29 Co 107/2024

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I určil, že výpověď z pracovního poměru udělená žalovanou [Jméno žalované]. žalobci [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] je neplatná. Vyšel ze zjištění, že žalobce byl u žalované zaměstnán na pozici manažer úseku design výrobku na základě pracovní smlouvy z [datum], která nahradila původní pracovní smlouvu z [datum]. Po organizační změně – ke které došlo u žalované na základě rozhodnutí o organizační změně ze [datum], s účinností od [datum], jejímž předmětem je mj. [Anonymizováno] pod vedením jediné odpovědné osoby, [Anonymizováno] [Anonymizováno]), oddělení konstrukce – A. [jméno FO] přebírá pozici [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) pro posílení synergií“ – dala žalovaná dne [datum] žalobci výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“) z důvodu, že v důsledku organizační změny ze dne [datum] s účinností od [datum] došlo k organizační změně spočívající ve snižování stavu zaměstnanců na úrovni řízení [Anonymizováno] (dále též jen „[Anonymizováno] “) o jedno pracovní místo za účelem zvýšení efektivnosti práce, a v důsledku této organizační změny se stal žalobce nadbytečným. Dle okresního soudu důvod neplatnosti této výpovědi nezakládá skutečnost, že ve výpovědi je zmíněna pracovní smlouva z [datum], ačkoli tato byla nahrazena smlouvou z [datum]. Je totiž z výpovědi zřejmé, že se ukončuje pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou, který trval od roku 2002, přičemž z pracovní smlouvy z [datum] nevyplývá, že by jí byl založen nový pracovní poměr. Z provedeného dokazování však dle okresního soudu vyplývá, že důvod výpovědi tzv. pro „nadbytečnost“ žalobce dán nebyl. Organizační změna totiž spočívala ve zrušení jednoho místa vedoucího oddělení kvality, které zaniklo v důsledku sloučení dvou oddělení kvality do jednoho. Další část organizační změny spočívala v přesunu vedoucího oddělení kvality na místo vedoucího oddělení designu, které do rozhodnutí o organizační změně zastával žalobce. Nedošlo k zrušení oddělení designu (ani k organizační změně, která by spočívala v tom, že v tomto oddělení již např. není třeba vedoucího oddělení), což by mohl být důvod výpovědi pro nadbytečnost žalobce, ale žalovaná organizační změnou pouze nahradila žalobce jiným zaměstnancem. Pracovní pozice, kterou žalobce u žalované před výpovědí z pracovního poměru zastával, byla zachována, nedošlo zde k žádným organizačním (ani jiným) změnám, které by mohly vést k závěru, že uvedené pracovní místo (a práce, kterou před výpovědí pro žalovanou vykonával žalobce) je pro žalovanou nepotřebné. Nedůvodným shledal argument žalované, že si může mezi jednotlivými vedoucími oddělení vybírat, koho z nich propustí a koho přesune mezi místy vedoucích jednotlivých oddělení, neboť podle pracovní smlouvy měl žalobce vykonávat práci vedoucího oddělení designu a žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by byla dána zaměnitelnost vedoucích jednotlivých oddělení. Organizační změnou provedená redukce jednoho místa vedoucího oddělení tak s pracovní pozicí žalobce nesouvisela. Důvod výpovědi pro nadbytečnost žalobce tak dle okresního soudu nebyl dán, a proto je výpověď z pracovního poměru daná žalovanou žalobci dne [datum] neplatná. Výrokem II uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši [částka] (§ 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o. s. ř.“/).

2. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná a navrhla, aby byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta. Namítá, že se jedná o dlouhodobě zamýšlenou změnu ve vedení odůvodněnou tím, že v rámci koncernu žalovaná ekonomicky neroste, není profitabilní a současná struktura vedení jednotlivých společností v koncernu je příliš složitá a finančně nákladná, zejména s ohledem na vysoký počet manažerských pozic. Účelem organizační změny má být naplnění tzv. „[Anonymizováno] “, kdy má dojít ke zjednodušení struktur vedení a snížení nákladů. Žalovaná v odvolání srovnává původní strukturu vedení před organizační změnou, kdy uvádí pozice řazené hierarchicky s uvedením počtu osob v dané pozici - 1. [Anonymizováno] (1), 2. [Anonymizováno] (9), 3. [Anonymizováno] (9), 4. [Anonymizováno] (35) - a strukturu vedení po organizační změně - 1. [Anonymizováno] (1), 2. [Anonymizováno] (2), jedná se o dvě nové pozice podřízené přímo prezidentovi společnosti, které mají řídící funkci ve vztahu k výrobní divizi a ve vztahu k technické divizi, 3. [Anonymizováno] (8), 4. [Anonymizováno] (34). Uvádí, že organizační změna byla provedena za účelem změny struktury ve vedení žalované, došlo ke snížení počtu zaměstnanců na manažerských pozicích celkem o 9, na pozicích [Anonymizováno], v níž byl i žalobce, o jednoho. Pro žalovanou se tak stal jeden z manažerů [Anonymizováno] nadbytečným a za nadbytečného byl určen žalobce. Na tom nemůže nic změnit to, že oddělení designu, včetně pozice „[Anonymizováno] – [Anonymizováno], nebylo zrušeno a za účelem bezproblémového pokračování výkonu práce v oddělení designu byl jeho [Anonymizováno] jmenován jiný zaměstnanec žalované [jméno FO]. Jelikož došlo ke snížení počtu zaměstnanců včetně zaměstnanců na pozici [Anonymizováno], nešlo toliko o výměnu jednoho zaměstnance za jiného. Žalobce se stal pro žalovanou nadbytečným ve smyslu § 52 písm. c) ZP. Žalovaná odkazuje na judikaturou stanovená ustálená pravidla posuzování nadbytečnosti, z nichž dovozuje, že bylo v její kompetenci vydat rozhodnutí o organizační změně, neboť takové rozhodnutí sleduje regulaci počtu jejích zaměstnanců a jejich kvalifikační složení, a současně jsou nadbyteční zaměstnanci jasně určeni okruhem svého zařazení ([Anonymizováno]), když ve výsledku se má počet takto dotčených zaměstnanců snížit o jednoho. Po organizační změně nastala charakteristická situace, kdy žalovaná sice objektivně vzato mohla žalobci dál přidělovat práci dle jeho pracovní smlouvy, avšak v důsledku organizační změny (snížil se počet [jméno FO] o jednoho zaměstnance) již nebyl výkon takové práce ze strany žalobce pro žalovanou potřebný. Je irelevantní, zda pozice žalobce zůstala zachována, neboť organizační změna nesměřovala ke zrušení takové pozice, ale toliko ke snížení počtu zaměstnanců v pozicích [Anonymizováno]. Dle žalované soud prvního stupně chybně zaměňuje obecnou potřebu výkonu určité práce (práce vedoucího oddělení designu bude pro žalovanou vždy potřeba) s výkonem konkrétní práce konkrétním zaměstnancem (tento výkon se může stát nadbytečným, třebaže obecně a objektivně vzato potřeba této práce u zaměstnavatele přetrvává). Nesouhlasí se závěrem, že si mezi jednotlivými zaměstnanci na pozici [Anonymizováno] nemohla dle své potřeby vybírat, kdo z nich se stane nadbytečným. Judikatura umožňuje zaměstnavateli, aby reguloval nejen počet svých zaměstnanců, ale i jejich kvalifikační složení. Je-li okruh zaměstnanců dotčených organizační změnou dán dostatečně jasně (zde zaměstnanci na pozicích [Anonymizováno]), je výběr nadbytečného zaměstnance plně v kompetenci zaměstnavatele bez možnosti zásahu či přezkumu ze strany soudu. Odmítá „spekulaci“ o nezaměnitelnosti jednotlivých pozic [Anonymizováno]. Je irelevantní, zda tyto pozice jsou zaměnitelné či nikoliv, neboť je výhradně na zaměstnavateli, jaké kvalifikační složení svých zaměstnanců určí, aby odpovídalo jeho potřebám. Při jednání [datum] byl proveden důkaz pracovními náplněmi žalobce a [jméno FO], z nichž vyplynulo jednak to, že hlavní náplň všech zaměstnanců na pozici [Anonymizováno] je stejná, a jednak že současná náplň práce [jméno FO] na pozici [Anonymizováno] design výrobků je shodná s náplní práce žalobce, dokud tuto pozici vykonával. Žalovaná shrnuje, že se pro ni stal žalobce, resp. výkon jeho práce, nadbytečným a nepotřebným v důsledku organizační změny. Tu žalovaná řádně realizovala, jejím účelem bylo snížení počtu zaměstnanců na pozici [Anonymizováno] o jednoho. Žalovaná po organizační změně zaměstnává jen ten počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, které odpovídá jejím potřebám.

