Výrok
I. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. 21 C 249/2019-105 ze dne 20. ledna 2022 se ve výroku II mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 35 983,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta [jméno] [příjmení].
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 62 757 Kč spolu se specifikovaným sankčním příslušenstvím. Výrokem II uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 40 456,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
2. Proti tomuto rozsudku, a to výhradně proti nákladovému výroku II, podal včasné odvolání žalovaný. Nesouhlasí s přiznáním odměny za výzvu k plnění (dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále AT), neboť žalovaný považuje žalobcem zaslanou předžalobní výzvu za tzv. prostou výzvu, za kterou přísluší advokátovi odměna ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 2 písm. h) AT). Dále má žalovaný za to, že pokud byla žalobci přiznána odměna za další písemné podání ve věci samé, není především z odůvodnění napadeného rozsudku zřejmé, o jaké písemné podání se jedná; na č. l. 48 a č. l. 67 spisu se nachází podání žalobce ze dne [datum] a [datum], jimiž žalobce doplnil skutková tvrzení. Nemůže však jít k tíži žalovaného skutečnost, že žalobce dostatečně nevylíčil skutková tvrzení již v rámci podané žaloby a stejně tak včas neoznačil všechny důkazy. Žalovaný tak v odvolání navrhuje, aby odvolací soud změnil výrok II rozsudku soudu prvního stupně tak, že bude žalobci přiznána náhrada nákladů řízení toliko ve výši 33 523,30 Kč.
3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích podaného odvolání, aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 212, § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.). Odvolání žalovaného shledal částečně důvodným.
4. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšnou stranou, soud prvního stupně mu tak odpovídajícím způsobem přiznal právo na náhradu nákladů řízení v intencích ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení zastoupen advokátem a přísluší mu tak nahradit účelně vynaložené náklady spojené se zastupováním, a to ve výši stanovené právními předpisy. Je však vždy potřeba zkoumat účelnost jednotlivých úkonů podle konkrétních okolností. Za účelně vynaložené náklady považuje ustálená soudní praxe takové náklady, jež musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Písemné vyjádření činěné v průběhu řízení lze přiřadit k přiznaným nákladům za situace, pokud jeho obsah a délka odpovídají předmětu sporu, míře jeho složitosti; půjde například o změnu stanoviska účastníka, o písemné vyjádření s tvrzením dalších zásadních skutečností apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 273/2016 ze dne 24. 8. 2016).
5. Podle obsahu spisu žádné z písemných vyjádření, na něž poukazuje v odvolání žalovaný, nesplňuje parametry vyjádření ve věci samé, jež by vyvolalo nárok na mimosmluvní odměnu advokáta. Předmětná podání obsahují návrhy důkazů, případně vyjádření se k provedeným důkazům. Přitom argumentaci k provedeným důkazům bylo možno uplatnit v rámci nařízených ústních jednání, nejde tak o účelně vynaložený náklad. Z těchto důvodů proto odvolací soud odečetl od výše soudem prvního stupně přiznané náhrady částku 4 473 Kč (1 úkon právní služby v hodnotě 3 620 Kč spolu s paušální náhradou 300 Kč a náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 823 Kč).
6. Pokud jde o přiznání odměny za úkon právní služby v podobě„ výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé“, zde odvolací soud námitky žalovaného nesdílí. Písemná výzva k úhradě dlužné pohledávky ze dne [datum] neobsahuje sice odkaz na paragrafové znění zákona, jsou v ní však zcela dostatečným a srozumitelným způsobem vylíčeny okolnosti věci, jež mají zakládat vymáhanou povinnost žalovaného. Podle názoru odvolacího soudu proto advokátovi žalobce náleží plná mimosmluvní odměna stanovená v AT za takto učiněný úkon právní služby.
7. Odvolání žalovaného bylo z části vyhověno, vzniklo mu tak právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jejichž míra odpovídá rozdílu mezi jeho úspěchem a úspěchem protistrany (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř.). Předmětem odvolacího řízení učinil žalovaný částku 6 933 Kč, což je tarifní hodnota, která určuje mimosmluvní odměnu úkonu (podání odvolání) ve výši 1 270,50 Kč, to včetně režijního paušálu a náhrady DPH (§ 11 odst. 2 písm. c) AT). Žalovaný měl ve fázi odvolacího řízení úspěch v rozsahu 64 %, pokud je odečten jeho procesní neúspěch v rozsahu 36 %, je pak žalobce povinen k částečné náhradě úkonu právní služby ve výši 356 Kč (28 %). Žalobci byla uložena povinnost zaplatit tyto náklady řízení dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalovaného, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení dle § 160 odst. 1 o. s. ř.