Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění potud, že žaloba se ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení co do částky 205,38 Kč zamítá; jinak se v tomto výroku, jakož i ve výroku II. a III. potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 15 495,38 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 50 000 Kč spolu se smluvním úrokem (kapitalizovaným) ve výši 20 493 Kč a dále se smluvním úrokem ve výši 11 % ročně z částky 50 000 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení a dále se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 15 922,59 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 12. 9. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 22 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), na nákladech řízení uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 76 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.). Doplňujícím rozsudkem žalobu částečně zamítl v rozsahu požadovaného (kapitalizovaného) smluvního úroku ve výši 394,98 Kč (výrok IV.).
2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 18. 7. 2023 smlouvu o zápůjčce, dle které žalobce poskytl žalovanému (vydlužiteli) zápůjčku ve výši 500 000 Kč na jeho účet, žalovaný stvrdil, že mu tato částka byla uhrazena bankovním převodem. Žalovaný se zavázala předmětnou částku žalobci vrátit nejpozději do 16. 6. 2024 spolu se smluvním úrokem ze zápůjčky ve výši 11 % ročně a pro případ prodlení s vrácením zápůjčky účastníci sjednali povinnost žalovaného zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 17. 6. 2024 do zaplacení. Současně dne 18. 7. 2023 účastníci uzavřeli smlouvu o budoucí kupní smlouvě ohledně převodu obchodního podílu společnosti [právnická osoba] [IČO] IČO, , dle které se žalovaný zavázal do 31. 10. 2024 zaplatit částku 150 000 Kč zajištěnou rovněž smluvní pokutou. Žalobce se tak domáhal po žalovaném celkem zaplacení částky 650 000 Kč se specifikovaným úrokovým příslušenstvím a úhradou smluvních pokut. Usnesením ze dne 9. 7. 2025, č. j. 15 C 249/2024 – 98, okresní soud rozhodl postupem dle § 112 odst. 2 o. s. ř. o vyloučení části žalobního nároku týkající se zaplacení částky 150 000 Kč ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě o převodu obchodního podílu, včetně úrokového příslušenství a smluvní pokuty k samostatnému řízení. V případě smlouvy o zápůjčce žalovaný nevrátil listinu zápůjčky ve výši 500 000 Kč a od 17. 4. 2024 přestal hradit smluvní úrok ze zápůjčky. Po podání žaloby dne 31. 7. 2024 žalovaný provedl částečnou úhradu na jistinu zápůjčky ve výši 300 000 Kč, a to dne 30. 8. 2024 a dále další úhradu ve výši 150 000 Kč dne 11. 9. 2024. Žalobce tak vzal žalobu částečně zpět co do částky 450 000 Kč a okresní soud usnesením ze dne 31. 10. 2024, č. j. 15 C 249/2024 – 43, postupem dle § 96 o. s. ř. řízení částečně zastavil. Předmětem sporu se tak stal nárok žalobce na zaplacení zůstatku jistiny zápůjčky ve výši 50 000 Kč se smluvním úrokem, zákonným úrokem z prodlení a nárokem na zaplacení smluvní pokuty ve výši 22 000 Kč za období od 17. 6. 2024 do 31. 7. 2024 (0,1 % z dlužné částky 500 000 Kč denně, částka 500 x 44 dnů = 22 000 Kč).
3. Obrana žalovaného spočívala v tom, že na pohledávku žalobce z titulu nesplacené zápůjčky ve výši 50 000 Kč uplatnil jednostranný zápočet vlastní pohledávky z titulu odstoupení z pozice jednatele společnosti [právnická osoba] a požadavku navrácení hodnoty podílu 50 000 Kč (§ 1982 o. z.) dle listiny ze dne 31. 7. 2024 s účinky od 25. 9. 2024. Okresní soud uzavřel, že dle dopisu žalovaného ze dne 31. 7. 2024 označeného jako zápočet však samotná formulace v písemném projevu je nejasná, nejistá a nespecifikovaná, neboť žalovaný poukazuje na smlouvu o smlouvě budoucí, dlužník sice projevil svou vůli k započtení, avšak nedostatečným způsobem a z tohoto důvodu tak nedošlo k zániku pohledávky žalobce ve výši 50 000 Kč. Okresní soud dále dovodil, že oznámení o započtení nebylo žalovanému řádně doručeno a je nadále sporné, zda pohledávka, kterou žalovaný učinil k započtení, není nejistá a neurčitá (§ 1987 odst. 2 o. z.). Ve vztahu k požadavku žalovaného k moderaci smluvní pokuty okresní soud dále uzavřel, že sjednaná smluvní pokuta není nepřiměřeně vysoká, byla sjednána k zajištění poskytnuté zápůjčky a sjednaná výši smluvní pokuty (0,1 % denně z dlužné částky) odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu. Žalovanému proto bylo uloženo zaplatit žalobci zůstatek nesplacené zápůjčky ve výši 50 000 Kč se specifikovaným úrokovým příslušenstvím, tedy smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, dále smluvní pokutu ve výši 22 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto s poukazem na úspěch žalobce ve sporu a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., náklady řízení tvoří náhrada za soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení a náklady za právní zastoupení advokátem. V případě kapitalizovaného smluvního úroku v žalobcem požadované výši 20 887,98 Kč soud prvého stupně dospěl k závěru, že kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 11 % ročně za období od 17. 4. 2024 do 30. 8. 2024 z částky 50 000 Kč a 11 % ročně za období od 1. 9. 2024 do 11. 9. 2024 z částky 200 000 Kč činí celkem 20 493 Kč, o rozdílu ve výši 394,98 Kč rozhodl tak, že žalobu v tomto rozsahu částečně zamítl (doplňující rozsudek ze dne 9. 6. 2026, č. j. 15 C 249/2024 – 168).
4. Proti tomuto rozsudku, v rozsahu vyhovujících výroků I., II. a nákladovému výroku III., podal žalovaný včasné odvolání. Žalovaný namítal nesprávné skutkové závěry soudu prvého stupně včetně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí a nesprávné právní posouzení ve vztahu k otázce započtení vlastní pohledávky žalovaného na pohledávku žalobce a dále, že se soud prvého stupně náležitě nevypořádal s žalovaným uplatněnou moderací smluvní pokuty a nebyly aplikovány nová pravidla pro moderaci smluvní pokuty vyjádřená v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022. Vytýká soudu prvého stupně k otázce započtení, že závěr o neplatnosti započtení s tím, že nebylo možné zjistit, jaké konkrétní pohledávky se měly setkat k započtení, žalovaný v případě formulačních nejasností v řízení před okresním soudem náležitě vysvětlil s tím, že pokud v zápočtu (listina ze dne 31. 7. 2024) je odkazováno na smlouvu o smlouvě budoucí, jednalo se o písařskou chybu, pohledávka žalovaného vycházela z odstoupení od smlouvy o převodu podílu, jež byla uzavřena 23. 3. 2023 a nikoliv 18. 7. 2023, kdy byla uzavřena smlouva o zápůjčce a současně smlouva o budoucí kupní smlouvě zbylých částí obchodního podílu firmy. Odstoupení od smlouvy a jednostranný zápočet byl žalobci ze strany žalovaného doručován poštou, kdy žalovaný odeslal žalobci tuto zásilku dne 23. 9. 2024 zahrnující odstoupení od smlouvy, kde současně vyzval žalobce k vrácení bezdůvodného obohacení a zápočet vzájemných pohledávek. Zásilka byla žalobci doručována na veřejně známou adresu, doručovateli se nepodařilo zásilku doručit při prvním doručování, a proto byla uložena o provozovatele poštovních služeb dne 25. 9. 2024, přičemž o tom byl adresát ze strany provozovatele poštovních služeb vyrozuměn, žalobce si však zásilku nevyzvedl ani v úložní době. Odvolatel dále poukazuje na úpravu doručování obsaženou v ustanovení § 570 o. z. s tím, že za vědomé zmaření lze považovat i situaci, kdy se adresát převzetí zásilky brání a lze proto dovodit, že otázka doručení zápočtu vzájemných pohledávek byla ze strany okresního soudu posouzena nesprávně. V případě přiznané smluvní pokuty okresní soud náležitě neposuzoval nepřiměřenost nároku na smluvní pokutu k uplatněné moderaci ze strany žalovaného, a to s přihlédnutím k individuálním okolnostem daného případu. Nebylo zjištěno, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit, zda výše smluvní pokuty byla přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům. Smlouva o zápůjčce podle odvolatele obsahuje nepřiměřený sankční mechanismus, a to kombinaci zákonného úroku z prodlení včetně sankcí a dalších úroků, které jsou v rozporu s poctivým obchodním stykem a dobrými mravy. Odvolatel se proto domáhal zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení.
5. Na odvolání žalovaného reagoval žalobce prostřednictvím zástupce písemným vyjádřením, ve kterém se ztotožnil se závěry soudu prvého stupně a navrhl potvrzení napadeného rozsudku.
6. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu výroků odvoláním dotčených (výrok I., II. a III.) včetně řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného, až na nepatrnou částku zahrnující přiznaný kapitalizovaný úrok z prodlení, není důvodné.
7. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Dle § 2391 odst. 1 o. z., má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění.
9. Dle § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
10. Dle § 1982 odst. 1 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.
11. Dle § 1987 odst. 1 o. z., k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odst. 2 pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.
12. Dle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
13. Dle § 2051 o. z., nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.
14. V předmětné věci je najisto, že účastníci uzavřeli dne 18. 7. 2023 smlouvu o zápůjčce na částku 500 000 Kč, byl sjednán úrok 11 % ročně v celkové výši 55 000 Kč do okamžiku splacení, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do 16. 6. 2024. Žalovaný potvrdil bankovní převod částky 500 000 Kč na svůj účet. Současně dne 18. 7. 2023 účastníci uzavřeli smlouvu o budoucí kupní smlouvě týkající se převodu obchodního podílu (75 %) společnosti [právnická osoba] za částku 150 000 Kč, kterou měl žalovaný (budoucí kupující) zaplatit žalobci (budoucí prodávající) do 31. 10. 2023. Tento žalobní nárok včetně nároku na úhradu smluvní pokuty a úrokového příslušenství okresní soud usnesením ze dne 9. 7. 2025 vyloučil k samostatnému řízení a věc byla přikázána Krajskému soudu v Ústí nad Labem jako soudu prvého stupně. V případě sjednané zápůjčky žalovaný přestal v dubnu 2024 splácet úroky a jistinu zápůjčky ve sjednaném termínu do 16. 6. 2024 nevrátil. Žalobce na dlužnou zápůjčku uhradil 300 000 Kč dne 30. 8. 2024 a dále 150 000 Kč dne 11. 9. 2024, okresní soud usnesením ze dne 31. 10. 2024 na základě částečného zpětvzetí žaloby řízení co do částky 450 000 Kč postupem dle § 96 o. s. ř. zastavil. Žalobce tak nadále požadoval vrácení zůstatku nesplacené jistiny ve výši 50 000 Kč včetně úrokového příslušenství představující smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení a dále úhradu smluvní pokuty v kapitalizované výši 22 000 Kč z celkové dlužné částky 500 000 Kč za období od 17. 6. 2024 do 31. 7. 2024 (500 Kč x 44 dnů). Obrana žalovaného spočívala v tvrzení, že pohledávka z titulu nesplaceného dluhu ve výši 50 000 Kč žalobce zanikla na základě jednostranného započtení vlastní pohledávky učiněné žalovaným vůči žalobci na základě listiny ze dne 31. 7. 2024 s účinky, které nastaly dnem 25. 9. 2024 a pohledávka žalobce měla představovat bezdůvodné obohacení žalovaného v důsledku odstoupení žalovaného od smlouvy o převodu obchodního podílu. Skutková zjištění okresního soudu včetně vyvozených závěrů a právního posouzení ve vztahu k jednostrannému započtení žalovaného, které okresní soud posoudil jako neplatné a neúčinné považuje odvolací soud za správná. Listina vyhotovená žalovaným dne 31. 7. 2023 označená jako zápočet obsahově vychází ze smlouvy o smlouvě budoucí, současně oznamuje odstoupení z pozice jednatele a navrácení podílu v hodnotě 50 000 Kč proti zbývající části úvěru 50 000 Kč. Lze souhlasit se závěrem okresního soudu, že samotná formulace v písemném projevu žalovaného je nejasná, nejistá a nespecifikovaná a tento projev vůle tak nemohl vyvolat účinky započtení pohledávky žalovaného na pohledávku žalobce, neboť není zřejmé, zda skutečně směřoval na pohledávku z titulu smlouvy o budoucí kupně smlouvě, či ze smlouvy o zápůjčce. Okresní soud přiléhavě odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, kdy z právního jednání o zápočtu pohledávky musí být z obsahu takového jednání zřejmé, jaká pohledávka a v jaké výši se uplatňuje k započtení proti konkrétní pohledávce druhého účastníka. Dle zjištění okresního soudu a rovněž odvolací soudu v průběhu odvolacího řízení, je žalovaný stále v postavení jednatele a společníka obchodní firmy [právnická osoba] s vkladem ve výši 50 000 Kč a rozsahem obchodního podílu 25 %. V souvislosti s tím je nadále sporné, zda pohledávka, kterou žalovaný měl podle jeho tvrzení učinit k započtení (vrácení obchodního podílu) není nejistá a neurčitá. S odvolatelem lze souhlasit pouze potud, že listiny (započtení, odstoupení od smlouvy o převodu obchodního podílu, odstoupení od smlouvy budoucí kupní a odstoupení z výkonu funkce jednatele) byly žalovanému doručovány prostřednictvím [právnická osoba], zásilka nebyla doručena, byla uložena na poště a následně vrácena odesílateli, v daném případě by tak došlo k doručení postupem dle § 573 o. z. (vyvratitelná domněnka doručení). K argumentaci odvolatele krajský soud dodává, že pokud dodatečně žalovaný měl učinit započtení své pohledávky na pohledávku žalobce v průběhu řízení před okresním soudem (dodatečně), s ohledem na neurčitost projevu vůle učiněné v listině ze dne 31. 7. 2024, kdy nelze vyloučit započtení pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení vrácení za obchodní podíl, nelze započítávat pohledávku opakovaně proti jiné pohledávce žalobce. Je proto správný závěr okresního soudu, že pohledávka žalobce z titulu nesplacené zápůjčky nezanikla, žalovaný je tak v prodlení, žalobce má tak dále nárok na smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení, dle specifikace žalobce provedené v řízení před okresním soudem.
15. K odvolací námitce žalovaného založené na tom, že okresní soud nesprávně posoudil moderační návrh žalovaného na nepřiměřenost sjednané smluvní pokuty, odvolací soud dodává, že postup soudu prvého stupně obstojí a odpovídá zásadám vyplývajícím z rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ČR R76/2023. V daném případě účastníky sjednaná smluvní pokuta měla nepochybně preventivní a sankční charakter. V době sjednání pokuty – uzavření smlouvy o zápůjčce tak zajišťovala oprávněný zájem a nárok žalobce na včasném vrácení předmětu zápůjčky. Sjednaná výše smluvní pokuty v podobě denní sazby prodlení se splněním povinnosti nijak nevybočuje, dle zjištění a závěru soudu prvého stupně z ustálené soudní praxe a není v rozporu použitelnou judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 26. 6. 2025, sp. zn. 23 Cdo 1567/2024). K dalším okolnostem vzniku smluvní pokuty, zejména v souvislosti s jejím uplatněním žalobou odvolací soud zdůrazňuje, že kapitalizovaná smluvní pokuta v celkové částce 22 000 Kč je požadována pouze za omezené časové období v rozsahu 44 dnů (od 17. 6. 2024 do 31. 7. 2024), tedy za dobu, kdy žalovaný byl s vrácením celkové dlužné částky představující zápůjčku v prodlení a k částečné úhradě na předmět zápůjčky došlo z jeho strany až 30. 8. 2024. K dalším argumentům odvolatele odvolací soud dodává, že zajištění pohledávky smluvní pokutou, kdy současně byl sjednán smluvní úrok, se vzájemně nevylučuje. Žaloba je tak důvodná i v části požadující zaplacení smluvní pokuty.
16. V případě žalobcem požadovaného a kapitalizovanéhgo zákonného úroku z prodlení ve výši 15 717,21 Kč (od 17. 6. 2024 do 11. 9. 2024) soud prvého stupně přiznal kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 15 922,59 Kč, tedy více, než žalobce požadoval. Odvolací soud proto dle § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil potud, že žalobu ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení co do částky 205,38 Kč zamítl, jinak byl rozsudek v tomto výroku, jakož i ve výroku II. a nákladovém výroku III. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen.
17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobce měl v odvolacím řízení plný úspěch a má tak právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení představují náklady za právní zastoupení advokátem a jedná se o náhradu za dva úkony právní služby po 3 980 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 72 000 Kč), dle § 7 bod 5 advokátního tarifu, dále jde o náhradu dvou režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu cestovních výdajů v celkové výši 3 222,78 Kč, náhradu za 8 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, celkem 13 282,78 Kč, dále náhradu 21 % DPH v částce 2 789,38 Kč, celkem činí náklady odvolacího řízení částku 16 072,16 Kč, k požadavku žalobce (právního zástupce) byla přiznána účtovaná částka 15 495,38 Kč, která je splatná ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).