Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku I., pokud jím byla zamítnuta žaloba v části zákonného úroku 11,5 % ročně z částky 44 505 Kč od [datum] do zaplacení mění potud, že žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 44 505 Kč od [datum] do zaplacení; jinak se v této části potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 7 066,53 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta žalobkyně [Jméno advokáta].
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Okresní soud v Mostě (dále jen „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 560,31 Kč s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 47 385,31 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 47 385,31 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem kapitalizovaným částkou 3 701,79 Kč a s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 290,75 Kč (výrok I.), žalované uložil zaplatit žalobkyni 44 505,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a ve stejné lhůtě jí zaplatit náhradu nákladů řízení v částce 8 285,56, k rukám právního zástupce (výrok III.).
2. Okresní soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného tak, žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru 50 000 Kč s úrokem 10,90 % ročně, na dobu 60 měsíců. Žalovaná úvěr čerpala [datum]. Úvěr měl být splacení v měsíčních splátkách po 1 099 Kč, žalovaná měla hradit poplatek za pojištění 0,17 % měsíčně z poskytnuté výše úvěru. Z údajů o žalované ve smlouvě vyplývá, že měla základní vzdělání, příjem 125 000 Kč ze závislé činnosti měsíčně, vyživovala 1 dítě do 10 let věku, měla výdaje za bydlení 19 000 Kč, ostatní výdaje včetně výživného činily 5 000 Kč. Podle smlouvy měla žalovaná sjednány spotřebitelské úvěry, a to ve výši 262 701,47 Kč u žalované (se splátkou 5 452 Kč měsíčně), další úvěr ve výši 14 000 Kč (se splátkou 800 Kč měsíčně). Okresní soud z výpis úvěru zjistil, že úvěr byl čerpán, zůstatek úvěru činí 47 385,31 Kč, splatné úroky 3 701,79 Kč, pokuta z prodlení 290,75 Kč, úvěrové poplatky 2 680 Kč. Celkem bylo na úvěr uhrazeno 5 splátek po 1 099 Kč (tj. celkem 5 495 Kč), poslední splátka dne [datum]. Splátky byly částečně rozpočítány na splátku jistiny a částečně na splátky úroku. Žalovaná úvěr nesplácela řádně, dostala se do prodlení, byl jí účtován 4x poplatek 500 Kč (celkem 2 000 Kč) za zaslání upomínek při neprovedení splátky v období od [datum] do [datum] a neuhrazené poplatky za pojištění úvěru (8 x 85 Kč, tj. 680 Kč). Žalobkyně v souladu s Úvěrovými podmínkami úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou přípisem ze dne [datum] k zaplacení celé pohledávky do [datum]. Z výpisu z běžného účtu žalované vedeného žalobkyní za dobu od 4/2024 do 9/2024 okresní soud zjistil, že tento účet využívá víc osoba, jako místo pro výplaty jejich příjmů, nikoliv jen žalovaná.
3. Právně věc posoudil okresní soud tak, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované neplatná. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala tvrzení o poskytnutí jistiny 50 000 Kč žalované a uhrazení částky 5 495 Kč na úvěr. Okresní soud proto uložil žalované uhradit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu těchto částek v souladu s § 87 zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. [spisová značka], uzavřel, že žalobkyni nevzniklo právo na žádné další nároky vůči žalované, a žalobu ve zbylém rozsahu zamítl. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované, uložil jí okresní soud uhradit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
4. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal v řízení částečně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 285,56 Kč, odpovídající 63,08 % z celkových nákladů řízení (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 81,54 % a úspěchu žalované v rozsahu 18,46 %). Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 003 Kč a nákladů zastoupení advokátem, tvořených odměnou určenou podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 50 065,31 Kč 2 x 3 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání nebo návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t., ve výši 1 570 Kč za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 200 Kč ve výši 1 932 Kč.
5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to proti té části výroku I. rozsudku, v níž byla zamítnuta žaloba na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 44 505 Kč od [datum] do zaplacení. V odvolání žalobkyně namítala pochybení okresního soudu při aplikaci závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], když nemožnost plnění nebyla žalovanou tvrzena ani prokázána, stejně jako její majetkové poměry. Okresní soud porušil princip rovnosti stran, když procesní pasivitu žalované suploval sám tím, že do vnesl do řízení tvrzení ve prospěch žalované. Tvrdila, že žalované zaslala [datum] výzvu k okamžitému splacení dluhu s určenou splatností ke dni [datum] a odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] z něhož citovala, který shledal v obdobné věci žalobkyní stanovenou lhůtu k zaplacení celého dluhu přiměřenou a dospěl k závěru, že jejím uplynutím se žalovaná dostala do prodlení. Rovněž žalobkyně citovala z rozsudků Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a ze dne [datum], č. j. [spisová značka], z nichž dovodila, že není na soudu, aby nahrazoval neaktivitu žalované ve vztahu k prokazování, v jakých možnostech je dluh odpovídající bezdůvodnému obohacení vrátit, dovozováním těchto skutečností z moci úřední. Domáhala se toho, aby soud při neaktivitě žalovaného rozhodl tak, že v možnostech žalovaného bylo dluh ve lhůtě žalobkyní poskytnuté zaplatit, tj. od data následujícího přiznat žalobci zákonný úrok z prodlení z dlužné částky až do úplného zaplacení. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v napadené části výroku I. změnil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky z částky 44 505 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
6. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.
7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné [§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“)], bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části výroku I. a závislém nákladovém výroku III. (§ 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř.), včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a shledal odvolání důvodným toliko zčásti. Vyhovující výrok I. a odvoláním nedotčená část zamítavého výroku II., jež nejsou výroky na napadené části výroku II. závislými, již samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a nejsou předmětem přezkumu v tomto odvolacím řízení.
8. K projednání odvolání odvolací soud nenařídil jednání, neboť účastnice s rozhodnutím bez jednání souhlasily a odvolání bylo žalobkyní podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 214 odst. 3 o. s. ř.).
9. Okresní soud správně na předmětnou úvěrovou smlouvu aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“), když § 2 odst. 1 tohoto zákona, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Odvolací soud sdílí právní závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti mezi účastnicemi uzavřené úvěrové smlouvy, který ani žalobkyně v odvolání nezpochybnila. Obohacení na straně žalované představují pouze finanční prostředky, které jí žalobkyně skutečně vyplatila ve výši 50 000 Kč. Jelikož žalovaná uhradila 5x 1 099 Kč (tj. 5 495 Kč), činí bezdůvodné obohacení žalované 45 505 Kč, kteroužto částku okresní soud žalobkyni vůči žalované přiznal výrok II. rozsudku.
13. Pokud jde o počátek prodlení, Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], vyložil, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
14. Podle zákona o spotřebitelském úvěru, je v případě smlouvy neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Výzva věřitele k plnění splatnost dluhu v tomto specifickém případě nevyvolává, ani se neodvíjí z neplatně uzavřené úvěrové smlouvy, jelikož jde o neplatné právní jednání, které nevyvolává žádné právní účinky. Pokud v předmětné věci nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, bylo na okresním soudu, aby rozhodl o splácení jistiny (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. [spisová značka] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) a žalovaná se nemohla dostat do prodlení dříve než marným uplynutím lhůty k plnění určené v souladu s § 87 odst. 1 větou třetí z. s. ú. soudním rozhodnutím.
15. Okresní soud proto správně žalované (která se jednání neúčastnila, zůstala v řízení pasivní) uložil povinnost vrátit na základě neplatné smlouvy smluv poskytnuté plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (za obdobného užití § 160 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož prodlení žalované mohlo nastat až uplynutím této lhůty, okresní soud správně žalobu co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení zamítl, neboť v době jeho rozhodnutí tato lhůta ještě nepočala ani běžet, natož aby marně uplynula, pročež žalovaná nebyla v prodlení a žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení nevzniklo.
16. Právní moc výroku II. rozsudku okresního soudu nastala dne [datum], poslední den k plnění byl [datum].
17. V odvolacím řízení, nabytím právní moci výroku II. ukládajícím žalované povinnosti zaplatit žalobkyni předmětnou částku, se však situace změnila (pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stav v době jeho rozhodnutí, viz § 154 odst. 1 o. s. ř. za užití § 211 o. s. ř.), když žalované [datum] uplynula lhůta k plnění. Požadavek žalobkyně je tedy částečně důvodný, když k prodlení žalované došlo dne [datum], tedy v době, kdy platila úroková sazba ve výši 11,50 % (srov. § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a repo sazba ČNB ve výši 3,50 % zvýšená o 8 procentních bodů).
18. Z vyložených důvodů odvolací soud výrok I. rozsudku okresního soudu v napadené části podle § 220 o. s. ř. změnil a ve zbývající části tento výrok podle § 219 o. s. ř. potvrdil.
19. Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud nepřiznal žádné z účastnic, neboť žalovaná byla v řízení před soudy obou stupňů převážně procesně úspěšná, ale žádné náklady jí nevznikly (§ 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.).
20. Vzhledem ke změně výroku ve věci samé odvolací soud rozhodl nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale znovu též o náhradě nákladů řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 1 a odst. 2 o. s. ř.).
21. V řízení před okresním soudem byla žalobkyně částečně úspěšná (bylo jí vyhověno co do částky 45 505 Kč, žaloba byla zamítnuta co do částky 5 560,31 Kč, o úrok a úrok z prodlení vyčíslené ke dni rozhodnutí okresního soudu částkou 7 816,97 Kč), úspěch žalobkyně tak činil cca 76,9 % celkového předmětu řízení, úspěch žalované činili ca 23,1 % předmětu řízení. Stejně jako okresní soud odvolací soud ve věci aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř., z jehož znění zejména vyplývá, že v případě částečného úspěchu účastníků soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. S ohledem na shora uvedený částečný úspěch žalobkyně, této náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 53,8 % účelně vynaložených nákladů sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku 2 003 Kč a nákladů právního zastoupení, tvořených odměnou advokáta ve výši 6 280 Kč za dva úkony právní služby po 3 140 Kč za převzetí zastoupení, podání návrhu ve věci samé (podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t., odměny advokáta žalobkyně 1 570 Kč za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., náhradou hotových výdajů ve výši 1 350 Kč k třem úkonům po 450 Kč podle § 13 odst. 4 písm. a) a.t. a náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1 932 Kč z odměny a náhrady hotových výdajů [§ 137 odst.1, 3 písm. a) o. s. ř.]; celkem náhrada nákladů řízení žalobkyně před soudem prvního stupně (53,8 % z celkových nákladů) činí 7 066,53 Kč.
22. Lhůta k plnění náhrady nákladů i úroku z prodlení vyplývá z § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., dle které je třeba povinnost uloženou v rozsudku splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, nejde-li o vyklizení bytu.
23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v odvolacímu řízení, jehož předmětem byl toliko nárok na zákonný úrok z prodlení počítaný od [datum] do zaplacení převážně neúspěšná (nebylo vyhověno nároku na zákonný úrok z prodlení od [datum] do [datum]) a převážně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.