11 Co 152/2023

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 1 % denně od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří měsíců od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalované (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit státu na účet soudu prvního stupně částku [částka] na zálohované znalečné do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí (výrok III.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal vyplacení mzdy za měsíc květen a jeden den v červnu 2021 ve výši [částka] s 1% denním úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena pracovní smlouva, na základě které žalobce pracoval u žalované jako řidič mezinárodní kamionové dopravy. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou od [datum] s místem výkonu práce [adresa]. Ve smlouvě byla sjednána zkušební doba v délce dvou měsíců, hodinová mzda, byly stanoveny povinnosti účastníků a bylo uvedeno, že mzda bude pracovníkovi zasílána na účet, popřípadě bude vyplácena v hotovosti pokladnou podle požadavku zaměstnance. Žalobce vykonával práci v průběhu dubna a května 2021 s tím, že ve dnech 18. května až 21. května čerpal dovolenou, a to poté, co měl problémy se zaměstnavateli oznámenou ztrátou osobních dokladů potřebných pro výkon práce. Následně již žalobce neodpracoval další dny a v období od 22. května do 31. května měl neomluvené absence. Zaměstnavatel (žalovaná) zpracoval mzdu za toto období a přiznal žalobci čistý příjem [částka]. Soud prvního stupně neuvěřil tvrzení žalobce, že pro žalovanou odjezdil ve druhé polovině května 2021 další jízdy. Dne [datum] dal žalobce výpověď z pracovního poměru ve zkušební době s tím, že pracovní poměr skončil dnem [datum]. Ze zúčtování mzdy za měsíc květen 2021 soud prvního stupně zjistil, že žalobce odpracoval 80 hodin, za které mu byla stanovena mzda; [Anonymizováno] absence v rozsahu 32 hodin; [Anonymizováno]. měl dovolenou v rozsahu 32 hodin, za což mu byla proplacena částka [částka]. Dále bylo žalobci zúčtováno cestovné [částka], včetně kapesného, a zaplaceno na sociální pojištění [částka], a [podezřelý výraz] pojištění [částka], byly provedeny zálohové platby daně s tím, že žalobci náleží mzda ve výši [částka], která byla žalobci vyplacena a žalobce jí převzal, což potvrdil svědek [jméno FO]. Žalovaná předložila listinný důkaz „daňový výdajový pokladní doklad číslo V Zá0002“ ze dne [datum] (dále též jen „daňový doklad“), který zpracoval [jméno FO], ze kterého měl soud prvního stupně za zjištěné, že pokladnou byla žalobci, oproti jeho podpisu, vydána částka [částka], která představovala mzdu za měsíc [Anonymizováno]. Žalobce zpochybňoval podpis na této listině a i tvrzení žalované, že částku [částka] od ní převzal. Soud prvního stupně proto podrobil podpis v kolonce „přijal“ na daňovém dokladu znaleckému zkoumání. Ze znaleckého posudku ustanovené znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] zjistil, že sporný podpis je pravým podpisem osoby, jejíž srovnávací materiál byl předložen, tedy žalobce. Znalkyně zároveň vyloučila možnost padělat podpis žalobce. Soud prvního stupně proto uzavřel, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce podepsal výdajový pokladní doklad o převzetí částky [částka].[právnická osoba] hlediska právního posouzení aplikoval soud prvního stupně ustanovení § 113, § 38, § 141 a § 142 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Měl za prokázané, že žalovaná vyplatila žalobci odpovídající mzdu za odvedenou práci v první polovině měsíce května 2021, že žalobce neodpracoval ve prospěch žalované dny od [datum] do [datum], kdy mu byla proplacena dovolená, a že absentoval od 22. května do [datum]. Žalobce tak měl nárok na mzdu pouze ve výši vyplacené částky [částka], která byla žalobci hotově předána proti jeho pravému podpisu na daňovém dokladu, a to v souladu s pracovní smlouvou. Soud prvního stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.4. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Procesně úspěšné žalované přiznal pouze polovinu nákladů řízení s odůvodněním, že žalobce byl osvobozen od soudních poplatků v rozsahu 50 %. Přisouzené náklady řízení sestávají z odměny za sedm úkonů právní služby z tarifní hodnoty [částka] po [částka], sedmi paušálních náhrad po [částka], cestovného ke třem jednáním soudu prvního stupně, náhrady za ztrátu času a 21 % daně z přidané hodnoty. S ohledem na majetkové poměry žalobce prodloužil lhůtu k plnění na tři měsíce od právní moci rozhodnutí.5. O nákladech státu, představovaných znalečným, rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně vyplatil znalkyni znalečné ve výši [částka] a podle výsledku řízení uložil žalobci povinnost zaplatit státu, na účet soudu prvního stupně polovinu proplaceného znalečného ve výši [částka] s ohledem na částečné osvobození žalobce od soudních poplatků v rozsahu 50 %, a to v prodloužené lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí.6. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání oba účastníci řízení.7. Žalobce napadl rozsudek v celém rozsahu. Uvedl, že se odvolává proti výdajovému pokladnímu dokladu ze dne [datum], který nikdy neviděl, ani nepodepsal a jedná se o falzum. Předložil protokol z Polska, ve kterém má být potvrzeno, kde v tu dobu byl s tím, že od [datum] v sídle žalované v [adresa] nebyl. Navrhl zrušení rozsudku v plném rozsahu, provedení „odhalování falešných podpisů za využití speciálního softwaru na umělou inteligenci a počítačové vidění“ a vyhovění žalobě.8. Žalovaná se odvolala výlučně proti výroku II. o nákladech řízení mezi účastníky. Podle jejího názoru není dán prostor pro snížení přiznané náhrady nákladů řízení, neboť je to žalobce, kdo zavinil zahájení řízení a jeho majetkové poměry neodůvodňovaly částečné osvobození od soudních poplatků, neboť je vlastníkem nemovitých věcí (ideální ¼ specifikovaných pozemků) i movitých věcí (specifikovaných automobilů). Vytýkala soudu prvního stupně, že jeho zjištění stran majetkových poměrů žalobce jsou nedostatečná a neúplná. Uvedla, že žalobce zahájil soudní spor o zaplacení, kdy si musel být vědom, že na takové plněné nemá nárok (podepsal převzetí všech finančních prostředků, jak žalovaná od počátku tvrdila) a žalovaná byla vystavena situaci, kdy byla jako bývalý zaměstnavatel žalobce nucena vyhledat právní pomoc a bránit se v soudním sporu. Veškeré náklady tak vynaložila účelně. Podle jejího názoru nebyl dán prostor pro aplikaci § 150 o. s. ř. Navrhla změnu napadeného nákladového výroku tak, že jí bude přiznáno právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka].9. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], rozhodl odvolací soud o odmítnutí odvolání žalobce v části, směřující proti výroku o zamítnutí žaloby co do částky [částka] s 1% denním úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (§ 43 odst. 2 o. s. ř., za použití § 211 o. s. ř.), protože žalobce ve svém odvolání namítal nesprávnost napadeného rozsudku pouze ve vztahu k částce [částka], na kterou zní jím zpochybňovaný listinný důkaz – „daňový výdajový pokladní doklad číslo [Anonymizováno] “ ze dne [datum] a z jeho odvolání nebylo zřejmé, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozsudku soudu prvního stupně nebo nesprávnost jeho postupu (odvolací důvod) ve vztahu k zamítavé části žaloby o zaplacení částky přesahující částku [částka], tj. částky [částka]. Vadu odvolání, ani přes řádnou výzvu soudu prvního stupně usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], žalobce neodstranil.10. Předmětem odvolacího řízení tak zůstal zamítnutý žalobní návrh žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, ve vztahu k němuž krajský soud, jako soud odvolací, rozsudek soudu prvního stupně věcně přezkoumal.11. Odvolací soud po zjištění, že obě odvolání byla podána osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), jsou přípustná (§ 201, § 202 o. s. ř.) a byla podána v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí ve shora uvedeném rozsahu, včetně obou nákladových výroků, a to spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle § 212 a § 212a o. s. ř., k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné a odvolání žalované důvodné je.12. Při hodnocení odvoláním napadeného rozsudku nelze než konstatovat, že soud prvního stupně provedl ve věci řádným způsobem a v dostatečném rozsahu dokazování, na jehož podkladě učinil nezbytná skutková zjištění, která považuje odvolací soud za správná a při svém rozhodnutí z nich vycházel. Stejně tak odvolací soud souhlasí s právním posouzením věci a právními závěry, které soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku srozumitelným způsobem uvedl a lze na ně pro stručnost odkázat. Odvolací soud postupoval v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož „vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně“.13. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno (především znaleckým zkoumáním), že částku [částka], odpovídající mzdě žalobce u žalované za měsíc květen 2021, žalovaná žalobci vyplatila, což žalobce stvrdil svým podpisem na výdajovém pokladním dokladu ze dne [datum]. Skutečnost, že se jedná o podpis žalobce, byla jednoznačně prokázána znaleckým posudkem ustanovené znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru a odvětví písmoznalectví, specializace ruční písmo.14. Pokud žalobce v odvolacím řízení tvrdil a protokolem z Polska prokazoval, že dne [datum] nebyl v sídle žalované, neboť v ten den byl v Polsku, kde dostal pokutu za překročení povolené doby jízdy, tak odvolací soud dospěl k závěru, že pro posouzení věci není rozhodné, kde se žalobce nacházel k datu [datum], kterým byl daňový doklad opatřen, neboť bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že na dokladu je vlastnoruční podpis žalobce, tedy žalobce potvrdil, že částku v dokladu uvedenou převzal. Navíc uvedený protokol, předložený teprve v odvolacím řízení, shledal odvolací soud nepřípustným důkazem, neboť byl předložen v rozporu s § 205a o. s. ř. Odvolací řízení je založeno na principu tzv. neúplné apelace, což pro účastníky řízení znamená povinnost tvrdit před soudem prvního stupně všechny pro věc v té době existující právně významné skutečnosti a označit všechny v té době dostupné důkazy způsobilé k jejich prokázání. O této povinnosti byl žalobce soudem prvního stupně poučen, jak vyplývá z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne [datum]. Skutečnosti a důkazy, které tu byly (existovaly) v době řízení před soudem prvního stupně a které přesto před tímto soudem nebyly žalobcem označeny, nemohou být v odvolacím řízení již nastoleny. Z uvedených důvodů odvolací soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu protokolem (záznamem) o kontrole v Polsku ze dne [datum].15. Soud prvního stupně z vyložených důvodů postupoval správně, když nedůvodně podanou žalobu o zaplacení částky [částka] s 1% denním úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení zamítl. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka] s 1% denním úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to ve správném znění, neboť soud prvního stupně uvedl zjevně nesprávné (v rozporu s žalobou) datum, od něhož žalobce placení úroku z prodlení žádal ([datum] namísto [datum]).16. Odvolací soud rovněž podle § 219 o. s. ř. potvrdil výrok III. napadeného rozsudku o nákladech státu, o nichž bylo rozhodnuto rovněž správně, s ohledem na výsledek řízení (§ 148 odst. 1 o. s. ř.) a pravomocné částečné osvobození žalobce od soudních poplatků v rozsahu 50 % (viz. usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).17. Soud prvního stupně rozhodl správně výrokem II. o nákladech řízení podle úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto náklady po právu přisoudil v řízení plně úspěšné žalované. Co se týče výše těchto nákladů, tak nelze souhlasit s postupem soudu prvního stupně, který s ohledem na částečné osvobození žalobce od soudních poplatků v rozsahu 50 % přisoudil žalované pouze polovinu účelně vynaložených nákladů řízení. Takový postup není v souladu se zákonem a mohl by přicházet v úvahu toliko v případě aplikace ustanovení § 150 o. s. ř., podle kterého, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Soud prvního stupně však ustanovením § 150 o. s. ř. své rozhodnutí neodůvodnil a podle názoru odvolacího soudu ani na daný případ nedopadá, neboť žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání žalované plné náhrady nákladů řízení v posuzované věci nebyly ani tvrzeny.18. Žalované tak po právu náleží za řízení před soudem prvního stupně plná náhrada nákladů řízení, sestávající z mimosmluvní odměny za právní zastoupení advokátem podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), za šest úkonů právní služby [převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], duplika ze dne [datum], účast na jednání ve dnech [datum], [datum] a [datum] - § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu] z tarifní hodnoty [částka] po [částka], tj. částky [částka]; ze šesti režijních paušálů po [částka], tj. částky [částka] (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu); cestovného ke dvěma jednáním před soudem prvního stupně v roce 2022 ([datum] a [datum]) z Teplic do Litoměřic a zpět, osobním automobilem zn. Volvo XC90, reg. zn. [SPZ], při ujetí 2 x 79 km, při průměrné spotřebě motorové nafty 5,7 l/100 km, při vyhláškové ceně této pohonné hmoty [částka] /1 l (vyhl. č. 511/2021 Sb.), při paušální sazbě [částka] /1 km, tj. ve výši [částka]; dále k jednání dne [datum] z Teplic do Litoměřic a zpět, týmž osobním automobilem, při ujetí 79 km, při vyhláškové ceně motorové nafty [částka] /1 l (vyhl. č. 467/2022 Sb.), při paušální sazbě [částka] /1 km, tj. ve výši [částka]; náhrady za promeškaný čas za 12 půlhodin po [částka], tj. ve výši [částka] [§ 14 odst. 1 písm. a), 3 advokátního tarifu] a náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ze součtu odměny a hotových výdajů ve výši [částka]. Celkem se jedná o náklady řízení ve výši [částka], které je žalobce povinen zaplatit žalované, s ohledem na jeho nepříznivé příjmové, majetkové a osobní poměry, ve lhůtě tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.).19. Žalovanou účtovaný úkon právní služby „sdělení žalované k výzvě soudu ze dne [datum] “ odvolací soud nepovažuje za úkon právní služby, neboť se jedná pouze o sdělení faktu, že žalovaná soudu nemůže předložit požadovaný výpis tachografu tahače a kartu řidiče (žalobce) s uvedením důvodů. Odvolací proto žalované za tento úkon nepřiznal odměnu ani náhradu hotových výdajů.20. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., o nákladech řízení, změnil za analogického užití § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v rozsahu uvedeném ve výroku I. písm. b) tohoto rozsudku, tj. co do výše přiznané náhrady nákladů řízení. Jinak tento výrok co do základu nároku na náhradu nákladů řízení, lhůty k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a platebního místa (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.21. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že je přiznal taktéž procesně úspěšné žalované. Tyto náklady jsou tvořeny mimosmluvní odměnou advokáta podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 advokátního tarifu za jeden úkon právní služby [odvolání do nákladů řízení - § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu] z tarifní hodnoty [částka] ve výši [částka] a za jeden úkon právní služby [účast na odvolacím jednání -§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] z tarifní hodnoty [částka] ve výši [částka]; dvěma režijními paušály po [částka], tj. ve výši [částka] dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu; cestovným k jednání před odvolacím soudem z Teplic do [adresa] a zpět, osobním automobilem zn. Volvo XC90, reg. zn. [SPZ], při ujetí 48 km, při průměrné spotřebě motorové nafty 5,7 l/100 km, při vyhláškové ceně této pohonné hmoty [částka] /1 l (vyhl. č. 398/2023 Sb.), při paušální sazbě [částka] /1 km, v požadované výši [částka]; náhradou za promeškaný čas strávený cestou k odvolacímu jednání v rozsahu dvou půlhodin po [částka], tj. ve výši [částka] podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu a náhradou za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ze součtu odměny a hotových výdajů ve výši [částka]. Celkem tak náklady vynaložené žalovanou v odvolacím řízení představují částku [částka], které je jí žalobce povinen zaplatit ve stejné lhůtě jako náklady prvostupňového řízení stanovené soudem prvního stupně, tj. do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 211 o. s. ř.)