Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO].
Odůvodnění
1. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s daným příslušenstvím představující její regresní nárok dle § 10 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Tvrdila přitom, že společnost [právnická osoba]. u ní uzavřela pojistnou smlouvu na vozidlo [Anonymizováno], RZ [SPZ], který si pro výkon své podnikatelské činnosti zapůjčil žalovaný, který řízení vozidla svěřil [jméno FO], který měl pravomocně zakázáno řídit motorová vozidla a který s vozidlem dne [datum] způsobil dopravní nehodu. Jako pojistitelka vozu plnila poškozeným osobám částku výši [částka]. Žalovaný se žalobě bránil s tím, že si vozidlo půjčoval od [Anonymizováno] nepravidelně, že vozidlo si zapůjčil sám [jméno FO] a neměl šanci zjistit, že [jméno FO] má soudně zakázáno řídit motorová vozidla. Vzhledem k tomu, že společnost [Anonymizováno] zapůjčovala předmětné vozidlo v období od [datum] do [datum] i dalším nájemcům, nemohla doba nájmu trvat celé uvedené období.
2. O této žalobě rozhodl okresní soud napadeným rozsudkem tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku [částka] s 15% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a současně žalovaného zavázal nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).
3. Okresní soud přitom vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že žalovaný uzavřel se společností [Anonymizováno] dne [datum] na dobu do [datum] smlouvu o nájmu vozidla [Anonymizováno], jehož pojištění odpovědnosti z provozu bylo uzavřeno u žalobkyně. Dne [datum] řídil vozidlo bez řidičského oprávnění [jméno FO], který s vozidlem způsobil dopravní nehodu. Žalobkyně vyplatila poškozeným z dopravní nehody pojistné plnění ve výši [částka]. Po provedeném dokazování pak vzal dále za prokázané, že smlouva o nájmu vozidla trvala až do [datum], tj. i v den nehody, že žalovaný v tento den vozidlo od pronajímatele převzal pro výkon své podnikatelské činnosti (rozvoz zboží) a vozidlo předal [jméno FO], aby pro něho pracoval. Odmítl obranu žalovaného, že nemohl vědět, že [jméno FO] nemá platné řidičské oprávnění s tím, že pokud měl k dispozici jeho řidičský průkaz, pak si počínal hrubě nedbale, neboť si mohl zjistit, že řidičský průkaz je tzv. propadlý, jeho platnost skončila dne [datum] a dodal, že za minimum obezřetnosti považuje i to, že si žalovaný mohl ověřit stav tzv. bodového hodnocení řidiče [jméno FO], jehož výpis lze snadno získat na pobočkách Czechpoint.
4. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud posoudil dle zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to dle jeho ust. § 2, § 6 a § 10 odst. 1 písm. j), jakož dle § 2914 o. z. a uzavřel, že pokud žalovaný při výkonu své podnikatelské činnosti prostřednictvím [jméno FO], kterému v době uložení zákazu řízení předal vozidlo, kterým [jméno FO] jako řidič způsobil dopravní nehodu, pak má žalobkyně proti žalovanému jako pojištěnému dle § 6 zák. č. 168/1999 Sb. právo dle § 10 odst. 1 písm. j) citovaného zákona právo na to, co vyplatila poškozeným z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Okresní soud proto žalobě vyhověl a současně s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému nahradit ve věci zcela úspěšné žalobkyni náklady řízení představující jednak zaplacený soudní poplatek a jednak odměnu placenou advokátovi za poskytnutí právní pomoci dle vyhl. č. 177/1996 Sb.
5. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný, v němž se závěry okresního soudu nesouhlasil a namítal přitom, že pokud si měl podle předávacího protokolu vozidlo převzít dne [datum] v [Anonymizováno].[Anonymizováno] hod, pak v této době si vozidlo převzít nemohl, neboť byl v [Anonymizováno] na skladě spedice. Navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žaloba bude zamítnuta.
6. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.
7. Okresní soud vycházel ze skutkového stavu věci tak, jak je popsán v odůvodňující části napadeného rozhodnutí. Skutkový stav zjistil okresní soud řádně, v rozsahu pro rozhodnutí potřebném, a protože ani v odvolacím řízení nedoznal skutkový stav žádných změn, krajský soud nemá důvodu se od něho jakkoli odchýlit a vychází z něj. Okresní soud hodnotil důkazy objektivně jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a s námitkami žalovaného se vypořádal a nic podstatného nepominul. Ze skutkového zjištění pak soud prvního stupně vyvodil dle názoru odvolacího soudu i správný závěr právní. Protože odvolací soud hodnocení důkazů soudem prvního stupně sdílí, včetně logicky z nich vyplývajících závěrů, proto v rámci stručnosti lze na tomto místě zcela odkázat na obsáhlé, a především přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku.
8. Jde-li o odvolací námitku žalovaného, že v době předání vozidla při uzavírání nájemní smlouvy, nebyl na území ČR, pak k tomuto (novému) tvrzení nelze (ze zákona) přihlížet.
9. Je tomu tak proto, že odvolací řízení ve věcech sporných (mezi něž patří i řízení v této věci), je založeno na systému neúplné apelace. Tato zásada totiž znamená, že spor po skutkové stránce proběhne před soudem prvního stupně, že soud prvního stupně je instancí, u které mají být provedeny všechny účastníky navržené důkazy potřebné k prokázání právně významných skutkových tvrzení. K tomu zákon ukládá účastníku povinnost tvrdit před soudem prvního stupně všechny pro věc v té době existující právně významné skutečnosti a označit všechny v té době dostupné důkazy způsobilé k jejich prokázání. V odvolání proti rozsudkům, které byly vydány ve sporném řízení, lze uvést nové skutečnosti a důkazy jen za podmínek uvedených v ustanovení § 205a o. s. ř. Pro závěr, zda skutečnosti, které byly uplatněny v odvolání, jsou z hlediska ustanovení § 205a o. s. ř. nové, je pak rozhodné posouzení, zda byly některým účastníkem řízení uplatněny před soudem prvního stupně nebo zda v průběhu tohoto řízení vyšlo jinak najevo, nebo zda účastník nebyl řádně poučen.
10. Z obsahu spisu nevyplývá, že by ji žalovaný tvrdil již před soudem prvního stupně, že by se bránil tím, že v době převzetí vozidla dne [datum] nebyl v ČR, ani jinak to nevyšlo najevo a nelze ani uzavřít, že by žalovaný nebyl řádně ve smyslu ust. § 119a o. s. ř. soudem prvního stupně poučen. Ostatně i kdyby k této skutečnosti soud přihlížel a tato skutečnost by pravdivá byla, nic by to nezměnilo na závěru, že to byl žalovaný, který v den dopravní nehody [datum], tj. za trvání nájemní smlouvy o pronájmu předmětného vozidla, vozidlo od pronajímatele převzal a současně jej předal řidiči [jméno FO], kterému byl uložen zákaz řízení.
11. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný v jeho meritorním výroku I. dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného a řádné odůvodněného výroku II. o nákladech řízení12. Proto žalobkyně byla i v odvolacím řízení zcela úspěšná, má též právo dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tato náhrada představuje odměnu placenou advokátovi za poskytnutí právní pomoci dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po [částka] za každý z těchto úkonů, paušálních náhrady hotových výdajů za tyto úkony po [částka] (§ 13 odst. 4 citované vyhlášky), náhrady cestovních výdajů ve výši [částka] v souvislosti s cestou realizovanou k jednání odvolacího soudu z [adresa] a zpět hromadným dopravním prostředkem, náhrady za ztrátu času na této cestě v rozsahu 8půlhodin po [částka], tj. [částka] (§ 14 vyhlášky), a to vše včetně 21% daně z přidané hodnoty ve výši [částka]. Celkem tak náklady odvolacího řízení činí [částka], kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v zákonné lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).