56 Co 62/2024

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k bytové jednotce č. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v domě čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno] postavených st. parcelách [Anonymizováno] /[Anonymizováno], [Anonymizováno] /[Anonymizováno] v Plané se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a na st. parcelách č. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] /[Anonymizováno] ve výši [Anonymizováno] /[Anonymizováno], zapsané na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], (výrok I), uvedené nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného (výrok II), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání podílu částku [částka] do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok III), ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka] žalobu zamítl (výrok IV), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému částku [částka] do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok V), ohledně povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému částku [částka] žalobu zamítl (výrok VI), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (výrok VII) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 86 % náhrady nákladů řízení o vzájemném návrhu, a to ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII).

2. Rozhodl tak mj. o vzájemném návrhu žalovaného, který se po žalobkyni domáhal úhrady částky [částka] představující polovinu uhrazeného hypotečního úvěru, prostřednictvím něhož byla uhrazena bytová jednotka, jíž se týká žaloba na vypořádání podílového spoluvlastnictví, a na nějž žalovaný za 10 let splácení uhradil celkovou částku [částka], od žalobkyně však prostředky na úhradu splátek neobdržel. Žalobkyně s nárokem uplatněným žalovaným nesouhlasila a bránila se tím, že účastníci v rámci společného hospodaření placené částky vyrovnávali, část hypotečního úvěru tak žalobkyně zaplatila; s žalovaným společně žili a hospodařili, přičemž si společné náklady jednou cca za 14 dnů vyúčtovali, součástí vyúčtování byla i splátka hypotečního úvěru ve výši [částka]. Soud prvního stupně zjistil, že mezi účastníky jako dlužníky a [právnická osoba] [Anonymizováno], a. s., byla dne [datum] uzavřena smlouva, dle které byl účastníkům poskytnut úvěr ve výši [částka], jehož účelem byla koupě předmětné bytové jednotky, splatnost úvěru byla sjednána ve splátkách, k bytové jednotce bylo zřízeno zástavní právo ve prospěch banky. Dle výpisu z úvěrového účtu vedeného na žalovaného bylo v roce 2013 na hypoteční úvěr uhrazeno celkem [částka], přičemž jednotlivé splátky činily [částka] vyjma splátky v měsíci únoru 2013, která činila [částka]. Hypoteční úvěr byl ke dni [datum] zcela doplacen, přičemž od [datum] do [datum] bylo na jistině, úrocích a poplatcích zaplaceno celkem [částka]. Z listin předložených žalobkyní, které žalobkyně označila jako účetnictví za jednotlivé měsíce, bylo zjištěno, že se jedná o ručně popsané listy, na nichž byly barevnou tužkou označeny částky ve výši [částka] s popisem úvěr, a to za měsíce označené jako červen až prosinec. Při účastnickém výslechu žalobkyně uvedla, že s žalovaným žili ve společné domácnosti od října 2009 do [datum], žalobkyně byla účastnicí smlouvy o hypotečním úvěru, na splácení úvěru se s žalovaným nedomlouvali. V roce 2007 začala podnikat a když se jí začalo dařit, navrhla, že bude žalovanému na hypotéku přispívat. Při ústním jednání konaném dne [datum] byla žalobkyně poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že soud nemá za prokázané, že se podílela z jedné poloviny na úhradě hypotečního úvěru, k prokázání tohoto tvrzení žalobkyně navrhla jako důkaz znalecký posudek z oboru písmoznalectví, tento důkazní návrh však následně vzala zpět. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně svoji obranu neprokázala. Splátky byly žalovaným hrazeny ve výši cca [částka], polovina by tak činila [částka]. V záznamových dokladech, kde je zachyceno účetnictví pouze za období červen až prosinec 2014, však je jako úvěr označena částka [částka]. Není tedy ani zřejmé, o jakou částku jde a jak byla vypočtena. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že celý hypoteční úvěr byl uhrazen žalovaným z jeho účtu, čímž na straně žalobkyně došlo k bezdůvodnému obohacení, které je povinna vydat ve výši odpovídající polovině uhrazené částky, tj. [částka], a vzájemnému nároku žalovaného z tohoto důvodu vyhověl.