3. Žalobce navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen. Nesouhlasí s argumenty žalované, že si může vybírat jakého chce zaměstnance a kterého pro nadbytečnost propustí. Takto může postupovat pouze v rámci zaměstnanců, kteří vykonávají práci na stejných pozicích. Okresní soud správně uzavřel, že nadbytečným se stal [jméno FO], neboť jeho pracovní pozice byla zrušena. Žalovaná však propustila žalobce a na jeho místo nastoupil [jméno FO]. Nemůže tak být dána nadbytečnost žalobce. Soud prvního stupně správně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], z něhož vyplývá, že nahradí-li zaměstnavatel stejné místo jiným zaměstnancem nebo stávajícím zaměstnancem, pak zpravidla nadbytečnost zaměstnance není dána. Naopak judikatura, na kterou odkazuje v odvolání žalovaná, přiléhavá není. Žalobce dále uvedl, že jeho pracovní náplň a pracovní náplň [jméno FO] v jeho původní pozici vedoucího oddělení kvality nebyly totožné ani zaměnitelné a rozdílné byly i jejich kvalifikační předpoklady, žalobce je strojař, [jméno FO] chemik.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení předcházející jeho vydání, zopakoval dokazování náplní práce [jméno FO] na pozici manažera oddělení designu ze [datum], náplní práce [jméno FO] na pozici manažera oddělení designu z [datum] a náplní práce [jméno FO] na pozici manažer kvality z [datum] a odvolání žalované neshledal důvodným.

5. Okresní soud provedl dokazování v potřebném rozsahu, provedené důkazy zhodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a učinil z nich správná skutková zjištění, ze kterých odvolací soud po částečném zopakování důkazů vychází, a rovněž tyto skutkové závěry správně posoudil po právní stránce.

6. Okresní soud z pracovní smlouvy ze dne [datum] a jejího dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] zjistil, že účastníci uzavřeli pracovní smlouvu, na základě níž byl žalobce přijat do pracovního poměru u žalované na pracovní pozici inženýr, která byla dodatkem č. [hodnota] s účinností od [datum] změněna na pozici manažer úseku design výrobku. Následně účastníci dne [datum] uzavřeli další pracovní smlouvu, v níž (jak z ní okresní soud zjistil) je uvedeno, že žalobce pracuje u žalované ve funkci manažer úseku design výrobku, touto smlouvou se upravují otázky výkonu jeho pracovního poměru u žalované a tato smlouva zcela nahrazuje pracovní smlouvu z [datum], místem výkonu práce je [adresa], pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou, stanovená pracovní doba je 40 hodin týdně a dále jsou zde upravena práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele. Dne [datum] uzavřeli účastníci dodatek č. [hodnota] k této pracovní smlouvě, v němž (jak z něj okresní soud zjistil) se dohodli mj. na tom, že s platností od [datum] se mění pracovní pozice žalobce u žalované na manažer oddělení designu. Dodatek dále obsahuje ujednání o výši mzdy. Okresní soud tedy vycházel ze zjištění, že žalobce u žalované s platností od [datum] působil na pracovní pozici manažer oddělení designu.

7. Z listiny „Rozhodnutí o organizační změně“ ze [datum] zjistil, že statutární orgán žalované rozhodl dne [datum] s účinností od [datum] o organizační změně, jejíž předmětem je „nadbytečnost zaměstnance [jméno FO] – na pracovní pozici [Anonymizováno] – Design výrobku“ s tím, že žalobce se stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců o jedno pracovní místo na úrovni [Anonymizováno] za účelem zvýšení efektivnosti práce. Z listiny „Organizační změny duben 2023“ zjistil, že šlo u žalované o širší organizační změnu za účelem „štíhlého a flexibilního řízení“ a redukce manažerských pozic. Z uvedené listiny mj. vyplývá, že mělo dojít ke snížení počtu pracovních pozic nejvyššího managementu (prezident, [Anonymizováno], senior manažeři) z 19 na 11, ke snížení počtu pracovních pozic manažer úseku z 35 na 34, celkem tedy snížení z 54 na 45. Uvedená organizační změna byla realizována mj. tak, že v oddělení kvality došlo ke konsolidaci všech funkcí pod vedení jedné odpovědné osoby D, Vrtala (Head of Quality Department) a v oddělení konstrukce A. [jméno FO] přebírá pozici manažera oddělení výrobku (Product Design Head of Department) „pro posílení synergií“.

