61 Co 244/2025

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení soud prvního stupně žalované uložil uzavřít s žalobci jako oprávněnými osobami ve smyslu § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku o půdě („zákon o půdě“), k částečnému uspokojení jejich restitučních nároků za pozemky v restituci nevydané, smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu, a to pozemků parc. č. [parc. č.] v k.ú. [adresa] u [adresa], obec [adresa] [parc. č.] parc. č., v k. ú. [adresa], obec [adresa] [parc. č.] parc. č., v k. ú. [adresa], obec [adresa] [parc. č.] parc. č., v k. ú. [adresa], obec [adresa], oddělený od pozemku parc. č. [parc. č.] v k. ú., [adresa] na základě geometrického plánu č. [hodnota] vyhotoveného společností [právnická osoba], s tím, že geometrický plán je nedílnou součástí rozsudku[parc. č.] hodnota, v k. ú. [adresa], obec [adresa] [parc. č.] parc. č., v k.ú. [jméno FO], obec [adresa], oddělený od pozemku parc. č. [parc. č.] v k. ú. [jméno FO] na základě geometrického plánu č. [hodnota], vyhotoveného společností [právnická osoba], s tím, že geometrický plán je nedílnou součástí rozsudku, kdy žalobce a) nabývá k těmto pozemkům spoluvlastnický podíl o velikosti ¼, žalobce b) o velikosti ½ a žalobce c) o velikosti ¼ (výrok I), žalované uložil zaplatit žalobcům na nákladech řízení částku ve výši 439 002,52 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II rozsudku, ve znění opravného usnesení), řízení ohledně nároku na vydání parcely č. [parc. č.] v k. ú. [adresa], parcely č. [parc. č.] v k. ú. [adresa] a parcely č. [parc. č.] v k. ú. [jméno FO] zastavil (výrok III) a dále doplňujícím usnesením ze dne 22. 7. 2025, č. j. 3 C 70/2023-410, žalované uložil zaplatit státu na účet Okresního soudu v Tachově na nákladech státem zálohovaných částku 4 828 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I doplňujícího usnesení) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení v souvislosti s vydáním usnesení (výrok II doplňujícího usnesení).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci jsou oprávněnými osobami dle § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., jejich podíly jako oprávněných osob byly vymezeny ve správních rozhodnutích, kterými oprávněné osoby nebyly uznány vlastníky dříve odňatých nemovitostí, neboť je nebylo možno pro zákonné překážky vydat, a bylo proto určeno, že za nevydané nemovitosti přísluší oprávněným osobám náhrada buď ve formě jiného pozemku, případně peněžité náhrady ve výši ceny odňatých pozemků. Znaleckým posudkem znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ze dne 30. 8. 2022 byly oceněny odňaté pozemky na celkovou částku 4 356 010 Kč, přičemž znalkyně neshledala důvod pro uplatnění srážek u konkrétních pozemků. Oprávněné osoby podaly u žalované žádosti o vydání náhradních pozemků (2 žádosti z 5. 10. 2022 o vydání náhradních pozemků v k. ú. [adresa]), tyto žádosti byly z důvodu nedostatečné výše restitučního nároku žalobců zamítnuty. Další žádosti byly podávány ohledně vydání náhradních pozemků v k. ú. [adresa] a v k. ú. [adresa], ty byly též pro shodný důvod zamítnuty (viz odpovědi žalované ze dne 26. 4. 2023 a ze dne 5. 4. 2023). Pozemky, které jsou v tomto řízení požadovány jako pozemky náhradní, jsou převoditelné a jejich cena byla stanovena znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] na základě žádosti žalované, přičemž žalobci nesouhlasili s oceněním dvou náhradních pozemků, a to pozemku p. č. [parc. č.] v k. ú. [adresa] u [adresa], který byl znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] oceněn částkou 150 464 Kč, a pozemku p. č. [parc. č.] v k. ú. [jméno FO], který byl tímto znalcem oceněn částkou 226 700 Kč. Z tohoto důvodu žalobci nechali vypracovat znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], [tituly za jménem], která pozemek p. č. [parc. č.] v k. ú. [adresa] u [adresa] ocenila částkou 50 576 Kč a pozemek p. č. [parc. č.] v k. ú. [jméno FO] částkou 65 677,45 Kč. Tento pozemek nebyl jako náhradní vydán celý, byla vydána pouze jeho část oddělená geometrickým plánem, a vydávaný pozemek byl nově označen p. č. [parc. č.], cena tohoto náhradního pozemku tak byla stanovena částkou 27 268,80 Kč. Celková cena všech náhradních pozemků tedy činí částku 1 312 620 Kč a vzhledem k tomu, že nebyl dosud vyčerpán celkový restituční nárok ve výši 4 356 010 Kč, bylo žalobě vyhověno.

3. Proti tomuto rozsudku ve znění doplňujícího a opravného usnesení podala žalovaná včasné odvolání, když má za to, že rozsudek trpí formálními vadami a dále napadá také výrok o náhradě nákladů řízení, když soud prvního stupně při stanovení výše náhrady nákladů řízení neuvedl, z jaké tarifní hodnoty vycházel a kolik bylo poskytnuto úkonů a jakých a není tedy zřejmé, jak soud prvního stupně dospěl k výsledné částce, která představuje náklady řízení, když by měla být přiznána pouze náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4425/2013, ve kterém dovolací soud podal instruktivní vysvětlení, jakým způsobem zohlednit úspěch a neúspěch strany v řízení pro účely rozhodnutí o nákladech řízení, přičemž v průběhu řízení došlo ohledně některých žalobci požadovaných pozemků ke změně a nelze hovořit u žalobců o plném úspěchu ve věci. Dále se soud prvního stupně nedostatečně vypořádal s otázkou účelnosti úkonů právní služby na straně zástupce žalobců. Dále namítla, že rozsudek soudu prvního stupně trpí formální vadou, když jeho součástí fyzicky nejsou geometrické plány na oddělení části pozemků p. č. [parc. č.] v k. ú. [adresa] a p. č. [parc. č.] v k. ú. [jméno FO], i když dle výroku rozsudku jsou jeho nedílnou součástí. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, popřípadě rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dále v doplnění odvolání žalovaná p namítá, že soud prvního stupně nesprávně posoudil znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] [tituly za jménem], když znalkyně neaplikovala žádné srážky, aniž by bylo z rozsudku zřejmé, proč takto postupovala. Znalkyně se měla minimálně vyjádřit ke skutečnosti, jaká byla situace ohledně nevydaných pozemků ke dni jejich přechodu na stát, pokud jde o existenci možnosti jejich napojení na inženýrské sítě, možnost přístupu po zpevněných komunikacích apod. Soud prvního stupně dále pochybil, když neuvedl hodnotu náhradních pozemků, kterou bude možno započíst na restituční nárok žalobců.

4. Žalobci ve svém vyjádření k odvolání žalované uvádějí, že rozsudek ve spojení s opravným usnesením považují za skutkově i právně správný. Žalovaná v odvolání nijak nebrojí proti samotnému meritu věci, pouze nesouhlasí s uloženou výší náhrady nákladů řízení. Patrně opomíjí, že v řízení vystupuje více osob na straně žalobce. Detailní postup výpočtu náhrady nákladů řízení žalobci uvedli ve svém vyjádření, které je součástí soudního spisu a s kterým měla žalovaná možnost se seznámit. Žalovaná dále uvádí, že žalobcům neměla být přiznána náhrada nákladů řízení v dané výši, protože žalobci zavinili částečné zastavení řízení tím, že vzali žalobu částečně zpět. Bylo tomu jen u dvou požadovaných náhradních pozemků, a to v obou případech pouze k jejich částem, jelikož žalobci oddělená část nesplňovala podmínky převodu. Žalobci přitom od počátku požadovali pouze části těchto pozemků, ale jejich přesný rozsah v době podání žaloby nebylo možné určit, protože ještě nebyly vyhotoveny geometrické plány. Částečné zpětvzetí žaloby je proto způsobeno jen pozdějším upřesněním požadovaných částí náhradních pozemků na základě geometrických plánů. Není proto namístě žalobcům náhradu nákladů dle plného úspěchu ve věci nepřiznat, když žalobci nenesou vinu na částečném zpětvzetí žaloby. Judikatura, na kterou žalovaná ve svém odvolání odkazuje, se nevztahuje k restitučnímu řízení, a proto ji nelze aplikovat. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 28 Cdo 1227/2015) platí v restitučních řízeních flexibilnější přístup k oprávněným osobám než v jiném typu sporu. Namítá-li žalovaná, že jí nebyly doručeny geometrické plány, to však nezasahuje do jejích práv, když geometrické plány jsou součástí soudního spisu a žalovaná je seznámena s rozsahem požadovaných náhradních pozemků. Žalovaná ani nebude podávat návrh na převod pozemků do katastru nemovitostí, k čemuž by geometrické plány potřebovala. Nesouhlasí také s námitkami žalované, že ve znaleckém posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] [tituly za jménem] není odůvodněno, z jakého důvodu neaplikovala srážky týkající se odňatých pozemků, odkazují na konstantní judikaturu Ústavního soudu ČR (srov. např. nález ze dne 3. 6. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13), když je zřejmé, že k otázce aplikace srážek je nutné přistupovat zdrženlivě, a to ve prospěch restituentů. Srážky lze aplikovat pouze za situace, kdy bude nade vší pochybnost prokázáno, že jsou naplněny podmínky pro jejich aplikaci, jinak je namístě předmětné srážky neaplikovat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 5345/2017 nebo sp. zn. 28 Cdo 1024/2018). Žalovaná uvedené nereflektuje, když bez jakýchkoliv podkladů pouze obecně tvrdí, že srážky měly být aplikovány, netvrdí, natož aby dokládala, z jakého důvodu by bylo namístě aplikovat srážky, ani jaké konkrétní srážky by měly být aplikovány a neunáší tak břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. Dále žalobci uvedli, že ohledně jejich restitučního nároku je vedeno též řízení u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 13 C 123/2023, ve kterém soud prvního stupně zcela vyhověl jejich žalobě o vydání pozemků, proti rozsudku podala žalovaná odvolání, které následně vzala zpět. Jedná se přitom o skutkově totožnou věc včetně posouzení znaleckého posudku ve vztahu k nepoužití srážek. Jestliže žalovaná souhlasí s posudkem v řízení vedeném u Okresního soudu v Rokycanech a současně jej napadá v tomto řízení, jedná zjevně účelově s cílem prodlužovat řízení, k čemuž by soud neměl poskytnout ochranu. Tvrzení žalované, že soud prvního stupně pochybil tím, že neuvedl hodnotu náhradních pozemků, není pravdivé, když hodnoty jsou v odůvodnění rozsudku uvedeny. Žalobci proto navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí ve znění doplňujícího a opravného usnesení dle ust. § 212 a 212a o. s. ř., vzal v úvahu námitky žalované a po doplnění dokazování v níže uvedeném rozsahu a po zvážení všech skutečností odvolání žalované shledal částečně důvodné pouze ve vztahu k výroku o náhradě nákladů řízení.

6. Odvolací soud doplnil dokazování rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 30. 7. 2025, č. j. 13 C 123/2023-532, který nabyl právní moci dne 15. 10. 2025, kterým bylo rozhodováno o totožném restitučním nároku žalobců, kdy soud prvního stupně v tomto případě vycházel při zjištění hodnoty odňatých pozemků z ocenění provedeného znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ze dne 30. 8. 2022, č. [hodnota]. Mezi účastníky také nebylo nesporné, že k uspokojení restitučního nároku žalobců zatím došlo pouze na základě tohoto již pravomocného rozsudku Okresního soudu v Rokycanech, kdy hodnota převáděných náhradních pozemků činí částku 802 760,50 Kč (tato hodnota byla mezi účastníky řízení po provedeném dokazování nesporná), když v jiných řízeních, která žalobci vedou, k vydání náhradních pozemků dosud nedošlo.

7. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobci [žalobci a) a c) jsou nástupci původního žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], narozeného [datum], který v průběhu řízení dne 29. 1. 2024 zemřel, takže současní žalobci na jeho místo vstoupili na základě výsledku pozůstalostního řízení] jako oprávněné osoby podávaly u žalované v rámci veřejných nabídek výzvy o vydání náhradních pozemků (2 výzvy ze dne 5. 10. 2022, týkající se náhradních pozemků v k. ú. [adresa] a další žádosti ohledně vydání náhradních pozemků v k. ú. [adresa] [adresa] a v k. ú. [adresa] [adresa]), které byly žalovanou posouzené jako neplatné z důvodu neevidence restitučních nároků v požadované výši. Pokud pak byla žalovaná podáním ze dne 4. 10. 2022 žalobci či jejich právním předchůdcem vyzvána k řádnému ocenění nevydaných pozemků, z jejího sdělení ze dne 7. 11. 2022 vyplývá, že žádosti na přecenění restitučních nároků nebylo vyhověno. Naposledy o přecenění nevydaných pozemků žalobci žádali výzvou ze dne 8. 1. 2023 (předžalobní výzvou), které však též nebylo vyhověno. Za této situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalovaná restituční nárok žalobců evidovala v nesprávné výši a odmítala provést jeho přecenění, mají žalobci v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu právo domáhat se svého nároku nikoliv zákonem stanoveným postupem, tj. účastí ve veřejných nabídkách v souladu s § 11a zákona o půdě, ale mohou se svého práva domáhat žalobou o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o převodu jimi vybraných vhodných náhradních pozemků, neboť odmítáním zaevidovat restituční nárok oprávněných osob ve správné výši žalovaná postupovala při uspokojování restitučního nároku žalobců liknavě, neboť je tím vyloučila z efektivní účasti ve veřejných nabídkách (srov. např. sp. zn. 28 Cdo 5487/2017, sp. zn. 28 Cdo 1964/2017, 28 Cdo 3576/2016).