3. Proti výrokům V (uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalovanému částku [částka]) a VIII (uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalovanému náklady řízení o vzájemném návrhu ve výši [částka]) podala žalobkyně včasné odvolání. V něm zopakovala, že společný úvěr byl splácen a zcela splacen účastníky v době jejich společného soužití a v rámci společného hospodaření. Účastníci dbali na to, aby každý vynakládal na společné výdaje stejně prostředků. Společné výdaje účastníci platili tak, že žalobkyně používala hotovost a ze svého účtu hradila především náklady spojené s bydlením, tj. příspěvek do fondu oprav a inkaso, zatímco žalovaný platil elektriku a plyn a dále, často za použití platební karty, zejména společné nákupy. V nepravidelných intervalech kolik má žalobkyně poskytnout žalovanému na vyrovnání výdajů. Tato tvrzení žalobkyně byla prokázána předloženými záznamy, do nichž byly zahrnovány jak nákupy, tak i výdaje spojené s bydlením apod. a za každý měsíc v těchto záznamech figuruje i položka úvěr [částka]. Pokud soud prvního stupně čerpal údaje o výši splátek z výpisu z účtu z roku 2013, kdy činila polovina splátky [částka], pak v průběhu splácení úvěru došlo ke snížení měsíčních splátek, proto se v záznamech z roku 2015 objevuje u splátek úvěru částka [částka]. Ačkoliv žalobkyně nebyla schopna předložit záznamy účastníků za celou dobu splácení úvěru, považuje předložené záznamy za zásadní a má za to, že žalovaný jen zneužívá skutečnosti, že splátky společného úvěru bance šly technicky z jeho účtu. Žalobkyně dále v odvolání vznesla námitku promlčení s ohledem na to, že úvěr účastníků byl uhrazen ke dni [datum] a od té doby se nikdy žalovaný ani slovem nezmínil, že má vůči žalobkyni nějaký nárok, že splatil úvěr sám a že požaduje náhradu bezdůvodného obohacení. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl v napadeném rozsahu změněn tak, že návrh žalovaného bude zamítnut a žádnému z účastníků nebude přiznána náhrada nákladů řízení.

4. Žalovaný s odvoláním žalobkyně nesouhlasil a navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Hypoteční úvěr splácel sám, není žádné potvrzení ze strany žalobkyně, že by mu na splácení přispěla. Pokud mu žalobkyně vytýká, že po splacení hypotéky [datum] žalobkyni nepožádal o splacení půlky hypotéky, nebyl důvod toto požadovat, neboť žalobkyni miloval a měl za to, že spolu dožijí. Naopak v první závěti předmětný byt žalobkyni odkázal.

5. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, a to včetně předchozího průběhu řízení, podle § 212 o. s. ř., posoudil důvody odvolání, přihlédl k vyjádření žalovaného, vzal v úvahu vyjádření obou účastníků učiněná v průběhu odvolacího řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Předmětem odvolacího řízení byl pouze vzájemný návrh žalovaného na úhradu poloviny zaplaceného hypotečního úvěru, a to v části, v níž bylo vzájemnému návrhu vyhověno, a dále související rozhodnutí o nákladech řízení. Ohledně vzájemného návrhu soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanoveními o. s. ř., provedl důkazy navržené účastníky v odpovídajícím rozsahu i správně procesně reagoval na tvrzení ze strany účastníků. Žalobkyni poskytl potřebné poučení ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. a z provedeného dokazování vyvodil odpovídající skutkové a právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje tak, jak jsou uvedeny zejména v odstavcích 8 až 11, 13 a 14 a 24 odůvodnění napadeného rozsudku. Tyto závěry pak pouze dílčím způsobem doplňuje v návaznosti na námitky vznesené žalobkyní v průběhu odvolacího řízení a k těmto námitkám uvádí následující: Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že oba byli ze smlouvy o hypotečním úvěru zavázáni jako spoludlužníci, ani o tom, že celkem na hypoteční úvěr byla žalovaným uhrazena částka [částka]. Sporným mezi nimi zůstala pouze skutečnost, zda se žalobkyně na úhradě tohoto hypotečního úvěru podílela a případně v jakém rozsahu, resp. zda žalovanému část prostředků vynaložených na hypoteční úvěr uhradila. Tuto skutečnost žalobkyně dokládala rukou psanými záznamy obsahujícími mj. částky [částka] s popisem „úvěr“ za měsíce označené jako červen až prosinec. V průběhu řízení netvrdila a nedokládala, a to ani po poučení, kterého se jí dostalo ze strany soudu prvního stupně dle § 118a odst. 1, odst. 3 při ústním jednání dne [datum], v jaké konkrétní výši se na úhradě hypotečního úvěru podílela. V reakci na uvedené poučení pouze uvedla, že polovina splátek uskutečněných na úvěr se vždy promítla do společného hospodaření účastníků, kdy jednotlivé nákupy byly vyrovnávány, a k prokázání pravosti předkládaných ručně psaných záznamů navrhla vypracování grafologického posudku, na němž však posléze nesetrvala a od tohoto důkazního návrhu s ohledem na jeho nákladnost ustoupila. Žalobkyně v průběhu řízení ani přes poučení soudu nedoplnila svá tvrzení o tom, jaká celková částka měla být z její strany žalovanému uhrazena a kdy se tak mělo stát, ani k uvedenému nenavrhla důkazy. Záznamy předkládané žalobkyní přitom jako důkaz úhrady finančních prostředků neobstojí, neboť z nich nelze dovodit, že uvedené částky byly žalovanému uhrazeny, a to i v případě, kdy by bylo připuštěno, že tam uváděné částky s označením úvěr byt se vztahují k nakonec naloženo, zda byly fakticky zaplaceny, či zda byly nějakým způsobem započítávány, případně zda se jednalo o pouhý přehled. Nelze z nich ani dovodit, a v tomto směru absentovala též tvrzení žalobkyně, kdy a jaké částky měly být žalobkyní zaplaceny a vůbec jakou celkovou částku měla žalobkyně zaplatit.

