64 Co 353/2024

Odůvodnění

Označeným rozsudkem soud prvního stupně zcela vyhověl žalobě a žalované uložil zaplatit žalobkyni 170 337 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z tohoto základu od 16. 2. 2023 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a dále jí uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 38 428,20 Kč. Rozsudek, který vydal jako rozsudek pro uznání, odůvodnil tím, že soud žalovanou v souladu s ustanovením § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení ze dne 13. 12. 2023 písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s ním do vlastních rukou. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítá, že nebyly splněny předpoklady pro postup soudu podle ust. § 114b o.s.ř. V nyní posuzovaném případě se v soudním spise nenachází listiny, na základě kterých by bylo lze usuzovat, že právo žalobce se jeví jako nepochybné, a soud prvního stupně tudíž nepostupoval správně, pokud kvalifikovanou výzvu ve smyslu ust. § 114b o.s.ř. vydal. Nerespektoval, že žalované postačí pouze popření všech tvrzených skutečností a návrh na zamítnutí žaloby, a je to žalobce, kterého tíží důkazní břemeno, přičemž důkazního břemene není možno žalobce zbavit prostřednictvím fikce uznání. Soud měl správně po prosté výzvě k vyjádření nařídit ve věci jednání a na tomto jednání poskytnout případně žalované poučení podle § 118a odst. 1, 2, 3 o.s.ř. a stanovit jí lhůtu k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Žalovaná se ve svém odvolání vyjadřuje pouze k okolnostem vydání kvalifikované výzvy, explicitně neuplatňuje žádný odvolací důvod dle ustanovení § 205 o. s. ř. Žalobkyně k žalobě připojila listinné důkazy, ze kterých vyplývá nárok žalobkyně na úhradu dlužné částky. Do spisu založila smluvní dokumentaci uzavřenou mezi účastníky, ze které uplatněné právo vyplývá. Kvalifikovanou výzvu dle § 114b o. s. ř. lze vydat, pokud plnění požadované žalobkyní je odůvodněno skutečnostmi v žalobě uvedenými. Soud také nepochybil, pokud ve věci nenařídil jednání. Zda jsou splněny předpoklady pro vydání kvalifikované výzvy, náleží posoudit výhradně věc vyřizujícímu samosoudci. Prvoinstanční soud postupoval správně a odvolání žalované je pouze účelové. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 212, § 212a odst. 4 o. s. ř. Odvolání žalované důvodné není. V přezkoumávané věci se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty za porušení povinnosti dohodnuté v rámcové smlouvě o výpůjčce ze dne 14. 12. 2012 a v jejím rámci sjednaných dvou realizačních smlouvách o výpůjčce ze 14. 12. 2012 a 28. 4. 2016, jimiž poskytla do bezplatného užívání žalované movité věci – výčepní zařízení a další věci využívané k čepování piva. Žalovaná porušila povinnost zapůjčené věci vrátit, a jelikož její prodlení trvalo déle než 30 dnů, vznikla jí v souladu s článkem 4.7 rámcové smlouvy povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě věcí, s jejichž vrácením se dostala do prodlení. K vrácení věci byla žalovaná podle žalobních tvrzení vyzvána dopisem žalobkyně z 28. 11. 2022, k úhradě smluvní pokuty dopisem z 2. 2. 2023. Jako příslušenství žalobkyně požaduje úrok z prodlení ve výši 15 % ročně a 1 200 Kč jako paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Soud prvního stupně usnesením z 13. 12. 2023, č. j. 34 C 282/2023–18, uložil žalované, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřila k věci samé, a žalobu k usnesení připojil. Žalovanou také v souladu s ustanovením § 114b odst. 5 o. s. ř. řádně poučil o procesním postupu soudu, který nastane, jestliže se žalovaná bez vážného důvodu k žalobě včas nevyjádří ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání (tzv. fikce uznání a vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř.). Usnesení spolu se žalobou bylo žalované doručeno 28. 12. 2023, přičemž soud žalované doručoval prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky žalované. Žalovaná na výzvu nereagovala, načež soud vydal přezkoumávané rozhodnutí. V případě odvolání proti rozsudku pro uznání odvolací soud podle ustanovení § 212a odst. 4 o. s. ř. přezkoumá rozhodnutí pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 205b o. s. ř., tedy pouze z hlediska existence vad uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a posoudí, zda byly splněny předpoklady pro jeho vydání. Vady uvedené v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. žalovaná v odvolání netvrdí a odvolací soud je nezjistil ani z obsahu spisu. Zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání stanoví ustanovení § 153a o. s. ř., které stanoví, že uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (tzv. fikce uznání podle § 114b odst. 5, případně podle § 114c odst. 6 o. s. ř.). Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. Zmíněné ustanovení také výslovně určuje, že jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. Odvolací soud předně poznamenává, že z hlediska předmětu řízení nejde o věc, ve které by nebylo možno vydat rozsudek pro uznání, neboť předmětem řízení je majetkové právo žalobkyně proti žalované, oba účastníci řízení jsou podnikatelé, kteří nejsou v dispozici s uplatněným nárokem nikterak omezeni, tudíž nejde o věc, ve které by nebylo možno uzavřít a schválit smír ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1, 2 o. s. ř. Jak zdůraznila žalobkyně, odvolací důvody žalované spočívají v tvrzení, že v řízení nebyly splněny předpoklady pro to, aby soud žalovanou vyzval k vyjádření se k žalobě usnesením vydaným podle § 114b o. s. ř., a tudíž nemohla nastat tzv. fikce uznání předjímaná ustanovením § 153a odst. 3 o. s. ř. Tuto námitku odvolací soud za důvodnou nemá. Jelikož ve věci nebylo rozhodnuto platebním rozkazem, je soud prvního stupně oprávněn vydat výzvu dle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř tehdy, vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu. Vedle toho judikatura dovodila, že kvalifikovanou výzvu nelze vydat, nejsou-li splněny podmínky řízení, nebo pokud žaloba trpí některou z vad, která způsobuje její neprojednatelnost (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 968/2023), a také tehdy, jestliže plnění požadované žalobcem není odůvodněno skutečnostmi. Další restrikce možnosti vydání rozsudku pro uznání na základě fikce dle § 114b odst. 5 o. s. ř. vymezil ve své nálezové judikatuře také Ústavní soud, který zejména vyložil, že fikce uznání nemůže nastoupit v situaci, kdy žalovaný zřetelně projeví svůj nesouhlas s žalobou a svůj zájem účastnit se na projednání věci a vyřešení sporu bez jeho záměrného ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu. Žádnou z výše vymezených překážek, které by bránily vydání výzvy dle § 114b o.s.ř. odvolací soud nezjistil. Žaloba má veškeré náležitosti, tvrzení v ní uvedená odůvodňují uplatněný nárok a žalobkyně k jejich prokázání připojila listinné důkazy, které nelze mít za zjevně nezpůsobilé k prokázání těch právně významných okolností, na niž žalobkyně opodstatněnost žaloby staví. Pokud žalovaná tvrdí, že takové listiny připojeny nebyly, obsah spisu tuto její námitku jednoznačně vyvrací. Vydání výzvy také odůvodňuje povaha věci, neboť žaloba obsahuje vícero skutkových tvrzení, které mohla být žalovanou zcela či částečně popřena (případně doplněna o tvrzení další), proto vydání kvalifikované výzvy představuje adekvátní procesní nástroj k zajištění řádné přípravy jednání. Tvrdí-li žalovaná ve svém odvolání, že ke zpochybnění žalobních tvrzení žalované „postačí pouze popření“, pak právě k takovému procesnímu postupu jí soud poskytl prostor tím, že ji k vyjádření s k žalobě výzvou podle §114b o.s.ř. vyzval. Že jej žalovaná nevyužila, není pro posouzení správnosti postupu soudu prvního stupně relevantní. Z vyložených důvodů odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně nepochybil, pokud žalovanou usnesením ze dne 13. 12. 2023 vyzval, aby se k žalobě vyjádřila ve lhůtě 30 dnů od jejího doručení, a pokud žalovaná zůstala přes řádně poučení nečinná, nemohl postupovat jinak, než v souladu s ust. § 153a odst. 1,3 o.s.ř. rozhodnout ve věci rozsudkem pro uznání. Napadené rozhodnutí je věcně správné, a proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně rovněž správného výroku o nákladech řízení. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná, má právo na náhradu nákladů odvolací řízení, které sestávají z odměny za dva úkony právní služby po 7 940 Kč, dva režijní paušály a odpovídající DPH.