61 Co 58/2024

Odůvodnění

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 270 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 27. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 244 124,76 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II) a na nákladech placených státem uložil zaplatit na účet soudu prvního stupně žalobkyni 73 % těchto nákladů a žalovanému 27 % těchto nákladů s tím, že výše nákladů bude stanovena dodatečným usnesením (výroky III a IV), přičemž dodatečným usnesením citovaným v záhlaví tohoto rozsudku ze dne 27. 11. 2023 náklady státu, jež má platit žalobkyně, stanovil na částku 33 920,50 Kč a náklady, jež má státu platit žalovaný, stanovil na částku 12 546 Kč s tím, že lhůta k jejich zaplacení činí 3 dny od právní moci tohoto doplňujícího usnesení. Doplňujícím rozsudkem citovaným v záhlaví tohoto rozsudku ze dne 4. 1. 2024 soud prvního stupně rozsudek ze dne 26. 10. 2023 doplnil o další výrok V, jímž žalobu co do jistiny ve výši 730 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 27. 4. 2021 až do zaplacení zamítl. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že mezi účastníky byla dne 22. 12. 2016 uzavřena platná kupní smlouva, na jejímž základě žalovaný převedl na žalobkyni vlastnické právo k bytové jednotce č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] v budově skládající se z domů č. p. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], postavené na pozemku par. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. [adresa] a spoluvlastnickému podílu na společných částech budovy a pozemku o velikosti 6478/537933 za dohodnutou kupní cenu ve výši 2 680 000 Kč a kupní cena byla zaplacena. Žádná zvláštní ujednání o vlastnostech předmětu koupě účastníci součástí smlouvy neučinili ani žalobkyně si žádné vlastnosti předmětu koupě nevymínila a žalovaný výslovně žalobkyni ani neujišťoval, že by byt nebyl vlhký a nikdy se tam nevyskytly plísně, pouze ji upozornil, že byt je chladný. Byt tak měl mít dle § 2095 o. z. vlastnosti obvyklé, měl tedy sloužit k bydlení v takové kvalitě, která minimálně odpovídá veškerým zdravotním normám. Žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 23. 3. 2018 vady předmětu koupě, když v dopise zmiňovala výskyt vlhkosti uvnitř i na plášti bytu a plísně v rohu v ložnici a oznámení vad soud prvního stupně posoudil jako včasné ve smyslu § 2112 odst. 1 o. z., neboť k faktickému předání bytu došlo až v prosinci 2017, kdy se žalovaný s rodinou z bytu vystěhovali, neboť po uzavření kupní smlouvy byt užívali na základě nájemní smlouvy a nebylo prokázáno, že by v době faktického předání byt vykazoval zvýšenou vlhkost či výskyt plísní, k čemuž došlo až v únoru 2018 po prvních mrazech. V řízení bylo prokázáno, že tento následně projevený problém v bytě je důsledkem nedostatečného zateplení stropu v suterénu, pláště domu a na plášť navazující stříšky a tento stavebně-technický stav existoval již ke dni přechodu nebezpečí škody na věci a ke dni nabytí vlastnického práva žalobkyní, neboť žádné stavební úpravy nebyly následně provedeny. Současně bylo prokázáno, že rozsah vlhkosti stěn a rozsah vyskytujících se plísní sice může být důsledkem způsobu užívání bytu, příčina tohoto problému však sama o sobě původ v užívání bytu nemá. Uvedené vady soud prvního stupně posoudil jako vady podstatné, přičemž žalobkyně nárok z odpovědnosti za vady uplatnila dopisem ze dne 1. 10. 2020, kdy konkrétně uplatnila nárok na slevu z kupní ceny. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že byly naplněny veškeré předpoklady odpovědnosti žalovaného za vady bytu, když žalovaný porušil povinnost předat prodanou věc bez vad a vada na předmětném bytě existovala již ke dni přechodu nebezpečí škody na věci a nabytí vlastnického práva žalobkyní a mezi existencí vady a porušením povinnosti existuje příčinná souvislost, když vada nebyla způsobena užíváním bytu žalobkyní a jejím otcem, který bytovou jednotku jako nájemce užívá, ale má původ v konstrukci bytu a domu, takže nárok na slevu kupní ceny dle § 2106 odst. 1 o. z. je dán. Při stanovení výše slevy kupní ceny soud prvního stupně vycházel ze sjednané kupní ceny, která činila 2 680 000 Kč, současná obvyklá cena bytu by se dle zprávy realitní kanceláře pohybovala v rozmezí 4 270 000 – 5 900 000 Kč a při zohlednění stejné vady, která je předmětem daného řízení, obvyklá cena bytu by byla o 10 – 15 % nižší. Sjednaná hodnota bytu je v důsledku existence vady snížena, ale také bylo prokázáno, že byt není neupotřebitelný, slouží k bydlení a při přijetí vhodných opatření při užívání bytu (větrání, sušení, aplikace postřiku, apod.) je možné udržet vlhkost a plísně v míře, že se prakticky neprojevují, či se projevují jen minimálně. Žalobkyně slevu z kupní ceny zvolila namísto odstranění vady či odstoupení od kupní smlouvy a odmítla i nabídku žalovaného na navrácení právního stavu v původní stav či na prodej bytu s kompenzací kupní ceny zaplacené žalobkyní a jednak vynaložených nákladů, takže vady nepovažovala za natolik zatěžující, aby bydlení v bytě úplně či podstatně znemožňovaly, takže musí nést i nevýhody zvoleného nároku. Za těchto okolností za přiměřenou slevu z kupní ceny považoval soud prvního stupně částku 270 000 Kč odvozenou od 10 % kupní ceny, když výše slevy se současně pohybuje v rozmezí nákladů na nezbytné opravy vyčíslené znalcem i pro rok 2023. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a úspěšnějšímu žalovanému přiznal právo na náhradu 46 % nákladů řízení. O nákladech vzniklých státu rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení, kdy žalobkyni uložil povinnost zaplatit 73 % nákladů placených státem a žalovanému 27 % a konkrétní výši nákladů placených účastníky státu následně stanovil doplňujícím usnesením ze dne 27. 11. 2023. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci včasné odvolání, přičemž žalovaný tak učinil pouze blanketní formou, proto byl následně usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. 11. 2023, č. j. 38 C 194/2021-442, vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů odvolání doplnil o zákonem stanovené náležitosti v souladu s ustanovením § 205 o. s. ř., což ale žalobce přes výzvu soudu prvního stupně neučinil a podáním ze dne 15. 12. 2023 vzal odvolání zpět. Žalobkyně ve včasném odvolání brojila proti zamítavému výroku, jímž byla žaloba částečně zamítnuta a dále brojila proti nákladovým výrokům a namítala, že jak vyplynulo z dokazování, i žalovaný a jeho rodina se v době užívání bytu setkávali s výskytem vlhkostí a plísní a stejným problémem v domě trpí více přízemních bytů, které jsou odděleny v budově po jednotlivých vchodech dilatační spárou. Z tohoto hlediska je nesprávné skutkové zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný a jeho manželka se vyjadřovali tak, že v době jejich užívání se zvýšená vlhkost na stěnách a plísně nevyskytovaly, když manželka žalovaného potvrdila ve své výpovědi plesnivé tečky. Dlouhodobou existenci vady a její nevyřešenost žalovaným prokázaly jak výslech svědka Šedivce a jím vyhotovený návrh technické zprávy a řešení, tak komunikace majitelů a uživatelů bytů na sociálních sítí a z nich vyplývá, že žalovaný usiloval o odstranění vlhkosti a plísně a proto poptal pana Šedivce, ale pro neakceptaci společenstvím vlastníků jednotek k ničemu dalšímu nedošlo. Jednoznačný závěr o příčinách vad bytu v návaznosti na vadu budovy odborně poskytl až znalecký posudek [právnická osoba]., který revidoval předchozí znalecké posudky. Zpracovatel tohoto posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] na základě požadavku soudu částečně upravil svůj předchozí závěr a zredukoval potřebu