17 Co 180/2025

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem Okresní soud v Teplicích uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 737 858,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 757 253,85 Kč od 8. 5. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále zamítl žalobu co do částky 1 343,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 343,10 Kč od 8. 5. 2018 do zaplacení (výrok II.) a konečně uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 351 546 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok III.).

2. V odůvodnění okresní soud konstatoval, že žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 8. 2018 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 759 646,98 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že uvedená částka představuje náhradu škody způsobenou žalobkyni neoprávněným odběrem elektřiny žalovaným v odběrném místě na adrese [adresa]. Pracovníky společnosti [právnická osoba], zplnomocněnými žalobkyní k odhalování neoprávněných odběrů elektrické energie, bylo kontrolou č. [hodnota] dne 23. 5. 2016 zjištěno, že žalovaný provádí na shora uvedené adrese neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy. V rozvaděči byl nalezen elektroměr výr. č. [hodnota] se stavem VT 335 834 kWh. Na krytu číselníku byly obě úřední značky viditelně poškozené, platová plomba chyběla úplně, drážky šroubů byly omačkané. Kryt číselníku byl za účasti Policie ČR přelepen stříbrnými přelepkami č. [hodnota] a [Anonymizováno] a po ukončení kontroly byl elektroměr demontován a předán do autorizovaného metrologického střediska k přezkoušení správnosti měření elektrických veličin a následně zaslán ke zkoumání soudnímu znalci. Rovněž bylo zjištěno odbočení z hlavního domovního vedení CY 3 x 25mm2 přes třífázový silový stykač kabelem CYKY 4 x 16 mm2. Při vypnutém hlavním jističi před elektroměrem a ručním sepnutí stykače byly naměřeny průtoky proudu 21,15 A, 26,74 A a 46,27 A. Následkem tohoto jednání vznikl žalobkyni nárok na náhradu škody v souladu s ust. § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb. Neoprávněným odběrem elektřiny byla žalobkyni způsobena škoda v celkové výši 759 646,98 Kč, která se skládá jednak ze škody za neoprávněný odběr elektřiny ve výši 737 858,51 Kč a z nákladů na zjištění neoprávněného odběru ve výši 21 788,47 Kč. Uvedená částka byla žalovanému vyúčtována fakturou č. [hodnota] splatnou dne 7. 5. 2018 a žalovaný ničeho neuhradil.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že na uvedené adrese sice v roce 2016 byl v nájmu, avšak neoprávněný odběr zde neprováděl. Upozornil, že již dne 14. 4. 2016 byly pracovníkem žalobkyně v odběrném místě odpojeny „hodiny“ z důvodu nehrazení záloh, dne 17. 4. 2016 byly opětovně připojeny. Pokud by v té době byly porušeny úřední značky na krytu číselníku, je otázkou, proč věc nebyla ihned řešena. Žalovaný si nebyl vědom porušení značek a jediným, kdo s elektroměrem manipuloval, byli pracovníci žalobkyně či jí najaté společnosti, kteří hodiny odpojovali a připojovali. Z návrhu též není patrné, po jakou dobu měl neoprávněný odběr trvat, není ani zřejmé, jak žalobkyně dospěla k hodnotám uvedeným v platebním rozkazu. Škoda dle žalovaného je zcela nesmyslná, neboť i pokud by elektřina byla využita v nemovitosti na adrese [adresa], tak část času nebylo v budově provozováno nic, následně tam byl penzion, a není možné, aby za 580 dní byla spotřebována elektřina v takové částce.

