Výrok
I. Usnesení soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části, tj. ve výroku II, o nákladech řízení, potvrzuje.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 968 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí na účet zástupce žalovaného do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění
1. Napadeným usnesením soud prvního stupně řízení o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 2 121 Kč s úrokem z prodlení zastavil (výrok I), žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení] částku 5 176 Kč, do 3 dnů od právní moci usnesení (výrok II).
2. Žalobkyně ve včasném odvolání, které směřovalo do výroku II, o nákladech řízení, namítala, že vzhledem k tomu, že opatrovníkem žalovaného je územní veřejnoprávní korporace, tj. [územní celek], a že předmětem řízení je pohledávka žalobkyně z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému žalovaným při opakovaném použití vlaku, tj. nejedná se o nijak složitou ani specifickou právní věc, má žalobkyně za to, že opatrovník žalovaného mohl a měl žalovanému zajistit účelné právní zastoupení z řad vlastních zaměstnanců, nikoliv z řad externích advokátů. Takto zajištěné procesní právní zastoupení žalovaného nelze považovat za účelné. Analogicky lze odkázat na nález Ústavního soudu I. ÚS 3202/17. Soud by tedy měl přiznat nárok na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení pouze co do paušalizované výše podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb., nikoliv dle advokátního tarifu. Bylo navrhováno zrušení usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci k novému posouzení soudu prvního stupně.
3. Žalovaný se k odvolání vyjádřil v tom směru, že náklady řízení byly ze strany žalobkyně zaplaceny dne 16. 2. 2002. Žalovaný poukazoval na to, že ve dvou dalších skutkově totožných věcech zvolil veřejný opatrovník žalovanému, který je osobou s omezenou svéprávností, totožnou právní zástupkyni. Žalobkyně posunuje své názory, kdy následně začala tvrdit, že náklady řízení žalovaného nebyly účelné. Pokud žalobkyně poukazovala na ústavní nález, citovaný nález je reakcí na jinou situaci, týká se veřejnoprávních korporací vybavených k hájení svých zájmů příslušnými organizačními složkami. [územní celek] nedisponuje v rámci úřadu právním odborem, ani ve svých řadách nezaměstnává osobu s vysokoškolským vzděláním v oboru právo. Je proto logické, že si město najímá podle potřeby odbornou právní pomoc z řad advokátů. Sama žalobkyně opakovaně pro pochybné pohledávky staví k odpovědnosti a žaluje osobu, o které minimálně od poloviny roku 2019 ví, že je osobou s omezenou svéprávností, která se tedy neumí hájit a bude třeba jí k ochraně práv a zájmů zvolit právního zástupce. Sama žalobkyně má právní zastoupení a nepostupuje podle ust. § 14b advokátního tarifu. Žalovanému byly v předchozích řízeních náklady přiznávány. Žalobkyně opakovaně uváděla nepravdu, že o omezení svéprávnosti žalovaného nevěděla. Žalovaný navrhoval potvrzení usnesení soudu prvního stupně ve výroku II o nákladech řízení, požadoval přiznání nákladů odvolacího řízení.
4. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tj. ve výroku II, o nákladech řízení, dle § 212 a 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, přihlédl k odvolání žalobkyně, k vyjádření žalovaného a aniž byl povinen nařizovat odvolací jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.
5. V posuzované věci zahájené návrhem na zaplacení částky 2 121 Kč s přísl. z titulu dluhu žalovaného na jízdném a přirážce k jízdnému při opakovaném použití vlaku ve dnech 8. 3. 2016 a 20. 3. 2016 bez platného jízdního dokladu, když následně právní předchůdce žalobkyně své pohledávky za žalovaným postoupil až na žalobkyni, soud prvního stupně s ohledem k žalobkyní učiněnému zpětvzetí návrhu postupem dle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení zastavil.
6. Žalobkyně zpětvzetí návrhu odůvodnila jí dříve neznámými okolnostmi týkajícími se svéprávnosti žalovaného.
7. Pokud soud prvního stupně po zjištění, že žalobkyně musela mít s ohledem na předcházející spor týkající se stejných účastníků vědomost o tom, že žalovaný je osobou omezenou ve svéprávnosti, při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikoval ust. § 146 odst. 2 věta 1 o. s. ř., když procesní zavinění vedoucí k zastavení řízení spatřoval výlučně na straně žalobkyně, která vzala žalobu zpět nikoliv pro chování žalovaného, odvolací soud se s tímto postupem ztotožňuje. Odvolací námitku spočívající v tvrzení, že procesní právní zastoupení žalovaného advokátem nelze považovat za účelné, neshledal odvolací soud důvodnou. Odkaz žalobkyně na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3202/17 je nepřípadný, neboť se týká veřejnoprávních korporací vybavených k hájení svých zájmů příslušnými organizačními složkami. [územní celek] není takovou veřejnoprávní korporací, což lze ověřit náhledem do webových stránek města. Veřejnému opatrovníkovi žalovaného nelze vytýkat, že zvolil s ohledem na postavení žalovaného a k ochraně jeho zájmů zástupce z řad advokátů. Žalovaný je osobou s omezenou svéprávností, bylo namístě zvolit k ochraně jeho zájmů právního zástupce. Možnost opatrovníka žalovaného zvolit pro jednotlivé občanskoprávní řízení zástupcem advokáta neodporuje žádnému zákonnému ustanovení. Soud prvního stupně vyčíslil náklady řízení žalovaného v částce 5 176 Kč, přičemž tyto náklady sestávají z odměny zástupce žalovaného dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 téže vyhlášky (převzetí věci, sepis odporu) po 1 000 Kč, dále z odměny za jednoduché vyjádření k replice žalobkyně dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu v částce 500 Kč, z náhrady hotových výdajů po 3x 300 Kč - § 13 odst. 4 téže vyhlášky, z náhrady cestovného v částce 478 Kč (cesta k nahlížení do spisu, přičemž cestovné bylo účtováno v souladu s vyhl. č. 589/2020 Sb.), z náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a/ vyhlášky za 4 půlhodiny po 100 Kč, z 21% DPH (§ 137 odst. 1 o. s. ř.). Soud prvního stupně náležitě odůvodnil veškeré okolnosti relevantní při rozhodování o nákladech řízení. Je třeba poukázat na to, že v daném případě se nejedná o náklady veřejného opatrovníka, ale o náklady samotného žalovaného, za kterého opatrovník jednal. Pokud by žalovaný měl nést náklady za zastoupení advokátem ze svého, s ohledem na výši pobíraného invalidního důchodu by potřebné finanční prostředky neměl a není zde žádný důvod, aby náklady řízení, jehož účastníkem je žalovaný, nesl ze svého jeho opatrovník. Odvolací soud z výše uvedených důvodů postupoval dle § 219 o. s. ř. a rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tj. ve výroku II, o nákladech řízení, jako věcně správné a zákonu odpovídající potvrdil.
8. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 a 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto uložil v odvolacím řízení neúspěšné žalobkyni povinnost zaplatit náhradu účelně vynaložených nákladů žalovanému. Náklady řízení sestávají z odměny za 1 úkon právní služby ve výši 1/2 dle ust. § 7 odst. 3 a ust. § 11 odst. 2 písm. c/ vyhl. č. – 500 Kč, dále náklady řízení sestávají z 1 režijní náhrady po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky), z 21% DPH v částce 168 Kč (§ 137 o. s. ř.). Žalobkyně je povinna zaplatit náklady odvolacího řízení v částce 968 Kč na účet zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné 3denní lhůtě běžící od právní moci rozhodnut (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).