Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I v části, v níž bylo rozhodnuto o lhůtě k plnění, mění tak, že žalovaná je povinna splnit uloženou povinnost formou splátek ve výši 1 948 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto usnesení, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení třeba i jedné z nich.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. od 26. 4. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Ohledně zbývající částky 12 555 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a., dále částky 6 868,95 Kč, úroku ve výši 78,08 % p. a. z částky 50 000 Kč od 26. 4. 2025 do 19. 5. 2025 a úroku ve výši 12 % p. a. z částky 50 000 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II) a posledním výrokem žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 152 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).Rozhodl tím o nároku žalobkyně ze smlouvy o úvěru z 1. 1. 2025, na základě které poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně úroku ve výši 78,08 % formou 48 měsíčních splátek po 3 896 Kč. Lhůtu k plnění uložené povinnosti soud stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že neshledal předpoklady pro umožnění splátek, neboť žalovaná žádnou částku, kterou by byla schopna vzhledem ke svým poměrům měsíčně platit, nenavrhla.Žalovaná se proti rozsudku odvolala, ale výhradně jen do části vztahující se ke lhůtě splatnosti přisouzené částky. Poukázala na svoji špatnou finanční situaci, která jí nedovoluje uhradit dluh najednou, neboť je už tři roky vedena na úřadu práce. Žádala proto, aby jí bylo umožněno dluh žalobkyni splácet.Žalobkyně ve vyjádření k odvolání souhlasila s tím, aby žalované bylo umožněno kvůli její finanční situaci splácet dluh formou pravidelných měsíčních ve výši 1 948 Kč měsíčně, což je polovina původní splátky. Žádala však, aby se tak stalo pod ztrátou výhody splátek.Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. v odvoláním napadené části vztahující se ke lhůtě k plnění, učinil tak podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez jednání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné. V té souvislosti je třeba zdůraznit, že rozsudek kromě části týkající se splatnosti pohledávky přiznané žalobkyni výrokem I nebyl odvoláním dotčen, a nabyl již právní moci.Ustanovení § 160 o. s. ř. umožňuje soudu určit pro zaplacení lhůtu delší než do tří dnů nebo stanovit peněžité plnění ve splátkách. Obecně k tomu může dojít v případě, odůvodňují-li to poměry dlužníka a zároveň tím nejsou ohroženy oprávněné zájmy věřitele.V projednávané věci, zejména v situaci, kdy žalobkyně se splátkami souhlasila a navrhla je v přiměřené výši odpovídající jedné polovině splátky stanovené neplatnou smlouvou, odvolací soud nemá důvod žalované nevyhovět. Z toho důvodu podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se splatnosti pohledávky změnil a žalované tedy umožnil zaplatit dlužnou částku formou měsíčních splátek po 1 948 Kč odpovídajících podle jeho názoru nejen majetkovým poměrům žalované, ale také stanovisku žalobkyně. Výhoda splátek se však ruší, pokud by žalovaná třeba i jen jednu splátku nezaplatila.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím k tomu, že žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.