8. Okresní soud měl dále k dispozici grafická znázornění organizační struktury žalované před (leden 2023) a po organizační změně (duben 2023), z nichž mj. vyplývá, že před organizační změnou na jednotlivých úsecích působilo v pozicích [Anonymizováno] celkem [hodnota] osob, mj. zde byla dvě oddělení kvality, a sice „Quality Assurance“ – [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [jméno FO] a „Manufacturing Quality Assurance“ – [Anonymizováno] D. Vrtal, a dále oddělení „CZ Thermal Design“ – [Anonymizováno] Z. [adresa] (tj. žalobce). Z grafického znázornění organizační struktury po organizační změně vyplývá, že došlo ke sloučení dvou oddělení kvality do jednoho, kde jako (jediný) [Anonymizováno] je uveden [Anonymizováno] V oddělení designu „DNDE Design“ je v pozici [Anonymizováno] uveden A. [jméno FO]. Celkově je v organizační struktuře 8 osob v pozici [Anonymizováno].

9. Z výpovědi z [datum] zjistil, že žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) ZP s odůvodněním, že pracuje u žalované na pozici [Anonymizováno] – Design výrobku a podle rozhodnutí statutárního orgánu žalované ze dne [datum] dochází s účinností od [datum] k organizační změně spočívající ve snižování stavu zaměstnanců na úrovni řízení [Anonymizováno] o jedno pracovní místo za účelem zvýšení efektivnosti práce, přičemž v důsledku této organizační změny se stal nadbytečným. Žalobce dopisem z [datum] potvrdil, že mu byla dne [datum] dána výpověď z pracovního poměru, a oznamuje žalované, že s touto výpovědí nesouhlasí a trvá na dalším zaměstnávání.

10. Podle § 48 odst. 1 ZP pracovní poměr může být rozvázán jen a) dohodou, b) výpovědí, c) okamžitým zrušením, d) zrušením ve zkušební době.

11. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodů uvedených v § 52 ZP. Podle § 52 písm. c) ZP může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

12. Jak správně uvedl okresní soud, výpovědní důvod uvedený v § 52 písm. c) ZP je dán za současného splnění tří předpokladů, jimž jsou: 1) existence rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách (dále též jen „rozhodnutí o organizačních změnách“), 2) nadbytečnost zaměstnance a 3) příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami. V případě sporu o platnost výpovědi dané z tohoto důvodu je zaměstnavatel povinen tvrdit a prokázat jejich naplnění (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

13. Rozhodnutí zaměstnavatele o organizačních změnách není právním úkonem, nelze ho samo o sobě přezkoumávat z hlediska platnosti a soud se může zabývat jen tím, zda takové rozhodnutí bylo přijato a zda je učinil ten, kdo je k tomu oprávněn (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a usnesení sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

14. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) ZP je charakteristické, že zaměstnavatel i nadále může (objektivně vzato) zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy (v důsledku rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách zaměstnavatel neztrácí možnost přidělovat zaměstnanci práci, kterou pro něj dosud podle pracovní smlouvy konal), avšak jeho práce není (vůbec nebo v původním rozsahu) pro zaměstnavatele v dalším období potřebná, neboť se stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí o změně úkolů organizace, technického vybavení, o snížení stavu pracovníků za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Zákon uvedeným způsobem zaměstnavateli umožňuje, aby reguloval počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám (srov. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], uveřejněný pod č. [hodnota] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968 nebo rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

15. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] Nejvyšší soud uvedl, že „okruh nadbytečných zaměstnanců může být v rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně vyjádřen nejen druhem práce sjednaným nebo vykonávaným jednotlivými zaměstnanci, nýbrž jakýmkoli způsobem (uvedením profesní skupiny, organizačního útvaru, který se zrušuje apod.), z něhož bude s určitostí patrno, která pracovní místa (jaký jejich počet) považuje zaměstnavatel nadále za nepotřebná“. Výběr nadbytečného zaměstnance je věcí zaměstnavatele.

