Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 963 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobcům částku 18 570 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % p. a. a náklady řízení ve výši 24 583,76 Kč. Rozhodnutí zdůvodnil tím, že dodatek č. l ke kupní smlouvě ze dne [datum], na jehož základě žalobci zaplatili žalované částku 18 570 Kč, byl soudem posouzen jako neplatný pro porušení zákona, a to v souvislosti se stanovením obvyklé ceny, za kterou byly pozemky ze strany žalované do společného jmění žalobců převedeny. Žalovaná v době přípravy kupní smlouvy, která byla mezi účastníky uzavřena [datum] a kterou žalovaná převedla žalobcům do společného jmění pozemky p. [číslo] p. [číslo] v k. ú. [obec] za kupní cenu ve výši 4 300 Kč, neshledala cenu obvyklou určenou znaleckým posudkem znalce [jméno] [příjmení] za chybnou a kupní smlouva tak byla uzavřena platně včetně sjednané kupní ceny. Dodatek č. l ke kupní smlouvě uzavřený mezi žalovanou a žalobkyní b) byl tedy posouzen s ohledem na jeho znění a stanovení kupní ceny jako neplatný pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. l o. z., kdy kupní cena stanovená v tomto dodatku není cenou obvyklou stanovenou podle právních předpisů. Částku, kterou žalobci žalované uhradili, lze tedy chápat jako bezdůvodné obohacení.
2. Žalovaná podala proti tomuto rozsudku včasné odvolání, v němž namítá, že za situace, kdy z revizního posudku bylo zjištěno, že smlouvou došlo k převodu pozemku v hodnotě vyšší, byla oprávněna k přijetí rozdílu mezi cenou stanovenou na základě revizního posudku a cenou stanovenou na základě znaleckého posudku znalce [příjmení], ze kterého se vycházelo při stanovení kupní ceny v kupní smlouvě. V případě smluv uzavřených mezi žalovanou a uživateli pozemku v zahrádkové osadě v režimu nárokového převodu podle § 10 odst. 3 zák. č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících předpisů, totiž nešlo o projev svobodné vůle smluvních stran, nýbrž jejím prostřednictvím byla realizována zákonem stanovená povinnost převést na uživatele pozemku v zahrádkové osadě pozemky v souladu s § 14 odst. l citovaného zákona za cenu obvyklou ve smyslu § 2 zák. č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a změně některých zákonů. Z dikce § 10 odst. 3 zák. č. 503/2012 resp. § 10b ve spojení s § 14 odst. 1 téhož zákona jednoznačně vyplývá, že Státní pozemkový úřad převod musí a musel realizovat za splnění zákonem stanovených podmínek, tedy i za zákonem definovanou cenu. Podle žalované žalobci úhradou požadované částky souhlasili„ s nově stanovenou kupní cenou“ a projevili tak vůli za tuto cenu předmětné nemovitosti nabýt, když byl platně uzavřen dodatek č. l, kterým žalobci souhlasí se stanovením kupní ceny za převáděné pozemky ve výši znaleckého posudku. Uzavřením dodatku byla realizována autonomie vůle žalobců a nemůže tedy jít o právní jednání příčící se dobrým mravům. Na druhou stranu žalovaná uzavřením dodatku završila nápravu toho, aby převod pozemků byl realizován za zákonem stanovených podmínek. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalobní návrh zamítl.
3. Žalobci ve vyjádření k odvolání uvedli, že žalovaná stále opakuje, že tzv. revizním posudkem bylo zjištěno, že došlo k převodu pozemků ve vyšší hodnotě, ale ve skutečnosti nelze z tzv. revizního posudku vycházet, neboť tento posudek zcela pominul skutečnost, za jaké obvyklé ceny se v [obec] v tehdejší době zahrádky prodávaly. Vycházel ze srovnání čtyř příkladů, které ale srovnatelné nebyly, neboť se jednalo nikoliv o zahrádky, ale o pozemky navazující na rodinné domy či na objekty podnikání. Soud prvního stupně se správně vypořádal s otázkou obvyklé ceny konstatováním, že cena byla stanovena znaleckým posudkem, který si objednala sama žalovaná a uzavřením platné kupní smlouvy byla tato otázka definitivně vyřešena a není důvod se k ní vracet. Není-li důvodu kupní cenu dodatečně zkoumat, není ani důvod řešit otázku údajné obvyklé nově zjištěné ceny uzavíráním dodatku ke kupní smlouvě a žalovaná ani sestavením dodatku a získáním podpisu ze strany žalobců nemůže legalizovat svůj pomyslný nárok na doplatek kupní ceny či na náhradu bezdůvodného obohacení. Takový dodatek je neplatný pro rozpor s dobrými mravy a v tomto je závěr soudu prvního stupně bezchybný. Žalobci přitom trvají na svých tvrzeních stran okolností uzavření tohoto dodatku. Navrhli proto potvrzení napadeného rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.
4. Vzhledem k tomu, že všichni účastníci vyjádřili svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, odvolací soud postupoval dle ust. § 214 odst. 3 o. s. ř., když odvolání bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci soudem prvního stupně, proto věc projednal a rozhodl bez nařízení odvolacího jednání.
