Výrok
Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Odvoláním napadeným rozsudkem nalézací soud vyhověl žalobě ve věci samé a současně s odkazem na plný žalobkynin plný procesní úspěch uložil žalované dle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 010 Kč. Nalézací soud uvedl, že žalobkyniny účelně vynaložené náklady řízení sestávají ze soudního poplatku za řízení ve výši 800 Kč, odměny advokátky za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby) po 400 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 a § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, souvisejících 2 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a náhrady 21% daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad dle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ. Nalézací soud dospěl k závěru, že za účelně vynaložený náklad nelze považovat náklady spojené s předžalobními výzvami zástupkyně žalobkyně v situaci, kdy k dobrovolnému splnění pod hrozbou soudního uplatnění nároku již předtím opakovaně vyzývala žalovanou sama žalobkyně v rámci jejích tří upomínek, jimiž lze mít účel předžalobní výzvy za dokonale splněný a zasílání další výzvy představují pouze neúčelné navyšování nákladů daného řízení. Nalézací soud odkázal na obdobné odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 1. 2025, č.j. 14 Co 270/2024-26.
2. Proti nákladovému výroku podala odvolání žalobkyně, která namítla, že i účelně vynaloženým nákladem řízení je i odměna a související paušální náhrada nákladů za advokátkou zaslanou předžalobní výzvu. S odkazem na odbornou literaturu uvedla, že ani výzva opakovaná advokátem po předchozí výzvě účastníka nemusí být neúčelným úkonem; z praxe je známo, že mnozí dlužníci se brání placení do té doby, než zjistí, že pohledávka byla skutečně předána k vymáhání. Dodala, že žalobkyně si je ze své praxe jednoznačně jistá, že předžalobní výzva k plnění zaslaná advokátem má na dlužníky zcela jiný psychologický efekt, než výzva zaslaná „pouze“ věřitelem. V případě obdržení upomínky ze strany advokátní kanceláře si totiž dlužníci uvědomí závažnost vzniklé situace a až teprve tehdy svůj dluh řeší.
3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.
4. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený výrok podle ustanovení § 212 a § 212a OSŘ, přihlédl k odvolání a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
5. Podle ustanovení § 142a OSŘ žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Ve smyslu ustanovení § 137 odst. 2 OSŘ patří mezi náklady řízení také náklady, které jsou s řízením spjaty a které věcně bezprostředně předcházejí zahájení řízení, totiž převzetí a příprava zastoupení, první porada s klientem a předžalobní výzva.
6. V přezkoumávané věci soud prvního stupně vyhověl žalobě a dle ustanovení § 142 OSŘ uložil procesně neúspěšné žalované zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Za náklad řízení, který by byl vynaložen účelně, nalézací soud nepokládal odměnu advokátky a s ní související paušální náhradu nákladů za úkon právní služby spočívající v zaslání předžalobní výzvy žalobkyninou advokátkou, neboť již předtím vyzvala sama žalobkyně žalovanou k úhradě s hrozbou soudního uplatnění nároku. Se závěrem nalézacího soudu, že advokátní předžalobní upomínka nebyla nákladem řízení vynaloženým účelně, se odvolací soud neztotožňuje.
7. Předžalobní výzva k plnění, opakovaná advokátem po předchozí výzvě účastníka, není v tomto případě neúčelným úkonem, neboť může mít odlišný, výraznější, psychologický dopad na dlužníka než obdobná výzva sepsaná samotným věřitelem. I komentář k občanskému soudnímu řádu dospívá k témuž závěru, když konstatuje, že ani výzva opakovaná advokátem po předchozí výzvě účastníka nemusí být neúčelným úkonem; z praxe je známo, že mnozí dlužníci se brání placení do té doby, než zjistí, že pohledávka byla skutečně předána k vymáhání. (Bílý, Martin. § 142a [Předžalobní výzva]. In: Svoboda, Karel, Smolík, Petr, Levý, Jiří, Doležílek, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 5). Odvolací soud se v tomto případě neztotožňuje ani s odlišným právním názorem, uvedeným v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 1. 2025, č.j. 14 Co 270/2024-26, na něž odkázal nalézací soud, a má za to, že - jak již uvedeno výše - v této věci byla advokátní předžalobní výzva účelným úkonem a přiznání náhrady nákladů za ni je namístě.
8. Odvolání žalobkyně je důvodné, a proto odvolací soud výrok rozsudku nalézacího soudu o nákladech řízení ve smyslu ustanovení § 220 odst. 1 OSŘ změnil tak, že vedle nákladů řízení uvedených v napadeném rozhodnutí nalézacím soudem přiznal žalobkyni navíc odměnu advokátky za 1 úkon právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. advokátního tarifu ve výši 400 Kč, související 1 náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu v paušální výši 100 Kč a dle § 137 odst. 1, 3 OSŘ náhradu 21% daně z přidané hodnoty.
9. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 OSŘ, § 142 odst. 1 OSŘ a § 150 OSŘ, když procesně úspěšná žalobkyně náhradu nákladů odvolacího řízení nepožadovala a na straně žalovaného byl shledán důvod hodný zvláštního zřetele spočívající v tom, že vedení odvolacího řízení nikterak nezavinil.