7. Lze tedy shrnout, že z tvrzení žalobkyně uplatněných v průběhu celého řízení nevyplývá, k jaké konkrétní výši uhrazené částky se její obrana vztahuje, žalobkyně v této souvislosti pouze uváděla, že přibližně [částka] je ochotna žalovanému uznat, když se mělo jednat o splátky zaplacené do roku 2009. Na základě takto nekonkrétních tvrzení, jejichž opodstatněnost navíc v průběhu řízení ani nevyplynula z provedených důkazů, přičemž jiné důkazy, které by ke zjištění potřebných skutečností vedly, nebyly žalobkyní navrženy, nebylo možno dospět k závěru o důvodnosti její obrany. Za této situace soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že na straně žalobkyně vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat, a to ve výši odpovídající polovině celkově uhrazené částky na hypoteční úvěr. S ohledem na dobu splácení úvěru se jedná v případě splátek zaplacených žalovaným od [datum] do [datum] o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 a násl. dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum], a pokud jde o splátky od [datum] do [datum], o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku v platném znění.

8. Odvolací soud neshledal důvodnou ani žalobkyní až v odvolacím řízení vznesenou námitku promlčení. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], k promlčení práva na základě námitky vznesené až v průběhu odvolacího řízení podléhajícího režimu neúplné apelace lze přihlédnout jen tehdy, vyplývá-li závěr o promlčení práva ze skutečností, jež vyšly najevo nebo byly zjištěny před soudem prvního stupně nebo ze zjištění učiněného na základě důkazů navržených před soudem prvního stupně. V daném případě odvolací soud dospěl k závěru, že na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a na základě důkazů před ním provedených a navržených nelze o rozhodných okolnostech učinit jakýkoli relevantní závěr. Z provedeného dokazování nejen nevyplývá, kdy konkrétně a v jaké konkrétní výši byly jednotlivé splátky žalovaným uhrazeny (s výjimkou roku 2013, k němuž byl předložen výpis z úvěrového účtu vedeného na žalovaného), ale především není zřejmé, zda existovala nějaká dohoda účastníků o vzájemné úhradě úvěru či již zaplacených splátek, případně v jaké formě a s jakým obsahem. Proto nelze ani učinit závěr o tom, kdy mohl žalovaný právo uplatnit poprvé, a pro absenci skutkových zjištění a odpovídajících důkazních návrhů nelze blíže hodnotit ani okolnosti uplatnění námitky promlčení (např. její rozpor s dobrými mravy). Uplatňování nových skutečností a důkazů je přitom v odvolacím řízení nepřípustné (§ 205a o.s.ř.). S ohledem na uvedené k námitce promlčení v tomto případě přihlédnout nelze, a odvolací soud se tak v odvolacím řízení promlčením nároku nemohl blíže zabývat. Nad rámec uvedeného lze současně konstatovat, že ohledně splátek zaplacených žalovaným od [datum] by bylo namístě užití § 646 občanského zákoníku v platném znění, dle něhož mj. mezi osobami žijícími ve společné domácnosti nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud společné soužití trvá. Jak vyplývá z vyjádření samotné žalobkyně v rámci její účastnické výpovědi, účastníci žili ve společné domácnosti do [datum], vzájemný návrh byl přitom žalovaným uplatněn při ústním jednání dne [datum]. Je tedy zřejmé, že promlčecí lhůta dle § 629 občanského zákoníku v daném případě do uplatnění nároku před soudem neuplynula.

9. Z těchto důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil dle § 219 o. s. ř., a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, kdy soud prvního stupně správně aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř. a se zohledněním úspěchu a neúspěch stran přiznal žalovanému poměrnou část jím vynaložených nákladů.

10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšný žalovaný se náhrady nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal.