Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II o nákladech řízení mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto usnesení první žalované k rukám advokátky [Jméno advokátky A] náklady řízení před okresním soudem ve výši [částka], druhému žalovanému náklady řízení před okresním soudem ve výši [částka] a třetí žalované náklady řízení před okresním soudem ve výši [částka].
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaných zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od dubna 2017 do [datum] ve výši [částka]. Výrokem II okresní soud uložil žalobkyni povinnost nahradit první žalované, k rukám její právní zástupkyně, náklady řízení ve výši [částka], k rukám druhého a třetí žalované pak náklady řízení ve výši [částka] každému, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
2. Při rozhodování o nákladech řízení vyšel okresní soud z plného úspěchu žalovaných ve věci, neboť žaloba byla vůči všem třem žalovaným v plném rozsahu zamítnuta. Výši odměny advokáta, jímž byla zastoupena první žalovaná, za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a účast u jednání soudu) okresní soud určil z tarifní hodnoty ve výši [částka], tedy tvořené součtem žalobkyní požadované jistiny pohledávky ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení z této částky kapitalizovaného žalobkyní k [datum] ve výši [částka]. Náklady druhého žalovaného a třetí žalované určil jako paušální každému ve výši [částka] za účast na jednání.
3. Proti výroku II rozsudku o nákladech řízení se včas odvolala žalobkyně. Namítá, že okresní soud nesprávně rozhodl o odměně právní zástupkyně první žalované, neboť vycházel z tarifní hodnoty ve výši [částka] zahrnující také žalobkyní kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, ačkoliv měl správně vycházet pouze z částky [částka] představující jistinu žalobkyní tvrzené pohledávky. Namítá rovněž, že náhrada odměny za účast advokáta u jednání soudu měla být první žalované přiznána jen v poloviční výši, neboť při prvním jednání soudu došlo ihned k vyhlášení rozhodnutí ve věci. I nadále má navíc za to, že u protistrany došlo k obohacení. Jednorázovou úhradu okresním soudem určené částky si žalobkyně nemůže dovolit. Náhrada nákladů první žalované měla včetně náhrady hotových výdajů a daně z přidané hodnoty činit maximálně [částka].
4. První žalovaná navrhla, aby bylo rozhodnutí v napadeném rozsahu jako správné potvrzeno. Tarifní hodnota sporu byla určena správně ve výši [částka], pokud se žalobkyně rozhodla úrok z prodlení vyčíslit jako konkrétní částku a spolu s jistinou jej učinit předmětem řízení. Nelze ani krátit odměnu za účast u ústního jednání konaného dne [datum], neboť při něm bylo prováděno dokazování, došlo k poučení účastníků a teprve poté byl ve věci vyhlášen rozsudek.
5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně jemu předcházejícího řízení v napadeném rozsahu, tj. pouze ve výroku II o nákladech řízení, a to bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř.], a dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné.
6. Vzhledem k tomu, že žaloba byla vůči žalovaným v celém rozsahu zamítnuta, postupoval okresní soud správně, když podle § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil povinnost k náhradě nákladů řízení v plném rozsahu vůči žalovaným žalobkyni.
7. Zcela správně rovněž okresní soud určil počet úkonů právní služby, za něž náleží zástupci první žalované odměna i to, že za tyto úkony přísluší odměna v plné výši. Těmito úkony právní služby jsou převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT) a účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) AT. Není důvodnou námitka žalobkyně, že soud měl přiznat odměnu právní zástupkyně první žalované za účast u tohoto jednání jen ve výši jedné poloviny dle § 11 odst. 2 písm. f) AT. Podle tohoto ustanovení se totiž postupuje jen tehdy, šlo-li o jednání, při němž došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí. Jak ale vyplývá z protokolu o jednání dne [datum], účastníci byli v průběhu jednání okresním soudem opakovaně poučeni o procesních právech a povinnostech, proběhlo dokazování, přítomným účastníkům byla rovněž poskytnuta poučení dle § 118b odst. 1, § 114c a §119a o.s.ř. Až poté byl vyhlášen rozsudek ve věci. Jestliže se tedy zástupkyně první žalované tohoto jednání účastnila, šlo o úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, a nikoliv o úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. f) AT.
8. Přisvědčit je ale třeba žalobkyni v námitce ohledně nesprávně určené tarifní hodnoty sporu.
9. Podle § 8 odst. 1 AT není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.
10. Z obsahu žaloby doplněné na základě výzvy okresního soudu dne [datum] vyplývá, že žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Ten žalobkyně vyčíslila za dobu od dubna 2017 do [datum] na částku [částka]. Je tedy z žaloby zřejmé, že částku [částka] žalobkyně požadovala jako úrok z prodlení, a to z jistiny v řízení uplatněné (z částky [částka]). Potom ovšem představuje úrok z prodlení, pokud je žalován spolu s jistinou (nikoli jako samostatný nárok), příslušenství pohledávky, které se do tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT nezapočítává. Bez významu pro určení tarifní hodnoty sporu potom je, zda účastník příslušenství požaduje v procentní výši, či zda je (jako v daném případě žalobkyně) k určitému okamžiku kapitalizuje. Odměna za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty sporu určené podle § 8 odst. 1 AT a § 7 AT ve správné výši [částka] proto činí [částka].
11. Žádným způsobem potom nelze v rámci rozhodování o nákladech řízení zohlednit žalobkyní tvrzený příslib žalovaných k jakémusi vypořádání, neboť odvolací soud je vázán pravomocným rozhodnutím okresního soudu ve věci samé, proti němuž si žalobkyně odvolání nepodala.
12. Náklady řízení první žalované s ohledem na shora uvedené činí [částka] a sestávají z odměny za dva uvedené úkony právní služby po [částka] za každý z nich, náhrady hotových výdajů v paušální výši dle § 13 odst. 1 a 4 AT po [částka] za každý z úkonů a náhrady za daň z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši [částka]. U druhého a třetí žalované pak činí náklady u každého z nich [částka], jako paušální náhrada nákladů řízení dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., spojená s účastí u jednání dne [datum].
13. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v nákladovém výroku II podle § 220 o.s.ř. změnil tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit první žalované náklady řízení ve správně stanovené výši [částka] a druhému žalovanému [částka] a třetí žalované [částka], a to v zákonné třídenní lhůtě od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Při posuzování úspěchu v odvolacím řízení vyšel odvolací soud z toho, že žalobkyně navrhovala snížení náhrady nákladů řízení první žalované na částku [částka], oproti okresním soudem přiznaným [částka]. Vzhledem k tomu, že náklady řízení byly odvolacím soudem stanoveny ve výši [částka], lze uzavřít, že žalobkyně, jež v odvolacím řízení náklady nevynaložila, v něm byla převážně úspěšná (60 % oproti 40 %). Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.