56 CO 137/2022

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 26. 11. 2021 č. j. 6 C 204/2021 – 74 uložil Okresní soud Plzeň – jih žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 126 290 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 39 290 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), co do zákonného úroku z prodlení z částky 43 500 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a z částky 43 500 Kč za dobu od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 51 964,40 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to proti výrokům, které žalovanému ukládají platební povinnost, tedy proti výrokům I a III, podal žalovaný odvolání. Uvedl, že jeho odvolání směřuje„ proti všemu, co je vypsáno“ a dále namítá, že do„ dnešního dne“ neobdržel znalecký posudek. Na výzvu soudu prvního stupně k doplnění odvolání žalovaný reagoval písemným podáním, které označil jako„ Vyjádření“. Z obsahu tohoto podání vyplývá, že namítá nesprávnost postupu, kdy se jedná o„ podvodnou dražbu“, a uvádí, že nemovitost není řádně zapsaná v katastru nemovitostí, není zapsáno, co se dražilo. Dále uvádí, že se domáhá, aby vše bylo zastaveno, zrušeno.

3. Žalobce se k odvolání žalovaného písemně nevyjádřil; při jednání před odvolacím soudem navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu, posoudil důvody odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Napadeným rozsudkem rozhodl Okresní soud Plzeň – jih o žalobě žalobce podané u soudu prvního stupně dne [datum]. Žalobce požadoval vydání bezdůvodného obohacení, které žalovanému vzniklo tím, že bez právního důvodu užívá nemovitost – konkrétně pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] v obci [obec], a pozemek parc. [číslo] vše nemovitosti v k. ú. a obci [obec], jejichž spoluvlastníkem v rozsahu tří čtvrtin je žalobce. Žalobce spoluvlastnický podíl na nemovitostech nabyl v exekučním řízení vedeném na majetek žalovaného soudní exekutorkou JUDr. [jméno] [příjmení] na základě udělení příklepu podle usnesení soudní exekutorky ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Dopisem ze [datum ] vyzval žalobce žalovaného k vyklizení nemovitostí, což žalovaný neučinil a nemovitosti užívá nadále. Na straně žalovaného tak dle žalobních tvrzení vzniká bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající obvyklému nájemnému, tedy podle znaleckého posudku zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení] ve výši 11 600 Kč měsíčně. Z této částky žalobci podle jeho tvrzení náleží s ohledem na velikost jeho spoluvlastnického podílu na nemovitostech tři čtvrtiny, tj. částka 8 700 Kč měsíčně. Za období od [datum] do [datum] se jedná o částku celkem 39 290 Kč.

6. Proti platebnímu rozkazu, který soud prvního stupně ve věci vydal, podal žalovaný odpor, ve kterém uvedl, že nárok žalobce neuznává, nesouhlasí se znaleckým posudkem o ceně nemovitosti obvyklé, vypracovaným v exekučním řízení, a namítá, že nemovitost není řádně zapsaná v katastru nemovitostí, nelze ji dražit a provést vklad.

7. Podáním ze dne [datum] žalobce rozšířil žalobu o částku 87 000 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení za období od [datum] do [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud prvního stupně požadovanou změnu žaloby připustil. Poté soud prvního stupně ve věci nařídil ústní jednání, v jehož průběhu provedl listinné důkazy a svá skutková zjištění shrnul v odstavci 6 odůvodnění napadeného rozsudku. Dospěl k závěru, že nárok žalobce uplatněný žalobou je po právu a opírá se o ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého se užívání věci bez právního důvodu považuje za bezdůvodné obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalobce se stal vlastníkem nemovitostí uvedených v žalobě v rozsahu tří čtvrtin ke dni vydání usnesení o příklepu, tj. k [datum], a žalovaný nemovitosti nevyklidil, ač k tomu byl žalobcem opakovaně vyzván. Výše bezdůvodného obohacení pak podle soudu prvního stupně nemůže být stanovena jinak, než jako obvyklá cena nájemného, která v souzené věci vychází ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], o jehož správnosti neměl soud prvního stupně žádné pochybnosti. Soud prvního stupně tedy co do jistiny žalobě žalobce vyhověl, částečně vyhověl i požadavku žalobce na zaplacení úroku z prodlení a ve zbytku žalobu žalobce, tj. co do části požadovaného úroku z prodlení, zamítl. S ohledem na úspěch žalobce v řízení tomuto přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu vyplývajícím z výroku III napadeného rozsudku.

8. Odvolací soud se skutkovými a právními závěry soudu prvního soudu souhlasí. Soud prvního stupně správně nárok uplatněný žalobcem posoudil podle § 2991 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., (dále o. z.) podle kterého musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Citované ustanovení § 2991 občanského zákoníku tak vyjadřuje obecnou zásadu občanského práva, podle které se nikdo nesmí bezdůvodně obohacovat na úkor jiného. Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, kdy mezi obohaceným a ochuzeným neexistuje právní vztah, který by zakládal nárok na plnění. Plněním bez právního důvodu je, jak uvedl již soud prvního stupně, i užívání cizí věci bez platné smlouvy či jiného titulu opravňujícího věc užívat, a tím uživateli vzniká majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Majetkový prospěch vzniklý na základě užívání cizí věci je osoba, které tento majetkový prospěch vznikl, povinna nahradit peněžitou formou, jak vyplývá z ustanovení § 2999 odst. 1 o. z., podle kterého není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je pak částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu nájmu a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen platit podle nájemní smlouvy. Soud prvního stupně tedy správně za základ své úvahy o výši bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalovanému užíváním nemovitosti ve spoluvlastnictví žalobce, vzal žalobcem předložený znalecký posudek, který má veškeré náležitosti znaleckého posudku, vyžádaného soudem, neboť ve smyslu § 127a o. s. ř. obsahuje mimo zákonem požadovaných náležitostí i doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Soud prvního stupně tímto znaleckým posudkem provedl důkaz při jednání konaném dne [datum], jehož se žalovaný osobně účastnil. Podle obsahu protokolu o jednání z uvedeného dne se žalovaný k tomuto důkazu nevyjádřil. Přitom žalovanému nic nebránilo požádat soud prvního stupně o zaslání znaleckého posudku, či znalecký posudek v rámci nahlížení do spisu prostudovat a své případné výhrady k němu soudu sdělit. Konkrétní námitky vůči znaleckému posudku žalovaný neuvedl ani v odvolání proti napadenému rozsudku. Žalobce nabyl spoluvlastnické právo v rozsahu tří čtvrtin k nemovitostem, jichž se řízení týká, v exekučním řízení na základě pravomocného usnesení soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum ], č. j. [číslo jednací], jímž byl žalobci jako vydražiteli udělen příklep na tyto nemovité věci. Stal se tak vlastníkem nemovitostí blíže specifikovaných v žalobě ke dni vydání usnesení o udělení příklepu, tj. ke dni [datum] (§ 336l odst. 2 o. s. ř.). Jedná se o originární způsob nabytí vlastnického práva, který soud rozhodující o vydání bezdůvodného obohacení není oprávněn přezkoumávat, nýbrž je povinen ze stavu zapsaného ohledně předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí vycházet (§ 980 odst. 2 o. z.). Od [datum] tak žalovaný, který ani přes výzvu žalobce nemovitosti nevyklidil, uvedené nemovitosti užívá bez právního důvodu, a to nepřetržitě po celé období, kterého se žaloba týká, tj. do [datum]. Žalovaný byl žalobcem v souladu s ustanovením § 1958 o. z. vyzván k vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním nemovitostí ve spoluvlastnictví žalobce bez právního důvodu výzvou ze dne [datum] ve lhůtě sedmi dnů od odeslání této výzvy. Žalovaný výzvě žalobce nevyhověl a od [datum] je v prodlení s úhradou dlužné částky v této výzvě uvedené, tedy částky 39 290 Kč. V souladu s ustanovením § 1970 o. z. je tedy žalovaný jako dlužník povinen zaplatit úrok z prodlení z částky 39 290 Kč, jak správně rozhodl soud prvního stupně. Ustanovení § 1970 o. z. totiž ukládá dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, povinnost zaplatit úrok z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v ustanovení § 2 tak, že odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba pro období od [datum] do [datum] byla Českou národní bankou stanovena na 0,25%.

9. Odvolací soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je v obou napadených výrocích, tedy ve výrocích I a III, věcně správný a jako takový tento rozsudek potvrdil. Ve vztahu k výroku o nákladech řízení za řízení před soudem prvního stupně odvolací soud pouze podotýká, že s ohledem na částečný neúspěch žalobce v řízení měl soud prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupovat podle § 142 odst. 3 o. s. ř., nikoli podle § 142 odst. 1 o. s. ř., avšak toto drobné pochybení nemá vliv na výslednou správnost rozhodnutí o nákladech řízení, neboť žalovaný byl neúspěšný pouze v nepatrné části a v takovém případě má rovněž právo na plnou náhradu nákladů řízení.

10. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl žalobce zcela úspěšný a náleží mu tak právo na náhradu nákladů odvolacího řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení žalobce advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za jeden úkon právní služby podle § 7, 11 odst. 1 advokátního tarifu v částce 6 180 Kč, dále na náhradě hotových výdajů podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu 300 Kč a na náhradě za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 6 480 Kč částka 1 360,80 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., tedy celkem na náhradě nákladů odvolacího řízení 7 840,80 Kč.