8. Pokud jde o výši restitučního nároku žalobců, odvolací soud se rovněž ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně, pokud v tomto směru vyšel z ocenění stanoveného znaleckým posudkem znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ze dne 30. 8. 2022, č. [hodnota]. Předně je nutno souhlasit s námitkou žalobců, že z téhož ocenění odňatých a nevydaných nemovitostí vyšel i Okresní soud v Rokycanech v rozsudku ze dne 30. 7. 2025, č. j. 13 C 123/2023-532, proti němuž sice žalovaná podala odvolání, nicméně odvolání vzala zpět, takže rozsudek nabyl právní moci. Dochází tedy skutečně k situaci, kdy při uspokojování téhož restitučního nároku žalovaná v jednom řízení s citovaným znaleckým posudkem stanovujícím výši nároku souhlasí, zatímco v dalším řízení má proti němu výhrady.

9. Námitky žalované ohledně znaleckého posudku však odvolací soud neshledal důvodné. Jednak námitky jsou nekonkrétní a zůstávají pouze v obecné rovině, když žalovaná obecně namítá, že nedošlo v případě ocenění odňatých pozemků k aplikaci srážek (myšleno srážek dle Přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb.), nicméně žádným způsobem nespecifikuje, kterých konkrétních pozemků se tato námitka týká a jaké konkrétní srážky, tedy z jakých důvodů, by měly být aplikovány. Znalkyně se k této problematice vyjádřila v citovaném znaleckém posudku, kdy uvedla, že u oceňovaných parcel byla rovněž zhodnocena možnost a rozsah aplikace srážek dle Přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., přičemž na základě dostupných podkladů (směrného ÚP a ortofotomap daných území – především v souvislosti se srážkami za nesrostlost kmenovou obcí, absenci přístupu po zpevněné komunikaci, docházkové vzdálenosti, svažitosti a orientace, dále z informací od správců el. sítě, vodovodní a kanalizační sítě – v souvislosti se srážkami za nemožnost napojení na el. vedení, vodovodní síť a kanalizační síť) neshledala důvody a podmínky pro aplikaci žádné z těchto srážek. Dále uvedla, že pro aplikaci jednotlivých srážek musí být postaveno najisto, že mají být uplatněny a tato aplikace musí být opřena o relevantní podklady, což není u ocenění pozemků z roku 1981 (tedy více jak 40 let zpětně) dost dobře možné. V opačném případě se jedná o pouhé domněnky či spekulace, na jejichž základě není možné srážky aplikovat. Znalkyně na závěrech znaleckého posudku setrvala i při svém výslechu při jednání soudu prvního stupně dne 23. 11. 2023, u jednání byl také přítomen zástupce žalované a žalovanou byl na znalkyni činěn dotaz pouze v obecné rovině, tedy z jakého důvodu nebyly aplikovány srážky, aniž by byly uvedeny konkrétní výhrady ke konkrétním pozemkům. Soud prvního stupně proto dle názoru odvolacího soudu vycházel ze správného závěru, když dle uvedeného znaleckého posudku vycházel z hodnoty celého restitučního nároku žalobců ve výši 4 356 010 Kč.

10. V případě náhradních pozemků (případně oddělených částí pozemků) nebyly v řízení před soudem prvního stupně zjištěny žádné překážky jejich převoditelnosti a žádné překážky nebyly namítány ani v odvolacím řízení.

