Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 442,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 14. 7. 2024 do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odůvodnění
1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 34 449,81 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (výrok I), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Rozsudek odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne 22. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 30 000 Kč. Tuto smlouvu však soud prvního stupně shledal neplatnou, protože žalobkyně neprokázala, že by při jejím uzavření poskytovatel spotřebitelského úvěru řádně zkoumal schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Za takových okolností je smlouva absolutně neplatná a žalobkyni vzniklo pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši, v níž žalovanému poskytla finanční prostředky a žalovaný je nevrátil. Soud prvního stupně přitom uzavřel, že podle přehledu plateb žalovaný na základě smlouvy čerpal částku 29 965,96 Kč a sám na smlouvu uhradil celkem 56 989,48 Kč. Žalovaný tak žalobkyni nic na bezdůvodném obohacení nedluží.
2. Rozsudek žalobkyně napadla odvoláním s tím, že nezpochybňuje úsudek soudu prvního stupně o tom, že její požadavek je namístě posoudit v režimu bezdůvodného obohacení. Uvedla však, že z výpisu z úvěrové historie soud prvního stupně učinil nesprávný skutkový závěr spočívající v tom, že žalovaný na základě úvěrové smlouvy vyčerpal celkem 61 432 Kč, nikoliv pouze soudem prvního stupně uvedenou částku 29 965,96 Kč. Za takových okolností žalobkyni náleží rozdíl mezi vyčerpanou částkou ve výši 61 432 Kč a žalovaným navrácenou částkou ve výši 56 989,48 Kč. Tento rozdíl tedy představuje částku 4 442,52 Kč. Z tohoto důvodu žalovaná navrhla, aby odvolací soud výrok I napadeného rozsudku změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 442,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 14. 7. 2024 do zaplacení.
3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.
4. Jde-li o skutkové a právní závěry soudu prvního stupně (s výjimkou údaje o tom, kolik žalovaný po uzavření smlouvy o úvěru vyčerpal), je namístě odkázat na napadený rozsudek s tím, že žalobkyně v odvolání zpochybňuje pouze a jedině žalovaným vyčerpanou částku. Odvolací soud k důkazu provedl platební historii částek čerpaných a navracených v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou a skutečně zjistil, že žalovanému v souvislosti s touto úvěrovou smlouvou bylo poskytnuto celkem 61 432 Kč, když žalovaný navrátil pouze 56 989,48 Kč. Za takových okolností žalobkyni skutečně náleží právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 4 442,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně, když do prodlení se dostal na základě výzvy k úhradě z 23. 6. 2024, která mu byla doručena dne 26. 6. 2024. V průběhu řízení přitom žalovaný neprokázal, že by v jeho možnostech a schopnostech nebylo tuto částku zaplatit, a proto v souladu s § 87 zák. o spotřebitelském úvěru odvolací soud žalobě vyhověl s tím, že nebyla podána předčasně. O jednoměsíční lhůtě ke splnění povinnosti žalovaného odvolací soud rozhodl podle § 160 o. s. ř., když žalovanému je namístě poskytnout přiměřený jednoměsíční prostor k úhradě této částky, a to i s ohledem na její výši.
5. O tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl proto, že žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, žalovanému přitom náklady řízení nevznikly. Bylo by nepřiměřené a v rozporu s ust. § 150 o. s. ř., pokud by žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení, když částka 4 442,52 Kč, o níž se odvolací řízení vede, je jen zlomkem původního žalobkyní požadovaného plnění.