4. Dále soud konstatoval, že již ve věci rozhodl dne 18. 2. 2020 rozsudkem č. j. 21 C 292/2018-167, který byl odvolacím soudem potvrzen v části, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 395,37 Kč (tj. náklady za kontrolu provedenou společností [právnická osoba]. se zjištěním neoprávněného odběru a náklady na znalecký posudek), a v části, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 739 201,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 758 596,98 Kč od 8. 5. 2018 do zaplacení byl shora uvedený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.[právnická osoba] výzvě soudu a v reakci na rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení a uvedla, že částku 1 110 Kč vyúčtovala žalobkyni společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno]., fakturou č. [hodnota] ze dne 11. 7. 2016; tuto fakturu žalobkyně uhradila dne 1. 8. 2016. Žalobkyně zdůraznila, že soudu k tomuto nároku předložila obdobné listinné důkazy (a řadu dalších), které předložila k prokázání nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru ve výši 11 897 Kč bez DPH a nákladů vynaložených na znalecký posudek ve výši 5 000 Kč. Dále žalobkyně doplnila svá tvrzení k předložené tabulce historie spotřeby v odběrném místě žalovaného k odečtům v odběrném místě a k faktuře č. [hodnota] ze dne 16. 4. 2018.6. Soud v další části rozsudku (bod č. 7) popsal svá skutková zjištění z provedených důkazů, přičemž dospěl k následnému závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný nejméně od 19. 3. 2012 odebíral elektřinu v odběrném místě na adrese [adresa], č. odběrného místa [Anonymizováno], které bylo osazeno elektroměrem Siemens výrobního čísla [hodnota] (evidenční číslo žalobkyně [Anonymizováno]). V odběrném místě na shora uvedené adrese byl dne 19. 3. 2012 proveden odečet utilitní společností při přihlášení, dále byl dne 4. 10. 2012 proveden periodický odečet utilitní společností, dne 30. 9. 2013 byl proveden rovněž periodický odečet utilitní společností, dne 7. 10. 2014 byl proveden periodický odečet s poznámkou odečet odvozen, dne 21. 10. 2014 byl proveden odečet utilitní společností s poznámkou meziodečet bez zúčtování, dne 24. 9. 2015 byl proveden další periodický odečet utilitní společností a dne 23. 5. 2016 byl proveden odečet utilitní společností při demontáži elektroměru. Odečet dne 21. 10. 2014 byl utilitní společností proveden, neboť odečet provedený zákazníkem (žalovaným) byl proveden chybně, jak vyplynulo z dopisu žalobkyně ze dne 3. 11. 2014, kterým bylo žalovanému současně sděleno, že došlo ke změně fakturované spotřeby v odběrném místě žalovaného, když při návštěvě dne 21. 10. 2014 bylo zjištěno, že předchozí odečet ze dne 7. 10. 2014 neodpovídal skutečnosti. Dle záznamu v protokolu o definování náhradních hodnot pro vyúčtování došlo k opravě ze stavu VT 303242 kWh na 313807 kWh. Dne 14. 4. 2016 vzniklo podezření na neoprávněný odběr elektřiny, kdy v tento den mělo dojít k výměně elektroměru, k tomu však nedošlo, což vyplynulo z předložených pracovních příkazů a výpovědi svědka [jméno FO]. V rámci kontroly provedené dne 23. 5. 2016 techniky společnosti [právnická osoba]., zmocněné žalobkyní ke kontrolní činnosti, bylo zjištěno poškození elektroměru a cejchovních plomb v uvedeném odběrném místě, elektroměr byl demontován, zajištěn a odeslán ke zkoumání. Znalecký posudek následně potvrdil neoprávněnou manipulaci s elektroměrem a vyloučil možnost náhodného poškození elektroměru. Dále bylo kontrolou neměřených částí za rozvaděčem zjištěno odbočení z hlavního domovního vedení přes třífázový silový stykač kabelem CYKY 4 x 16 mm2, kdy odbočka sloužila pro napájení elektrického kotle, zásuvek a žárovkového osvětlení. Při vypnutém hlavním jističi před elektroměrem a ručním sepnutí stykače byly naměřeny průtoky proudu, což potvrdili svědci [jméno FO] a [jméno FO] a je to patrné i z videozáznamu o kontrole odběrného místa. Stykač byl následně odstřižen, hlavní domovní vedení přerušeno. Podezření ve věci neoprávněného odběru elektřiny v daném odběrném místě bylo prověřováno i policií. Soud má za prokázané, že činnost – odhalování neoprávněných odběrů elektřiny pro žalobkyni v rozhodné době zajišťovala na základě uzavřené smlouvy společnost [právnická osoba]., ve sdružení se společností [právnická osoba] Těmto společnostem pak za poskytnuté služby dle smlouvy náležela odměna, rovněž znalci náležela odměna za vypracování znaleckého posudku. Cena za přezkoušení elektroměru je dána ceníkem autorizovaného měřícího střediska žalobkyně. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky představující náhradu škody způsobenou neoprávněným odběrem elektřiny a nákladů na zjišťování neoprávněného odběru fakturou splatnou dne 7. 5. 2018, ničeho však neuhradil. Uvedená faktura byla žalovanému zaslána dne 16. 4. 2018 na adresu [adresa], přičemž na tuto adresu byla žalovanému zasílána žalobkyní korespondence již v minulosti a od nejméně v srpnu 2016 z této adresy zaslal žalobkyni vyjádření. Na stejnou adresu byly žalovanému následně zaslány i upomínky.7. Dále soud odůvodnil v bodě 9 neprovedení dalších, účastníky navržených, důkazů.8. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle zákona č. 548/2000 Sb., energetického zákona, a podle vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny o podmínkách připojení k elektrizační soustavě.9. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je v převážné části důvodná. Žalovaný odebíral elektřinu prostřednictvím měřidla, na kterém byl proveden neoprávněný zásah znemožňující určit skutečnou spotřebu elektřiny, přičemž znaleckým posudkem i záznamem o provedené kontrole bylo prokázáno, že se tak stalo způsobem, který vylučuje pouhou náhodu či vandalismus. Stejně tak bylo záznamem o provedené kontrole i prokázáno, že elektroměr neměřil správně množství odebírané elektřiny, když došlo i k napojení, resp. odbočení z hlavního domovního vedení přes třífázový silový stykač, přičemž tato odbočka sloužila pro napájení elektrického kotle, zásuvek a žárovkového osvětlení, aniž by však byl zaznamenán jakýkoliv odběr elektřiny měřícím zařízením. Tuto skutečnost potvrdili nejen slyšení svědci [jméno FO] a [jméno FO], ale je patrná i z videozáznamu z provedené kontroly odběrného místa dne 23. 5. 2016. Podle ust. § 51 energetického zákona se tak jednalo o neoprávněný odběr elektřiny žalovaným, který je dle ust. § 51 odst. 2 energetického zákona zakázán a kterým žalovaný způsobil žalobkyni škodu nejméně ve výši 737 858,51 Kč, když soud podotýká, že znalecký posudek stanovil výši způsobené škody částkou podstatně vyšší.10. Žalobkyně požadovala škodu dle ust. 9 odst. 4 až 9 vyhl. č. 82/2011 Sb., neboť nebylo možno určit množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny dle § 9 odst. 1 vyhl. Soud se po provedeném dokazování ztotožnil s dobou trvání neoprávněného odběru elektřiny nejméně v období od 21. 10. 2014 do 23. 5. 2016, když počáteční datum bylo stanoveno od předposledního pravidelného odečtu provedeného za účelem zúčtování spotřeby elektřiny (resp. žalobkyně sama datum počátku stanovila pro žalovaného výhodněji dnem, kdy byl proveden faktický odečet v odběrném místě, nikoliv již dnem 7. 10. 2014, kdy byl žalovaným proveden chybný samoodečet v době periodického odečtu). K obraně žalovaného, že ještě dne 23. 9. 2015 byl v odběrném místě proveden fyzický odečet stavu elektroměru pracovníky žalobkyně, a případný neoprávněný odběr tedy nemohl trvat po tak dlouhou dobu, jak tvrdí žalobkyně, soud uvádí, že z provedeného dokazování zcela jednoznačně vyplynulo, že byly nejen poškozeny úřední značky na elektroměru, což může vést k polemice, zda pracovník provádějící pouze odečet stavu elektroměru, musí toto pouhým nahlédnutím na stav elektroměru při odečtu poznat, zejména však bylo provedeno odbočení z hlavního domovního vedení, kdy tato odbočka sloužila pro napájení elektrického kotle, zásuvky a osvětlení v jedné místnosti, přičemž toto odbočení nebylo pouhým okem při odečtu stavu elektroměru patrné, bylo třeba odstranit desku, která toto odbočení zakrývala. Skutečnost, že se jednalo o odbočení, které bylo funkční a neměřilo spotřebu elektřiny, byla v řízení prokázána svědeckými výpověďmi i videozáznamem o kontrole dne 23. 