Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekPotvrzeno

Spisová značka

64 Co 186/2026

Soud: Krajský soud v PlzniDatum rozhodnutí: 8. 9. 2026Č. j.: 64 Co 186/2026-237Předseda senátu: JUDr. Karel Svoboda Ph.D.,Agenda: Odvolací (civilní) (Co)Zveřejněno: 11. 11. 2026Předmět řízení: o zaplacení částky 237 837,60 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:KSPL:2026:64.Co.186.2026.1
náklady řízenílhůtyhodnocení důkazůsmlouva o dílojednateldokazováníjistotavady řízenísvědeknáhrada nákladůznalecký posudekodvolání
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (61) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 37 946,36 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem ze dne 4. 11. 2025, č. j. 20 C 392/2024-168, Okresní soud Plzeň-město vyhověl žalobě a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 237 837,60 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 19. 11. 2024 do zaplacení a dále částku 1 200 Kč jako náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Dále žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 174 111,82 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jejího zástupce (výrok II).

2. Žalobkyně se přitom domáhala úhrady ceny za řezání betonového krytu, které si u ní žalovaná telefonicky objednala dne 25. 10. 2024. Podle skutkové verze žalobkyně bylo objednáno řezání betonových obrazců o rozměrech 2,1 × 1,5 m do hloubky 400 mm. Žalobkyně uváděla, že práce dokončila dne 31. 10. 2024, a následně žalované vystavila fakturu č. [číslo dokladu] na částku 237 837,60 Kč, splatnou dne 18. 11. 2024. Tato částka odpovídala 302,4 běžným metrům řezu při ceně 650 Kč za běžný metr, tj. částce 196 560 Kč bez DPH, navýšené o DPH ve výši 21 %. Žalobkyně současně tvrdila, že mezi účastníky byla sjednána pevná jednotková cena 650 Kč za běžný metr řezu, přestože skutečná tloušťka betonového krytu byla proměnlivá a činila přibližně 210 až 230 mm. Podle její verze žalovaná při objednávce požadovala provést řez do hloubky 400 mm, neboť přesnou skladbu a tloušťku betonové vrstvy neznala a chtěla mít jistotu, že vyřezávané bloky půjde vyjmout.

3. Žalovaná naproti tomu nárok v požadovaném rozsahu neuznávala. Namítala, že skutečná tloušťka řezaného betonového krytu byla přibližně 210 až 230 mm a že cena 650 Kč za běžný metr byla sjednána jen pro předpokládanou tloušťku betonu 400 mm. Tvrdila, že konečná cena měla být upravena podle skutečné tloušťky proříznutého betonu. Při průměrné tloušťce 220 mm proto považovala za správnou cenu 108 108 Kč bez DPH. Podle jejího tvrzení měl být výsledný rozsah, a tedy i cena, vyjasněn až po zjištění skutečné hloubky betonu. Žalovaná dále požadovala vystavení faktury na jí uznávanou částku s datem uskutečnění zdanitelného plnění 1. 11. 2024.

4. Za stěžejní skutkovou otázku soud prvního stupně považoval právě obsah dohody účastníků o ceně díla, popřípadě o způsobu jejího určení. Nezpochybňoval, že žalobkyně pro žalovanou prováděla řezání betonového krytu v rozsahu 302,4 běžných metrů. Z provedeného dokazování dále dovodil, že pracovníci žalobkyně měli řezat do hloubky 400 mm, resp. přibližně 40 až 41 cm, i když vlastní betonová vrstva byla místy podstatně tenčí. Při tomto zjištění vycházel zejména z fotografií založených ve spise, zprávy pracovníka žalobkyně [jméno FO] ze dne 31. 10. 2024 a ze svědeckých výpovědí [jméno FO] a [jméno FO]. Z fotografií podle soudu plynulo, že pracovníci prováděli orientační měření hloubky řezu a naměřili více než 400 mm. Skutečnost, že betonový kryt měl proměnlivou skutečnou tloušťku v rozmezí přibližně 210 až 230 mm, považoval soud za nespornou.

5. Soud přihlédl také k tomu, že v témže areálu probíhalo obdobné řezání již v roce 2021, kdy se v některých místech vyskytovala betonová vrstva o tloušťce až 400 mm. Předchozí zkušenost s touto stavbou byla jedním z podkladů, z nichž při objednávce vycházel tehdejší jednatel žalované [adresa]. Podle soudu současně vyplynulo z výpovědí subdodavatelů žalobkyně, že jim [jméno FO], který za žalovanou na místě vystupoval a dával pokyny, sdělil, že žalovaná neví, co se pod stávající betonovou plochou nachází, případně zda se pod ní nenachází další betonová vrstva, a požadoval řezání do hloubky okolo 40 cm. Svědci (subdodavatelé) [jméno FO] a K. shodně uvedli, že řezali ve stanovené hloubce i do podkladových vrstev, a popsali zvýšené opotřebení řezných kotoučů při práci v takovém podkladu.

