Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o lhůtě ke splnění uložené povinnosti potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 12 390 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 7 000 Kč od 11. 1. 2020 do zaplacení (výrok I) a povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 252 Kč (výrok II). Uloženou povinnost měla splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud vycházel ze zjištění, že mezi účastníky byla [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkem 8 890 Kč. Protože žalovaná svoji povinnost neplnila, žalobkyni soud přiznal právo nejen na vrácení poskytnutých peněžních prostředků spolu s úrokem z úvěru, ale i smluvní pokutu ve výši 3 500 Kč a úrok z prodlení.
2. Proti rozsudku podala včas odvolání žalovaná. Napadala pouze výrok o lhůtě ke splnění uložené povinnosti. Žádala o rozložení dlužné částky do splátkového kalendáře, protože není schopna zaplatit celou dlužnou částku a náklady řízení najednou. Je ve špatné finanční situaci.
3. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že by mělo být odvolání odmítnuto, protože nesplňuje náležitosti takového podání. Dále uvedla, že nesouhlasí s úhradou dluhu ve splátkách. Žalovaná již v minulosti několikrát žádala o možnost úhrady dluhu ve splátkách, což jí bylo ze strany žalobkyně vícekrát povoleno. Do současné doby však nic nezaplatila.
4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v části odvoláním napadené, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalované i vyjádření žalobkyně a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné. O odvolání rozhodl, aniž by nařídil jednání, jak mu to dovoluje ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
5. Podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, nebo jde-li o vyklizení bytu do 15 dnů od právní moci rozsudku. Soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejich výši a podmínky splatnosti určí.
6. Soud prvního stupně ke splnění uložené povinnosti určil žalované lhůtu zákonnou, tedy třídenní. Určení lhůty delší, jakož i povolení splátek, náleží mezi procesní úkony soudu, které jsou zákonem svěřeny do jeho volné úvahy. Soudu je tak umožněno, aby sám a nezávisle na návrhu účastníků uvážil, je-li povolení zmíněné výhody vhodné se zřetelem na sociální poměry toho, jemuž se povinnost plnění ukládá, na výši přisouzené částky nebo jiné okolnosti případu. V daném případě však v důsledku nečinnosti žalované nebyly soudem prvního stupně ani soudem odvolacím zjištěny žádné okolnosti, které by odůvodňovaly, aby soud výhodu splátek žalované přiznal. Aby soud mohl určit k plnění lhůtu delší, nebo stanovit, že se plnění má stát ve splátkách, musí být rozhodnutí podloženo zjištěním všech potřebných skutečností, které by přesvědčivě odůvodnily závěr, že vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků je takový postup na místě. Žalovaná k výzvě soudu neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné zjistit, jaké jsou její poměry a v jakém čase je schopna svůj dluh splnit. Nenavrhla dokonce ani výši požadovaných splátek. Soud nemůže povolit plnění ve splátkách, které vždy představuje jistý zásah do práv věřitele již splatného nároku, aniž by bylo v řízení zjištěno, že takový způsob plnění dluhu povede k jeho řádné úhradě a zabrání tak případnému zahájení exekučního řízení. Nesdělila-li žalovaná ke svým poměrům nic konkrétního, nemá ani odvolací soud podklad, z něhož by určil splátky ve výši, která by vedla k úhradě dluhu žalované v době, které by ještě nebyla neúměrným zvýhodněním dlužníka, a bylo v možnostech žalované takto určené splátky řádně plnit. Zejména za situace, kdy opakovaně na možnost dobrovolné úhrady dluhu ve splátkách zcela rezignovala. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o lhůtě ke splnění uložené povinnosti jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.
7. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 za použití § 150 o. s. ř. Žalobkyně navrhovala odmítnutí odvolání. Takovému postupu v daném případě brání ustanovení § 212a odst. 2 o. s. ř., protože předmětem odvolání nebylo rozhodnutí ve věci samé. Obsahem vyjádření žalobkyně pak bylo opakované tvrzení o tom, že poskytla žalované opakovaně možnost splácet dluh ve splátkách, což již uvedla v řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud proto právo na náhradu nákladů v odvolacím řízení žalobkyni nepřiznal.