Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II. potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 356 Kč s přesně stanoveným příslušenstvím (výrok I.) a současně žalovaného zavázal povinností nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 768 Kč k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení příspěvku provozovatele vozidla, které bylo provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Okresní soud žalobě zcela vyhověl, a protože žalobkyně byla ve věci úspěšná přiznal jí s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. i právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Výši této náhrady určil okresní soud v rozsahu částky 1 768 Kč, když za účelné náklady považoval toliko odměnu za zastoupení advokátem ve výši 2 x 300 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., dva režijní paušály po 100 Kč, včetně 21 % sazby daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ze žaloby 800 Kč. Žalobkyni okresní soud nepřiznal náhradu nákladů za předžalobní výzvu, neboť ta byla podle jeho názoru nadbytečná a duplicitní s ohledem na předchozí upomínání žalovaného nezastoupenou žalobkyní.
2. Proti výroku II. o nákladech řízení podala žalobkyně odvolání, jímž se domáhala jeho změny potud, že výše nákladů řízení má činit 2 325 Kč. Okresnímu soudu vytýká pochybení při určení výše nákladů řízení s tím, že za další úkon právní služby, za který náleží odměna advokáta, má být považována i předžalobní výzva učiněná advokátkou, jíž byl žalovaný upomínán ke splnění závazku. Přitom odkázala na komentářovou literaturu k ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. a dodala, že z praxe je jí známo, že předžalobní výzva k plnění ze strany advokáta má na dlužníky zcela jiný psychologický efekt, než výzva zaslaná pouze věřitelem. Závěr okresního soudu o nadbytečnosti výzvy zasílané advokátem zcela jednoznačně odporuje ustanovení § 142a o. s. ř.
3. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu toliko v napadeném nákladovém výroku II., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a odvolání důvodným neshledal.
4. Žalobkyně žádala přiznání náhrady nákladů řízení spojených s dalším úkonem učiněným její zástupkyní, jímž je předžalobní výzva ze dne [datum]. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně však náklady spojené s tímto úkonem právní služby nepovažuje za účelně vynaložené. Z obsahu spisu totiž vyplývá, že žalobkyně předtím, než podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (nejen) sama (i prostřednictvím příkazníka) žalovaného opakovaně vyzývala k dobrovolné úhradě dluhu, ve výzvách uvedla právní důvod vzniku pohledávky, včetně její výše a upozornila jej na možnost jejího soudního vymáhání. Takové výzvy byly žalovanému odeslány dne [datum] a [datum], předžalobní výzva advokátky následovala dne [datum]. Proto pozdější (v pořadí již několikátá) výzva učiněná prostřednictvím advokátky byla z pohledu ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. nadbytečná (nebyla třeba pro vznik práva žalobkyně na náhradu nákladů řízení). Stejně tak za dané situace nebylo lze důvodně předpokládat, že by mohla vést žalovaného k plnění, pokud na opakované předchozí výzvy nijak nereagoval.
5. Z vyložených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.
6. Odvolání žalobkyně nebylo úspěšné, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení by proto náleželo žalovanému podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že mu podle obsahu spisu žádné takové náklady nevznikly (nebyly požadovány), odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.