Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZměněno

Spisová značka

10 Co 107/2026

Soud: Krajský soud v Ústí nad LabemDatum rozhodnutí: 9. 7. 2026Č. j.: 10 Co 107/2026-460Předseda senátu: JUDr. Jiří BrádkaAgenda: Odvolací (civilní) (Co)Zveřejněno: 8. 9. 2026Předmět řízení: o určení vlastnického práva, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2025, č. j. 13 C 276/2024-419,ECLI:CZ:KSUL:2026:10.Co.107.2026.1
omezení svéprávnostináklady řízenídokazovánínáhrada nákladůsmlouva kupnípozůstalostodvolání
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (43) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje a ve výroku II. mění potud, že výše náhrady nákladů řízení činí částku 137 422 Kč, jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 31 286 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno Zástupce], advokáta se sídlem v [Anonymizováno].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno], způsob využití byt, umístěné v budově č. p. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], byt. dům, LV [Anonymizováno] se spoluvlastnickým podílem v rozsahu 335/35639 na společných částech budovy č. p. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a parcele [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], zast. plocha a nádvoří, jednotka zapsána na LV [Anonymizováno], vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa] výpisu z katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], je žalobkyně [Jméno žalobkyně], r. č. [RČ]., bytem [Adresa žalobkyně] (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na nákladech řízení částku 172 691 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně nejprve domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 18. 8. 2024, kterou převedla na žalovaného svůj byt v [adresa], a to za kupní cenu 460 000 Kč, když má za to, že smlouva byla z její strany uzavřena v omylu, neboť původně se se žalovaným dohodla na kupní ceně 500 000 Kč a žalovaný jí přinesl k podpisu již předem vyplněnou smlouvu s nižší cenou, čehož si nevšimla. Dále uvedla, že kupní cena byla sjednána v neúměrně nízké částce, která zdaleka nedosahuje obvyklé ceny předmětného bytu, až následně zjistila, že nedosahuje ani 40 % tržní hodnoty bytu. Shledává v tom neúměrné zkrácení podle § 1793 občanského zákoníku. Dalším důvodem pro neplatnost smlouvy je podle žalobkyně i ta okolnost, že v době podpisu smlouvy nebyla vzhledem ke svému duševnímu onemocnění (schizoafektivní porucha) způsobilá kupní smlouvu vůbec uzavřít, nedokázala posoudit obsah smlouvy a její dopady do svého dalšího života, pokud by tyto skutečnosti znala, k prodeji bytu by nikdy nepřistoupila. V průběhu řízení, v reakci na zápis vlastnického práva k bytu v katastru nemovitostí na žalovaného, navrhla žalobkyně změnu žalobního petitu tak, že nadále bude předmětem řízení na základě shodných skutkových tvrzení nárok na určení vlastnického práva žalobkyně k předmětnému bytu, okresní soud tuto změnu žaloby připustil. K naléhavému právnímu zájmu na požadovaném určení žalobkyně uvedla, že určující výrok rozsudku odstraní rozpor mezi aktuálním stavem zápisu vlastnického práva k bytu v katastru nemovitostí a skutečným stavem odpovídajícím právu.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, namítal, že žalobkyně byla v době sjednávání předmětné kupní smlouvy zcela orientovaná předmětnou věcí, samotný prodej iniciovala a nevykazovala žádné známky jednání, z nichž by mohl usuzovat na její duševní onemocnění. Jde-li o cenu bytu, ta odpovídala tomu, že žalobkyně měla mít možnost v bytě i nadále bydlet, než bude zrekonstruován byt po jejím otci, kam se měla nastěhovat, současně i byt žalobkyně vyžadoval nákladnou rekonstrukci, aby mohl být užíván pro účel, ke kterému jej žalovaný zakoupil. Došlo-li až v průběhu tohoto řízení k zahájení řízení o omezení způsobilosti žalobkyně k právnímu jednání a následnému jejímu omezení, pak tyto kroky ze strany žalobkyně považuje za účelové, vedené pouze snahou získat zpět prodaný byt, ostatně i v době po podpisu kupní smlouvy se žalobkyně aktivně účastnila pozůstalostního řízení po svém otci, a i zde přiléhavě reagovala na dotazy soudního komisaře k odborným právním otázkám. Rovněž lékařská zpráva psychiatra [jméno FO] z března 2024 neobsahuje žádné údaje, z nichž by bylo možné usuzovat na takový zdravotní deficit na straně žalobkyně, který by odůvodňoval závěr o její nezpůsobilosti k uzavření kupní smlouvy.

4. Okresní soud vyšel po provedeném dokazování ze závěru, že účastníci v srpnu 2024 jednali o prodeji bytu žalobkyně v [adresa] žalovanému, předjednaná kupní cena měla dosahovat výše 500 000 Kč, avšak žalovaný, který působí jako advokát, předložil dne 18. 8. 2024 žalobkyni k podpisu písemnou smlouvu s kupní cenou 460 000 Kč, kterou žalobkyně podepsala, aniž by si tohoto nesouladu všimla. Na podkladě této smlouvy byl proveden v katastru nemovitostí vklad vlastnického práva k předmětnému bytu na žalovaného. Ze znaleckého ocenění měl okresní soud za prokázané, že tržní hodnota bytu v době jeho prodeje dosahovala částky 1 420 000 Kč, žalobkyně se po prodeji bytu, jehož cenu neznala, dovolávala neúměrného zkrácení. V době podpisu kupní smlouvy, ale také řadu let před tím, trpěla žalobkyně duševní nemocí - schizoafektivní poruchou speciálního typu (F252) s nasedající těžkou sociální fóbií, v jejichž důsledku nebyla schopná pochopit obsah předmětné kupní smlouvy z hlediska jejích následků (ztráta bytového zázemí) a vnímat její dopad do jejího dalšího života. Uvedený závěr učinil okresní soud na podkladě znaleckého posudku z oboru lékařství, odvětví psychiatrie, ze dne 25. 3. 2025 znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který byl vypracován v průběhu souběžně vedeného opatrovnického řízení o omezení způsobilosti k právnímu jednání žalobkyně. V tomto řízení bylo rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 5. 2025, č. j. 21 Nc 3209/2024-88, 21 P a Nc 301/2024, 21 P a Nc 302/2024, který nabyl právní moci dne 11. 6. 2025, rozhodnuto o omezení žalobkyně ve svéprávnosti na dobu tří let, a to mimo jiné v rozsahu majetkoprávního jednání s výjimkou jednání v běžných záležitostech každodenního života, dále byla omezena v dispozici s finančními prostředky nad částku 17 000 Kč a žalobkyni byl ustanoven opatrovník. Okresní soud se zabýval i obsahem dalších lékařských zpráv, a to i zprávou [tituly před jménem] [jméno FO] z období před podpisem kupní smlouvy, k níž uzavřel, že se jednalo o ojedinělé a pouze dílčí posouzení zdravotního stavu žalobkyně, nicméně i tento lékař diagnostikoval na straně žalobkyně duševní onemocnění, které následně vedlo k omezení svéprávnosti žalobkyně rozsudkem soudu.