5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212 a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.
6. V projednávané věci se žalobci domáhali po žalované zaplacení částky 18 570 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, když úhradu této částky jako„ doplatku kupní ceny“ žalobci provedli dne [datum], ale následně dospěli k závěru, že pro zaplacení nebyl právní důvod, neboť s žalovanou uzavřeli platnou kupní smlouvu, na jejím základě byl také proveden vklad jejich vlastnického práva do katastru nemovitostí a nebyl důvod platnou smlouvu revidovat.
7. V průběhu řízení žalobci také popřeli, že by podpis žalobce a) na dodatku kupní smlouvy ze dne [datum] byl jeho podpisem, což žalobce a) potvrdil i ve své účastnické výpovědi učiněné před soudem prvního stupně, kdy uvedl, že dodatek kupní smlouvy neuzavřel a nepodepsal, v době uzavření dodatku nebyl doma a výslovně prohlásil, že se nejedná o jeho podpis. Žalobci proto také namítali, že dodatek smlouvy je neplatný i z důvodu absence podpisu žalobce a). K tomu žalovaná uvedla, že pokud žalobkyně b) zfalšovala podpis svého manžela - žalobce a), nemůže se v současné době domáhat neplatnosti dodatku smlouvy, neboť neplatnost sama způsobila. Samotnou skutečnost, že podpis žalobce a) na dodatku kupní smlouvy není jeho pravým podpisem, tak žalovaná nerozporovala.
8. Kupní smlouvou uzavřenou mezi účastníky dne [datum] byly výše uvedené pozemky převedeny do společného jmění žalobců za kupní cenu ve výši 4 300 Kč, přičemž tato cena byla sjednána jako cena obvyklá na základě znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení]. Poté, co si žalovaná posléze nechala vypracovat nový znalecký posudek Ekonomickou fakultou [obec] školy báňské – Technické univerzity v [obec], dle něhož obvyklá cena za tyto pozemky měla činit 22 870 Kč, žalobce dne [datum] vyzvala k zaplacení částky ve výši rozdílu cen stanovených znaleckými posudky (ve výši žalované částky) a žalobci ji také dne [datum] žalované uhradili. Až posléze došlo dne [datum] k podpisu dodatku kupní smlouvy, jímž kupní cena za převedené pozemky byla nově stanovena na částku 22 870 Kč, ale jak již bylo výše uvedeno, dodatek kupní smlouvy podepsala jen žalobkyně b).
9. Kupní smlouva ze dne [datum] byla mezi stranami nepochybně platně uzavřena, včetně platného ujednání o výši kupní ceny jako ceny obvyklé, ale jelikož občanskoprávní vztahy jsou založeny na zásadě smluvní volnosti, pokud by žalobci po uzavření kupní smlouvy uznali argumentaci žalované, že sjednaná kupní cena neodpovídala výši obvyklé ceny převedených nemovitých věcí, souhlasili by se sjednáním nové výše kupní ceny a zároveň by došlo platně k uzavření dodatku kupní smlouvy o sjednání nové výše kupní ceny se závazkem žalobců doplatek kupní ceny žalované uhradit, i dodatek kupní smlouvy by pro žalobce byl rovněž závazný.
10. V projednávané věci však k platnému uzavření dodatku kupní smlouvy nedošlo. Kupní smlouvou ze dne [datum] byly převáděny nemovité věci, proto smlouva byla v souladu se zákonem (§ 560 o. z.) pořízena v písemné formě a v článku VII bod l kupní smlouvy se strany dohodly, že jakékoliv změny a doplňky smlouvy jsou možné pouze písemnou formou na základě dohody účastníků smlouvy. Dle § 561 odst. l věta první o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tudíž bylo nutno, aby dodatek kupní smlouvy podepsali všichni účastníci smlouvy, což se ale nestalo, když za žalobce jej podepsala jen žalobkyně b), nikoliv žalobce a). Odvolací soud sice souhlasí s žalovanou, že neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji způsobil, nicméně neplatnost způsobila žalobkyně b), nikoliv žalobce a), a ten se tak neplatnosti dovolat může, což také učinil.
11. Za situace, kdy nedošlo k řádnému uzavření dodatku kupní smlouvy, lze ve shodě se soudem prvního stupně uzavřít, že žalovaná získala na úkor žalobců majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, bezdůvodně se tak obohatila a je proto povinna žalobcům bezdůvodné obohacení vydat (§ 2991 o. z.), včetně příslušenství pohledávky v podobě úroku z prodlení.
12. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v plném rozsahu (včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení) jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, byť tak učinil částečně na základě odlišného právního posouzení (ohledně důvodu vzniku bezdůvohodného obohacení žalované).
13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. l o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. l z. ř. s. a žalobcům, kteří byli v odvolacím řízení plně úspěšní, byla přiznána i plná náhrada nákladů odvolacího řízení, které spočívají v nákladech na právní zastoupení, a to v odměně zástupce ze jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k odvolání) ve výši 2 976 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., jedné náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21% DPH ve výši 687,96 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení tak činí částku 3 963 Kč.