5. 2016. Dále soud uvedl, že zejména k pochybnostem o období neoprávněného odběru elektřiny a zejména o výši způsobené škody, nechal vyhotovit znalecký posudek, z něhož je zřejmé, že výše způsobené škody přesahovala částku, kterou požaduje uhradit žalobkyně, a to nejen v období, které soud hodnotil jako dobu neoprávněného odběru elektřiny, ale případně i v období, pokud by soud zvažoval jako počátek této doby datum posledního odečtu za účelem ročního zúčtování spotřeby elektřiny. Výší způsobené škody, resp. výpočtem se zabývala i [adresa] škola báňská, kdy metodika zde použitá zohledňuje výkon osazených spotřebičů, a i v tomto případě byla stanovená výše škody vyšší, než jak uplatňuje žalobkyně.11. Okresní soud zdůraznil, že dle jeho názoru není v projednávané věci aplikovatelný závěr Ústavního soudu vyjádřený v nálezu sp. zn. I. ÚS 668/15, že přiznávání náhrady škody za neoprávněný odběr v míře mnohonásobně převyšující dosavadní běžnou spotřebu odběratele není v souladu s ústavně zaručeným právem na ochranu majetku. V projednávané věci se nejednalo o situaci, kdy by soud mohl brát běžnou spotřebu v potaz, protože nebyl pouze poškozen elektroměr, ale zcela zjevně došlo k neměřenému odběru elektřiny z provedeného odbočení, kdy tato odbočka byla napojena na nejvíce energeticky náročné zařízení v objektu, což potvrdil znalec, i slyšení svědci.12. Soud se taktéž vyrovnal s námitkou žalovaného, že objekt nebyl téměř po celou dobu tvrzeného neoprávněného odběru využíván. Poukázal na zjištění, že v době provedené kontroly byl v elektrický kotel v provozu, na elektroměrem neměřeném odbočení byl zjištěn odběr elektřiny, a pokud tedy dle tvrzení žalovaného nebyl objekt v té době využíván, je otázkou, proč byl kotel v nevyužívaném objektu provozu. Soud tedy nezjistil žádný rozumný důvod, který by měl zpochybnit výpočet výše způsobené škody vycházející z toho, že objekt užíván byl, a to i s přihlédnutím k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by ve vztahu k objektu na adrese [adresa], byla v období let 2014 – 2017 evidována Městským úřadem [adresa] nějaká žádost o zábor plochy či stavební povolení, jak tvrdil žalovaný.13. Při zohlednění judikatury Ústavního soudu, dle které je třeba klást zvýšené požadavky na přesvědčivost důkazů prokazujících, že k poškození elektroměru došlo ve sféře odpovědné osoby, dospěl soud k závěru, že i tato podmínka je splněna, provedené důkazy (zejména videozáznam z kontroly) považuje soud za dostatečně přesvědčivé. Zásah tohoto typu není triviální úkon, a soud je toho názoru, že videozáznam dostatečným způsobem dokumentuje průběh kontroly a nad míru rozumných pochybností vylučuje, že k zásahu do elektroměru došlo po započetí kontroly či náhodně. Ze shora popsaných důvodů tedy soud shledal žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny, důvodnou a uložil žalovanému povinnost žalobkyni částku 737 858,51 Kč zaplatit.14. Ohledně nároku na náhradu nákladů na přezkoušení měřidla ve výši 1 110 Kč + DPH (o nákladech na zjištění neoprávněného odběru zmocněnou společností a nákladech na znalecký posudek již bylo pravomocně rozhodnuto), soud neshledal žalobu důvodnou, když žalobkyně sice po poučení a výzvě soudu k prokázání oprávněnosti tohoto žalobou uplatněného nároku doložila soudu fakturu, kterou jí společnost [právnická osoba] vyúčtovala k úhradě částku mimo jiné za přezkoušení 13 kusů elektroměrů v ceně 1 110 Kč za jeden, a rovněž i doklad o úhradě této faktury, soud však nebyl schopen z těchto listin zjistit oprávněnost takto uplatněného nároku, neboť z žádné listiny – podkladů pro fakturaci nevyplývá, jak argumentovala žalobkyně, že by byla předmětnou fakturou žalobkyni vyúčtována cena za přezkoušení právě elektroměru demontovaného dne 23. 