Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku I týkající se splatnosti pohledávky mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 357 Kč ve třech splátkách, první dvě splátky ve výši 4 000 Kč a třetí splátku ve výši 4 357 Kč, vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod sankcí ztráty výhody splátek v případě nezaplacení třeba i jedné z nich.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odůvodnění
Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 357 Kč ve třech uvedených splátkách, a to první dvě splátky ve výši 4 000 Kč a třetí splátku ve výši 4 357 Kč, vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy rozsudek nabude právní moci (výrok I). Co do částky 30 131 Kč se specifikovaným příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).Žalobkyně se proti výroku I rozsudku, a to výhradně do části vztahující se k podmínkám plnění přisouzené pohledávky ve splátkách, včas odvolala. Poukázala na to, že v něm nebyla stanovena ztráta výhody splátek pro případ prodlení, což je podle ní obvyklé a žádoucí. Nejsou přitom dány žádné zvláštní důvody pro vynechání této běžné podmínky. Požadovala, aby bylo rozhodnuto tak, že pokud se žalovaný se splácením ocitne v prodlení, ztratí tím výhodu splátek, neboť v opačném případě by se mohl dostávat do prodlení pravidelně, ale ona by se musela domáhat plnění vždy s jednotlivou splátkou, což by další vymáhání při neplnění dále prodražovalo. Výrok „pod ztrátou výhody splátek“ je také nezbytný pro zachování účinné vynutitelnosti soudního rozhodnutí a odpovídá právní teorii (viz komentář JUDr. P. L., Ph.D. či JUDr. J. J. k § 160 občanského soudního řádu) a také ustálené rozhodovací praxi soudů všech stupňů (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1941/2003, sp. zn. 33 Cdo 3711/2014 a sp. zn. 21 Cdo 2204/2012). Žádala proto, aby bylo vyjádřeno, že pokud žalovaný bude s úhradou kterékoli splátky v prodlení, výhodu splátek tím ztratí a celá pohledávka se stane splatnou naráz.Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.Odvolací soud podle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal rozsudek v napadené části, učinil tak podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez jednání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.Je třeba zdůraznit, že rozsudek nebyl s výjimkou části, týkající se podmínek plnění přisouzené pohledávky, odvoláním žádného z účastníků dotčen, a nabyl tedy již právní moci.Z ustanovení § 160 o. s. ř. vyplývá možnost soudu určit pro zaplacení lhůtu delší než do tří dnů nebo stanovit peněžité plnění ve splátkách. Obecně k tomu může dojít v případě, odůvodňují-li to poměry dlužníka a zároveň tím nejsou ohroženy oprávněné zájmy věřitele. V projednávané věci soud prvního stupně už v rámci přezkoumávaného rozsudku z těchto kritérií vycházel a žalovanému umožnil dluh splácet. Výši splátek přitom stanovil tak, aby na jednu stranu odpovídaly jeho poměrům, ale na druhou stranu byly v souladu s oprávněným zájmem žalobkyně dosáhnout včasného uspokojení její pohledávky. Jestli to bylo pouze nedopatřením, či záměrně, že zároveň nevyjádřil, že žalovaný přijde o dobrodiní splátek, pokud podmínky splácení poruší, tzn. pokud se dostane do prodlení s úhradou třeba i jedné splátky, není z obsahu spisu a ani z odůvodnění rozsudku patrné. V každém případě je třeba dát žalobkyni za pravdu, že „pod ztrátou výhody splátek“ je běžnou a judikaturou léta používanou formulací, která pamatuje na situaci, kdy dlužník podmínky splácení poruší. Není proto žádný důvod ji nepoužít i v projednávaném případě. Odvolací soud z toho důvodu výrok I rozsudku o tuto formulaci doplnil a v tomto smyslu tedy rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1, písm. a) o.s.ř. změnil.Tuto změnu rozsudku bylo třeba promítnout i do nákladového výroku III rozsudku, o kterém odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. ve shodě s rozsudkem soudu prvního stupně podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k vyrovnanému úspěchu účastníků v řízení.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 150 o.s.ř. Mimořádné důvody, pro které úspěšné žalobkyni nebyla náhrada nákladů odvolacího řízení přiznána, spočívají v osobních poměrech žalovaného, kvůli kterým mu bylo také umožněno dluh splácet, a také v tom, že se na vyvolání odvolacího řízení nijak nepodílel a ani jej nemohl ovlivnit.