Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZměněno

Spisová značka

84 Co 138/2026

Soud: Krajský soud v Ústí nad LabemDatum rozhodnutí: 9. 9. 2026Č. j.: 84 Co 138/2026-118Předsedkyně senátu: JUDr. Leona VýbornáAgenda: Odvolací (civilní) (Co)Zveřejněno: 21. 10. 2026Předmět řízení: o zaplacení 83 384,83 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 6. března 2026, č. j. 1 C 420/2025-81,ECLI:CZ:KSUL:2026:84.Co.138.2026.1
náklady řízenílhůtypeněžité plněnínáhrada nákladůpostoupení pohledávkyodvolání
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (38) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II., pokud jím byl zamítnut požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 55 869,27 Kč od [datum] do zaplacení, mění potud, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 55 869,27 Kč od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v této části potvrzuje.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Lounech napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 55 869,27 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl co do požadavku na zaplacení částky 27 515,56 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 649,81 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 007,22 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 83 384,83 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 80 376,83 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 027,49 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok III.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru – konsolidace půjček, na jejímž základě poskytla žalované částku 90 000 Kč. Žalovaná na splátkách uhradila celkem 34 130,73 Kč. Vzhledem k porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované dospěl okresní soud k závěru, úvěrová smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), neplatná, a že žalobkyni jako právní nástupkyni původní věřitelky, náleží toliko vydání bezdůvodného obohacení ve výši 55 869,27 Kč. Ohledně požadovaného úroku z prodlení okresní soud uzavřel, že podle § 87 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitel povinen vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem a že žalovaná se proto nemohla dostat do prodlení již na základě pouhé výzvy k plnění; prodlení by mohlo nastat teprve marným uplynutím nově určené lhůty k plnění.

3. Rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně odvoláním směřujícím pouze proti výroku II. v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 55 869,27 Kč od [datum] do zaplacení, a proti závislému výroku III. Namítala, že žalované nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu, ale daleko dříve. Žalovaná byla k vrácení dlužné jistiny vyzvána již oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], které jí bylo odesláno dne [datum], a po marném uplynutí desetidenní lhůty se dne [datum] dostala do prodlení. Dále namítala, že žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by nebylo v jejích možnostech dlužnou jistinu ve stanovené lhůtě vrátit. Žalovaná, která má stran svých možností břemeno tvrzení, v tomto směru nic netvrdila. K tomu žalobkyně dále odkázala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 14/17 a nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Dále odkázala na její argumentaci konvenující závěry Krajského soudu v [adresa], pobočka [adresa], vyslovené v rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jakož i na rozhodnutí dalších odvolacích soudů. Domáhala se změny napadeného rozsudku tak, aby jí byl přiznán požadovaný úrok z prodlení a odpovídající náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, je přípustné a bylo podáno včas, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. a v závislém výroku III., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

6. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

7. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat úrok z prodlení.

9. Ze shora cit. ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, bylo na okresním soudu, aby rozhodl o splácení jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo jeho rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. [spisová značka] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěry učiněné v žalobkyní označeném rozhodnutí Krajského soudu v [adresa], pobočka [adresa], jakož i v dalších rozhodnutích odvolacích soudů, jsou s označenými rozhodnutími Nejvyššího soudu v rozporu, aniž by nabídly přesvědčivou argumentaci, proč by bylo namístě se od závěrů vyslovených Nejvyšším soudem odchýlit. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], jehož se žalobkyně dovolává, Nejvyšší soud neřešil otázku speciální úpravy splatnosti dluhu podle § 87 odst. 1 věty třetí, nýbrž otázku rozložení povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ve vztahu k otázce, jaké jsou možnosti spotřebitele dluh splnit. Nicméně z uvedeného rozhodnutí nelze dovodit, že neplatí, že žalovaný se nemůže dostat do prodlení dříve, není-li jiné dohody mezi dlužníkem a věřitelem, než marně uplyne lhůta k plnění určená v souladu s § 87 odst. 1 větou třetí z. s. ú. v soudním rozhodnutí. Odvolací soud proto, ve shodě s okresním soudem, vycházel ze závěrů vyložených v označených rozhodnutích Nejvyššího soudu. Břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech významných pro určení splatnosti povinnosti k vrácení jistiny, nese žalovaná, neboť jde o okolnosti, které jí prospívají (§ [právnická osoba]. ř.), žalovaná však zůstala v řízení pasivní, nezúčastnila se jednání, při němž by ji okresní soud poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o její povinnosti tvrzení a důkazní v popsaném směru, nezbývá proto než vyjít z toho, že okolnosti, které by mohly odůvodnit závěr o tom, že možnostem žalované odpovídá plnění rozložené do splátek či plnění jednorázové s delší lhůtou k plnění, nebyly zjištěny. Okresní soud proto správně žalované uložil povinnost vrátit na základě neplatných smluv poskytnuté plnění do 3 dnů od právní moci rozsudku (za obdobného užití § 160 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož prodlení žalované mohlo nastat až uplynutím této lhůty, okresní soud správně žalobu co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení zamítl, neboť v době jeho rozhodnutí tato lhůta ještě nepočala ani běžet, natož aby marně uplynula, pročež žalovaná nebyla v prodlení a žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení nevzniklo.

10. V odvolacím řízení však již byla situace odlišná, přičemž pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stav v době jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř. za užití § 211 o. s. ř.). Rozsudek okresního soudu byl žalované doručen dne [datum], výrok I. nabyl právní moci dne [datum] a žalovaná byla povinna uloženou povinnost splnit do [datum]. Dnem následujícím, tj. dne [datum], se proto žalovaná dostala do prodlení se zaplacením částky 55 869,27 Kč a žalobkyni vzniklo právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,5 % ročně.

11. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. potud, že žalované uložil povinnost zaplatit úrok z prodlení v rozsahu uvedeném v předchozím odstavci, jinak jej v napadené části výroku II. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. Jelikož byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, bylo třeba rozhodnout nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu též o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 1, 2 o. s. ř., § 142 odst. 2 o. s. ř.).

13. Je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08). V daném případě byl předmětem řízení před soudem prvního stupně kromě vyčíslených částek 83 384,83 Kč, 4 649,81 Kč a 5 007,22 Kč, úrok v sazbě 12,75 % z částky 83 384,83 Kč od [datum], jehož kapitalizovaná výše ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu činí 13 864,97 Kč a úrok v sazbě 12,75 % z částky 80 376,83 Kč od [datum], jehož kapitalizovaná výše ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu činí 20 833,01 Kč, celkem tedy bylo předmětem řízení před soudem prvního stupně 127 739,84 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v požadavku na zaplacení částky 55 869,27 Kč s 11,5% úrokem z prodlení od [datum], jehož kapitalizovaná výše ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu činí 2 481,97 Kč. Celkem úspěch žalobkyně činí 58 351,24 Kč a tvoří tak 45,6 % předmětu řízení. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a nemá proto vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

14. Předmětem odvolacího řízení bylo zaplacení úroku z prodlení z částky 55 869,27 Kč v sazbě 12,75 % od [datum], přičemž žalobkyni byl přiznán úrok z prodlení z dané částky v sazbě 11,5 % od [datum]. Ke dni rozhodnutí odvolacího soudu byla tedy žalobkyně i v odvolacím řízení převážně neúspěšná a nemá proto vůči žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací