom, že i rámcová smlouva může obsahovat rozhodčí doložku. Nepřekáží ani to, že smlouva o budoucím ukládání věcí a budoucích kupních smlouvách rozhodčí doložku nezmiňuje. Tato smlouva doplňuje rámcovou kupní smlouvu o některé dodací podmínky a je tak ve vztahu k ní kumulativní novací. To, co bylo sjednáno v rámcové kupní smlouvě a neodporuje smlouvě o budoucím ukládání věcí a budoucích kupních smlouvách, tedy mj. i rozhodčí doložka, však zůstává mezi stranami závazné. Rozhodčí doložka vyhovuje i podmínkám stanoveným v § 3 odst. 1 věta první odst. 2 z. r. ř. Pravomoc rozhodce k projednání sporu je tak jednoznačně dána. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a byly přiznány úspěšnému žalovanému.

2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. V jeho odůvodnění uvádí, že soud neúplně zjistil skutkový stav věci, když odmítl výslech prokuristy žalobce a rozhodce k jejich vzájemným vztahům včetně původu těchto vztahů. Má za to, že ke zjištění skutkového stavu věci je výslech prokuristy žalovaného a výslech rozhodce nezbytný a vytýká rovněž soudu prvního stupně závěr o tom, že protože podle jeho názoru není oprávněn posuzovat otázku nedostatku pravomoci rozhodce, posouzením této námitky se nezabýval. Má za to, že soud nedostál svým povinnostem, neodůvodnil-li svůj úsudek prezentovaný v odst. 14 odůvodnění napadeného rozsudku a spokojil se s tím, že prezentoval svůj úsudek a podotkl v odst. 15 odůvodnění napadeného rozsudku, že uvedený názor není v právní praxi sdílen zcela jednoznačně. Navrhuje zrušení napadeného rozsudku.

3. Žalovaný se k odvolání vyjádřil, uvedl, že pokud jde o údajnou podjatost rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pak žalobce, aniž by svá tvrzení jakkoli prokázal, konstruuje existenci jakýchsi zvláštních vztahů mezi rozhodcem a prokuristou žalovaného [anonymizováno]. [jméno] [příjmení]. Tato tvrzení se naprosto nezakládají na pravdě, a jak již uvedeno, jsou toliko konstrukcí strany žalující. Žalovaný je právnickou osobou – podnikatelem podnikajícím v oboru obchodu, zejména s hutními materiály a spory se svými odběrateli řeší dlouhodobě v řízení před rozhodci. S rozhodcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se výlučně profesionálně potkává více než deset let a za celou dobu nikdy nedošlo k jakékoliv stížnosti toliko s výjimkou žalobce (tohoto řízení). Okolnosti, že žalobce prokazatelně dlužil žalovanému značnou částku, kterou stále dluží a kterou následně částečně splácel, spíše osvědčují podezření, že žalobce se k zahájení tohoto předmětného řízení uchýlil pouze z obstrukčních důvodů. Existenci dluhu žalobce ani nepopírá, protože jen v průběhu roku 2022 zaplatil žalovanému na fakturách, které byly předmětem rozhodčích řízení, celkem 505 770 Kč, v současnosti dluží stále ještě 480 424,20 Kč. Navrhuje potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 a 212a o. s. ř. a o odvolání rozhodl za použití ust. § 214 odst. 3 o. s. ř., aniž by nařizoval jednání, neboť účastníci řízení k výzvě soudu výslovně vyjádřili svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

5. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 216/1994 o rozhodčím řízení je rozhodce vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti.

6. Podle ust. § 30 cit. zák., nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

7. Odvolací soud především podotýká, že má závěry soudu prvního stupně, jež jsou vyjádřeny v odůvodnění napadeného rozsudku, za správné, a proto pro stručnost na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odkazuje.

