Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem uložil okresní soud žalovanému, aby do 3 dnů ode dne jeho právní moci zaplatil žalobkyni částku 19 050 Kč s vymezeným úrokem z prodlení (výrok I.) a nahradil jí v téže lhůtě, k rukám její zástupkyně, náklady řízení ve výši 1 968 Kč (výrok II.).
2. Výrok o nákladech řízení odůvodnil okresní soud odkazem na ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že odměnu za zastoupení advokátem přiznal žalobkyni v rozsahu dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby). Do nákladů účelně žalobkyní v řízení vynaložených okresní soud nezahrnul náklady spojené se zasláním zástupkyní žalobkyně vypracované předžalobní výzvy k plnění, když dospěl k závěru, že takové náklady nelze považovat za účelně vynaložené, neboť žalovaný byl již dříve o zaplacení dluhu písemně upomínán samotnou žalobkyní. Přiznal proto žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení představovaných zaplaceným soudním poplatkem, náhradu za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu ve věci samé) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „a.t.“, dvě paušální náhrady výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhradu daně z přidané hodnoty. Za zaslání předžalobních výzev žalovanému samotnou žalobkyní přiznal okresní soud náhradu nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 200 Kč určené podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.
3. Pouze nákladový výrok tohoto rozsudku napadla žalobkyně včasným odvoláním, v němž namítala, že okresní soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení nesprávně určil výši odměny za zastoupení žalobkyně advokátem, když žalobkyni nepřiznal náklady související s předžalobní výzvou k plnění, vypracovanou zástupkyní žalobkyně. K účelnosti této výzvy s odkazem na § 142a odst. 1 o.s.ř. a komentářovou literaturu odvolatelka uvedla, že předžalobní výzva učiněná advokátem nemůže být považována za neúčelný úkon právní služby, neboť opakované upomínání žalovaného svědčí o dobré vůli žalobce vyřešit spor mimosoudně a předžalobní výzva zaslaná advokátem má na dlužníky zcela jiný psychologický efekt než výzva zaslaná „pouze“ věřitelem. Zdůraznila, že možnost nechat se zastoupit advokátem je legitimním, ústavně zaručeným právem žalobkyně. Upozornila, že formulář pro podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyžaduje uvést, zda byla předžalobní výzva zaslána, což napovídá, že zákonodárce předpokládal, že náhrada uvedených nákladů bude v řízení přiznána. Dále žalobkyně požadovala za podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu přiznání odměny ve výši 400 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) a.t., ve znění účinném od 1. 1. 2025. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud nákladový výrok napadeného rozsudku změnil tak, že uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů soudního řízení částku 2 325 Kč.
4. Krajský soud přezkoumal rozhodnutí okresního soudu v odvoláním napadené části, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, když proti výroku ve věci samé odvolání nesměřovalo a nabyl již samostatně právní moci (ust. § 206 odst. 3 o.s.ř.). Podané odvolání přitom neshledal důvodným.
5. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
6. Podle ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. má žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu, výzvu k plnění.
7. Podle ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování, z náhrad, z odměny notáře za provedené úkony soudního komisaře a z jeho hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly.
8. Základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního řízení sporného, a která vyplývá z kontradiktorního postavení stran tohoto řízení, je zásada úspěchu ve věci, vyjádřená ve shora citovaném § 142 odst. 1 o.s.ř. Jestliže úspěšný účastník skutečně nějaké náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva vynaložil, pak je přisouzení náhrady účelně vynaložených nákladů řízení ve sporném řízení pravidlem, z nějž však existují výjimky (kupř. ustanovení § 143, § 147 odst. 1 nebo citovaného § 150 o.s.ř.).
9. V projednávané věci okresní soud správně dovodil, že je to žalobkyně, které podle výsledku řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.
10. Okresní soud rovněž správně určil výši těchto nákladů. Ve shodě s okresním soudem ani odvolací soud nepovažuje náklady na zaslání předžalobní upomínky zástupkyní žalobkyně žalovanému za účelně vynaložené. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný byl před zahájením řízení o úhradu dluhu upomenut jak samotnou žalobkyní, tak prostřednictvím společnosti [právnická osoba]., když mu byly zaslány předžalobní výzvy k plnění ze dne 27. 3. 2023, 28. 6. 2023, 28. 7. 2023, 7. 7. 2023, 11. 10. 2023, 6. 11. 2023, 5. 12. 2023, 13. 10. 2023 a 10. 1. 2024. Tyto výzvy také žalobkyně k žalobě přiložila spolu s doklady o jejich odeslání. Za této situace bylo zaslání další předžalobní upomínky, vypracované právní zástupkyní žalobkyně, již nadbytečné. Namítá-li žalobkyně v odvolání, že opakované upomínání žalovaného svědčí o dobré vůli žalobce vyřešit spor mimosoudně, pak v daném případě vzhledem k množství neúspěšně žalovanému zaslaných upomínek samotnou žalobkyní nebylo již možno očekávat, že dojde k mimosoudnímu vyřešení věci či že bude zaslání upomínky advokátkou na žalovaného lépe psychologicky působit. Účelnost úkonu spočívajícího v zaslání další předžalobní výzvy k plnění advokátkou dne 4. 1. 2024 a 26. 1. 2024 pak nemůže vyplývat ani z formuláře pro podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně požadovala na nákladech řízení za podání žaloby částku 400 Kč určenou podle § 14b odst. 1 písm. c) a.t., ve znění účinném od 1. 1. 2025, pak ani tento požadavek není důvodným, neboť žaloba byla podána dne 3. 4. 2024.
11. Okresní soud tedy výši nákladů řízení, na něž vznikl žalobkyni nárok, určil správně a své rozhodnutí rovněž náležitým způsobem odůvodnil.
12. Z uvedených důvodů odvolací soud nákladový výrok napadeného rozsudku podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.
13. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. a s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, který byl v této části řízení úspěšný, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.