11. Pokud jde o hodnotu náhradních pozemků, s výjimkou pozemků p. č. [parc. č.] v k. ú. [jméno FO] a p. č. [parc. č.] v k. ú. [adresa] u [adresa] byla mezi účastníky nesporná, když soud vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] V případě uvedených dvou pozemků žalobci však namítali, že hodnota pozemků je nižší (pozemek p. č. [parc. č.] v k. ú. [adresa] u [adresa] byl oceněn znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] částkou 150 464 Kč a pozemek p. č. [parc. č.] v k. ú. [jméno FO] částkou 226 700 Kč), proto nechali zpracovat znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], , tituly za jménem12. V případě pozemku p. č. [parc. č.] v k. ú. [adresa] u [adresa] znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ohledně jeho popisu uvádí, že [adresa] je malá vesnice, část města [adresa], nachází se asi 5 km západně od [adresa] a [adresa] jsou město, jsou nejmenším sídlem pověřeného obecního úřadu, které má status města a členem [Anonymizováno]. Při stanovení ceny tohoto pozemku znalec upravil základní cenu (70 Kč/m2)), kterou ponížil z částky na částku 47,60 Kč/m2 z důvodu, že v místě není možnost napojení na veřejný vodovod, není možnost napojení na veřejnou kanalizaci, v místě není obchod s potravinami, národní výbor ani základní škola a přístup je po nezpevněné komunikaci. Ve vesnici [adresa] není žádná občanská vybavenost, je zde zavedena pouze elektřina, je zde zastávka autobusu. V případě pozemku p. č. [parc. č.] v k. ú. [jméno FO] znalec uvádí, že v městě [adresa] je částečná občanská vybavenost, je zde obecní úřad, hospody, obchody s potravinami, mateřská a základní škola, autobusová zastávka, v obci je zavedena elektřina, kanalizace, vodovod. [jméno FO] jsou vesnice, část města [adresa], nachází se asi 2,5 km na severovýchod od [adresa], je zde evidováno 61 adres. V obci není žádná občanská vybavenost, pouze obecní úřad, místní hasiči a autobusová zastávka s málo četnými spoji. V obci je zavedena elektřina, vodovod, kanalizace a plyn. I v případě tohoto pozemku znalec vycházel též z ceny 70 Kč/m2, avšak při stanovení základní jednotkové ceny použil srážky (v místě není obchod s potravinami, není národní výbor, není zde základní škola) a upravená jednotková cena stanovil na 63 Kč/m2.13. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], [tituly za jménem], při ocenění obou shora uvedených pozemků vycházela z ceny 20 Kč/m2, když v případě pozemku p. č. [parc. č.] v k. ú. [adresa] u [adresa] použila dále srážky z důvodu přístupu po nezpevněné komunikaci a nepříznivé docházkové vzdálenosti (vzdálenost k obchodu s potravinami, národnímu výboru, ZŠ více než 1,5 km). Ocenění tohoto pozemku po srážkách činí 50 576 Kč. V případě pozemku p. č. [parc. č.] v k. ú. [jméno FO] zohlednila srážky z důvodu nepříznivé docházkové vzdálenosti (vzdálenost k obchodu s potravinami, NV, ZŠ, více než 1,5 km). Ocenění pozemku po srážkách činí 64 584 Kč, přičemž byly oceněny též trvalé porosty a plot, které se na pozemku nacházejí. Celková hodnota tohoto pozemku byla stanovena částkou 65 677,45 Kč. Znalkyně na rozdíl od znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], použila sazbu 20 Kč/m2 a uvádí, že pokud v rámci ocenění zastavitelných ploch pozemků znalec [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] používá sazbu 70 Kč/m2, ta se používá pro ocenění pozemků v městech, kde ke dni ocenění působil městský národní výbor. Dle seznamu obcí však v obci [adresa] nikdy nepůsobil městský národní výbor, respektive v obci působil pouze místní národní výbor. Znalec měl tedy správně použít sazbu 20 Kč/m2, která se používá pro ocenění v ostatních obcích. Stejné závěry uvádí i při ocenění pozemku p. č. [parc. č.] v k. ú. [jméno FO] a odkazuje současně na stanovisko Komory soudních znalců ČR ze dne 16. 1. 2017. V tomto stanovisku je uváděno, že cenový předpis z roku 1990 by neměl být na současné poměry aplikován zjednodušeně, neboť by to při naplňování účelu zákona o půdě mohlo vést ke značným nesrovnalostem a poškozování oprávněných osob (v případě oceňování náhradních pozemků) nebo naopak k poškozování státu (v případě oceňování nevydaných pozemků). Vyhláška č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků a trvalých porostů, ve znění vyhlášky č. 316/1990, ve svém § 14 odst. 1 rozděluje města a obce do šesti cenových skupin. V páté skupině se oceňují pozemky v dalších městech, v nichž působí MěNV, základní cena stavebních pozemků činí 70 Kč/m2. V šesté skupině se oceňují pozemky v ostatních obcích, základní cena stavebních pozemků činí 20 Kč/m2. Dále je uváděno, že socialistická kategorizace národních výborů na výbory I., II., III., co do počtu a významu odpovídá současné kategorizaci obecních úřadů na magistráty, úřady s rozšířenou působností a pověřené úřady. Pokud nemá obec alespoň pověřený obecní úřad, těžko lze o takové obci uvažovat jako o obci s úřadem na úrovni MěNV, byť byl obci přiznán statut města. Závěrem je uváděno, že přesný, tj. zcela identický, ekvivalent k socialistickému institutu „město s národním výborem I., II. a III. kategorie“ v současné době neexistuje. Méně významná města, která mají z hlediska přenesené správní působnosti jen městský úřad odpovídají základnímu obecnímu úřadu, je proto vhodné z hlediska cenové kategorizace vymezené cenovým předpisem z roku 1990 zařadit spíše do skupiny obcí a měst se základní cenou stavebních pozemků 20 Kč/m2.14. Obec [adresa] je sice v současnosti městem, ale nemá ani status pověřené obce, když v jejím případě pověřenou obcí je [adresa] a obcí s rozšířenou působností je [adresa], a pokud jde o obec [adresa], ta má v současnosti status města, ten jí však byl vrácen až v roce 2006, tato obec je pověřenou obcí a obcí s rozšířenou působností je [adresa], nicméně odvolací soud v případě obou těchto obcí považuje také za podstatné, že uvedené pozemky se nacházejí v odlehlých částech těchto maličkých měst ([adresa]), kdy tyto části byly v minulosti samostatnými obcemi a takový charakter fakticky mají i v současnosti, když nejsou spojeny s hlavními částmi obcí ([adresa] [adresa]), což rovněž vyplývá i ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], takže rovněž odvolací soud se ztotožňuje s oceněním provedeným znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], [tituly za jménem], když má za to, že obce, v nichž se uvedené pozemky nacházejí, skutečně nelze ve smyslu vyhláška č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990, zařadit do skupiny měst.15. Námitka žalované, že není zřejmá hodnota náhradních pozemků, není důvodná, neboť soud prvního stupně v odst. 5 odůvodnění napadeného rozsudku uvedl hodnotu náhradních pozemků v celkové výši 1 312 620 Kč a současně odůvodnil, že hodnotu náhradních pozemků v k. ú. [adresa] u [adresa] a v k. ú. [jméno FO] zohlednil dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], Ph.[právnická osoba] tomu je na místě také uvést, že v případě pozemku p. č. [parc. č.] v k. ú. [jméno FO] došlo k vydání pouze oddělené části tohoto pozemku, která je v geometrickém plánu označena jako p. č. [parc. č.], o výměře 1 469 m2, přičemž výsledná cena tohoto pozemku tak činí 27 269,80 Kč dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], , tituly za jménem16. Veden výše uvedenými úvahami odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v meritorním výroku jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, když námitku žalované, že soud prvního stupně pochybil, pokud nepřipojil k napadenému rozsudku geometrické plány, jimiž došlo k oddělení částí vydávaných náhradních pozemků, sice shledal důvodnou, avšak toto pochybení nebylo důvodem pro zrušení napadeného rozsudku, neboť geometrické plány citované ve výroku napadeného rozsudku byly soudem prvního stupně provedeny k důkazu při jednání dne 14. 2. 2024, pouze jejich stejnopisy nebyly připojeny ke stejnopisu napadeného rozsudku, takže toto pochybení soudu prvního stupně odvolací soud napravil připojením geometrických plánů jako nedílnou součást k potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu.17. Odvolání žalované do výroku o náhradě nákladů řízení odvolací soud shledal částečně důvodným. Odvolací soud je sice toho názoru, že žalobci byli ve věci plně úspěšní, takže jim dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přísluší plná náhrada nákladů řízení, které spočívají v nákladech na právní zastoupení, ale je nutno zohlednit, které náklady vynaložené v tomto řízení byly účelné, a které nikoliv, a dále odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně vycházel z nesprávné výše odměny zástupce žalobců, když při stanovení výše odměny u všech žalobců vycházel z hodnoty celého přisouzeného nároku (z celé hodnoty všech náhradních pozemků) jako tarifní hodnoty, ačkoliv měl vycházet u každého z žalobců jen z hodnoty odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu.18. Pokud jde o posouzení účelnosti úkonů právní služby zástupce žalobců, na rozdíl od soudu prvního stupně podle odvolacího soudu nepřísluší žalobcům náhrada za písemné podání ve věci ze dne 27. 3. 2023, za vyjádření ze dne 26. 3. 2024 a za vyjádření ze dne 21. 3. 2025, když vyjádření ze dne 27. 3. obsahuje pouze doplnění důkazního prostředku (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 1. 2026), tento důkazní prostředek mohli žalobci navrhnout již v rámci samotné žaloby, podáním ze dne 26. 3. 2024 bylo pouze oznámeno úmrtí žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] a současně sděleno, kdo je dědicem, a ve vyjádření ze dne 21. 3. 2025 bylo jen oznámeno ukončení dědického řízení a navrhnuto pokračování v řízení s procesními nástupci.19. V době, kdy v řízení vystupoval původní žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] a zástupce tak zastupoval jen 2 žalobce, zástupce učinil celkem [hodnota] společných úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 22. 6. 2023, zastoupení při jednání soudu prvního stupně dne 20. 9. 2023, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 21. 11. 2023, zastoupení při jednání soudu prvního stupně dne 23. 11. 2023, sepis vyjádření ve věci samé ze dne 8. 2. 2024, zastoupení při jednání dne 14. 2. 2024, sepis vyjádření ve věci samé ze dne 18. 3. 2024) za které náleží mimosmluvní odměna v plné výši a 1 úkon právní služby, za který náleží odměna v poloviční výši (výzva k plnění ze dne 18. 1. 2023), přičemž v případě 2 žalobců je nutno při stanovení výše odměny u každého z nich vycházet z tarifní hodnoty 656 310 Kč (tj. ½ hodnoty náhradních pozemků), takže dle § 7 ve spojení s § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024, odměna v plné výši snížená o 20 % z důvodu společných úkonů při zastupování více osob činí 8 752 Kč, takže za uvedené úkony právní služby na každého z původních žalobců připadá odměna ve výši 83 144 Kč (9,5 x 8 752 Kč), na 10 těchto společných úkonů připadá 10 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, z toho na každého z původních žalobců připadá polovina, tj. 1500 Kč a jelikož je zástupce plátcem DPH, v případě každého z původních žalobců na uvedené úkony právní služby také připadá částka 17 775 Kč, odpovídající 21% sazbě této daně. Na žalobce b) a původního žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] za uvedené úkony právní služby tak připadá na každého z nich částka 102 419 Kč (83 144 Kč + 1 500 Kč + 17 775 Kč) a jelikož nástupci [tituly před jménem] [jméno FO] jsou žalobci a) a c), na každého z nich připadá polovina částky připadající na jejich předchůdce, tj. částka 51 209,50 Kč.20. Po vstupu nástupců původního žalobce do řízení zástupce žalobců v řízení před soudem prvního stupně učinil 1 úkon právní služby, za který náleží odměna v plné výši (zastoupení při jednání soudu prvního stupně dne 16. 7. 2025) a 1 úkon (sepis vyjádření ze dne 7. 7. 2025), za který podle posouzení odvolacího soudu náleží mimosmluvní odměna jen v poloviční výši, neboť se jedná jen o rekapitulaci již dříve učiněných tvrzení žalobců, jedná se rovněž o společné úkony, ale provedené již po nabytí účinnosti novely advokátního tarifu č. 258/2024 Sb., takže odměnu při společných úkonech je nutno stanovit dle § 7 ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění vyhl. č. 258/2024 Sb., když dle nové právní úpravy nedochází ke snižování odměny u všech zastoupených osob, ale až u dalších zastoupených osob, navíc v různé výši (o 20 % za druhou osobu a o 40 % za třetí osobu), takže v případě společných úkonů zástupce při zastoupení více osob, které v řízení nevystupují v postavení nerozlučných společníků, jediným možným spravedlivým způsobem stanovení odměny je ten, že odměna se u všech zastoupených osob stanoví dle aritmetického průměru procentní výše odměny připadající na každou společně zastoupenou osobu, což v případě 3 účastníků, kdy na první osobu připadá odměna ve výši 100 %, na druhou ve výši 80 % a na třetí ve výši 60 %, znamená u každého ze zastoupených mimosmluvní odměnu sníženou na 80 %. V případě žalobce b) tak odměna je stejná jako v předchozím období a plná odměna za úkon právní služby činí 8 752 Kč, v případě žalobců a) a c), u nichž je nutno vycházet z tarifní hodnoty 328 155 Kč, odměna ze 1 úkon právní služby činí 7 696 Kč, dále na 2 společné úkony právní služby připadají 2 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, takže v případě 3 žalobců na každého z nich připadá částka 150 Kč za každý úkon a dále za tyto dva úkony je nutno odměnu a paušální náhradu navýšit o odpovídající částku DPH, takže za tyto dva úkony na žalobce b) připadá celkem částka 16 248 Kč (odměna 1,5 x 8 752 Kč, tj. 13 128 Kč + 300 Kč jako podíl na 2 režijních paušálech + částka 2 820 Kč odpovídající 21% sazbě DPH) a na každého z žalobců a) a c) připadá částka 14 331 Kč (odměna 1,5 x 7 696 Kč, tj. 11 544 Kč + 300 Kč + DPH ve výši 2 487 Kč).21. Za dobu, kdy zastupoval dva žalobce, zástupce vyúčtoval cestovné ke 2 jednáním soudu prvního stupně (při prvním jednání ve věci dne 2. 