8. Jak vyplývá z citovaného ustanovení § 8 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, je rozhodce podjatý, a tedy je vyloučen z rozhodování, má-li rozhodce takový poměr k věci či účastníkům nebo jejich zástupcům, který budí pochybnost o jeho nestrannosti, přičemž nestrannost znamená, že rozhodce nemá osobní, profesní či ekonomickou vazbu na účastníky či jejich zástupce. Žalobce dovozuje své pochybnosti o nepodjatosti ustanoveného rozhodce, zejména ze skutečností, jež mají původ v rozhodování předchozího sporu účastníků před týmž rozhodcem, přičemž poukazuje na to, že rozhodčí nález sp. zn. [anonymizováno] [číslo] byl zrušen rozsudkem Krajského soudu v Plzni, č. j. [číslo jednací], a důvodem pro zrušení tohoto rozhodčího nálezu bylo procesní pochybení rozhodce. Odvolací soud však shodně se soudem prvního stupně poukazuje na to, že na posuzování důvodů pro případné vyloučení rozhodce z projednání a rozhodnutí věci dopadají podpůrně ustanovení občanského soudního řádu, a tedy i ust. § 14 odst. 4 o. s. ř., podle kterého důvodem pro vyloučení nemohou být okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

9. Argumentace žalobce v podané žalobě tak nemůže být shledána důvodnou a nemůže vést k závěru o tom, že je stranami ujednaný rozhodce [anonymizováno] [příjmení] z projednání a rozhodnutí věci vyloučen.

10. Rovněž pokud žalobce dovozuje vztah rozhodce k osobě prokuristy žalované společnosti, nejde o námitku, jež by mohla založit závěr o nepodjatosti rozhodce, neboť jde o skutečnost, která není nikterak blíže specifikována. Žalobce netvrdí žádný konkrétní osobní či profesní vztah a je zcela namístě závěr soudu prvního stupně o tom, že skutková tvrzení nemohou být nahrazována prováděním dokazování. Účastník řízení má obecně nejprve povinnost tvrdit a teprve posléze tvrzené skutečnosti prokazovat, tedy je namístě závěr soudu prvního stupně, že zde nebylo důvodu, proč vyslýchat prokuristu žalovaného a rozhodce. Absence provedení důkazů žalobcem v tomto ohledu navržených nemohou vést k závěru o procesním pochybení soudu prvního stupně.

11. Pokud pak jde o námitku týkající se nedostatku pravomoci rozhodce k projednání sporu, resp. toho, že soud prvního stupně měl za to, že ji není oprávněn přezkoumávat, pak ani tuto nemá odvolací soud za důvodnou. Byť soud prvního stupně dovozuje, že dle jeho názoru není soud oprávněn posuzovat tuto otázku, neboť toto oprávnění přisuzuje § 15 odst. 1 věty první z. r. ř. výhradně rozhodcům, když pravomoc rozhodce k projednání sporu pojmově nesouvisí s jeho nezávislostí ani nestranností, jakožto předpoklady jeho nepodjatosti (a zároveň uvádí, že nejde o názor jednoznačně sdílený v právní praxi), v odůvodnění napadeného rozsudku vysvětlil, že z ekonomických důvodů takové posouzení provedl. Tedy přezkoumal obsah rámcové kupní smlouvy i smlouvy o budoucím ukládání věci a budoucích kupních smlouvách a dovodil, že účastníky rozhodčí doložka byla platně sjednána, zůstává mezi stranami závaznou a vyhovuje i podmínkám stanoveným v § 3 odst. 1 věta první a odst. 2 z. r. ř.

12. I s těmito závěry soudu prvního stupně odvolací soud souhlasí. Jakkoliv může být eventuálně sporným, zda je soud oprávněn posuzovat otázku pravomoci rozhodce věc rozhodnout v rozhodčím řízení, je nutné uzavřít, že v řízení o vyloučení rozhodce z důvodů pochybností o jeho nepodjatosti dle ust. § 8 z. r. ř. není důvodem pro vyloučení rozhodce případná absence platně sjednané rozhodčí doložky. Navíc soud prvního stupně, jak z odůvodnění rozsudku vyplývá, byť tak nezbytně nutně učinit nemusel, posoudil rozhodčí doložku účastníky ujednanou v rámcové kupní smlouvě a z důvodů vyjádřených v odůvodnění napadeného rozsudku dospěl k závěru, že zde pravomoc rozhodce k projednání sporu účastníků dána je.

13. Odvolací soud má proto napadený rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný, a proto byl dle ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.

14. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl úspěšný žalovaný, proto mu přísluší právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna advokáta žalovaného za jeden úkon právní služby ve výši 1 500 Kč (vyjádření k odvolání), jeden režijní paušál 300 Kč a příslušná DPH. Náhrada nákladů řízení činí celkem částku 2 178 Kč a tuto je povinen žalobce uhradit k rukám advokáta žalovaného dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.