25 Co 88/2023

Odůvodnění

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonnými úroky z prodlení (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] se zákonnými úroky z prodlení (výrok II), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení (výrok III) a dále uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení ve výši částky [částka] a žalobci uložil nahradit žalované náklady řízení ve výši částky [částka]. Doplňujícím usnesením ze dne [datum] pak bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení pro částku [částka] (výrok VI) a konečně opravným usnesením ze dne [datum] soud prvního stupně opravil údaj o datu počátku běhu úroku z prodlení. V odůvodnění rozsudku bylo uvedeno, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalovaných částek z titulu provedené nákladní přepravy, které žalované vyfakturoval, v žalobě uvedl čísla jednotlivých faktur a nezaplacené částky. Následně nakládal s předmětem řízení, a to tak, že tvrzení částečně změnil, pokud jde o některé z faktur, a částečně doplnil o další dvě faktury. Soud změnu žaloby připustil. Žalovaná namítala, že některé z faktur nebyly řádně doručeny, popřípadě nebyly přiloženy nákladní listy CMR. Uplatnila vzájemnou žalobu o zaplacení částky [částka]. K tomu uvedla, že žalobce si ponechal vybrané částky na dobírkách, kdy žalobcův řidič pan [jméno FO] v určitých případech na základě dohody vydal koncovým příjemcům zboží oproti zaplacení hotovosti, kterou příjemci zboží zaplatili řidiči celkem částkou [částka], kdy žalovaná započítala část z této pohledávky proti pohledávkám žalobce ve výši částky [částka] a požaduje zaplacení rozdílu ve výši částky [částka]. Pokud jde o zbývající část vzájemné pohledávky, pak tuto započetla dle svých tvrzení dne [datum] proti pohledávkám žalobce specifikovaným v pěti z žalovaných faktur. Žalobce se vzájemnou žalobou nesouhlasil, uvedl, že peníze od koncových zákazníků sice obdržel, avšak v plném rozsahu je předal žalované, nebo ing. [jméno FO], pro kterou byla část peněz určena. Účastníci dále shodně uvedli, že se před sjednáním předmětných smluv neznali, za žalovanou jednal pan [jméno FO] a dohoda byla taková, že pan [jméno FO] obstará objednávky přeprav pro žalobce a z takto provedených přeprav pak žalobce obdrží 90 % sumy, kterou zaplatí objednavatel. Objednávky byly potvrzovány emailem a doprovodné náležitosti k fakturaci, objednávky, CMR listy a dodací listy žalobce prostřednictvím řidiče předával pracovníku žalované. Soud měl za prokázané, že CMR listy potvrzené příjemcem byly žalované předány. Žalovaná je také nikdy na žalobci do podání žaloby neurgovala. Považoval rovněž za přesvědčivou argumentaci žalobce, že uvedené listiny žalovaná pro svoji činnost potřebovala. Měl tedy za prokázané i doručení sporných faktur. Pokud pak jde o fakturu č. [hodnota] týkající se zásilky do sídla firmy [právnická osoba] v Klecanech, pak se žalovaná sice bránila tvrzením, že řidič zřejmě do Klecan vůbec nedorazil, avšak soud měl za věrohodnou výpověď svědka Schillera o tom, že nemohl řádně zásilku dodat, neboť dle objednávky tak měl učinit až do 17.00 h, zatímco jestliže dorazil po 16.00 h, již bylo zavřeno. Tuto skutečnost podporuje i následná e-mailová komunikace, z níž mimo jiné vyplývá, že pan [jméno FO] na výtku žalobce odpověděl, že tu paletu nějak vynahradí. Soud tak měl za prokázané, že v důsledku marné cesty do Klecan vznikly žalobci dodatečné náklady ve výši částky [částka] a má právo též na původně sjednanou cenu přepravného ve výši [částka]. Pokud pak žalovaná naopak uplatňovala za nedodání zboží do Klecan zaplacení částky [částka], kterou specifikovala jako smluvní pokutu za údajně nevčasně provedenou zakázku, pak námitku žalované o možnosti započítat tuto pohledávku proti pohledávkám žalobce neměl za důvodnou. Soud dále odkázal na ustanovení § 2555 o. z. s tím, že účastníci platně sjednali smlouvy o přepravě. Žalobce své povinnosti splnil, proto mu soud přiznal neuhrazené části přepravného, které žalovaná neuhradila zejména z důvodu svého právního názoru o provedeném zápočtu. Soud ve výrocích I a II pro přehlednost uvedl jednotlivé nároky zvlášť jako samostatné částky. Přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení. Pokud pak jde o vzájemnou žalobu, soud má za platné sjednání dohody o vybírání peněz (dobírek), má za to, že není rozhodný poukaz žalobce na článek 6 odst. 2 písm. c) Úmluvy CMR, podle něhož pokyn k výběru dobírky má být obsažen v nákladním listu. Rozhodující podle názoru soudu je, že účastníci jako vedlejší náležitost smlouvy o přepravě dohodli platně, že dobírky budou vybrány. Účastníci pomocí pojmu dobírka dostatečně přesně určili rozsah svých závazků, tj. žalobce měl koncovým příjemcům vydat zboží pouze oproti zaplacení určité částky. Tuto částku měl poté opatrovat a odevzdat žalované. Žalobce jednal prostřednictvím řidiče a jeho úkony jakožto zástupce se proto přičítají žalobci jako zastoupenému. Případná neplatnost sjednání dobírek by vedla pouze k tomu, že žalobce by byl pasivně legitimován k vydání bezdůvodného obohacení. Pokud jde o spornou otázku, zda došlo k výběru dobírek žalobcem od koncových zákazníků, pak žalobce po určitém upřesňování uvedl, že řidič tyto prostředky vybral, tedy šlo o otázku nespornou. Pokud pak jde o tu skutečnost, zda vybrané dobírky ve výši [částka] byly následně odevzdány žalované, žalobce neunesl důkazní břemeno. Žalobce uvedl, že částka byla odevzdána žalobcem k rukám pana Rady ve výši částky [částka] a řidičem Schillerem k rukám ing. [jméno FO] částkou [částka]. Po provedeném dokazování, výslechy účastníků a svědků soud uzavřel, že odevzdání dobírek nebylo prokázáno. Dospěl k závěru, že pokud jde o zápočet provedený žalovanou, pak jej prokazatelně provedla až listinou z [datum]. Zde pohledávku v uvedené výši započetla proti těm pohledávkám žalobce, které považovala za důvodné, tedy ve výši částky [částka] a ve vzájemné žalobě návazně na to požádala o zaplacení rozdílu obou částek ve výši [částka]. Zápočet ze dne [datum] soud hodnotil jako dostatečně určitý, a jelikož aktivní pohledávka ve výši [částka] byla dle názoru soudu důvodná, došlo k zániku uvedených pohledávek žalobce podle § 1982 o. z. Z tohoto důvodu soud ve výroku II zamítl žalobu právě ohledně uvedených částek, neboť tyto pohledávky žalobce existovaly do dojití zápočtu, načež došlo k jejich zániku, který nastal zpětně v okamžiku, kdy se příslušné pohledávky staly způsobilými k započtení. Výrokem III pak soud vyhověl vzájemné žalobě na vydání zbývající část dobírek ve výši částky [částka]. Přiznán byl rovněž zákonný úrok z prodlení. Pokud jde o neprovedené důkazy, pak se jednalo o svědecké výslechy ohledně tvrzení, že bylo řidiči žalobce zaplaceno, což však byla skutečnost, která se stala posléze nespornou. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci, žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 51,2 %, neúspěšný co do 48,8 %, tedy mu přísluší 2,4 % z jeho nákladů řízení. Rovněž žalované byly přiznány náklady řízení, a to pokud jde o vzájemný návrh, s jehož uplatněním byla zcela úspěšná, tedy byla přiznána náhrada nákladů za zaplacený soudní poplatek a odměnu advokáta. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, které směřovalo proti výrokům II, III, IV a V. V odvolání uvádí, že nesouhlasí se soudem prvního stupně, který ohledně vzájemné žaloby uvedl, že žalobce neunesl důkazní břemeno, že vybrané dobírky skutečně žalované předal. Pro skutkové zjištění, zda byly či nebyly dobírky skutečně předány, byly důležité především svědecké výpovědi svědků a obou účastníků řízení. Poukazuje na tu část výpovědi svědka Rady týkající se zmařené dopravy do společnosti [právnická osoba], které ani soud neuvěřil a je tak evidentní, že svědek Rada je schopný naprosto chladnokrevně lhát. Zde správně soud prvního stupně poukázal na nelogičnosti vysvětlení pana Rady, jak své slovní vyjádření v e-mailové komunikaci ze dne [datum] mínil. Svědek Rada je naprosto nevěrohodný i z toho důvodu, že zatajil, že žalovaná je jeho snacha, tedy není pouhým pracovníkem žalované dle smlouvy, ale jejím obchodním partnerem. Zcela nepochybně se tedy se žalovanou musel o předmětu sporu bavit, neboť je jeho rodinou. Pokud pak jde o výpověď paní ing. [jméno FO], není věrohodná v rozhodných bodech. Svědkyně uvedla, že se za pět let stalo výjimečně, že by zboží bylo převezeno k ní do [adresa], nikoliv k žalované do [adresa]. Je tak zřejmé, že žalovaná a svědkyně [jméno FO] spolupracují pět let, tedy musí mít dobrý pracovní vztah. Pokud byla svědkyně tázána, zda peníze vybrané od šoférů v hotovosti ji dává žalovaná v hotovosti, uvedla nejprve, že jsou posílány přes účet, teprve následně připustila, že jí možná nějaká hotovost předávána byla. Nevěrohodnost výpovědí obou svědků pana Rady a paní [jméno FO] i žalované pak vyplývá i ze skutečnosti, že za trvání spolupráce žalobce a žalované nebyla ze strany žalované učiněna jediná výtka žalobci ohledně neuskutečněné přepravy, nepředaných peněz nebo jiného porušení zákonných či smluvních povinností. Z e-mailové komunikace naopak vyplývá, že měla žalovaná v době spolupráce se žalobcem finanční problémy a nebyla schopna své závazky hradit včas. Poukazuje, že paní [jméno FO] vypověděla, že si se žalovanou vzájemně fakturovaly každý měsíc, proto nikoliv až po uzavření čtvrtletí. Tedy už na konci února by si žalovaná byla schopna všimnout, že jí v hotovosti chybí částka 87 631. Šlo o významnou částku a je zjevné, že žalované vůbec nechyběla až do dubna následujícího roku. Dále uvádí, že výpověď žalobce bez dalšího podporuje svědek řidič pan [jméno FO], kterou soud hodnotil jako věrohodnou, pokud jde o zmařenou dopravu do společnosti [právnická osoba]. Jeho výpověď je věrohodná i tím, že byl schopen popsat mnoho detailů z bydliště paní [jméno FO]. Má za to, že jeho výpověď je třeba hodnotit jako věrohodnou a podporuje výpověď žalobce, který také potvrdil, že po skončení dopravy dne [datum] byli v bydlišti paní [jméno FO] a peníze jí předávali. Verzi žalobce o předání dobírek z druhého dne, tedy ze dne [datum] pak potvrzuje svědkyně paní [jméno FO]. Žalobce tak trvá na tom, že žádné peníze určené pro paní [jméno FO] nebo pro žalovanou si nikdy neponechal a byly odevzdány panu Radovi a paní [jméno FO]. Namítá dále, že ujednání o dobírce nebylo platně sjednáno, šlo o exces z dosavadní praxe stran, smlouva o přepravě byla v písemné podobě zaslána žalobci až na konci dne [datum] a až poté, co se doprava již uskutečnila. Žalobce předtím neměl povědomí o tom, že řidič pan [jméno FO] má vybírat dobírky, přičemž svědek Schiller potvrdil, že pokyn vybrat dobírky dostal až od paní [jméno FO]. Jinak by s takovou dopravou žalobce nesouhlasil. Nikdy dopravu s dobírkami neprováděl, není dopravou typu PPL, provádí paletovou dopravu, vozidlo nemá platební terminál a řidič není uzpůsoben na vybírání dobírek. Smlouva o přepravě č. [hodnota] byla dokonce na e-mail řidiče žalobce zaslána až dne [datum] v 13.46 h, tedy rovněž až po uskutečnění dopravy. Žalobce