6. Při hodnocení obsahu cenového ujednání soud přisoudil význam telefonické komunikaci mezi účastníky. Z komunikace mezi žalobkyní a [adresa] zjistil, že objednávka byla uskutečněna telefonicky dne 25. 10. 2024. Po dokončení prací byl [adresa] informován o jejich ukončení a o odjezdu pracovníků žalobkyně; následně sdělil žalobkyni fakturační údaje. Soud hodnotil rovněž zvukové záznamy telefonních hovorů. Z hovoru mezi jednatelem žalobkyně a [adresa] dovodil, že se jednalo o konkrétně stanovené ceně a že problém se měl týkat zejména fakturace přeřezů v rozích jednotlivých obrazců. Podle soudu v této komunikaci nezazněla výhrada, že výši ceny nelze určit bez následného zjištění skutečné tloušťky betonového krytu.

7. Zvláštní význam přisoudil soud hovoru jednatele žalobkyně se [adresa], v němž jednatel žalobkyně uvedl, že bude fakturováno 302,4 m × 650 Kč a že datum uskutečnění zdanitelného plnění bude 31. 10. 2024. [jméno FO] podle zjištění soudu takto sdělené údaje potvrdil a požádal o zaslání faktury. Soud zdůraznil, že ani v tomto hovoru svědek nenamítal odlišný mechanismus stanovení ceny ani netvrdil, že cena má být snížena vzhledem ke skutečné tloušťce betonu. V dalším telefonním hovoru se podle soudu řešilo toliko datum uskutečnění zdanitelného plnění, jež žalovaná požadovala uvést jako 1. 11. 2024; ani zde nebyla zpochybňována jednotková cena či způsob výpočtu ceny díla. Soud proto hodnotil následné vysvětlení [adresa], podle něhož předpokládal ještě původně uvažovanou tloušťku 400 mm, jako nevěrohodné a účelové.

8. Soud prvního stupně se zabýval také svědeckými výpověďmi. Výpověď [adresa] hodnotil tak, že tento svědek potvrzoval sjednání ceny 650 Kč za běžný metr při předpokládané tloušťce 400 mm, avšak tvrdil, že při menší nebo větší skutečné tloušťce měla být cena přiměřeně snížena nebo zvýšena. Výpověď [adresa] vyzněla obdobně; svědek uváděl, že 650 Kč za běžný metr měla platit jen při tloušťce 400 mm a že přesný způsob určení výsledné ceny mezi stranami dohodnut nebyl. Soud tyto výpovědi nepovažoval za přesvědčivé, a to zejména ve spojení s obsahem telefonních hovorů a s průběhem provádění díla. Naopak za věrohodné považoval výpovědi [jméno FO] a [jméno FO], kteří shodně potvrdili pokyn k řezání do hloubky 40 až 41 cm. Přihlédl i k výpovědi jednatele žalobkyně [jméno FO], podle něhož byla cena 650 Kč za běžný metr dohodnuta při telefonické objednávce jako pevná, a to s ohledem na celkový rozsah požadovaných prací, naléhavost jejich provedení a způsob řezání.

9. Za podstatné soud považoval, že podle verze žalované nebyl mezi účastníky ujednán žádný konkrétní mechanismus, jímž by se po dokončení prací zjistila průměrná tloušťka betonu rozhodná pro konečnou cenu. Žalovaná netvrdila ani to, jakým způsobem, kdy a za účasti koho mělo být takové měření provedeno. Přitom vyřezané betonové bloky byly vyjmuty až po odjezdu pracovníků žalobkyně a žalobkyně se následného zjišťování tloušťky betonu neúčastnila. Soud proto pokládal za nepravděpodobné, že by žalobkyně přijala smluvní ujednání, podle něhož by se cena určovala až následně postupem zcela závislým na žalované. Současně hodnotil jako významné, že žalobkyně práci provedla a její pracovníci místo plnění opustili, aniž by se mělo dále rozhodovat o případném dořezání do větší hloubky. To podle soudu odpovídalo sjednanému zadání provést řez do 400 mm, nikoli mechanismu, který by cenu odvíjel od dodatečně zjištěné skutečné tloušťky betonové vrstvy.

10. Návrhy žalované na provedení dalších důkazů, zejména fotografií pořízených [adresa] a znaleckého posudku, soud prvního stupně neprovedl. Fotografie a znalecký posudek byly podle jeho závěru navrženy až po koncentraci řízení, aniž by žalovaná prokázala, že je nemohla označit dříve. Ohledně fotografií soud vycházel z toho, že osoba, která je pořídila, žalovanou fakticky ovládala a žalovaná je tedy měla k dispozici již před koncentrací. Znalecký posudek shledal nadbytečným rovněž proto, že skutečná tloušťka betonového krytu nebyla mezi účastníky sporná; předmětem sporu nebyla tato technická okolnost, nýbrž dohoda o ceně.

11. Na základě takto učiněných skutkových zjištění uzavřel soud prvního stupně, že žalovaná objednala řezání betonového krytu za pevnou cenu 650 Kč za běžný metr řezu a žalobkyně v tomto rozsahu dílo provedla. Za dokončení prací považoval den 31. 10. 2024. Žalovaná byla o dokončení vyrozuměna zprávou v aplikaci WhatsApp a následně poskytla fakturační údaje. Tuto reakci soud hodnotil jako akceptaci dokončení a předání díla; nejpozději dne 1. 11. 2024 proto považoval dílo za předané.

12. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o dílo podle § 2586 a násl. o. z.. Vycházel z toho, že mezi účastníky vznikla smlouva, jejímž předmětem bylo řezání betonové desky ve výrobním areálu žalované, a že cena byla sjednána pevnou jednotkovou částkou 650 Kč za běžný metr řezu, že dílo bylo řádně dokončeno a předáno (§ 2604 o. z.) a že žalobkyni vzniklo z tohoto důvodu právo na zaplacení ceny za dílo (§ § 2610 odst. 1 o. z.), která byla určena dohodou účastníků ve výši paušálních 650 Kč za metr řezu. Skutečnost, že se skutečná tloušťka betonového krytu ukázala být nižší, než žalovaná při objednávce předpokládala, proto podle soudu neměla vliv na výši ceny. Soud uvedl, že smluvní vztah v tomto ohledu nesl prvek nejistoty, neboť při uzavření smlouvy nebylo s jistotou známo, jaká bude skutečná tloušťka betonu, avšak tuto nejistotu účastníci promítli do pevně sjednané jednotkové ceny. Nezjistil proto důvod pro její následnou změnu.

13. Soud dále uzavřel, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení ceny provedením díla. Jelikož rozsah řezání 302,4 běžných metrů nebyl sporný, vypočetl cenu jako 302,4 × 650 Kč, tedy 196 560 Kč bez DPH. Protože žalobkyně je plátkyní DPH, dospěl k celkové ceně 237 837,60 Kč včetně DPH. Faktura vystavená dne 4. 11. 2024 byla splatná dne 18. 11. 2024 a žalovaná ji ve splatnosti neuhradila. Soud proto žalobkyni přiznal také zákonný úrok z prodlení od 19. 11. 2024 a paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci. Žalobkyně měla ve sporu plný úspěch, a soud jí proto přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů v částce 174 111,82 Kč. Při jejich výpočtu zohlednil zejména soudní poplatek, odměnu a hotové výdaje právního zástupce, cestovní náhrady, náhradu za ztrátu času a DPH. Některé uplatněné úkony právního zastoupení soud naopak nepovažoval za účelně vynaložené, a náhradu za ně žalobkyni nepřiznal.

15. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, jímž napadla oba jeho výroky, tedy jak výrok o povinnosti plnit žalobkyni, tak akcesorický výrok o náhradě nákladů řízení. Vytkla soudu prvního stupně nepřezkoumatelnost rozhodnutí, nesprávné hodnocení důkazů, neúplně zjištěný skutkový stav a v důsledku toho i nesprávné právní posouzení věci. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně uvedla, že odvolání ještě doplní po rozhodnutí o námitce proti protokolaci, neboť má za to, že soud při jednání označil výpověď svědka [adresa] za věrohodnou, avšak v písemném vyhotovení rozsudku z ní vyšel opačně.

16. Žalovaná předně namítala, že se soud prvního stupně přezkoumatelně nevypořádal s podstatou sporu, tj. s otázkou obsahu dohody o ceně díla. Podle jejího názoru soud na jedné straně rekapituloval její verzi, podle níž cena 650 Kč za běžný metr odpovídala předpokládané tloušťce betonu 400 mm a měla se upravit podle skutečné tloušťky, na druhé straně však bez dostatečného podkladu akceptoval tvrzení žalobkyně o pevně sjednané ceně bez ohledu na skutečný rozsah řezání. Za vnitřně rozporné považovala i to, že soud věcně popsal výpověď [adresa] jako podporující skutkovou verzi žalované, přesto se při konečném hodnocení od této výpovědi odchýlil.

17. Podle žalované žalobkyně neunesla důkazní břemeno, které ji tížilo ohledně tvrzeného pevného cenového ujednání. Zdůraznila, že mezi účastníky nebyla uzavřena písemná smlouva, neexistovala ani písemná objednávka nebo písemná akceptace nabídky a žalobkyně nepředložila žádné potvrzení žalované, z něhož by vyplývalo, že cena 650 Kč za běžný metr byla dohodnuta jako pevná. Soud proto podle žalované nemohl takový obsah ústní dohody založit na předpokladech o obchodní logice, zejména na úvaze, že by žalobkyně práci bez předem pevně stanovené ceny neprovedla. Žalovaná navíc zpochybnila dílčí úvahu soudu, že žalobkyně při realizaci využívala subdodavatele, neboť podle ní stroj používaný k provedení díla patřil žalobkyni a svědci pro ni pracovali.

18. Žalovaná prosazovala svou skutkovou verzi, že cena 650 Kč za běžný metr byla sjednána jen jako výchozí cena pro řezání betonové vrstvy v předpokládané hloubce 400 mm a že její výsledná výše měla odpovídat skutečné tloušťce proříznutého betonu. Uváděla, že skutečná tloušťka činila zhruba 210 až 230 mm, a proto jí zastávaný výpočet vedl k ceně 108 108 Kč bez DPH. Namítala, že takový způsob účtování odpovídá praxi při řezání betonu, kdy se cena odvíjí od skutečně prořezaného materiálu či jeho plochy. Pevná cena, přijatá soudem prvního stupně, podle ní vedla k tomu, že žalobkyni byla přiznána cena, jako by byl po celé délce prováděn řez do hloubky 400 mm, ačkoliv tomu skutečný stav neodpovídal.

19. Odvolatelka dále vytýkala soudu, že založil své závěry na selektivním a nesprávném hodnocení výpovědí svědků. Za nevěrohodné označila zejména výpovědi [jméno FO] a [jméno FO], které podle ní obsahovaly rozpory ohledně toho, kdo měl dát pokyn k řezání do hloubky 40 až 41 cm, kdo byl při provádění prací na místě, jak probíhala komunikace se zástupci žalované, zda a jak byla hloubka řezů měřena a kolik řezných kotoučů bylo spotřebováno. Poukázala na to, že svědek [jméno FO] uváděl spotřebu čtyř kotoučů, zatímco svědek K. hovořil o dvou až třech kotoučích. Zpochybnila také jejich schopnost spolehlivě určit, zda stroj řeže beton nebo podkladovou vrstvu, jestliže současně tvrdili, že bylo řezáno do stejné hloubky 41 cm.

20. Žalovaná v této souvislosti akcentovala své tvrzení, že zkušený pracovník při řezání podle chování stroje, odporu materiálu, zvuku a charakteru vznikajícího kalu pozná okamžik, kdy kotouč opustí betonovou vrstvu a dostane se do měkčího podloží. Z tohoto hlediska považovala za technicky neudržitelné tvrzení, že žalobkyně řezala do hloubky 40 až 41 cm, tedy i pod skutečnou betonovou vrstvu, aniž by tuto změnu materiálu rozpoznala. Nesouhlasila proto se závěrem, že by na její pokyn byl řez prováděn i do podkladových vrstev. Uvedla také, že při ústním telefonickém objednání byli za žalovanou přítomni [adresa], [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] a že bylo dohodnuto účtování podle skutečně provedené práce.

21. Nesprávné hodnocení důkazů spatřovala žalovaná rovněž v přisouzení významu zvukovým nahrávkám telefonních hovorů. Argumentovala, že nahrávka se [adresa] podle jejího obsahu neprokazuje ujednání o pevné ceně, nýbrž řeší pouze vystavení faktury a datum uskutečnění zdanitelného plnění. Zdůraznila, že v době hovoru ještě nebyly betonové bloky vyjmuty, a nebylo proto možno ověřit skutečnou hloubku řezu. Závěr soudu, že [jméno FO] v telefonátu odsouhlasil pevnou cenu, pokládala za nepřiléhavý a neodpovídající obsahu záznamu.

22. Za samostatnou vadu řízení žalovaná označila neprovedení jí navržené fotodokumentace a znaleckého posudku [tituly před jménem] [adresa]. Tvrdila, že tyto důkazy měly zpochybnit správnost důkazů provedených ve prospěch žalobkyně, zejména věrohodnost jejích svědků a tvrzení, že bylo řezáno až do hloubky 41 cm. Znalecký posudek měl podle žalované podporovat závěr, že žalobkyně řezala toliko do betonové vrstvy o hloubce přibližně 21 až 23 cm, nikoliv do podkladových vrstev. Žalovaná nesouhlasila s názorem soudu, že se na tyto důkazy vztahují účinky koncentrace řízení. Dovolávala se výjimky umožňující po koncentraci uvádět skutečnosti a důkazy ke zpochybnění již provedených důkazů, jakož i judikatury Nejvyššího soudu k možnosti popírat správnost tvrzení protistrany a vyjadřovat se k jejím důkazům i po koncentraci.

23. V postupu soudu prvního stupně žalovaná spatřovala porušení zásady rovnosti účastníků a rovnosti zbraní. Namítala, že soud měl ve vztahu k žalobkyni připustit doplnění dokazování i po koncentraci, avšak jí navržené důkazy odmítl, ač podle jejího názoru měly přímý význam pro posouzení skutečného rozsahu a způsobu provedení díla i pro hodnocení věrohodnosti svědků. Soud tím měl žalované znemožnit účinnou procesní obranu.

