61 Co 218/2024

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 1 618 496,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 113 988,58 Kč. Rozhodnutí zdůvodnil tím, že mezi účastníky bylo nesporné, že dne 28. 6. 2022 uzavřeli smlouvu o dílo, přičemž dle čl. VI odst. 1 této smlouvy se žalovaná jakožto zhotovitel zavázala dokončit plnění ve smlouvě specifikovaného díla v prosinci 2022, dílo mělo být předáno a převzato nejpozději do 1 týdne od dokončení. Dle čl. XIII této smlouvy byl objednatel (tj. žalobce) povinen zorganizovat předání a převzetí díla, pořídit zápis (protokol o předání a převzetí), který musí obsahovat prohlášení o převzetí nebo nepřevzetí díla a soupis případných vad a nedodělků. Dle odst. VII odst. 2 smlouvy bylo dojednáno, že v případě, že je zhotovitel v prodlení se splněním nejzazšího termínu předání díla ve smluveném rozsahu, je objednatel oprávněn účtovat zhotoviteli smluvní pokutu ve výši 0,5 % z ceny díla za každý započatý den prodlení. Mezi účastníky dále bylo nesporné, že nejpozději od 19. 12. 2022 bylo dílo funkční a je žalobcem užíváno. Žalovaná vyzvala e-mailem z 9. 1. 2023 žalobce k předání funkčního vyzkoušeného díla. Předávací řízení mezi účastníky proběhlo 26. 5. 2023, přičemž dílo bylo předáno s vadami specifikovanými v předávacím protokolu téhož dne. Pokud pak účastníci ve smlouvě sjednali, že podmínkou předání a převzetí díla je zorganizování předávacího řízení ze strany žalobce jako objednatele a žalobce ani přes výzvy žalované toto řízení v době, kdy došlo k faktickému dokončení díla, nezorganizoval, ocitl se tak v prodlení se splněním své povinnosti poskytnout žalované součinnost potřebnou ke splnění dluhu. Žalovaná se tak nemohla dostat do prodlení a žalobci proto nevznikl nárok na smluvní pokutu, které se domáhal žalobou. Soud prvního stupně dovodil, že namítal-li žalobce v době, kdy byl ze strany žalované vyzýván k zorganizování předávacího řízení, že mělo dílo vady, má soud za to, že toto není rozhodné a případné vady bylo nutno vytknout způsobem, který si účastníci sjednali ve smlouvě.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání a namítal, že argumentaci žalované o nesplnění jeho povinnosti jako zadavatele zorganizovat předávací řízení, tedy že měla být svolána schůzka a sepsán zápis, považuje za účelovou. Již od listopadu 2022 byly známy problémy spojené s realizací díla, bylo jasné, že neexistují dokumenty, které měly být předány do 31. 12. 2022, proto nebyla ani svolána schůzka k převzetí díla. Počínaje lednem 2023 byla žalovaná znovu zaměstnanci žalobce vyzývána k dodání všech materiálů, které měly být dle smlouvy o dílo předány, další schůzka proběhla dne 10. 3. 2023, kde zástupci žalované přislíbili dodání chybějících podkladů, ale k předání díla přes další urgence, na něž nebylo reagováno, došlo ž v květnu 2023. Je zcela nepochybné, že žalovaná nebyla připravena splnit své povinnosti dle smlouvy o dílo a učinila tak se značným časovým odstupem po dalších urgencích a spolupráci žalobce k získání potřebných dokladů. Na této skutečnosti by prokazatelně nic nezměnilo, kdyby byla svolána za vzniklé situace schůzka k předání díla, kde by bylo možno jen konstatovat, že nebyly splněny povinnosti žalované dodat materiály dle smlouvy o dílo. Smluvní pokuta byla již součástí podmínek výběrového řízení a následně se stala součástí smlouvy o dílo a jejím účelem bylo právě dosáhnout toho, aby byly povinnosti žalované jako zhotovitele splněny beze zbytku. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žalobě vyhovuje a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že byť žalobce opětovně činí za nespornou skutečnost, že v rozporu se smlouvou o dílo přejímací řízení nezorganizoval, opakuje důvody, proč to z jeho pohledu bylo zbytečné, když nesplnění povinnosti svolat a zorganizovat předávací řízení považuje za formální, když údajně by se ve věci nic nezměnilo, neboť dílo by nepřevzal. Dle žalované napadené rozhodnutí je věcně správné a netrpí žádnou procesní vadou. Ve věci jde o správnost posouzení otázky, zda to byl žalobce, kdo byl v prodlení se splněním povinnosti zorganizovat předávací řízení dle čl. XIII smlouvy o dílo, kterou výhradně sám sepsal a v zadávacím řízení ji jako neměnnou adhezně stanovil žalovanému. Zcela relevantní je mezi stranami nesporná skutečnost, že předmět díla byl funkční a v provozu užívaný žalobcem od 15. 12. 2022, což soud prvního stupně zcela správně vzal jako základ svých skutkových zjištění, i tak však žalobce tvrdil, že mu vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty, když má za to, že k předání díla (tedy fakticky užívaného a fungujícího) došlo v prodlení, když měl za to, že mají být předloženy určité dokumenty, které žalovanou údajně předloženy nebyly. Žalovaná předně postrádala přesné vylíčení a specifikaci dokumentů, které údajně nedodala, přitom veškeré potřebné podklady, které stanovila smlouva o díla, byly připraveny již od dokončení díla a spor byl o tom, že žalobce požadoval k předání podklady, na které ze smlouvy o dílo neměl nárok. Žalovaná nemohla ani nesměla dílo předat, aniž by žalobce splnil svou povinnost dle čl. XIII smlouvy o dílo zorganizovat předání a převzetí díla, pořídit zápis (protokol) o předání a převzetí, který musí obsahovat prohlášení o převzetí nebo nepřevzetí díla a soupis případných vad a nedodělků. Dále žalovaná poukázala na ustanovení čl. VII odst. 1 věty poslední smlouvy o dílo, kde je stanovena povinnost žalobce dílo převzít a zaplatit za jeho zhotovení cenu díla. Žalovaná přitom neměla povinnost organizovat předání díla, dílo tedy mohla předat až po splnění povinnosti žalobce zorganizovat předávací řízení, když účelovou argumentaci žalobce, že institut předání díla byl jen formálním aktem, je nutno odmítnout. Jen pokud by žalobce zorganizoval předání, mohlo by teprve dojít ke stádiu, že žalobce by byl oprávněn rozhodovat, zda dílo je dokončeno v rozsahu stanoveném smlouvou či nikoliv, když jen v tomto řízení by mohlo být rozhodnuto, že žalobce kupříkladu převezme dílo i s vadami a nedodělky, které dle žalované ale dílo nemělo a doposud nebyly ani žádné vytknuty. Žalovaná nemohla aktivitu žalobce nijak nahradit, neměla právo instruovat technický dozor objednatele a nemohla sepisovat a pořizovat předávací protokol, což jsou vše činnosti v rámci předání díla, které mohl učinit jen žalobce. Žalobce tak hrubě porušil smluvní povinnost zorganizovat předávací řízení, pořídit zápis o předání a soupis případných vad a nedodělků a přizvat k předání a převzetí díla osoby vykonávající funkci technického dozoru, případně autorského dozoru. Jen a pouze v předávacím řízení měl žalobce právo nepřevzít dílo, přičemž teprve tehdy by bylo možno konstatovat, že je žalovaná v prodlení. Žalovaná dále odkázala na ustanovení čl. XIII věty druhé smlouvy o dílo, dle něhož žalobce jako objednatel je povinen převzít dílo včetně vad, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání díla. Od dokončení díla (15. 12. 2022) ale nenastaly důvodů, pro které by dílo žalobce mohl nepřevzít, když měl právo do zápisu o předání díla dát prohlášení o nepřevzetí díla jen tehdy, pokud by dílo mělo vady bránící v užívání. Soud prvního stupně tak správně zjistil, že žalovaná v souladu se smlouvou dílo dokončila dne 15. 12. 2022, a to do funkčního stavu a zejména do stavu, kdy dílo nemělo vady, které by bránily užívání, což žalobce ani netvrdí a netvrdil. Uvedené žalovaná žalobci sdělila nejméně 3 x, naposledy zprávou ze dne 9. 1. 2023, a vyzvala žalobce k předání díla. Žalobce tak byl až do doby předání v prodlení se splněním svých povinností, přičemž jeho prodlení vylučuje prodlení žalované.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o dílo zavazuje zhotovitel provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