5. 2016 v odběrném místě žalovaného. Z uvedeného důvodu tedy byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku co do částky 1 343,10 Kč s příslušenstvím zamítnuta.15. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle ust. § 1970 o. z., když splatnost faktury, kterou byla žalovanému vyúčtována částka za neoprávněný odběr, nastala dne 7. 5. 2018.16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni bylo přiznáno právo náhradu nákladů řízení v celkové výši 351 546 Kč, přičemž se soud podrobně zabýval jednotlivými vynaloženými náklady a odůvodnil, z jakých důvodů nepřiznal žalobkyni náhradu za některé účtované náklady.17. O nákladech řízení státu bylo rozhodnuto dle ů 148 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci neúspěšná ve zcela zanedbatelném poměru k celkové výši žalobou uplatněného nároku (0,3 %), soud tedy uložil povinnost žalovanému uhradit v plné výši státu náklady, které stát platil.18. Ve lhůtě stanovené zákonem podal žalovaný proti rozsudku odvolání. Nadále setrvává na stanovisku, že žalobkyně neprokázala přesnou délku rozhodné doby dle § 9 odst. 6 písm. a) bod 1 vyhl. č. 82 /2011, která je klíčová pro výpočet náhrady škody.19. Opětovně odkázal na judikaturu Ústavního soudu, dle které nelze bez dalšího akceptovat nepřiměřeně vysoká nárok na náhradu škody. Zdůraznil přitom, že nebylo prokázáno, že na neměřenou část vedení by bylo zapojeno cokoli jiného, než kotel a zásuvky, přitom spotřeba energie kotle nebyla vysoká. Soud dle žalovaného též nereflektoval skutečnost, že v rozhodném období objekt nebyl v provozu, resp. neubytovával hosty. Taktéž žalovaný argumentoval možnou spoluúčastní žalobkyně na vzniku škody, neboť jak uvedl, dne 14. 4. 2016 bylo zjištěno možné podezření na neoprávněný odběr, přesto dne 15. 4. 2016 po zaplacení dluhu byl vydán příkaz k opětovnému připojení a teprve až dne 23. 5. 2016 došlo k odmontování elektroměru, čímž sama žalobkyně přispěla k prodloužení neoprávněného odběru.20. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu setrvává na názoru, že soud neměl bezvýhradně akceptovat způsob výpočtu náhrady škody dle příslušné vyhlášky, kdy spotřeba uváděná žalobkyní několikanásobně převyšuje spotřebu žalovaného, ale mělo být použito jiných údajů, zejména historie spotřeby elektřiny.21. Žalovaný též namítl postup, jakým znalec prováděl místní šetření a jeho presumpci, že všechny přístroje uvedené v soupisu byly používány. Postup znalce a jeho uvedené úvahy tak dle žalovaného oslabují důkazní hodnotu znaleckého posudku.22. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, nebo sám doplnil dokazování.23. K odvolání se vyjádřila žalobkyně. K námitce žalovaného, že nebyla zjištěna přesná délka neoprávněného odběru žalobkyně uvedla, přesnou délku neoprávněného odběru nelze zjistit, stejně tak jako není možné zjistit přesnou výši neoprávněně odebrané elektřiny. Těchto skutečností si však byl zákonodárce vědom, právě s ohledem na uvedené byla přijata vyhláška č. 82/2011 Sb., která stanovuje způsoby náhrady škody při neoprávněném odběru. Pojem pravidelný odečet žalobkyně vykládá v souladu s ust. § 9 odst. 6 písm. a) bod 1. vyhl. č. 82/2011 Sb.24. K výši škody žalobkyně upozornila, že je pravdou, že pro potřeby tohoto řízení výši škody vypočítal na základě tzv. vyhláškového výpočtu dle ust. § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 82/2011 Sb. K využití vyhláškového výpočtu se však žalobkyně uchýlila z toho důvodu, že tento byl pro žalovaného příznivější (žalobkyní požadovaná náhrada škody je ve výši 737 858,51 Kč bez nákladů na zjištění neoprávněného odběru). Přitom v případě výpočtu spotřeby elektrické energie dle M. V. představovala náhrady škody za neoprávněný odběr 266 780,95 Kč včetně DPH (ovlivněný elektroměr) a 730 669,68 Kč včetně DPH (za neměřenou odbočku), tj. celkem 997 450,63 Kč. Znaleckým posudkem č. [Anonymizováno] vypracovaným znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], který byl v tomto řízení vypracován, pak byla škoda způsobená neoprávněným odběrem elektřiny stanovena na částku 1 568 671,12 Kč, tedy více než dvojnásobná oproti žalované částce.25. Co se týká nevyužívání objektu a jeho rekonstrukce, žalobkyně upozornila, že žalovaný za účelem prokázání těchto tvrzení však v průběhu trvání řízení ničeho relevantního nepředložil. Žalovaný sice k důkazu předložil knihu hostů, ta však záznamy za dotčené období obsahovala (ačkoliv žalovaný ve svém odvolání tvrdí, že nikoliv), tímto důkazem tak žalovaný své tvrzení nepodpořil, naopak jej vyvrátil. Zároveň žalobkyně uvedla, že nelze vyloučit, že by objekt nevyužívaly i jiné osoby, než ty uvedené v knize hostů. Tvrzení o nevyužívání objektu pak bylo také vyvráceno DVD záznamem a fotografiemi ze samotné kontroly odběrného místa techniky společnosti [právnická osoba], při které byly naměřeny průtoky proudu, a to jak na elektroměru, tak na neměřené odbočce. Do objektu tedy byla dodávána elektřina. Též svědek [jméno FO] při svědecké výpovědi uvedl, že se v objektu v době kontroly pohybovalo několik osob a polonahé ženy. Sám kolem objektu pravidelně projížděl a vnímal jej jako využívaný a obydlený.26. K otázce rekonstrukce objektu a spotřebování elektrické energie během této doby žalobkyně odkázala na Dodatek ke znaleckému posudku, kdy se znalec k této otázce vyjadřoval, přičemž v případě použití staveničního rozvaděče by tento musel být instalován s vědomím žalobkyně, přičemž takové informace nemá, osazený elektrokotel zaznamenával v předmětném období spotřebu elektřiny ve výši 21.517 kWh a v době kontroly odběrného místa byly na neměřené odbočce, na kterou byl napojen elektrokotel, naměřeny průtoky proudu, elektrokotel tak byl v provozu. S ohledem na výše uvedené se žalobkyni jeví tvrzení žalovaného o neodebírání elektřiny z důvodu rekonstrukce jako ryze účelová. Žalobkyně pak zcela zásadně popírá svou spoluúčast na neoprávněném odběru. Popsala podstatný průběh děje od 14.4. 2016 do 23. 5. 2016 s tím, že zaměstnanec žalobkyně, který provedl pracovní příkazy na odběrném místě dne 14. 4. 2016 a 15. 4. 2016, nemohl neoprávněný odběr řádně zjistit a zamezit mu, neboť pro tyto úkony nejenže nebyl vybaven dostatečnými pracovními nástroji, ale také pro tyto úkony nemá dostatečnou kvalifikaci. Také skutečnosti zjištěné při kontrole dne 14. 4. 2016 ve výsledku nutně nemusely znamenat neoprávněný odběr elektřiny.27. Pro úplnost pak žalobkyně dodala, že i kdyby zaměstnanec žalobkyně dne 15. 4. 2016 elektroměr znovu nepřipojil, stále se na místě nacházela neměřená odbočka, na kterou byl napojen elektrokotel, kdy toto napojení bylo funkční bez ohledu na to, zda byl v provozu elektroměr, či nikoliv. Zároveň zjištěná spotřeba elektrické energie na provoz elektrokotle byla mnohonásobně vyšší, než spotřeba „stočená“ na elektroměru. Jestliže byla kontrola společností provedena 23. 5. 2016 a při této kontrole byl neoprávněný odběr řádně zjištěn a bylo mu zamezeno, je rozestup mezi dnem, kdy bylo pojato podezření na neoprávněný odběr a dnem, kdy byl neoprávněný odběr prošetřen, přiměřený a nelze tedy shledat spoluúčast žalobkyně na vzniku škody.28. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.29. Odvolací soud přezkoumal dle § 212 a násl. o. s. ř. rozsudek v rozsahu napadeném odvoláním a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.30. Předně je třeba uvést, že soud I. stupně po doplnění dokazování zjistil skutkový stav úplně a přesně, v rozsahu dostatečném pro činění správného právního závěru. Závěr o skutkovém stavu věci, zjištěný soudem I. stupně, na který odvolací soud pro stručnost pouze odkazuje, nedoznal změn ani v odvolacím řízení. Kromě dostatečně zjištěného stavu se odvolací soud ztotožňuje i s právním posouzením věci soudem I. stupně. Též považuje odvolací soud za vhodné zdůraznit, že soud I. stupně se řádně vyrovnal se všemi, žalovaným vznesenými, námitkami.31. Zásadní argumentace žalovaného spočívala v tom, že neměl být bezvýhradně akceptován způsob výpočtu škody dle vyhlášky č. 82/2011 Sb.32. Jak již bylo konstatováno v rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne 17. 2. 2022, č. j. 17 Co 98/2020-210, měl se soud I. stupně po odstranění nejasností, zejména ohledně data předposledního odečtu, zabývat ve světle judikatury Ústavního soudu, zda bylo namístě určit škodu dle fiktivního vpočtu dle vyhl. č. 82/2011 Sb. nebo vzít pro svůj závěr o výši škody v úvahu historii spotřeby, popř. výši škody určit pomocí znaleckého posudku.33. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně tento pokyn odvolacího soudu dodržel. Ve věci byl soudem zadán znalecký posudek, z něhož vyplynulo, že odhadnutá škoda za dobu trvání neoprávněného odběru v období od 21. 10. 2014 do 23. 5. 216 představovala 1 814 702,15 Kč včetně DPH, z čehož 129 389,90 Kč činila škoda způsobená chybně měřícím elektroměrem a 1 685 312,25 Kč škoda způsobená neměřeným povozem elektrického kotle. Pro případ období neoprávněného odběru od 25. 9. 2015 do 23. 5. 2016 činila dle znalce škoda 886 261,34 Kč a skládala se ze škody způsobené chybně měřená elektroměrem ve výši 87 857,34 Kč a škody způsobené neměřeným provozem elektrického kotle ve výši 798 404,32 Kč. Taktéž výpočet spotřeby elektrické energie dle M. V. představoval náhradu škody ve vyšší částce, než požadovala žalobkyně, která postupovala dle shora uvedené vyhlášky.34. Soud I. stupně po provedeném dokazování uzavřel, že nebylo možno určit množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny, jakož i dobu trvání neoprávněného odběru, a tudíž postup žalobkyně, která škodu vyčíslila a požadovala dle § 9 odst. 4 až 9 vyhl. č. 82/2011 Sb., byl oprávněný. Odvolací soud se po doplnění dokazování soudem I. stupně s tímto závěrem ztotožňuje. Zdůrazňuje přitom, že právě na tyto okolnosti pamatuje přijatá shora uvedená právní úprava. Žalovaný trval na tom, že mělo být vycházeno z historické spotřeby, avšak za dané situace, kdy nebylo možno zjistit, od kdy byl elektrický kotel, jako nejnáročnější zařízení napojen na vůbec neměřenou odbočku, nelze dle odvolacího soudu běžnou spotřebu objektivně zjistit.35. Tvrzení žalovaného, že objekt nebyl téměř po celou dobu trvání tvrzeného neoprávněného odběru využíván, popř. tam probíhaly jen rekonstrukční práce, bylo před soudem I. stupně svědecky vyvráceno a odvolací soud v tomto směru taktéž na závěry soudu I. stupně odkazuje.36. K případnému tvrzenému spoluzavinění žalobkyně škodě z hlediska trvání neoprávněného odběru se odvolací soud ztotožnil s argumentací žalobkyně, když období od 14. 4. 2016 do 23. 5. 2016 nepředstavuje podstatnou délku trvání neoprávněného odběru, a navíc dle svědka [jméno FO] zakrytá odbočka, na kterou byl napojen elektrický kotel, který byl nejvíce na spotřebu energetiky náročný a jeho spotřeba nebyla vůbec měřena, byla odhalena až 23. 5. 2016.37. Na základě shora uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že po doplnění dokazování nelze soudu I. stupně ničeho vytknout, když v podstatné části žalobě vyhověl, a proto rozsudek v rozsahu napadeném odvoláním včetně správně určených nákladových výroků dle § 219 o. s. ř. potvrdil.38. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení byla úspěšná žalobkyně, a tudíž jí vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 25 704,24 Kč sestávajících ze dvou úkonů právní služby po 11 260 Kč za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu (§ 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu), paušální náhrady výdajů 2x 450 Kč, náhrady za promeškaný čas v rozsahu šesti půlhodin po 150 Kč, cestovného z Prahy-Florenc do [adresa] a zpět ve výši 1 384,24 Kč, to vše s DPH ve výši 5 397,89 Kč.39. [adresa] a lhůta k plnění byly určeny dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.