Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I, v níž bylo rozhodnuto o lhůtě k plnění, potvrzuje.
II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví výrokem I žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, výrokem II řízení zastavil „co do částky 18 175 Kč, jakož i co do úroku z prodlení“, výrokem III žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 250 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem IV rozhodl o vrácení poměrné části žalobkyní zaplaceného soudního poplatku ve výši 478 Kč.
2. Rozhodl tím o nároku žalobkyně ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] z 9. 5. 2024, na základě které poskytla její právní předchůdkyně - společnost [právnická osoba]. - žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se jej zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 000 Kč a úrokem ve výši 750 Kč do 8. 6. 2025. Žalobkyně v průběhu řízení vzala všechny nároky s výjimkou jistiny, kterou žalovaný dosud neuhradil, zpět. Soud prvního stupně poté žalobkyni požadovanou částku 25 000 Kč přiznal, a to zjevně podle § 2991 a násl. občanského zákona, což ale v odůvodnění neuvedl. Ve zbývající části pak s odkazem na § 96 o. s. ř. řízení zastavil. Lhůtu k plnění žalovanému stanovil podle § 160 o. s. ř. do 3 dnů od právní moci rozsudku s tím, že za stavu, kdy žalovaný na závazek nic neuhradil, nejsou předpoklady, aby mu bylo umožněno jím požadované splácení. Nelze totiž nadřadit sociální situaci žalovaného nad právem žalobkyně jakožto věřitele na splnění závazku v přiměřené lhůtě. Žalobkyni pak s odkazem na § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení za soudní poplatek přesahující částku, kterou jí nelze vrátit.
3. Žalovaný se proti rozsudku včas odvolal. Z obsahu jeho stručného podání, kde uvedl „Souhlasím se zaplacením 25 000 Kč, se zbytkem nesouhlasím, jelikož jsem se snažil domluvit splátkový kalendář, ale nebylo mi odpovězeno. Nedostal jsem ani žádné výzvy (upomínky). Tak že mi přijde, že chtějí pouze vydělat.“ zjevně plynulo, že jeho odvolání směřuje proti části výroku I rozsudku týkajícího se splatnosti a proti nákladovému výroku III.
4. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.
5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. v napadené části týkající se lhůty plnění a výroku III, a to podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez jednání, a uzavřel, odvolání žalovaného je zčásti důvodné.
6. Za důvodné odvolání nelze považovat v části, kde protestoval proti splatnosti přisouzené jistiny do tří dnů od právní moci rozsudku. Z § 160 o. s. ř. sice vyplývá možnost soudu určit pro zaplacení lhůtu delší než do tří dnů nebo stanovit peněžité plnění ve splátkách. Obecně k tomu může dojít v případě, odůvodňují-li to poměry dlužníka a zároveň tím nejsou ohroženy oprávněné zájmy věřitele. V souladu s tímto ustanovením soud prvního stupně postupoval a v situaci, kdy se žalovaný k výši splátek v jeho stanovisku k žalobě vůbec nevyjádřil, a ostatně neučinil pak ani později v odvolání, není zřejmé, jakou částku měsíčně by byl ochoten a schopen splácet. Vzhledem k tomu, že žádnou informaci k posouzení, zda vůbec má význam povolovat splátky a v jaké výši, aby je byl schopen dodržet, soud prvního stupně od žalovaného neměl a stejně je tomu v odvolacím řízení, odvolací soud přezkoumávaný rozsudek v napadené části výroku I podle § 219 o. s. ř. potvrdil.
7. Jiná situace je však v případě výroku III, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 250 Kč, což odůvodnil tím, že žalobkyně „byla úspěšná toliko ohledně zbývajícího předmětu řízení“. Z obsahu spisu přitom plyne, že žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu požadovala přiznání částky 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % od 9. 6. 2024 do zaplacení, částky 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % od 9. 6. 2024 do zaplacení, částky 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % od 9. 6. 2024 do zaplacení a dále přiznání částky 800 Kč, 700 Kč, 1 000 Kč a 5 925 Kč a nákladů řízení. Po zahájení řízení a výzvě soudu prvního stupně k označení důkazů k úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vzala podáním z 6. 2. 2025 žalobu zpět kromě částky 25 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému dostalo. Příčinou částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní vedoucího k částečnému zastavení řízení tak nebylo chování žalovaného, který by částku zaplatil, ale došlo k tomu v důsledku žalobkyní zvoleného procesního postupu, která od svého původního požadavku upustila. S přihlédnutím k tomu, že částečným zpětvzetím žaloby žalobkyně zavinila částečné zastavení řízení a v souladu se zásadou „kdo zavinil zastavení řízení, neměl ve věci úspěch, a ten se naopak přičítá druhé straně sporu“, tak úspěch účastníků byl přibližně stejný. Za takové situaci neměla být žádnému z nich náhrada nákladů řízení přiznána.
8. Odvolací soud z toho důvodu podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výrok III rozsudku změnil a náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků vzhledem k jejich vyrovnanému úspěchu v řízení nepřiznal.
9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. a s přihlédnutím k tomu, že i v jejich případě byl úspěch/neúspěch účastníků vyrovnaný, neboť odvolání žalovaného bylo jen zčásti důvodné. Navíc nelze pominout, že žádnému z nich náklady v souvislosti s odvolacím řízením nevznikly.