Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku II mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 4 380 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 101 234,57 Kč s úrokem a úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných částek (výrok I) a povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 979,67 Kč (výrok II). Soud prvního stupně vycházel ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky 8. 6. 2018, podle které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 156 000 Kč, ale žalovaný neplnil sjednané smluvní podmínky k vrácení těchto prostředků. Soud žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za situace, kdy dovodil, že žalobkyně měla úspěch v rozsahu 95,43 % a neúspěch 4,56 %, protože zastavení řízení procesně zavinila zpětvzetím žaloby o zaplacení částky 5 000 Kč.
2. Proti výroku o náhradě nákladů řízení podala včas odvolání žalobkyně. Vytýkala soudu prvního stupně, že nehodnotil to, že žalobkyně vzala zčásti žalobu zpět z důvodu částečné úhrady dluhu žalovaným po podání žaloby. Žaloba byla podána 6. 3. 2023 a žalovaný zaplatil 10. 3. 2023 částku 1 000 Kč, dne 12. 5. 2023 částku 2 000 Kč a dne 9. 6. 2023 částku 2 000 Kč. Navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že přizná žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení zcela, to je 4 380 Kč.
3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.
4. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 1 a 6 občanského soudního řádu přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení není věcně správné. O odvolání rozhodl, aniž by nařídil jednání, jak mu to dovoluje ustanovení § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.
5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně uplatnila svůj nárok na zaplacení dluhu z úvěrové smlouvy proti žalovanému žalobou podanou u soudu prvního stupně 6. 3. 2023. Podáním doručeným soudu 29. 6. 2023 vzala zčásti žalobu zpět. V tomto podání uvedla, že po podání žaloby žalovaný zaplatil 10. 3. 2023 částku 1 000 Kč, dne 12. 5. 2023 částku 2 000,01 Kč a dne 9. 6. 2023 částku 2 000 Kč, celkem 5 000,01 Kč. K podání připojila i výpis z běžného účtu o platbách žalovaného.
6. Odvolací soud nesdílí závěr soudu prvního stupně, že v části, ve které vzala žalobkyně žalobu zpět, neměla v řízení procesní úspěch z pohledu rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky. V takovém případě je třeba vycházet z ustanovení § 146 odst. 2 druhá věta o. s. ř, podle které je povinen hradit náklady řízení žalovaný, byl-li vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného. Protože není pochyb o tom, že žalovaný uhradil část svého dluhu v průběhu řízení, po podání žaloby podané důvodně, vzniklo žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady představuje soudní poplatek za řízení 4 380 Kč. Odvolací soud proto změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 4 380 Kč.
7. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 ve vztahu k § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Poplatková povinnost v řízení o odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení odvolateli nevzniká (viz bod 14 položky 22 sazebníku, který je přílohou k zákonu č. 549/1996 Sb., o soudních poplatcích).