64 Co 311/2025

Odůvodnění

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 192 378 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 192 378 Kč od 7. 7. 2024 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do částky 6 967 Kč s úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky 196 705,98 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 327,98 Kč od 7. 7. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 017,85 Kč (výrok II), a dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 859,20 Kč (výrok III). Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně neprokázala, že by mezi ní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným došlo k uzavření jí tvrzené smlouvy o úvěru č. [hodnota], když v závěru písemné smlouvy i na místě podpisu žalovaného je uvedeno jen „SMS – kód: [Anonymizováno] “, aniž by bylo prokázáno, že jej jako svůj podpis, tedy projev souhlasu s listinou, připojil žalovaný. Žalobkyní předložená listina o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy o úvěru č. [hodnota] je dle závěru soudu prvního stupně vyhotovena bez odsouhlasení žalovaným samotnou žalobkyní, nikoliv třetí nezávislou stranou, a tedy v předmětném řízení bez důkazní síly. Soud prvního stupně shledal za prokázanou pouze skutečnost, že žalobkyně měla k dispozici osobní údaje a dokumenty o majetkové situaci žalovaného, aniž by z tohoto bylo možné dovodit vůli žalovaného uzavřít s žalobkyní smlouvu za podmínek tvrzených v žalobě. Nalézací soud byl připraven poskytnout žalobkyni na nařízeném ústním jednání poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů prokazujících uzavření tvrzené smlouvy s žalovaným, přičemž této své povinnosti nemohl dostát s ohledem na omluvenou neúčast žalobkyně, což je třeba přičítat k její tíži. Nárok žalobkyně tak posoudil na základě předpisů o bezdůvodném obohacení, když shledal za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 200 000 Kč, kdy od této odečetl žalovaným uhrazené plnění v celkové výši 7 622 Kč sestávající ze dvou plateb po 3 811 Kč, které svou výší odpovídají splátkovému kalendáři. Žalobkyni proto přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 obč. zák. ve výši 192 378 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 7. 7. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části předmětu řízení žalobu zamítl a žalobkyni přiznal dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na částečnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 80 %, přičemž náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 7 974 Kč a paušální náhrada nákladů řízení dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 300 Kč (sepis žaloby a zaslání předžalobní upomínky).

2. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání, ve kterém napadla výrok II a závislý nákladový výrok III rozsudku soudu prvního stupně. Namítla, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když v této souvislosti odkázala na své vyjádření ze dne 12. 11. 2024, kde podrobně k předchozí výzvě soudu prvního stupně popsala kontraktační proces a k doplněným skutkovým tvrzení předložila důkazy. V důkazním řízení dle žalobkyně vyšlo najevo, že žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 200 000 Kč na svůj bankovní účet v souladu se smlouvou o úvěru č. [hodnota], proti tomu se nijak neohradil, a naopak začal plnit splátky v úvěrové smlouvě sjednané. Bylo tedy prokázáno, že smlouvu s žalobkyní uzavřel právě žalovaný. Proto navrhla, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalovanému uloží zaplatit i částku 6 967 Kč s příslušenstvím, a dále plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tedy ve výroku II a III, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k obsahu odvolání žalobkyně a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. S ohledem na skutečnost, že se jedná o spor s mezinárodním prvkem, kdy žalovaný je státním příslušníkem [Anonymizováno], přičemž v předmětném závazkovém vztahu vystupuje v pozici spotřebitele, bylo třeba se primárně zabývat otázkou mezinárodní příslušnosti soudu, kdy je namístě aplikovat režim Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2017 z 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis). Žalovanému měl být poskytnut nezajištěný neúčelový splátkový spotřebitelský úvěr, úvěrová smlouva uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví a žalovaným měla být podepsána potvrzovacím kódem SMS. Ve smyslu čl. 7 bod 1 písm. a) a b) odrážka druhá Nařízení je založena příslušnost českých soudů věc projednat a rozhodnout, protože úvěr byl poskytnut v České republice a měl zde být také splácen.

6. Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že soud prvního stupně správně a v souladu s ustálenou judikaturou vyšších soudů vymezil rozložení důkazního břemene mezi účastníky. Ve sporu o nárocích ze smlouvy o úvěru spočívá důkazní břemeno o tvrzeních, že byla uzavřena smlouva o úvěru s konkrétní osobou, a že podle ní bylo úvěrovanému plněno, na úvěrujícím, který toto břemeno unese, pokud uvedené skutečnosti shora prokáže.

7. Nalézací soud ale nesprávně vyhodnotil předložené listinné důkazy ohledně skutečností, k nimž žalobkyni důkazní břemeno tížilo, a v důsledku toho nesprávně rozhodl o uplatněném nároku.