24. Žalovaná uzavřela, že při absenci písemného zachycení smluvního ujednání mělo být rozhodováno především podle pravidel o důkazním břemeni. Žalobkyně jako zhotovitelka a žalobkyně ve sporu měla podle ní prokázat konkrétní obsah dohody, na němž svůj nárok založila. Jelikož se jí to podle žalované nepodařilo a provedené důkazy byly přinejmenším rozporné, měl soud upřednostnit skutkovou verzi žalované, popřípadě nevyhovět žalobě v přiznaném rozsahu. Žalovaná se dále dovolávala svého postavení laického objednatele vůči odborně zdatné žalobkyni a tvrdila, že důsledky nejasnosti ústního ujednání nemají jít k její tíži. Napadené rozhodnutí proto považovala za založené na neúplně a nesprávně zjištěném skutkovém stavu a na nesprávném právním posouzení věci.

25. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání předně uvedla, že odvolání žalované považuje za nedůvodné. Informovala též o změnách v identifikačních údajích žalované, zejména o jejím sídle a osobách jednajících za žalovanou. Ve věcném vyjádření setrvala na stanovisku, že rozsudek soudu prvního stupně vychází z řádně a v dostatečném rozsahu provedeného dokazování, z logického hodnocení jednotlivých důkazů i jejich souvislostí a ze správného právního posouzení věci. Podle žalobkyně odvolání nepřináší žádné nové rozhodné skutkové nebo právní argumenty, ale představuje převážně polemiku se skutkovými závěry soudu prvního stupně a s jeho hodnocením důkazů.

26. Žalobkyně zdůraznila, že rozhodující otázkou řízení byl obsah dohody o ceně objednaného díla. Setrvala na tvrzení, že při telefonické objednávce byla mezi účastníky sjednána pevná jednotková cena 650 Kč za běžný metr řezu. Oproti tomu žalovaná podle ní neprokázala své tvrzení, že tato cena představovala pouze výchozí hodnotu při předpokládané tloušťce betonu 400 mm, která se měla následně měnit podle skutečné tloušťky betonové vrstvy. Žalobkyně měla za to, že soud prvního stupně správně uzavřel, že pravdivá je její skutková verze.

27. Tento závěr podle žalobkyně podporovaly zejména svědecké výpovědi jejích pracovníků, obsah telefonních hovorů, fotodokumentace pořízená při realizaci prací a logický průběh obchodního vztahu. Za zásadní považovala, že [jméno FO], který za žalovanou jednal a žalovanou fakticky ovládal, po provedení prací v telefonním hovoru odsouhlasil cenu 650 Kč za běžný metr řezu. Žalobkyně souhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že pozdější zpochybnění pravosti tohoto záznamu bylo účelové. Poukazovala i na to, že v další telefonické komunikaci, jejíž pravost svědek [jméno FO] nezpochybňoval, podmiňoval úhradu faktury jen uvedením konkrétního data uskutečnění zdanitelného plnění, nikoli změnou výše ceny nebo způsobu jejího určení.

28. Žalobkyně dále hájila úvahu soudu prvního stupně o obchodní logice věci. Uvedla, že účastníci si již při objednávce byli vědomi, že tloušťka betonu může být v jednotlivých místech různá. Žalovaná nicméně vycházela ze zkušenosti s předchozí stavbou v bezprostřední blízkosti místa plnění, kde tloušťka betonu činila přibližně 400 mm. Z toho žalobkyně dovozovala, že byla logicky sjednána pevná cena za provedení řezu do této hloubky. Zdůraznila, že za situace, kdy si měla pro realizaci zakázky předem zajistit vlastní subdodavatele, musela znát ekonomické parametry zakázky a bez konkrétně sjednané ceny by smlouvu neuzavřela ani práce neprovedla.

29. Za významné žalobkyně označila, že skutková verze žalované neobsahuje žádné konkrétní ujednání o mechanismu určování průměrné skutečné tloušťky betonu, způsobu měření ani účasti účastníků při takovém měření. Žalovaná podle ní netvrdila a ani v řízení neprokázala, že by se na těchto podmínkách účastníci dohodli. Betonové kvádry byly navíc vytaženy až po odjezdu pracovníků žalobkyně z místa plnění. Žalobkyně proto považovala verzi o následném určení ceny podle skutečné tloušťky za prakticky neproveditelnou a v rozporu s průběhem realizace.

30. Žalobkyně se ztotožnila i s hodnocením výpovědí [jméno FO] a [jméno FO]. Oba podle jejího vyjádření shodně potvrdili, že řezání prováděli do hloubky přibližně 40 až 41 cm podle pokynů [adresa]. Tento skutkový závěr měla podporovat také fotografie pořízená přímo při realizaci, z níž podle žalobkyně vyplývá zasunutí kovového metru do hloubky přibližně 41 cm. Žalobkyně zdůraznila, že pracovníci místo plnění opustili bez potřeby dalšího měření skutečné tloušťky betonové vrstvy, což podle ní rovněž svědčí proti verzi žalované.

31. Po právní stránce žalobkyně přisvědčila závěru soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo s pevně sjednanou cenou 650 Kč za běžný metr řezu. Měla za to, že za tohoto stavu nemohla být cena následně snížena jen proto, že skutečná tloušťka betonového krytu byla menší, než žalovaná při objednávce předpokládala. Poukázala na nesporný rozsah provedených prací 302,4 běžných metrů a na výpočet ceny 196 560 Kč bez DPH, tj. 237 837,60 Kč včetně DPH.

32. Žalobkyně dále uvedla, že pracovníci dokončili práce dne 31. 10. 2024 a o dokončení díla vyrozuměli jednatele žalované zprávou v aplikaci WhatsApp. [jméno FO] podle žalobkyně informaci převzal a následně sdělil fakturační údaje žalované. Tento postup žalobkyně, shodně se soudem prvního stupně, pokládala za souhlas s dokončením a předáním díla. Fyzické předání mělo nastat nejpozději dne 1. 11. 2024, tedy před vystavením faktury a před splatností ceny díla.

33. Žalobkyně proto pokládá rozsudek za věcně správný.

34. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích podaného odvolání a se zřetelem k uplatněným odvolacím námitkám. Přihlédl přitom k obsahu odvolání žalované i k vyjádření žalobkyně k odvolání. Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Soud prvního stupně provedl potřebné dokazování, skutkový stav zjistil v rozsahu postačujícím pro rozhodnutí a důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Jeho skutkové a právní závěry jsou správné; odvolací soud se s nimi ztotožňuje a v rozhodujících souvislostech na ně odkazuje.

35. Především nelze přisvědčit obecné námitce žalované o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Z jeho odůvodnění je zřejmé, jaké skutečnosti soud prvního stupně považoval za mezi účastníky nesporné, které skutečnosti pokládal za rozhodné a z jakých důkazních prostředků při svých skutkových zjištěních vycházel. Soud prvního stupně rovněž srozumitelně vyložil, proč uvěřil skutkové verzi žalobkyně o pevně sjednané jednotkové ceně, a naopak proč nepřijal tvrzení žalované, že se cena měla následně upravovat podle skutečné tloušťky betonového krytu. Následně přiléhavě vysvětlil právní důsledky těchto zjištění. To, že se žalovaná s výsledkem hodnocení důkazů neztotožňuje, nezakládá nedostatek přezkoumatelnosti rozhodnutí.

36. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce, že soud prvního stupně nepřípustně změnil svůj náhled na věrohodnost svědka [adresa]. Žalovaná avizovanou námitku proti protokolaci nakonec nepodala. Z protokolu o jednání dne 23. 9. 2025 se navíc podává pouze to, že soud prvního stupně uvedl, že věrohodnost výpovědi tohoto svědka ještě zváží. Takové vyjádření nepředstavuje konečný závěr o hodnocení důkazu a žalovaná z něj nemohla nabýt legitimní očekávání, že soud výpovědi svědka [jméno FO] v konečném důsledku uvěří. Soud hodnotí důkazy nejen bezprostředně při jejich provádění, ale především po skončení dokazování v jejich úplném souhrnu a ve vzájemných souvislostech. Průběžné vyjádření soudu při provádění jednotlivého důkazu je proto z povahy věci toliko předběžné. Konečný hodnotící úsudek může soud učinit až poté, co jej poměří s ostatními provedenými důkazy a se vším, co v řízení vyšlo najevo.

37. Stěžejní skutkovou otázkou byl obsah ústní dohody účastníků o ceně díla. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobkyně unesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že cena byla sjednána pevně ve výši 650 Kč za běžný metr řezu. Tento závěr nevychází z ojedinělého či izolovaného důkazu, ale z uceleného souboru důkazních prostředků. Výpovědi svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], čestné prohlášení [jméno FO] a obsah zvukových záznamů telefonních hovorů se v rozhodujících bodech vzájemně doplňují a podporují. Všechny tyto důkazy vyznívají ve prospěch závěru, že žalovaná požadovala provést řez do hloubky přibližně 40 až 41 cm, aby bylo zajištěno proříznutí betonového krytu v celé jeho ploše, a že cenou za takto vymezené plnění byla jednotková pevná částka 650 Kč za metr řezu.

38. Soud prvního stupně rovněž logicky a přesvědčivě vyložil, proč nevyšel z odlišných výpovědí svědků [adresa]. Jejich tvrzení, že měl být výsledný rozsah ceny následně přepočten podle skutečné tloušťky betonu, neobsahovalo žádné konkrétní ujednání o tom, jakým postupem, kdy a za účasti koho se má průměrná tloušťka betonu zjišťovat. Skutečnost, že vyřezané bloky byly vyjmuty až po odjezdu osob provádějících dílo, aniž by se žalobkyně takového zjišťování účastnila, správnost jejich verze dále zpochybňuje. Soud prvního stupně správně přihlédl i k obsahu následné telefonické komunikace účastníků: při řešení fakturace nebyl namítán mechanismus závislosti ceny na dodatečně stanovené tloušťce betonu, přestože právě tato okolnost by musela být z pohledu žalované zásadní.

39. Hodnocení věrohodnosti svědků [jméno FO] a [jméno FO] obstojí i přes odvolací výhrady žalované. Tito svědci sice opakovaně pracovali na zakázkách žalobkyně, nebyli však jejími zaměstnanci, vlastníky ani statutárními orgány; zakázku prováděli jako osoby samostatně výdělečně činné. Jejich postavení proto není srovnatelné s postavením svědka [jméno FO], jenž žalovanou fakticky ovládal a měl na výsledku sporu přímý zájem. Oba svědci byli navíc vyslechnuti v době kratší než jeden rok od provedení díla a ve svých výpovědích uvedli konkrétní okolnosti realizace, včetně detailů o vystupování a jednání osob na straně žalované. Soud prvního stupně proto měl dostatečný podklad pro závěr, že jejich vzpomínky na podstatné okolnosti zakázky jsou věrohodné.

40. Žalovaná správnost tohoto závěru s úspěchem nezpochybnila ani poukazem na dílčí odlišnosti ve výpovědích těchto svědků, například v otázce počtu použitých kotoučů, okolností komunikace na místě nebo přesného označení osoby udělující pokyny. Tyto dílčí rozdíly se netýkají rozhodujících skutečností, tj. obsahu cenového ujednání, požadované hloubky řezu a postupu při provádění díla. Nejsou proto způsobilé vyvrátit shodné a podstatné sdělení svědků, že žalovaná požadovala provést řez minimálně do hloubky přibližně 41 cm. Nelze ani přisvědčit tvrzení žalované, že by podstatou jejich výpovědí bylo, že při řezání nebylo možné rozpoznat tloušťku betonu. Z jejich výpovědí naopak plyne především to, že předem nebylo jisté, jaká je tloušťka betonového krytu v různých místech, a že z toho důvodu měl být proveden řez do předem požadované hloubky tak, aby byl beton s jistotou proříznut po celé ploše.

41. Přesvědčivost skutkové verze žalobkyně podporuje také přiměřené a logické vysvětlení, proč účastníci sjednali pevnou jednotkovou cenu. Předem nebyla známa síla betonového krytu v jednotlivých místech a žalovaná, která si objednala specializované práce, nepožadovala před jejich zahájením provedení sond k ověření tloušťky betonu. Bylo proto namístě stanovit předmět plnění tak, aby bylo dosaženo požadovaného výsledku, totiž proříznutí betonové vrstvy, a tomu odpovídající cenu. Vysvětlení svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], že právě nejistota ohledně skutečné tloušťky betonu a nutnost provést případné prořezy vedly ke sjednání fixní ceny, je logické a ve vzájemné souvislosti s ostatními důkazy přesvědčivé. Naopak pro verzi žalované o pozdější úpravě ceny podle skutečné tloušťky betonu nebyl tvrzen ani prokázán srozumitelný a realizovatelný způsob určení této veličiny.

42. Odvolací soud v této souvislosti považuje za významné i to, že ze samotné výpovědi [adresa] vyplynulo, že [adresa] mu doporučoval zaplatit žalobkyní účtovanou cenu v plném rozsahu. Takové jednání by se jen obtížně vysvětlovalo, pokud by osoby jednající za žalovanou byly od počátku přesvědčeny, že žalobkyně účtuje cenu, na niž nemá podle dohody právo. Tento důkaz sice sám o sobě neprokazuje obsah původního ujednání, avšak ve spojení s dalšími provedenými důkazy podporuje závěr soudu prvního stupně o pevně sjednané ceně.

43. Odvolatelka dále nepřiléhavě namítala, že zvuková nahrávka hovoru se svědkem [jméno FO] neobsahuje výslovné ujednání o pevné ceně. Soud prvního stupně nezaložil svůj závěr o obsahu smlouvy výhradně na této nahrávce. Rozhodující význam přisoudil vzájemně souladným výpovědím svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] a dalším okolnostem průběhu zakázky. Telefonní hovory hodnotil jako podpůrný důkaz, z něhož je možné dovodit, že po dokončení díla nebyl mezi účastníky řešen způsob dodatečného přepočtu ceny podle tloušťky betonu, ale otázky fakturace. Odvolací soud se proto ztotožňuje se závěrem, že obsah této komunikace, i když výslovně nereprodukuje původní cenové ujednání, skutkovou verzi žalobkyně podporuje, když žalovanou stranou nebylo sporováno telefonické sdělení žalobkyně ohledně výše fakturované ceny a řešil se technický způsob provedení platby.

44. Správný je rovněž postup soudu prvního stupně, který neprovedl žalovanou opožděně navrženou fotodokumentaci a znalecký posudek [tituly před jménem] [adresa]. Účastníci byli při jednání dne 13. 6. 2025 konkrétně poučeni o koncentraci řízení a byla jim stanovena lhůta k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, která uplynula dne 2. 8. 2025. Žalovaná předmětné důkazy označila až podáním ze dne 19. 9. 2025. Nešlo přitom o důkazy, které by toliko zpochybňovaly věrohodnost již provedených důkazních prostředků ve smyslu výjimky z koncentrace řízení. Žalovaná jimi hodlala prokázat vlastní rozhodné skutkové tvrzení, že cena díla měla být určena až podle dodatečně zjištěné skutečné tloušťky betonu a že žalobkyně řezala toliko do betonové vrstvy. K prokázání tohoto tvrzení byla žalovaná povinna označit důkazy v poskytnuté lhůtě. Ostatně již v podání ze dne 30. 6. 2025 na poučení soudu reagovala právě uplatněním této skutkové verze a návrhem na výslech svědka [jméno FO]. Žalovanou uváděná judikatura k možnosti po koncentraci popírat tvrzení protistrany nebo se vyjadřovat k jejím důkazům proto na posuzovanou situaci nedopadá.

45. Odvolací soud neshledal ani tvrzené porušení zásady rovnosti účastníků či rovnosti zbraní. Při posledním jednání dne 4. 11. 2025 byla provedena komunikace v aplikaci WhatsApp založená na č. l. 137 až 140 spisu. Z tohoto důkazu vyplynula toliko okolnost, kdy mělo dojít k ukončení díla, tedy dne 31. 10. 2024. Tato okolnost byla ostatně potvrzena i výpovědí svědka [jméno FO], který uvedl, že na místě zjistil provedení díla dne 1. 11. 2024. Zmíněná komunikace nebyla pro skutkové zjištění o pevném cenovém ujednání podstatná, neboť soud prvního stupně je založil na jiných, výše uvedených důkazech. Nelze proto dovozovat, že by soud prvního stupně prolomil koncentraci řízení ve prospěch žalobkyně, zatímco žalované bezdůvodně upřel možnost provést její důkazy.

46. Žalovaná konečně nemůže úspěšně argumentovat ani tím, že byla ve vztahu k žalobkyni slabší smluvní stranou, a že proto mělo být při skutkové nejistotě rozhodnuto v její prospěch. Skutková nejistota o cenovém ujednání v projednávané věci nenastala, neboť žalobkyně existenci pevné ceny prokázala. Nadto z provedených důkazů vyplývá, že žalovaná je podnikatelkou působící ve stavebnictví. Skutečnost, že k provedení specializovaných prací oslovila žalobkyni, z ní bez dalšího nečiní slabší smluvní stranu vůči žalobkyni.

47. Za situace, kdy bylo prokázáno sjednání pevné jednotkové ceny 650 Kč za běžný metr řezu a kdy rozsah 302,4 běžných metrů nebyl mezi účastníky sporný, nemá skutečnost, že vlastní betonová vrstva byla tenčí, než se při objednávce předpokládalo, vliv na výši sjednané ceny. Soud prvního stupně proto správně posoudil právní vztah účastníků jako smlouvu o dílo a správně dovodil, že žalobkyni po provedení a předání díla vzniklo právo na zaplacení sjednané ceny. Správně rovněž uzavřel, že žalovaná nemůže požadovat změnu pevně ujednané ceny jen proto, že si provedení díla vyžádalo jiné úsilí nebo náklady, než účastníci předpokládali. Výpočet ceny 196 560 Kč bez DPH, tj. 237 837,60 Kč včetně DPH, odpovídá sjednané jednotkové ceně a nespornému rozsahu prací.

48. Odvolací soud tedy uzavírá, že žádná z odvolacích námitek nezpochybnila správnost skutkových ani právních závěrů soudu prvního stupně. Napadený rozsudek je proto ve výroku o věci samé věcně správný. Za věcně správný odvolací soud pokládá i výrok o povinnosti k náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění v napadeném rozsudku rovněž odkazuje.

49. Protože žalobkyně ve věci byla i v odvolacím řízení zcela úspěšná, odvolací soud uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když ke stanovení jiné než zákonné třídenní lhůty podle § 160 odst. 1 o. s. ř. nebyl shledán žádný důvod. Náklady řízení přitom sestávají z tří úkonů právní pomoci advokáta á 9 260 Kč, tří režijních paušálů á 450 Kč, náhrady za použití motorového vozidla 140 km x 5,90 Kč, za šest půlhodin ztráty času á 150 Kč. Celkem se jedná o částku 31 360,63 Kč, po připočtení 21% DPH ve výši 37 946,36 Kč.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací