Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve lhůtě ke splnění uložené povinnosti mění tak, že žalovaný je povinen splnit uloženou povinnost zaplatit žalobkyni 34 883 Kč v měsíčních splátkách po 1 000 Kč vždy do každého 20 dne v měsíci od právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť i jediné z nich.
II. Výrok IV napadeného rozsudku se mění tak, že se povinnost doplatit soudní poplatek za řízení žalobkyni neukládá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 34 883 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných do každého 20 dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 6 882,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 34 883 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení (výrok II), uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady ve výši 1 490,74 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a žalobkyni uložil povinnost doplatit státu soudní poplatek ve výši 349 Kč (výrok IV). Nárok žalobkyně vycházel ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným dne 20. 2. 2020.
2. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Napadala lhůtu ke splnění uložené povinnosti ve výroku I. citovaného rozsudku a povinnost doplatit soudní poplatek. K tomu uváděla, že elektronický platební rozkaz byl ve věci vydán, proto není důvod k doměření soudního poplatku. Ke lhůtě stanovené žalovanému ke splnění uložené povinnosti uvedla že je třeba s institutem povolení splátek nakládat uvážlivě, neboť nepřiměřené zvýhodnění jedné strany sporu vede k porušení zásady rovnosti účastníků řízení, v tomto případě v neprospěch úspěšné žalobkyně. Pro případ prodlení žalovaného s plněním splátek není rozsudek vykonatelný. Navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že výhodu splátek přizná pod ztrátou její výhody při nezaplacení byť i jediné splátky.
3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, to je ve výroku I a IV, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně není věcně správné. O odvolání rozhodl bez jednání, jak mu to dovoluje ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) a e) o. s. ř.
4. Nejprve k poplatkové povinnosti žalobkyně. Jak odvolací sodu zjistil z obsahu spisu, žalobkyně zaplatila na výzvu soudu soudní poplatek za řízení o vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 396 Kč. Elektronický platební rozkaz byl soudem prvního stupně vydán dne 14. 6. 2024, pod č.j. EPR 145984/2024-5 a následně usnesením ze dne 15. 7. 5024 zrušen, protože se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalobkyni proto nevznikla povinnost doplatit soudní poplatek podle položky 2 Sazebního poplatků jako přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Tato povinnost vzniká pouze v případě, že soud elektronický platební rozkaz nevydá. Odvolací soud proto podle § 220 odst. l písm. a) o. s. ř. změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku IV tak, že se poplatková povinnosti žalobkyni neukládá.
5. Lhůta ke splnění uložené povinnosti je uvedena v § 160 odst. l o. s. ř. a je dáno na vůli soudu, zda určí lhůtu zákonnou v trvání 3 dnů od právní moci rozhodnutí, nebo lhůtu delší, anebo zda případě přizná povinnému výhodu splátek. Soud prvního stupně uvedl, že žalovaný netvrdil ani neprokazoval své majetkové poměry a soud stanovil z toho důvodu platnost dluhu ve splátkách. Při určení jejich výše přihlédl k tomu, že původní úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně neprověřoval řádně. Proto soud stanovil pro žalovaného příznivější splácení dluhu, nežli bylo sjednáno v neplatné úvěrové smlouvě, tak, aby byl dluh zaplacen v přiměřené lhůtě. Za takového stavu, pokud žalovaný nebude splátky plnit řádně, nastane situace, kdy by žalobkyně musela jednotlivé splátky vymáhat v exekučním řízení vždy samostatně nebo by čekala 35 měsíců, tedy 3 roky, než nastane splatnost celého dluhu a pak se jeho splnění domáhat v exekučním řízení. Tím by byly znevýhodněna v pořadí úhrady dluhu ve vztahu k případným dalším věřitelům žalovaného. Povinnému soud prvního stupně již tak přiznal výhodu ke splnění jeho povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou nízkých splátek. Proto odvolací soud podle § 220 odst. l písm. a) o. s. ř. změnil jeho rozhodnutí tak, že tato výhoda náleží povinnému pouze v případě, že bude plnit svoji povinnost řádně, tedy že bude pravidelně každý měsíc splátky platit. V opačném případě povinný tuto výhodu splátek ztratí a stane se splatným celý dluh najednou.
6. Rozhodnutí o nákladech řízení vychází z ustanovení § 224 odst. l ve vztahu k § 142 odst. l a § 150 o. s. ř. Žalobkyně měla v odvolacím řízení úspěch a náleželo by jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Předmětem odvolacího řízení však byla jen lhůta ke splnění uložené povinnosti, což je okolnost hodná mimořádného zřetele, která vedla odvolací soud k závěru, že žalobkyni právo na náhradu těchto nákladů nepřiznal.