se až z výslechu pana Schillera dozvěděl, že všechny hlavní pokyny ohledně dobírek získával řidič především od paní [jméno FO], nikoliv od žalované. Tedy smlouvu o přepravě č. [hodnota] a 200068 v rozsahu odpovídajícím dosavadní běžné praxi mohl pan [jméno FO] za žalovanou a pan [jméno FO] za žalobce uzavřít i bez předchozího souhlasu žalobce, avšak v rozsahu vybočujícím z dosavadní praxe, tedy k ujednání o dobírkách potřebovali souhlas žalobce, který neměli. Poukazuje dále na ustanovení čl. 6 bodu 2 písm. c) vyhlášky CMR 11/1975 Sb. Poukazuje, že žalovaná neprokázala existenci své pohledávky, proto nemohla platně provést zápočet částky [částka]. Využila v rámci své procesní obrany situace, že si žalobce nenechal převzetí peněz potvrdit, ovšem tomu, kdo zneužívá právo, nemá být poskytnuta ochrana dle § 8 o. z., navíc dle ust. § 6 o. z. je zakázáno těžit z nepoctivého činu. I kdyby se odvolací soud s důvodností odvolání žalobce neztotožnil, pak má za to, že jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele a žalované by nemělo být přiznáno právo na náhradu nákladů dle ust. § 150 o. s. ř. Těmito důvody je zejména skutečnost, že teprve skoro rok po podání žaloby začala žalovaná po žalobci uplatňovat pohledávku ve výši [částka], přičemž před podáním žaloby žádnou takovou pohledávku vůči žalobci neuplatnila. Je tak zřejmé, že žalovaná pouze využila situaci a během řízení vymyslela strategii o údajných dobírkách, které si měl žalobce ponechat. Navrhuje změnu napadených výroků. Žalovaná se vyjádřila k odvolání podáním ze dne [datum]. Uvádí, že má toto odvolání za účelové a nesprávné, s argumenty žalobce nesouhlasí, napadený rozsudek má za správný. Soud prvního stupně v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů provedl rozsáhlé dokazování, své rozhodnutí pečlivě a logicky odůvodnil přezkoumatelným způsobem. Poukazuje na svá dřívější vyjádření a dále uvádí, že nemá za to, že by zde byly mimořádné okolnosti, pro které by náklady řízení neměly být žalované přiznány. Žalobce pak ještě doplnil odvolání podáním, které soudu doručil před nařízeným jednáním dne [datum]. V tomto podání zejména rozvádí jednání žalované v průběhu obchodního vztahu a po něm. Poukazuje na blízký vztah pana Rady a paní [jméno FO] s tím, že v řízení před soudem prvního stupně nemluvili pravdu. Má za to, že rozsudek není správný, a to i v části týkající se náhrady nákladů. Má za to, že nic nezapřel, řekl pravdu, vše doložil, dosvědčil, neměl nikde ve výpovědích nesrovnalosti ani jeho svědkové. Přesto nedostal zaplacené faktury, musel uhradit všechny náklady, musí zaplatit i dobírky, kde možná neprůstřelným důkazem neprokázal předání, nicméně toho prokázal více než protistrana. Protistrana nedokázala ani skutečnou existenci pohledávky. Má za to, že byla pouze účelově předložena a opírá se o svědectví lidí, kteří z této lži mají jen prospěch. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadených částech dle ust. § 212 a 212a o. s. ř. a o odvolání rozhodl za použití ust. § 214 odst. 1 o. s. ř. po provedeném ústním jednání. Závěr soudu prvního stupně, že účastníci platně sjednali smlouvy o přepravě dle ust. § 2555 o. z., je správný. Odvolací soud se ztotožňuje i s tím, že žalované vznikla povinnost zaplatit žalobci cenu za provedené přepravy, stejně jako se závěrem, že nárok vznikl i ohledně faktur, o nichž žalovaná tvrdila, že nebyly dosud řádně doručeny, a to včetně nároku týkajícího se marné cesty žalobce do Klecan. Úvaha o tom, že pokud by žalované nebyly příslušné listiny, osvědčující provedenou přepravu doručeny, urgovala by jejich doručení v době před podáním žaloby, je rovněž správná, když je zřejmé, že vyplývá z logiky věci. Provedení přeprav žalobcem (krom marné cesty do Klecan) ostatně ani nebylo mezi účastníky sporným. Sporným byl protinárok žalovanou uplatněný spočívající v částce [částka], o níž žalovaná tvrdila, že jde o částku tzv. dobírek, které žalobce sice od zákazníků, jimž bylo zboží dovezeno, vybral, ale fakticky žalované následně neodevzdal. Tedy tento protinárok do výše částky [částka] uplatnila ve formě zápočtu proti pohledávkám z faktur, které nesporovala, resp. ohledně kterých nesporovala řádné doručení a zbývající částku 53 025 uplatnila ve formě vzájemné žaloby. Po provedeném dokazování, kdy žalobce posléze tvrdil, že vybrané peníze odevzdal v hotovosti dílem panu Radovi, spolupracovníku žalované, a dílem paní ing. [jméno FO] (zákaznice a přítelkyně žalované), o jejíž zboží se jednalo, soud uzavřel, že žalovaný ohledně uvedeného svého tvrzení neunesl důkazní břemeno. Dle ust. § 153 odst. 1 o. s. ř. je základem pro rozhodnutí soudu zjištěný skutkový stav věci, který je především výsledkem procesní aktivity účastníků. Účastníci jsou ve sporu povinni tvrdit a navrhovat důkazy a tím, jak k uvedeným povinnostem přistoupí, následně předurčují skutkový závěr soudu. Pokud jde o břemeno tvrzení a břemeno důkazní, pak tím se rozumí procesní odpovědnost jednotlivých účastníků za výsledek řízení. V daném případě soud prvního stupně ke sporným tvrzením účastníků provedl všechny navržené důkazy. Jím neprovedené důkazy se vztahovaly pouze na skutečnosti, které posléze mezi účastníky spornými nebyly. Po provedeném dokazování listinami, účastnickými a svědeckými výpověďmi dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobci vznikla povinnost odevzdat finanční prostředky ve výši částky [částka] žalované z titulu vybraných tzv. dobírek. Dovodil, že účastníci ujednali, že řidič žalobce dobírky od zákazníků, jimž zboží doručil, vybere, a to zejména poukazem na praxi v oboru, kdy obecně je známo, jaký význam lze přikládat pojmu „dobírka“ a jak byl krom jiného uveden i v písemných objednávkách. Odvolací soud doplňuje, že za správný má i ten závěr soudu prvního stupně, že neplatnost či neexistence platného ujednání o provedení dobírky nelze dovodit jen z pouhého jejího neuvedení v nákladním listu CMR. Poukaz žalobce na ust. čl. 6 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 11/1975 Sb. o úmluvě o přepravní smlouvě mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) není namístě v tom smyslu, že by měla absence údaje o dobírce (její výši) v listě CMR způsobit neplatnost ujednání o jejím provedení. Z dokazování vyplynulo ujednání účastníků o tom, že řidič žalobce při předání zboží, jehož se přeprava týkala, vybere cenu tohoto zboží od příjemce. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na ust. čl. 9 odst. 1, podle něhož nákladní list je, pokud není prokázán opak, věrohodným dokladem o uzavření a obsahu přepravní smlouvy, jakož i o převzetí zásilky dopravcem. Z uvedeného tak vyplývá, že obsah ujednání účastníků může být prokazován i jinak než jen obsahem nákladního listu. Neobstojí ani námitka žalobce, že písemnou objednávku obdržel až následně; jednal-li řidič žalobce, pak jeho jednání žalobce zavazuje dle ust. § 430 odst. 1 o. z., přičemž vybrání dobírky nelze označit za činnost, ke které by obvykle při přepravě zboží nedocházelo. Povinností žalobce bylo vybrané peníze žalované odevzdat. Žalobci se však jeho tvrzení, jak již výše uvedeno, že peníze předal v hotovosti panu Radovi a paní ing. [jméno FO], nepodařilo prokázat. Pohledávka žalované byla způsobilá k započtení a započtení provedené žalovanou v průběhu řízení je platným jednáním. Proto pohledávky žalobce, jichž se započtení