6. Podle § 2048 odst. 1 věty první o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

7. Podle § 1975 o. z. je věřitel v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu.

8. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci a učinil z něj skutková zjištění, s nimiž se odvolací soud plně ztotožňuje, jakož se plně ztotožňuje i s jeho právním posouzením věci, takže pro stručnost lze v podstatě na odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat, když žalobce ani v odvolání nepřichází s žádnou novou argumentací, s níž by se soud prvního stupně nevypořádal.

9. Především se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná se s dokončením a předáním díla nedostala do prodlení, neboť ze strany žalobce nebyla splněna smluvní podmínka dohodnutá v čl. XIII platně uzavřené smlouvy o dílo ze dne 28. 6. 2022, tj. povinnost žalobce jako objednatele zorganizovat předání a převzetí díla.

10. Jelikož to byl žalobce, kdo smlouvu sám koncipoval (což žádným způsobem v průběhu řízení nezpochybnil), nemůže se uvedené povinnosti vyplývající z platně uzavřené smlouvy o dílo následně zprostit s tvrzením, že se jednalo jen o formalitu. V tomto směru se odvolací soud zcela ztotožňuje s názorem žalované, že institut předání díla není formálním aktem, když při předání a převzetí díla bylo nutno pořídit zápis (protokol) o předání a převzetí, který musel obsahovat prohlášení, zda objednatel (žalobce) dílo přejímá, či nikoliv, se současným soupisem případných vad a nedodělků, za tím účelem také smluvní povinností objednatele (žalobce) bylo k předání a převzetí díla přizvat osoby vykonávající funkci technického dozoru investora, případně také autorského dozoru projektanta, když objednatel (žalobce) se ve smlouvě také zavázal převzít dílo včetně vad, které samy o sobě ani ve spojení s jinými vadami nebránily užívání díla.

11. Nepřevzít dílo tak byl žalobce oprávněn jen v případě existence vad bránících v užívání díla. Teprve od žalobcem zorganizovaného předání a převzetí díla tak bylo možno odvíjet případné další nároky žalobce, což v případě nepřevzetí díla z důvodu vad bránících užívání díla mohl být nárok na zaplacení smluvní pokuty v souladu s ujednáním obsaženým v čl. VII odst. 2 smlouvy o dílo.

12. Mezi účastníky bylo také nesporné, že ze strany žalobce k započetí s užíváním díla došlo nejpozději od 19. 12. 2022, kdy dílo – veřejné osvětlení bylo funkční a žalobcem užíváno. Skutečnost, že dílo bylo funkční, vyplývá i z předávacího protokolu o předání díla ze dne 26. 5. 2023, kdy žalobcem bylo vytčeno jen nedodání dokumentace skutečného provedení a souhlasných dokladů k plnění požadavků vyplývajících ze stanovisek vlastníků veřejné infrastruktury, aniž by tyto doklady byly ale blíže specifikovány, ale i z tohoto je zřejmé, že dílo ve stejném stavu mohlo být převzato již v prosinci roku 2022.

13. Lze tak uzavřít, že žalovaná v důsledku prodlení žalobce se zorganizováním předání a převzetí díla nemohla být v prodlení s ukončením a předáním díla, tudíž žalobci nárok na smluvní pokutu sjednanou v čl. VII smlouvy o dílo nevznikl.

14. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v plném rozsahu dle § 219 o. s. ř. potvrdil, tj. včetně nákladového výroku, když v řízení úspěšné žalované byly správně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přisouzeny v řízení účelně vynaložené náklady, ohledně jejichž výše odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně zástupce za dva úkony právní služby po 14 780 Kč dle § vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve dvou režijních paušálech po 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a v částce ve výši 6 333,60 Kč, která odpovídá 21% sazbě DPH, neboť zástupce žalované je plátcem této daně. Náklady odvolacího řízení tak celkem činí částku 36 493,60 Kč, jejíž zaplacení odvolací soud uložil žalobci v obecné zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).