5. Po právní stránce posoudil okresní soud uplatněný nárok zejména podle ustanovení § 581, § 583 a § 1793 občanského zákoníku a uzavřel, že se žalobkyně důvodně domáhá určení svého vlastnického práva k předmětnému bytu, přičemž na požadovaném určení má (vzhledem k zápisu vlastnického práva žalovaného v katastru nemovitostí) naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně již v době podpisu předmětné kupní smlouvy se žalovaným nebyla způsobilá takové právní jednání učinit, a to vzhledem k trvajícímu duševnímu onemocnění, které ji z takového jednání vylučovalo. Nebyla s to pochopit zejména následky prodeje bytu do svého dalšího života (ztráta možnosti bydlení), nedokázala posoudit význam a hodnotu bytu, čemuž odpovídala i neúměrně nízká kupní cena, k jejímuž zaplacení mělo dojít až po zápisu vlastnického práva ve prospěch žalovaného. Právě nízká kupní cena odůvodňuje podle okresního soudu i použití ustanovení občanského zákoníku o neúměrném zkrácení se závěrem o relativní neplatnosti kupní smlouvy, bylo-li prokázáno, že skutečná tržní hodnota bytu byla o téměř 70 % vyšší, přičemž mezi účastníky nebyl dán žádný mimořádný důvod (osobní či věcný) pro sjednání takto neúměrně nízké kupní ceny. Okresní soud dále dospěl k závěru, že žalobkyně jednala při podpisu smlouvy v omylu ohledně podstatné obsahové náležitosti smlouvy, vycházela-li z předchozí ústní dohody o výši kupní ceny v rozsahu částky 500 000 Kč, avšak v písemném vyhotovení smlouvy jí byl předložen text s částkou o 40 000 Kč nižší, a to bez jakéhokoliv zdůvodnění. Z tohoto důvodu posoudil okresní soud smlouvu jako neplatnou podle § 583 občanského zákoníku, přičemž žalobkyně se této neplatnosti účinně dovolala. Na základě tohoto posouzení žalobě vyhověl a určil, že je žalobkyně vlastnicí předmětného bytu. Výrok o nákladech řízení odůvodnil okresní soud plným procesním úspěchem žalobkyně, jíž v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal proti procesně neúspěšnému žalovanému plnou náhradu nákladů řízení sestávající z odměny a náhrad jejího právního zástupce z řad advokátů podle platného advokátního tarifu, (tarifní hodnotu věci určil v rozsahu částky odpovídající hodnotě bytu 1 420 000 Kč).

6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Okresnímu soudu vytýká nedostatečné a nesprávné skutkové závěry, jakož i nesprávné právní posouzení věci, pokud okresní soud z provedených důkazů dovodil, že žalobkyně byla v době uzavření posuzované kupní smlouvy nesvéprávná. Pominul totiž obsah lékařské zprávy [jméno FO] ze dne 26. 3. 2024, který žalobkyni vyšetřil v době pěti měsíců před uzavřením posuzované smlouvy a který ve své zprávě mimo jiné výslovně uvedl, že je žalobkyně kompletně orientována, myšlení má bez bludných produkcí, spolupracuje a její intelektuální funkce jsou v normě. Z této zprávy měl okresní soud dovodit, že na straně žalobkyně nebyly dány žádné zjevné známky toho, že by nebyla způsobilá k uzavření kupní smlouvy. Ve shodě s obsahem této lékařské zprávy vyznívá i obsah výpovědi svědkyně [jméno FO], která potvrdila, že je se žalobkyní v kontaktu přes 20 let a že žalobkyně byla vždy schopna se o sebe postarat, a to i při jednání s úřady. Návrh na výši kupní ceny vzešel přímo od žalobkyně, v řízení pak byla prokázána i existence ústní dohody o tom, že žalobkyně bude moci v bytě dále bydlet, a to až do ukončení rekonstrukce v bytě jejího otce, s čímž jí žalovaný přislíbil pomoc. Následné omezení žalobkyně ve svéprávnosti považuje žalovaný i nadále za účelové rozhodnutí, když řízení v tomto směru bylo uměle vyvoláno [jméno FO] s cílem odklidit kupní smlouvu a zajistit žalobkyni navrácení bytu, o čemž svědčí i textová zpráva žalobkyně zaslaná žalovanému na jeho mobilní telefon dne 17. 9. 2024, jíž byl rovněž proveden důkaz, přesto k těmto skutečnostem okresní soud nepřihlédl. Žalovaný poukazuje i na následné jednání žalobkyně v pozůstalostním řízení po jejím otci, v němž byla sama schopna kvalifikovaně reagovat na poměrně složité právní otázky, jako je prohlášení o neodmítnutí dědictví či absence výhrad k obsahu závěti. Na základě těchto skutečností žalovaný navrhl, aby byl napadený rozsudek okresního soudu změněn a žaloba byla zamítnuta za současného přiznání práva na náhradu nákladů řízení žalovanému.

7. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že s ním nesouhlasí, má za to, že veškeré odvolací námitky žalovaného pouze opakují argumenty a skutečnosti, které uváděl již v řízení před okresním soudem a s nimiž se okresní soud v napadeném rozsudku bezezbytku vypořádal. Poukazuje-li žalovaný na obsah lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO], pak nelze přehlédnout, že se nejedná o výsledek komplexního vyšetření, jak tomu bylo v případě znaleckého posudku vypracovaného v opatrovnickém řízení, nadto i tato zpráva výslovně uvádí u žalobkyně diagnózu schizoafektivní poruchy, smíšený typ, tedy duševní onemocnění, na jehož základě dospěl soudní znalec, resp. opatrovnický soud k závěru o nedostatku svéprávnosti žalobkyně. Uvedené onemocnění přitom bylo u žalobkyně přítomné již od roku 2015, tedy i v době posuzovaného uzavření kupní smlouvy. V tomto ohledu nelze připustit, že by laické závěry svědkyně [jméno FO] mohly přinést ve věci přesnější a fundovanější údaje, než jaké měl okresní soud k dispozici na podkladě znaleckého zkoumání. Jde-li o samotný kontraktační proces, sám žalovaný potvrdil, že žalobkyni přinesl předpodepsanou kupní smlouvu s cenou 460 000 Kč, žalobkyně neměla její text předem k dispozici a k podpisu došlo v krátké době a bez možnosti do obsahu smlouvy jakkoli zasáhnout (kupř. i v otázce úhrady ceny v hotovosti po zavkladování vlastnického práva do katastru nemovitostí). Otázka skutečné tržní hodnoty bytu přitom byla v řízení spolehlivě zjištěna a v jejím světle nemůže ve smlouvě obsažená hodnota z hlediska neúměrného zkrácení učiněného k tíži žalobkyně obstát, nehledě na skutečnost, že je taková cena podle názoru žalobkyně i hrubě nespravedlivá. Žalobkyně se totiž se žalovaným před uzavřením smlouvy vůbec neznala, nelze proto uvažovat o jakýchkoliv vedlejších faktorech, které by mohly mít vliv na stanovení takto nepřiměřené nízké ceny. Žalobkyně se tak zcela ztotožňuje s právním posouzením okresního soudu, který neshledal na straně žalobkyně předpoklady pro platné uzavření kupní smlouvy z důvodu jejího trvajícího duševního onemocnění, její jednání bylo zatížené omylem vyvolaným žalovaným a konečně i na sjednanou kupní cenu dopadají ustanovení o neúměrném zkrácení. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, přezkoumal též řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Okresní soud se vzhledem k tvrzením žalobkyně o rozsahu a povaze právních vad posuzované kupní smlouvy uzavřené se žalovaným správně zaměřil na zkoumání všech právně významných skutečností provázejících předsmluvní jednání účastníků, jakož i samotného podpisu smlouvy, v té souvislosti se důvodně zabýval jak okolnostmi vylučujícími způsobilost žalobkyně právně jednat, tak i obvyklou tržní hodnotou předmětného bytu v době jeho prodeje. Vyšel přitom z obsahu jednotlivých důkazů, které správně vyhodnotil a na jejichž základě dospěl především k tomu správnému závěru, že žalobkyně předmětnou kupní smlouvu podepsala ve stavu, kdy nebyla schopna (vzhledem k přetrvávajícímu duševnímu onemocnění) posoudit obsah tohoto právního jednání a jeho dopad do svého dalšího života, současně si nebyla vědoma skutečné hodnoty převáděného bytu. Uvedený závěr, který i odvolací soud považuje za rozhodující, okresní soud převzal z obsahu shora označeného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], jehož závěry jsou zcela jednoznačné a určité a jsou i přesvědčivě a podrobně zdůvodněny. Uvedený znalec žalobkyni osobně vyšetřil, měl k dispozici její úplnou zdravotní dokumentaci a vypořádal se se všemi okolnostmi věci. Potvrdil, že zjištěné duševní onemocnění žalobkyně, které odůvodňuje její omezení ve svéprávnosti, bylo zjištěno již v minulosti, přinejmenším již v roce 2016, kdy byla žalobkyni na tomto základě přiznána invalidita třetího stupně. Nelze proto přisvědčit odvolací námitce žalovaného, že zahájení opatrovnického řízení s návrhem na omezení svéprávnosti žalobkyně by bylo motivováno čistě snahou žalobkyně dosáhnout navrácení předmětného bytu, že by bylo vedeno čistě účelově, jsou-li shora uvedené závěry znalce zcela jednoznačné a vypovídají o trvalé přítomnosti duševního onemocnění, nikoli o jeho náhlém nástupu, a to až v době krátce předcházející vyhlášení rozsudku ve věci omezení svéprávnosti. Rovněž obsah lékařské zprávy psychiatra [jméno FO] z 21. 5. 2025 není v zásadě v rozporu se závěry shora označeného znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], pokud i tento lékař potvrdil u žalobkyně přítomnost totožného duševního onemocnění. Z tohoto pohledu nelze z hlediska důkazní síly přeceňovat ani výpověď svědkyně [jméno FO], která pouze z laického hlediska vnímala způsob jednání žalobkyně, přičemž sama potvrdila, že jí bylo známo i to, že se žalobkyně léčí na psychiatrii. Konečně ani následné vystupování žalobkyně v pozůstalostním řízení po jejím otci ničeho nevypovídá o jejím skutečném uvědomění si skutečného obsahu a významu notářem kladených otázek, na které reagovala pouze vyslovením prostého nesouhlasu, jde-li o existenci důvodů pro vyloučení notáře z řízení, případně (ne)odmítnutí dědictví či absenci námitek proti obsahu závěti. Okresní soud proto dospěl ke správnému právnímu závěru, že existence shora označeného duševního onemocnění žalobkyně v době podpisu kupní smlouvy způsobuje právní vadu uvedeného jednání spočívající v nedostatku způsobilosti této jednající strany smlouvu uzavřít (nedostatek svéprávnosti), což v souladu s ustanovením § 581 občanského zákoníku zakládá absolutní neplatnost posuzované kupní smlouvy. Nebyla-li kupní smlouva platně uzavřena, nemohlo na jejím základě ani dojít k právně účinnému převodu vlastnického práva k bytu na žalovaného a uvedená smlouva tak nebyla ani způsobilým podkladem pro vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Za situace, kdy je však v katastru nemovitostí vlastnické právo k předmětnému bytu zapsáno ve prospěch žalovaného, jedná se o stav, který je v rozporu se stavem právním a žalobkyně se proto důvodně domáhá určení svého vlastnického práva, na čemž má i naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř., neboť pouze na podkladě soudního rozhodnutí, které určí její vlastnické právo, může dojít i ke změně zápisu v její prospěch.

10. Z vyložených důvodů proto shledal odvolací soud napadený vyhovující výrok rozsudku okresního soudu věcně správným, aniž by se musel zabývat dalšími důvody neplatnosti kupní smlouvy, jak byly žalobkyní v řízení uplatněny a jak je okresní posoudil ve svém napadeném rozsudku.

11. Okresní soud v souladu s plným procesním úspěchem žalobkyně ve věci správně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. také o povinnosti žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení, které jí vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem, jejich výši však nestanovil správně, zejména pokud pominul, že prvé tři úkony právní služby učinil právní zástupce žalobkyně ještě v roce 2024 a za situace, kdy předmětem řízení nebyl nárok na určení vlastnického práva k bytu, ale nárok na určení neplatnosti právního jednání - kupní smlouvy. Za této situace není tarifní hodnotou u těchto úkonů právní služby částka odpovídající hodnotě předmětného bytu, ale částka 10 000 Kč (viz § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2024), jíž odpovídá odměna ve výši 1 500 Kč za úkon spolu s režijním paušálem ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 téže vyhlášky ve znění platném do 31. 12. 2024). Okresní soud dále nesprávně nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení spojených s řízením o návrhu na vydání předběžného opatření (§ 145 o. s. ř.), v němž učinil její právní zástupce celkem dva úkony, u nichž sazba odměny odpovídá poloviční výši (§ 11 odst. 2 písm. a/ advokátního tarifu), přičemž i zde je vzhledem k tehdejšímu předmětu řízení namístě vycházet z tarifní hodnoty věci 10 000 Kč. Advokátu žalobkyně tak náleží odměna za tři úkony právní služby spočívající v převzetí zastoupení, vyhotovení a odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby u soudu, a to v částce 1 500 Kč z úkon, k tomu tři režijní paušály po 300 Kč, dále po změně předmětu řízení odměna za osm úkonů právní služby při tarifní hodnotě 1 420 000 Kč a odměně za úkon ve výši 13 980 Kč, a to za účast na jednáních okresního soudu ve dnech 9. 4. 2025, 4. 6. 2025, 17. 9. 2025 a 10. 11. 2025 (z toho ve dnech 4. 6. 2025 a 17. 9. 2025 přesáhla jednání dvě hodiny a náleží za ně odměna vždy za dva úkony), dále za písemná podání ve věci ze dne 4. 6. 2025 a 12. 8. 2025, k tomu osm režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu platného od 1. 1. 2025, dále náhrada cestovného advokáta ke shora uvedeným jednáním okresního soudu a náhrada za ztrátu času na cestě k nim, a to v částkách jak byly správně vypočteny okresním soudem a podrobně rozvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku, na nějž v této části odvolací osud pro stručnost zcela odkazuje (odstavec 66 odůvodnění, strana 18), celkem tyto náhrady odpovídají částce 7 482 Kč. Součástí náhrady nákladů řízení na straně žalobkyně je také soudní poplatek zaplacený ve výši 2 000 Kč a částka 5 000 Kč vynaložená za vypracování znaleckého posudku o ceně předmětného bytu (znalecký posudek společnosti [právnická osoba]). Celková výše náhrady nákladů řízení přináležející žalobkyni za řízení před soudem prvého stupně tak odpovídá částce 137 422 Kč.

12. Lze proto uzavřít, že okresní soud podané žalobě důvodně vyhověl a co do základu správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení, pouze jejich výši nestanovil v odpovídající částce. Z vyložených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil a ve výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil potud, že výše náhrady nákladů řízení činí částku 137 422 Kč, jinak jej i v tomto výroku jako věcně správný potvrdil.

13. V řízení před odvolacím soudem žalovaný se svým odvoláním neuspěl, je proto povinen zaplatit žalované náhradu nákladů, které vynaložila v souvislosti s řízením o podaném odvolání (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení přitom neshledal žádné důvody pro snížení či odepření této náhrady postupem podle § 150 o. s. ř., ostatně ani účastníci k této otázce sami žádné skutečnosti neuváděli. Náklady odvolacího řízení na straně žalované představují odměnu advokáta za dva úkony právní služby ve výši 13 980 Kč za úkon (podání písemného vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání dne 9. 7. 2026), k tomu dvě režijní paušální náhrady po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrada cestovného advokáta k jednání odvolacího soudu na cestě z [adresa] a zpět ve výši 1 526 Kč (při ujeté vzdálenosti na cestě z [adresa] a zpět 192 km, průměrné spotřebě použitého motorového vozidla 5,9 litru benzinu Natural 95 na 100 km a paušální náhradě za každý ujetý kilometr a ceně pohonných hmot podle vyhlášky č. 78/2026 Sb.), náhrada za promeškaný čas na cestě k jednání odvolacího soudu a zpět v rozsahu dvakrát tří půlhodin po 150 Kč (§ 14 odst. 1 advokátního tarifu), celkem 31 286 Kč. Náhrada nákladů odvolacího řízení je splatná ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací