Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výroku I v části týkající se lhůty ke splnění uložené povinnosti, mění tak, že žalované se ukládá povinnost plnit v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, počínaje právní mocí tohoto rozhodnutí, vždy do každého 25. dne v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 117 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), co do částky 28 630 Kč žalobu zamítl (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Soud vycházel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně vyplatila žalované jistinu ve výši 35 000 Kč. S ohledem na smluvní ujednání obsažená ve smlouvě, soud prvního stupně tuto shledal jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 588 obč. zák. a žalované uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení představující část neuhrazené jistiny úvěru ve výši 29 117 Kč.
2. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalovaná včasným odvoláním, které směřovalo do části výroku I týkající se lhůty k plnění. Namítla, že není v jejich možnostech zaplatit celou přisouzenou částku najednou, když by to ve svém důsledku vedlo k jejímu existenčnímu ohrožení a riziku exekuce. Ohledně své osobní i majetkové situace dále doplnila, že u jejího syna bylo diagnostikováno závažné psychické onemocnění, přičemž na začátku roku 2024 se dozvěděla, že tento si sjednal větší množství úvěrů, které nebyl schopen hradit. Žalovaná se mu snažila pomoci s jejich splácením, což dramaticky zhoršilo její ekonomickou situaci. Navíc od srpna roku 2024 se nachází v pracovní neschopnosti, která trvá doposud. Její aktuální příjem sestává z nemocenské dávky okolo 17 000 Kč měsíčně a příspěvku na bydlení v částce 8 000 Kč měsíčně. Z celkového příjmu 25 000 Kč pak hradí nájemné ve výši 14 000 Kč a zbývající část slouží k úhradě cestovného k lékařům, medikace, stravy, hygienických potřeb a splátky dalších závazků. S ohledem na shora uvedené žalovaná navrhla, aby jí bylo umožněno splácet dluh ve splátkách po 500 Kč měsíčně.
3. Žalobkyně se k odvolání žalované nevyjádřila.
4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části dle ust. § 212 a dospěl k závěru, že jsou zde podmínky pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně. O odvolání rozhodl, aniž by nařídil jednání, jak mu to dovoluje ust. § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
5. Podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší, nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
6. Soud prvního stupně ke splnění uložené povinnosti určil žalované lhůtu zákonnou, tedy třídenní. Určení lhůty delší, jakož i povolení splátek, náleží mezi procesní úkony soudu, které jsou zákonem svěřeny do jeho volní úvahy. Soudu je tak umožněno, aby sám a nezávisle na návrh účastníků uvážil, je-li povolení zmíněné výhody vhodné se zřetelem na sociální poměry toho, jemuž se povinnost k plnění ukládá, na výši přisouzené částky nebo jiné okolnosti případu. Zároveň je třeba posoudit, zda stanovení zaplacení dlužné částky v měsíčních splátkách v určité výši nepředstavuje neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele.
7. V přezkoumávané věci je zřejmé, že žalovaná doloženými listinnými důkazy osvědčila svou tíživou osobní i majetkovou situaci, kdy se nachází v dlouhodobé pracovní neschopnosti způsobené onemocněním páteře, v důsledku čehož je jí vyplácena dávka státní sociální podpory ve formě příspěvku na bydlení a dávka nemocenská. Zároveň doložila i své pravidelné měsíční výdaje související s úhradou nájemného a základních životních potřeb a rovněž i seznam neuhrazených závazků z úvěrových smluv. Odvolací soud tak má dostatečný podklad v tom, aby uložil žalované povinnost splnit dluh ve splátkách. Stanovení lhůty k plnění v zákonné třídenní době ve smyslu ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. by pro žalovanou za současné situace představovalo neúměrnou zátěž s rizikem opětovného roztočení tzv. dluhové spirály. Je třeba přiznat, že plnění ve splátkách představuje vždy jistý zásah do práv věřitele již splatného nároku, nicméně je zároveň nutno uvést, že takový způsob plnění dluhu by měl vést k jeho řádné úhradě a zabránit tak případnému zahájení exekučního řízení vůči žalované. Dlužno dodat, že s ohledem na nastavenou výši splátek (500 Kč měsíčně) bude dluh splácen ve lhůtě delší, než je standardně rozhodováno v judikatuře vyšších soudů, nicméně se stále ještě jedná o lhůtu, kterou lze považovat za akceptovatelnou, a jež nedosahuje intenzity neúměrného zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele, kdy je zároveň v možnostech a schopnostech žalované takto určené splátky řádně plnit. Splnění povinnosti žalované je zároveň zajištěno tím, že v případě, že nebude splněna některá ze splátek, stane se splatným celý dluh. V této souvislosti odvolací soud doplňuje, že předmětem podnikání žalobkyně je poskytování spotřebitelských úvěrů, přičemž možnost stanovení plnění ve splátkách ze strany soudu je jedním z rizik s tím spojených.
8. S ohledem na shora uvedené důvody proto bylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno dle ust. § 220 o. s. ř.
9. Rozhodnutí o nákladech řízení má svoji oporu v ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití ust. § 150 o. s. ř., když s ohledem na okolnosti projednávané věci, kdy žalovaná závazkové povinnosti neplnila a žaloba tak byla (byť zčásti) důvodná, nelze v odvolacím řízení neúspěšnou žalobkyni k náhradě nákladů zavázat. Odvolací soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.