zateplení domu po odstranění vady v bytě s tím, že dílčí zateplení ale bude pro dům neestetické a vytvořil různé rozpočtové varianty podle cen z různých let od pořízení bytu do současnosti. Soud prvního stupně neprovedl důkaz znaleckým posudkem ke zjištění rozdílu mezi cenou bytu s vadou a bez vady, nicméně provedl důkaz odborným stanoviskem společnosti [právnická osoba]., se závěrem, že cena bytu s touto vadou je o 10 – 15 % nižší než obvyklá cena bytu bez této vady a z tohoto stanoviska soud prvního stupně vyšel. Soud prvního stupně od počátku protěžoval vůči žalobkyni argumenty žalovaného, jak k výši žalovaným navrhované slevy, tak k možnostem dohody. I když žalobkyně byla ochotna se dohodnout, například že prodávající provede opravu a ona v případě, že opravou bude vada odstraněna, nebude chtít slevu z ceny, soud vše vyložil v neprospěch žalobkyně a proti žalobkyni obrátil i to, že nesouhlasila se zrušením smlouvy a vrácením kupní ceny, když s ohledem na dobu od koupě bytu do doby prověření důvodů vady a možností jejího odstranění došlo k růstu cen bytů a vysoké inflaci, takže za kupní cenu zaplacenou žalovanému by si žalobkyně obdobný byt nedokázala pořídit a prodávající by naopak tímto řešením velice vydělal. Shodně jako soud prvního stupně je žalobkyně názoru, že vada bytu spočívající ve vlhkosti a plísni je vadou podstatnou, ale soud prvního stupně to nezohlednil při nároku žalobkyně na slevu z ceny, když jí přiznal právo na nejnižší možnou slevu údajně z důvodu proporcionality. Povaha a rozsah vady nejsou soudem blíže hodnoceny, pouze bylo konstatováno, že byt není neupotřebitelný a slouží k bydlení, ale jde o bydlení zdravotně závadné, u kterého lze pouze dočasně potlačit vizuální projevy plísně, ale plíseň se vyskytuje i ve stěně obývacího pokoje, kdy vizuálně vlhkost a plísně nad podlahou nejsou viditelné. Žádným opatřením, kromě postupu doporučeného znaleckým posudkem [právnická osoba]., nelze vady trvale odstranit, ale jen potlačit a soud prvního stupně také nepřihlédl k argumentaci žalobkyně, že z důvodu alergií se v současné době nemůže v bytě ani vyskytovat, natož byt užívat. Snížení funkčních vlastností i estetických vlastností bytu jako věci je jasně dáno. Další upotřebitelnost bytu je podstatně snížena a cena odstranění vad se pohybuje v řádu stovek tisíců korun a stále v čase roste s přihlédnutím k růstu ceny stavebních prací díky inflaci. Za nespravedlivé žalobkyně považuje, že soud výši slevy posuzoval ke dni koupě bytu, ačkoliv ke dni pořízení bytu nemohla žalobkyně ani projev vady bez uvedení žalovaným zjistit. Nesouhlasí s tím, vyčítá-li jí soud, že zvolila místo požadavku na odstranění vady právo na slevu z ceny, když právo na přiměřenou slevu z ceny je dáno jak u podstatného porušení smlouvy, tak u nepodstatného porušení. Žalobkyně od vytčení vady na počátku roku 2018 marně usiluje o odstranění vady společenstvím vlastníků jednotek, a pokud se dosud žalobkyni nepodařilo odstranit vadu s pomocí, respektive proti vůli SVJ, tak by se to zcela jistě nepodařilo žalovanému. I při posuzování rozmezí snížení směnné hodnoty bytu mezi 10 – 15 % soud prvního stupně automaticky zvolil spodní hranici jenom z formálním zdůvodněním proporcionalitou, ekonomičností a efektivností, ale dle názoru žalobkyně měl svoji úvahu směřovat k horní hranici rozpětí k 15 %, když nelze očekávat v dohledné době možnost odstranění vady a žalobkyně je vadou ekonomicky zatížena nemožností vybírat obvyklé nájemné. I ve výrocích o náhradě nákladů řízení napadený rozsudek popírá princip nalézání spravedlnosti, když přiznání nákladů žalovanému žalobkyni fakticky likviduje a anuluje žalobkyni přiznaný nárok na slevu z kupní ceny. I když měla žalobkyně ve věci úspěch jen částečný, rozhodnutí soudu záviselo z hlediska výše plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu, proto spravedlivému pohledu by odpovídala aplikace § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně tak navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a kromě již žalobkyni přisouzené částky uložil žalovanému zaplatit další částku 135 000 Kč s příslušenstvím a dále mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že soud prvního stupně se vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění rozhodnutí zabýval jak povahou a rozsahem vady, tak posouzením snížení funkčních a estetických vlastností bytu a pokud žalobkyně namítá, že byt by měl být zcela hygienicky nevyhovující v důsledku plísní, tak tato svá tvrzení nijak neprokázala a navíc zdravotní závadnost plísní soud při rozhodování ve prospěch žalobkyně zohlednil. Je pak spíše řečnickou otázkou, proč žalobkyně v tomto zcela závadném bytě (dle jejích tvrzení) nechává již několik let bydlet svého otce s jeho partnerkou a nadto otec žalobkyně sám během účastnického výslechu se nechal slyšet, že nepřijímal opatření k udržení či eliminaci nežádoucích projevů schválně. Žalovaný je přesvědčen, že při stanovení výše slevy soud prvního stupě postupoval v souladu s jím citovanou judikaturou, například rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2172/2017, když zohlednil cenu nutných oprav, snížení funkčních vlastností věci a její estetické hodnoty, další upotřebitelnost a původní cenu bytu. Správně ve vztahu k nákladům řízení aplikoval zásadu procesního úspěchu. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Pokud jde o odvolání žalovaného, byť je žalovaný následně vzal zpět, jelikož předtím ale vady odvolání přes výzvu soudu prvního stupně neodstranil, odvolací soud odvolání žalovaného dle § 43 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. odmítl, když k zastavení odvolacího řízení pro zpětvzetí odvolání je namístě přistoupit jen tehdy, nemá-li odvolání vady bránící jeho věcnému projednání, což vyplývá i z ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť i odvolatele, který podal řádné odvolání (proti rozhodnutí ve věci samé), stíhá poplatková povinnost, a v takovém případě dojde-li k zastavení řízení o odvolání před prvním jednáním, vrací se zaplacený poplatek, ale snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč. S ohledem na odmítnutí odvolání žalovaného tak odvolací soud věcně rozhodoval jen o odvolání žalobkyně směřujícímu proti výroku V napadeného rozsudku ve znění doplňujícího rozsudku, jímž byla žaloba do částky 730 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta, a tento výrok vázán odvoláním přezkoumal pouze v rozsahu napadeném odvoláním, když tento výrok žalobkyně napadla jen v rozsahu částky 135 000 Kč s příslušenstvím, jakož přezkoumal i závislé výroky o nákladech řízení, jež navíc byly rovněž napadeny včasným odvoláním žalobkyně, a po zhodnocení všech skutečností odvolání žalobkyně shledal pouze částečně důvodné. Předně je třeba zdůraznit, že odvolací soud plně vycházel ze soudem prvního stupně řádně zjištěného skutkového stavu, přičemž se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně se plně ztotožňuje, ztotožňuje se i s jeho právním posouzením věci, proto pro stručnost v plném rozsahu na odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje. S ohledem na výše uvedené tak postačuje pro stručnost pouze shrnout, že v řízení bylo bezpečně prokázáno, že bytová jednotka, kterou žalovaný převedl na žalobkyni na základě kupní smlouvy ze dne 22. 12. 