týkalo, zanikly. Žalobci tak přísluší právo na zaplacení zbývající části uplatněné pohledávky (po částečném zastavení řízení), a to ve výši částky [částka], jak je uvedeno ve výroku I napadeného rozsudku, který není odvoláním dotčen. Důvodnou je proto také pohledávka žalované ve výši 53 000, kterou žalovaná uplatnila vzájemným návrhem. Žalobce v podaném odvolání brojí zejména proti tomu, jak soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy svědeckými a účastnickými výpověďmi, kdy žalobce zejména namítá nevěrohodnost svědků pana Rady a paní ing. [jméno FO]. Tyto námitky odvolatele však odvolací soud nemůže shledat důvodnými. Soud prvního stupně pečlivě a zejména ve vzájemném kontextu, jak mu to ukládá ust. § 132 o. s. ř., hodnotil všechny provedené důkazy a tomuto jeho hodnocení nelze ničeho vytknout. Soud prvního stupně v zásadě žádnou z provedených výpovědí svědků nehodnotil jako jednoznačně věrohodnou či nevěrohodnou. Pokud neuvěřil určitým částem výpovědí, bylo to spíše proto, že neodpovídaly obecné zkušenosti či dalším provedeným důkazům. Skutečnost, že soud prvního stupně neuvěřil svědkovi Radovi v otázkách týkajících se doručení zboží do Klecan a v té souvislosti marné cesty žalobcem v důsledku nesprávných pokynů žalované, sama o sobě bez dalšího nemůže osvědčit jeho nevěrohodnost v celém rozsahu jeho výpovědi. Pokud pak jde o paní [jméno FO], ani její přátelský vztah k žalované sám o sobě nemůže podpořit závěr o její nevěrohodnosti, jak žalobce namítá. Soud prvního stupně posuzoval, zda žalobce prokázal svá tvrzení ohledně předání částky [částka] za stavu, kdy přímým jednoznačným důkazem o tomto svém tvrzení žalobce nedisponoval, a za stavu, kdy zde byly zcela protichůdné účastnické a svědecké výpovědi, přičemž svědkové žalobce byli v blízkém vztahu k žalobci a svědkové žalované v blízkém vztahu k žalované. Jestliže za tohoto stavu věci dospěl k závěru, že žalobce svá tvrzení neprokázal, nelze mu nesprávné hodnocení důkazů vytknout. Je tak namístě závěr, že žalobce má právo na zaplacení částek uvedených ve výroku I (nedotčeno odvoláním), že zanikly pohledávky žalobce uvedené ve výroku II započtením, a proto je v této části žaloba nedůvodná, a rovněž, že žalovaná má právo na zaplacení zbývající částky [částka] jako zápočtem nezaniklé pohledávky z titulu nevrácení dobírky. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadených částech za použití ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. Pro doplnění pak odvolací soud podotýká, že za správné má i výroky týkající se náhrady nákladů řízení, kdy o těchto rozhodoval soud prvního stupně odděleně, tj. posoudil poměr úspěchu a neúspěchu účastníků, zvlášť pokud jde o žalobu samotnou a zvlášť pokud jde o vzájemný návrh, vycházeje přitom z judikatury NS ČR. Pokud pak jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, bylo rozhodováno dle ust. § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla úspěšná žalovaná, proto jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady spočívají v odměně advokáta za dva úkony právní služby po [částka], dva režijní paušály po [částka] a DPH ze součtu těchto částek. Celkové náklady ve výši částky [částka] je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta žalované dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud neshledal předpoklady pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř., kdy v daném případě jde o vztah dvou podnikatelů, žalobce v řízení nebyl úspěšný a zvlášť zřetele hodné důvody pro nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení nelze shledat pouze ve skutečnosti, že bylo dle jeho názoru rozhodováno na základě nevěrohodných svědeckých výpovědí.