9. 2023 žalobce zastupoval jiný zástupce, za jehož účast cestovné nebylo účtováno), přičemž cestovné v jednom případě činí 2 476 Kč a ve druhém případě 2 538, dohromady 5 014 Kč, což s připočtením DPH ve výši 1 053 Kč činí částku 6 067 Kč, dále zástupci náleží v souvislosti s cestami náhrada za ztrátu času, která dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, činí 1 600 Kč (16 x 100 Kč) a s připočtením DPH ve výši 336 Kč jde o částku 1 936 Kč, takže v souvislosti s těmito cestami náhrady celkem činí 8 003 Kč, takže na žalobce b) připadá polovina, tj. částka 4 001,50 Kč a na každého z žalobců a) a c) částka 2 000,75 Kč. Dále zástupce žalobců účtoval cestovné za účast při 1 jednání u soudu prvního stupně, kdy zastupoval již 3 žalobce, a to ve výši 2 550 Kč, dále náhradu za ztrátu času dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 1 200 Kč (8 x 150 Kč), k čemuž je nutno přičíst DPH ve výši 787,50 Kč, takže náhrada nákladů v souvislosti s touto cestou celkem činí 4 537,50 Kč, tudíž na každého ze současných žalobců částka 1 512 Kč po zaokrouhlení.22. Náklady řízení vzniklé v řízení před soudem prvního stupně tak v případě žalobce b) činí částku 124 181 Kč po zaokrouhlení na celé Kč (102 419 Kč + 16 248 Kč + 4 001,50 Kč + 1 512 Kč) a v případě každého z žalobců a) a c) částku 69 053 Kč po zaokrouhlení na celé Kč (51 209,50 Kč + 14 331 Kč + 2 000,75 Kč + 1 512 Kč), takže tímto způsobem odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. per analogiam změnil a náklady řízení uložil žalované zaplatit k rukám zástupce žalobců (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v prodloužené lhůtě 15 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) s ohledem na účetní procesy na straně žalované, za kterou jedná organizační složka státu.23. Při vyhlášení rozsudku se ale odvolací soud dopustil chyby, která má povahu početní chyby, když uvedl, že žalobcům a) a c) náleží náhrada nákladů ve výši 75 341 Kč a žalobci b) náleží náhrada nákladů ve výši 136 756,50 Kč, ačkoliv jim náleží náhrada ve výši uvedené ve výroku II tohoto písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu a také výše v odůvodnění rozsudku také zdůvodněná, proto odvolací soud postupoval ve smyslu § 164 o. s. ř. a uvedenou početní chybu opravil v písemném vyhotovení rozsudku uvedením správných částek.24. Žalobci byli plně úspěšní i v odvolacím řízení, odvolací soud jim proto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení, které rovněž spočívají v nákladech na zastoupení, přičemž zástupce provedl celkem 4 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, sepis vyjádření k doplnění odvolání, zastoupení při jednání odvolacího soudu dne 11. 2. 2026 a zastoupení při vyhlášení rozhodnutí dne 18. 2. 2026), kdy za první 3 úkony náleží mimosmluvní odměna v plné výši a za poslední úkon v poloviční výši, přičemž v případě žalobce b) plná odměna za úkon činí 8 752 Kč, takže na něj připadá celkem odměna 30 632 Kč (3,5 x 8 752 Kč), což s připočtením DPH ve výši 6 432,72 Kč celkem činí 37 064,72 Kč, v případě žalobců a) a c) plná odměna za úkon činí 7 696 Kč, takže na každého z nich připadá celkem odměna 26 936 Kč (3,5 x 7 696 Kč), což s připočtením DPH ve výši 5 656,56 Kč celkem činí 32 592,56 Kč.25. Dále cestovné zástupce ke dvěma jednáním odvolacího soudu činí 2 x 1 497 Kč a s částkou DPH ve výši 628,74 Kč cestovné celkem činí 3 622,74 Kč, náhrada za ztrátu času na cestách celkem činí za dvanáct započatých půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu částku 1 8000 Kč a s připočtením DPH ve výši 378 Kč cestovní náhrady celkem činí 2 178 Kč, takže na cestovném a s tím souvisejících náhradách za ztrátu času z celkové částky 5 800,74 Kč na každého z žalobců připadá částka 1 933,58 Kč.26. Náklady odvolacího řízení žalobců a) a c) tak u každého z nich činí částku 34 526 Kč po zaokrouhlení a v případě b) žalobce náklady odvolacího řízení činí částku 38 998 Kč po zaokrouhlení, takže náklady v této výši odvolací soud uložil žalované zaplatit žalobcům k rukám jejich zástupce ve stejné lhůtě jako náklady vzniklé v řízení před soudem prvního stupně.27. S ohledem na výsledek řízení soud prvního stupně také správně dle § 148 odst. 1 o. s. ř. doplňujícím usnesením uložil žalované nahradit státu jím zálohované náklady, proto také odvolací soud výrok I doplňujícího usnesení jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.