8. V této souvislosti odvolací soud dále uvádí, že občanský zákoník v ust. § 561 odst. 1 větě prvé stanoví, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Ve větě třetí téhož ustanovení odkazuje na jiný právní předpis, který určuje, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto jiným právním předpisem se míní Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce na vnitřním trhu, a dále zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Vedle úpravy písemného právního jednání s podpisem pak občanský zákoník ust. § 562 odst. 1 stanoví, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo i jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Ust. § 562 odst. 1 obč. zák. je ve vztahu speciality vůči obecné úpravě písemnosti s podpisem uvedené v ust. § 561 odst. 1 větě první a třetí obč. zák., neboť upravuje případy, kdy lze elektronickými prostředky rovněž splnit písemnou formu, aniž by k písemnosti musel být připojen elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb. Vztah speciality lze dovodit již jazykovým výkladem. Alternativní postup zajištění písemné formy podle ust. § 562 odst. 1 obč. zák. vyžaduje zachycení právního jednání v textových znacích a potencionální určitelnost jednající osoby alespoň na úrovni jednoznačného tvrzení. To znamená, že i když elektronický dokument není elektronicky podepsán podle ust. § 561 odst. 1 věty první a druhé obč. zák., jde o platné písemné právní jednání, pokud dokument v textových znacích zachycuje vůli jednajícího a je možné jednoznačně tvrdit, kdo jednajícím je. Při splnění těchto dvou kumulativních předpokladů se jedná o „zachování písemné formy“ pojetí ust. § 561 obč. zák. Dále je třeba doplnit, že se nevyžaduje, aby právní jednání učiněné v elektronické podobě, které splňuje požadavky v ust. § 562 odst. 1 obč. zák., bylo podepsáno při splnění podmínek citovaných shora.

9. Pokud soud prvního stupně žalobu částečně zamítl s odůvodněním, že žalobkyně nedoložila (neoznačila) důkazy, ze kterých by bylo dostatečně patrné, že příslušná smlouva byla podepsána žalovaným s odkazem na potvrzovací SMS kód, který měl na základě ujednání obsaženého ve smlouvě podpis žalovaného substituovat, pak toto právní posouzení není podle odvolacího soudu přiléhavé. Jak již bylo uvedeno shora, ust. § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 obč. zák. jsou vůči sobě ve vztahu speciality a písemné formy právního jednání lze dosáhnout buď tak, že je k písemnosti připojen elektronický podpis ve smyslu ust. § 7 zákona č. 297/2016 Sb., nebo tak, že je jiným způsobem zachycen obsah právního jednání a určena jednající osoba bez použití jakéhokoliv podpisu. Podpis tak není primárně prostředkem pro identifikaci, ale pro stvrzení konečnosti a vážnosti projevené vůle. V tomto kontextu je tedy závěr soudu prvního stupně o neprokázání uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným nesprávný. Skutečnosti, že žalobkyně prokázala jak uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným, tak poskytnutí úvěru ve sjednané výši zcela nepochybně vyplynuly z předložené smlouvy o úvěru, z doloženého výpisu z účtu žalovaného č. [č. účtu] vedeného u společnosti [právnická osoba]., kde je jako vlastník identifikován žalovaný, když se jedná o listinu vyhotovenou bankou, a nikoliv o interní dokument zpracovaný žalobkyní. Dále je třeba odkázat i na žalobkyní předloženou kopii průkazu o povolení k trvalému pobytu žalovaného na území ČR č. [Anonymizováno] a potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze dne 3. 7. 2024. Těmto listinám nebylo co vytknout po formální ani obsahové stránce a na jejich základě nebylo možné učinit jiný závěr, než že žalobkyně svoji důkazní povinnost ve sporu ohledně uzavření smlouvy o poskytnutí finančních prostředků žalovanému splnila. Shora uvedené pak koresponduje i s tím, že žalovaný uhradil první 2 splátky úvěru po 3 811 Kč. Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným tak byla distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 562 ve spojení s ust. § 2395 a n. obč. zák., na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 200 000 Kč na jeho účet uvedený shora, když tato skutečnost vyplynula z potvrzení o vyplacení úvěru č. [hodnota]. Sjednaný úrok ve výši 13,49 % ročně a poplatek za zprostředkování úvěru v částce 4 000 Kč odvolací soud shledal jako přiměřenými. Platně pak byla ujednána i smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou opožděnou platbu, když žalobkyně se domáhá úhrady dvou smluvních pokut po 500 Kč, které žalovanému v souvislosti s jeho prodlením vyúčtovala.

10. S ohledem na výše uvedené závěry pak odvolací soud dále podrobil zkoumání, zda žalobkyně dostatečně prověřila a správně posoudila kredibilitu (úvěruschopnost) žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, když tuto skutečnost je třeba zkoumat ex officio. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru, z úvěrové zprávy i z doloženého výpisu z účtu žalovaného odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně povinnostem zakotveným v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.

11. Odvolací soud proto podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni i zbývající část žalobou uplatněného nároku ve výši 6 967 Kč s příslušenstvím, které představuje sjednaný obchodní úrok a zbývající část požadovaného zákonného úroku z prodlení. Lhůtu k plnění v délce tří dnů odvolací soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Postupem podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. dále odvolací soud změnil výrok III napadeného rozsudku o nákladech řízení a ve smyslu ust. § 142 odst. 1 přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 974 Kč a paušální náhrady nákladů řízení dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 300 Kč, a to sepis žaloby a zaslání předžalobní výzvy k plnění, když žalobkyně nebyla v řízení zastoupena zástupcem podle ust. § 137 odst. 2 o. s. ř.

12. Žalobkyni bylo zároveň v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. přiznáno právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v rámci odvolacího řízení, když tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za podání odvolání ve výši 1 000 Kč a dvou úkonů po 300 Kč (sepis odvolání a účast na jednání u odvolacího soudu) jako paušální náhradu nákladů řízení dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.