2016 za dohodnutou kupní cenu ve výši 2 680 000 Kč měla při přechodu nebezpečí škody na kupující vady spočívající ve zvýšené vlhkosti zdí a s tím souvisejícím výskytu plísní v důsledku nedostatečného zateplení stropu suterénu, pláště domu a na plášť navazující stříšky, byť se tyto vady projevily později, vada byla žalobkyni jako kupující oznámena žalovanému jako prodávajícímu v souladu s ustanovením § 2112 odst. 1 o. z. bez zbytečného odkladu poté, co ji žalobkyně mohla při dostatečné péči zjistit, ze strany žalovaného se tak jedná o vadné plnění, které je podstatným porušením smlouvy, takže žalobkyni tím vznikla práva dle § 2106 odst. 1 o. z., mj. právo na přiměřenou slevu z kupní ceny, a toto právo na přiměřenou slevu z kupní ceny žalobkyně také vůči žalovanému uplatnila. Pokud jde o výši přiměřené slevy z kupní ceny, soud prvního stupně správně vycházel především ze sjednané kupní ceny bytové jednotky, která nepochybně v době uzavření kupní ceny byla cenou obvyklou, odpovídající ceně bytové jednotky bez výše uvedených vad, které žalobkyně zjistila až následně po převzetí věci a které také žalovanému řádně vytkla. Soud prvního stupně také správně hodnotil, že uvedené vady snižují užitnou i estetickou hodnotu prodané věci, ale správně také učinil závěr, že bytová jednotka je při přijetí odpovídajících opatření, tj. řádného větrání a odstraňování plísní, užívání schopna, což bezpečně vyplynulo z provedených důkazů, kdy obdobné vady se vyskytují i v jiných přízemních bytech v domě, a také o tom svědčí i ta skutečnost, že žalovaný s rodinou bytovou jednotku řadu let před jejím prodejem žalobkyni užíval a v době jejího prodeje žalobkyni ani v době jejího předání se plísně v bytě nevyskytovaly a větší rozsah plísní se v bytové jednotce vyskytl až poté, co uživatel bytové jednotky, otec žalobkyně, plísně ze stěn záměrně neodstraňoval. Odvolací soud tak shodně jako soud prvního stupně při úvaze o výši přiměřené slevy považuje za rozhodující porovnání výše sjednané kupní ceny jako obvyklé ceny prodané bytové jednotky bez vad s výší obvyklé ceny, kterou by bytová jednotka, ale s výše uvedenými vadami, měla v době uzavření kupní smlouvy mezi účastníky (tj. pokud by vady byly známy v době prodeje bytové jednotky). Jak zjistil soud prvního stupně ze zprávy realitní kanceláře [právnická osoba]., zjištěné vady bytové jednotky snižují obvyklou cenu bytové jednotky o 10 – 15 %, přičemž soud prvního stupně slevu z kupní ceny stanovil na spodní hranici, zatímco žalobkyně se v odvolání domáhá stanovení výše slevy kupní ceny na horní hranici. Za situace, kdy i stanovení výše obvyklé ceny je vždy záležitostí určité úvahy, neboť skutečná cena je realizována až vlastním právním jednáním uzavřeným mezi prodávajícím a kupujícím a proto je obvyklou praxí, že obvyklé ceny nemovitých věcí znalci či realitní kanceláře stanovují z průměru realizovaných kupních cen srovnatelných nemovitých věcí v daném čase a v daném místě, odvolací soud za spravedlivé řešení sporu účastníků v projednávané věci shledal stanovení slevy z kupní ceny ve výši střední hodnoty sdělené realitní kanceláří, tj. ve výši 12,5 % z kupní ceny sjednané mezi účastníky, což představuje částku 335 000 Kč. Veden výše uvedenou úvahou odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku ve výroku V v rozsahu napadeném odvoláním (v rozsahu částky 135 000 Kč) do částky 70 000 Kč s příslušenstvím jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil a ve zbývající části jej dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 65 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 27. 4. 2021 až do zaplacení, a to v obecné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). S ohledem na změnu napadeného rozsudku odvolací soud musel dle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout o nákladech řízení před soudy obou stupňů, přičemž shodně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci ale nebyly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., dle něhož lze i částečně úspěšnému účastníku přiznat plnou náhradu nákladů řízení tehdy, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném případě se však nejedná o typickou situaci, na níž uvedené ustanovení procesního předpisu dopadá, neboť výše v řízení žalobkyní uplatněného nároku (výše uplatněné slevy z kupní ceny) představovala více než 37 % sjednané kupní ceny a byla zjevně nepřiměřená charakteru a závažnosti vytčených vad prodané věci. Odvolací soud proto shodně jako soud prvního stupně o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle zásady úspěchu ve věci a jelikož žalobkyně byla v řízení úspěšná přibližně v rozsahu jedné třetiny, s ohledem na převážný úspěch žalovaného mu odvolací soud přiznal vůči žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně v rozsahu jedné třetiny. Náklady žalovaného v řízení před soudem prvního stupně spočívají v nákladech na zastoupení, jak byly specifikovány v odůvodnění napadeného rozsudku, a v tomto směru odvolací soud pro stručnost rovněž zcela odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ale na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud neshledal všechny úkony právní služby učiněné zástupcem žalovaného za účelně vynaložené. Konkrétně neshledal jako účelně vynaložené náklady spočívající v odměně zástupce za další porady s klientem přesahující jednu hodinu dne 26. 10. 2021, dne 15. 8. 3. 2022, dne 9. 5. 2022, dne 20. 12. 2022 a dne 15. 9. 2023, tj. za 5 úkonů právní služby a tomu odpovídajících 5 režijních paušálů. Další porada s klientem přesahující 1 hodinu je sice dle § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) úkonem právní služby, za který náleží mimosmluvní odměna v plné výši, ale o účelně provedený úkon právní služby se může jednat jen tehdy, jestliže úkon právní služby byl pro další postup účastníka v řízení nezbytný, neboť jinak nelze spravedlivě požadovat po protistraně, aby i neúčelně provedené úkony právní služby účastníku hradila. V případě výše uvedených porad zástupce žalovaného s klientem po jejich uskutečnění žalovaný neučinil vůči soudu žádná podání, pouze se po nich uskutečnila další jednání soudu, přičemž logicky i v rámci probíhajících jednáních soudu, kdy za zastoupení při jednání zástupci také odměna v plné výši náleží, logicky mezi zástupcem a klientem probíhají neformální porady. K tomu také dlužno dodat, že odměnu zástupce žalovaného za další porady s klientem uskutečněné dne 31. 1. 2022, dne 4. 11. 2022 a dne 9. 6. 2023 odvolací soud shodně jako soud prvního stupně shledal jako účelně provedené úkony právní služby. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že zástupci žalovaného náleží odměna za 30 úkonů právní služby po 12 300 Kč dle § 7 advokátního tarifu, dále mu náleží 22 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, když shodně jako soud prvního stupně za zastoupení při jednání přesahující 2 hodiny shledal důvodným jen náhradu nákladů hotových výdajů odpovídající 1 úkonu právní služby a s připočtením částky 78 876 Kč, která odpovídá 21% sazbě DPH, tak dospěl k závěru, že účelně vynaložené náklady na zastoupení žalovaného před soudem prvního stupně činí celkem 454 476 Kč, tudíž třetina z této částky činí 151 492 Kč. Uvedenou částku odvolací soud uložil žalobkyni zaplatit žalovanému v obecné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O nákladech státu odvolací soud rozhodl v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení, takže žalobkyni uložil zaplatit 66,5 % státem placených nákladů řízení na účet soudu prvního stupně, tj. částku 30 977,50 Kč, a žalovanému 33,5 % nákladů placených státem, tj. částku 15 489 Kč, oběma rovněž v obecné lhůtě tří dnů s tím, že zároveň ve výroku vyjádřil, že žalovaným částka ve výši 12 546 Kč již byla uhrazena. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, o těchto nákladech odvolací rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení byl každý z účastníků přibližně stejně úspěšný, proto žádnému z účastníků právo náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.