Výrok
I. Výrok I rozsudku soudu prvního stupně se v části o lhůtě ke splnění uložené povinnosti mění tak, že se žalovanému poskytuje výhoda splátek ve výši 1 000 Kč měsíčně pod ztrátou této výhody při nezaplacení, byť jen jediné z nich.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 8 600 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně od 3. 9. 2022 do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem po právní moci rozsudku (výrok I). Ve zbývající části, to je o zaplacení částky 21 888 Kč s příslušenstvím, byla žaloba zamítnuta (výrok II). Žádnému z účastníků soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Pohledávka žalobkyně vycházela ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 7. 2021 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, podle které žalovaný získal úvěr ve výši 15 000 Kč. Soud prvního stupně uložil splnit žalovanému jeho povinnost v měsíčních splátkách po 1 000 Kč pro okolnosti daného případu, kdy plnění žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení pro neplatnost smlouvy o úvěru, aby nedocházelo ke zneužití tísně žalovaného a překračování mezí slušnosti.
2. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Napadala pouze tu část výroku I, která se týká lhůty ke splnění uložené povinnosti. Namítala, že soud prvního stupně nezohlednil případ prodlení žalovaného s plněním splátek. Nepřiměřené zvýhodňování jedné strany sporu může vést k porušení zásady rovnosti stran, v daném případě žalobkyně, která poskytla žalovanému peněžní prostředky, a on je dosud nevrátil. Navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že povolí žalovanému výhodu splátek, avšak pod ztrátou této výhody s tím, že v případě prodlení s úhradou byť i jediné splátky, se stává okamžitě splatným celý zůstatek dluhu.
3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek sudu prvního stupně v napadené části, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. O odvolání rozhodl bez jednání, jak mu to dovoluje ustanovení § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.
4. Určení lhůty ke splnění uložené povinnosti je věcí volné úvahy soudu. Základním pravidlem je splnění uložené povinnosti do tří dnů. Soud prvního stupně hodnotil obecně sociální a ekonomickou situaci žalovaného a dospěl k závěru, že je na místě poskytnout mu výhodu splátek ke splnění uložené povinnost. To by znamenalo, že by měl žalovaný platit splátky po 1 000 Kč měsíčně pravidelně nejméně po dobu 7 měsíců za sebou. Je pravdou, že výrok rozsudku soudu prvního stupně ponechává žalobkyni v situaci, kdy v případě prodlení žalovaného s placením splátek, by musela každou nezaplacenou splátku vymáhat samostatně, anebo počkat celých 7 měsíců, kdy dluh dospěje, a pak teprve pohledávku vymáhat. To by ovlivnilo pořadí pohledávky v případném exekučním řízení v neprospěch žalobkyně. Odvolací soud proto vyhověl jejímu návrhu a výhodu splátek vázal na její ztrátu v případě, že žalovaný nebude plnit svoji povinnost řádně. Pokud se dostane do prodlení s úhradou třeba jen jediné splátky, (i její části), stane se splatným celý dluh a žalobkyně tak bude moci vymáhat na žalovaném pohledávku v plné výši. Tomuto důsledku žalovaný zabrání řádným plněním uložené povinnosti. Odvolací soud proto změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o lhůtě ke splnění uložené povinnosti tak, že výhodu splátek pro žalovaného vázal na její ztrátu při porušení povinnosti splácet dluh řádně a včas.
5. Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 ve vztahu k § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně sice měla úspěch v odvolacím řízení, které se netýkalo předmětu řízení, ale jen určení lhůty splatnosti přiznané pohledávky. Vzhledem k tomu odvolací soud podle § 150 o. s. ř. žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.