16. Judikatura soudů též dovodila, že přijetí jiného zaměstnance na místo uvolněné odchodem zaměstnance, jemuž byla dána výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost (případně obsazení tohoto místa zaměstnavatelem některým ze stávajících zaměstnanců), je zpravidla „důkazem o neopodstatněnosti použitého výpovědního důvodu“; v takovém případě totiž nelze hovořit o tom, že by se zaměstnanec, resp. druh práce, který na základě pracovní smlouvy vykonává, stal v důsledku přijatého rozhodnutí o organizační změně nadbytečným a že by tedy opravdovým důvodem rozvázání pracovního poměru byly okolnosti uvedené v ustanovení § 52 písm. c) ZP. Jestliže se totiž z hlediska potřebného profesního složení zaměstnanců nestává nadbytečným (z hlediska své věcné náplně) druh práce sjednaný pracovní smlouvou propouštěného zaměstnance (jeho pracovní činnost), nemůže být jiná okolnost spočívající kupř. pouze v jeho osobě nebo v jiném organizačním uspořádání zaměstnavatele podkladem pro skončení pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) ZP (srov. již zmíněný rozsudek býv. Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], uveřejněný pod č. [hodnota] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] dne [datum], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

17. V projednávané věci okresní soud správně vycházel ze zjištění, cílem organizační změny bylo mj. snížit počet osob v pozici [Anonymizováno] (Head of Department) o jednoho (z původních 9 na 8). To však bylo realizováno v oddělení kvality, kde došlo ke sloučení dvou oddělení kvality, v jejichž čele stály dvě osoby v pozici [Anonymizováno] (A. [jméno FO] a D. Vrtal) do jednoho oddělení kvality s D. Vrtalem v pozici [Anonymizováno]. V oddělení kvality tak došlo ke zrušení jedné pracovní pozice [Anonymizováno]; z toho je patrno, že právě toto pracovní místo považovala žalovaná nadále za nepotřebné.). Žalobce však nezastával ani jednu z těchto organizační změnou dotčených pozic, ale pozici manažera oddělení designu, které se tato část organizační změny nedotkla. V oddělení designu zůstala i po organizační změně pracovní pozice [Anonymizováno] zachována. V důsledku organizační změny u této pozice došlo pouze k tomu, že v ní byl žalobce nahrazen [jméno FO], který do organizační změny zastával pozici [Anonymizováno] oddělení kvality. Tedy (jak správně uzavřel okresní soud) organizační změnou sice došlo k (plánované) redukci jednoho pracovního místa na pozici [Anonymizováno], avšak toto bylo realizováno v oddělení kvality, a nikoliv v oddělení designu. Tato redukce tedy nesouvisela s pracovní pozicí, kterou zastával žalobce, nedošlo ke zrušení oddělení designu ani ke zrušení (či jakékoliv jiné změně) pracovní pozice manažera oddělení designu. Ve vztahu k této pracovní pozici organizační změna spočívala toliko v tom, že na této pozici byl žalobce nahrazen jiným (stávajícím) zaměstnancem žalované.

18. Okresní soud přitom správně zjistil, že žalobce měl v pracovní smlouvě z [datum] ve znění jejího dodatku č. [hodnota] ze [datum] sjednánu pracovní pozici manažera oddělení designu. Měl tedy pracovní smlouvou přímo určené, že bude vykonávat pozici manažera konkrétního oddělení, a to oddělení designu. Navíc porovnáním pracovních náplní pozice manažera oddělení designu – a to jak pracovní náplně žalobce ze [datum], tak [jméno FO] z [datum] – na jedné straně a pracovní náplně [jméno FO] v pracovní pozici manažera kvality ze dne [datum] na straně druhé, krajský soud zjistil, že ačkoliv první část označená jako „Náplň práce (hlavní)“ je u obou pozic stejná, část označená jako „Náplň práce (vedlejší)“ se u obou pozic významně liší. Zatímco u manažera oddělení designu je (logicky) zaměřena na design výrobků, jeho zlepšování a koordinaci implementaci změn výrobků a jejich designových modifikací a spolupráci v této oblasti, u manažera kvality je zaměřena na jakost a dosažení požadované úrovně jakosti výrobků, tedy na implementaci a dodržování politiky jakosti a standardů společnosti, důsledné dodržování zpracovatelské a výrobní specifikace každého výrobku s cílem dosáhnout požadované úrovně jakosti, na řízení procesů kvality, na ekonomicky schůdná řešení ke zlepšení kvality apod. Nejde tedy (co do obsahu náplně práce) o srovnatelné pracovní pozice. Okresní soud tedy správně uzavřel, že organizační změny z března 2023 spočívaly mj. v redukci dvou oddělení kvality – a tím i zde původně existujících dvou pozic [Anonymizováno] - do jednoho, což s pracovní pozicí žalobce coby manažera oddělení designu nesouviselo.

19. Žalované lze přisvědčit v tom, že podle ustálené judikatury soudů je výběr nadbytečného zaměstnance ve výlučné kompetenci zaměstnavatele, do níž nepřísluší soudu zasahovat. To však nic nemění na tom, že se soud musí vždy zabývat tím, zda je splněn další nezbytný předpoklad platnosti výpovědi dle § 52 písm. c) ZP, a sice příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance, jemuž byla dána výpověď, a přijatými organizačními změnami (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Okresní soud správně vycházel z toho, že tento předpoklad v projednávané věci naplněn není. Ze skutečností shora uvedených totiž vyplývá, že z hlediska potřebného profesního složení zaměstnanců se nestal nadbytečným (z hlediska věcné náplně) druh práce žalobce sjednaný jeho pracovní smlouvou, tj. manažera oddělení designu. Jiná okolnost spočívající pouze v rozhodnutí žalované o nahrazení činnosti žalobce coby manažera oddělení designu činností jiného (stávajícího) zaměstnance [jméno FO] nemůže být podkladem pro skončení pracovního poměru žalobce výpovědí podle § 52 písm. c) ZP (srov. např. již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

20. S ohledem na shora uvedené skutečnosti okresní soud správně uzavřel, že nebyly naplněny předpoklady pro výpověď žalobce z pracovního poměru podle § 52 písm. c) ZP, a proto je výpověď z pracovního poměru daná žalovanou žalobci dne [datum] neplatná.

21. Pro posouzení věci není významné, zda [jméno FO] nadále zastává u žalované pracovní pozici manažera oddělení designu, z důvodu nadbytečnosti tak odvolací soud nedoplnil dokazování k tomu žalovanou předloženým potvrzením z 1. 10. 202. Z důvodu hospodárnosti řízení neprovedl výslechy svědků [jméno FO], [jméno FO] (personálního manažera žalované) a [jméno FO] (jeho zástupkyně), které žalovaná navrhla k tvrzené zaměnitelnosti jednotlivých pracovních pozic na úrovni manažerů [Anonymizováno], neboť v tomto směru byla učiněna dostatečná skutková zjištění z pracovní smlouvy žalobce včetně jejích dodatků a z pracovních náplní pozic manažera oddělení designu a manažera kvality. Důkaz elektronickou komunikací žalobce s Letomo Mikitou z [datum] byl žalobcem v rozporu s ust. § 205 o. s. ř. navržen až v odvolacím řízení, a tedy se jedná o důkaz v odvolacím řízení nepřípustný.

22. Rovněž správně okresní soud uzavřel, že neúspěšná žalovaná je podle § 142 odst. 1 o. s. ř. povinna nahradit úspěšnému žalobci náklady, které v řízení účelně vynaložil na soudní poplatek ve výši [částka] a na odměnu svého zástupce (advokáta) za 4 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a účast u jednání okresního soudu dne [datum] přesahující dvě hodiny) ve výši 4 x [částka] (počítanou z tarifní hodnoty [částka]) dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., na náhradu jeho hotových výdajů za uvedené 4 úkony právní služby 4 x [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., včetně částky [částka] odpovídající dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. (21 % z částky [částka]). Součet uvedených položek však správně činí [částka] (a nikoliv [částka] uvedených ve výroku II rozsudku okresního soudu).

23. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je rozsudek okresního soudu v obou jeho výrocích věcně správný, proto ho odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil ve správném znění tak, že ve výroku II se nesprávná částka [částka] nahrazuje správnou [částka]; tím v souladu s § 211, § 164 o. s. ř. opravil zřejmou početní nesprávnost, jíž se okresní soud dopustil (při součtu jednotlivých položek náhrady nákladů řízení) ve výroku o nákladech řízení.

24. V odvolacím řízení neúspěšná žalovaná je podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit úspěšnému žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka], která zahrnuje odměnu zástupce žalobce (advokáta) za 1 úkon právní služby (účast u odvolacího jednání [datum]) ve výši [částka] (počítanou z tarifní hodnoty [částka]) dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu jeho hotových výdajů ve výši [částka] za uvedený úkon právní služby dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a částku [částka] odpovídající dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. (21 % z částky [částka]).